Ing.Richard Švandrlík - Zdeněk Buchtele

Stará Voda

Lokalizace obce

STARÁ VODA (německy Altwasser, 600 m n.m.) leží 8 km západně od Mariánských Lázní a 2,5 km jihozápadně Kynžvartu. Jde o velmi staré a významné sídlo, které bylo v 16.-17.století největší obcí na Kynžvartsku-Žandovsku. Berní rula (1654) uvádí vesnici s největší rozlohou polí (měla 768 strychů polí, při čemž město Kynžvart jen 618 strychů, Žandov 628 strychů, Vysoká 480 strychů, Horní Žandov 426 strychů, Velká Hleďsebe 352 strychů, Malá Hleďsebe 96 strychů, Tři Sekery 141 strychů, Brtná 130 strychů, vesnice Jedlová, Háj, Lohhäuser, Klimentov berní rula ještě nezná, Nové Mohelno mělo jen 8 strychů při čemž 1 strych = 0,32 ha). Jde o velice starou obec, o níž však chybí zprávy v nejstarších listinách. Významnost obce potvrzuje skutečnost, že například již v roce 1448 poskytl Heinrich II. z Plavna obcím na kynžvartském panství svobodné dědičné právo pro příbuzenstvo a sousedy.

Silnice jako věčná tepna obce

Obec vznikla jako silnicovka při důležité silnici Plzeň – Cheb. Kdysi tudy mířila ze západu do nitra Čech stará zemská stezka, později špatná, ale vždy velmi důležitá úvozová silnice. Po ní projížděl i chorý Valdštejn se svým vojskem vstříc svému neodvratnému osudu zavraždění do Chebu.

Silnice ze Staré Vody do Velké Hleďsebe vedla původně jako úzká úvozová silnička zákrutami v polích a kolem Pozorky nebezpečným lesem, cestou plnou "marastů a výmolů" do Valů a dál klikatou cestou k šenku ve Velké Hleďsebi. Z této staré silničky zbyl dnes pouze silniční úsek ze Staré Vody do Sekerských Chalup. Nový úsek silnice do Velké Hleďsebi se vyrovnával, zasypával a upravoval v letech 1817-1826 na příkaz kancléře Metternicha. Práce poddaných byly intenzivní a náročné. Nová trasa byla navržena do Velké Hleďsebe přímočaře, mimo Valy, bez ohledu na klesání a stoupání. Tak to bylo zvykem u Metternicha, jako například u spojovací cesty lesy z Mariánských Lázní na zámek Kynžvart. Kníže Metternich si pak postavil hrdě pomník o stavbě nové silniční trasy, kterou "postavil s pomocí svých poddaných a k všeobecnému blahu", jak dodnes hlásá Metternichův renovovaný česko-německý památník z roku 1826 u samoty Pozorky. Tak vznikl vzorový úsek "Císařské silnice" do Velké Hleďsebe, za války to byla erární Říšská silnice, když přišla v roce 1938 o nádhernou stinnou doprovodnou alej. Dnes je tu silnice I.třídy číslo I.21, ze které se ve Velké Hleďsebi odděluje odbočka silnice číslo I.24 do Mariánských Lázní a odtud mířící do Karlových Varů. Také tuto silnici museli budovat poddaní nedlouho po založení Mariánských Lázní.

Dnešní tzv. Chebská silnice je nesmírně přetížena frekventovanou autodopravou. Stala se totiž obousměrnou spojnicí z Chebu a od chebských přechodů hranic s Německem s nově vybudovanou dálnicí Rozvadov-Plzeň-Praha. Situace nabyla hrozivého rázu, počet dopravních nehod rostl a proto byla v dubnu 2000 předložena urychleně studie přeložky silnice I.21 "Velká Hleďsebe - Planá" mimo obce. Podle tohoto návrhu by se přeložka silnice odkláněla z Chebské silnice před koupalištěm RIVIERA, běžela mimo obce Hleďsebe, Drmoul, Trstěnice, Chodová Planá do Plané a odtud po další přeložce směrem na Bor u Tachova na dálnici Rozvadov-Plzeň. Toto řešení se bohužel nevztahuje na obec Starou Vodu, kudy poběží tato valící se řeka kamionů nadále.

Stará Voda je spojena ještě okresními silnicemi II.třídy s obcemi Lázně Kynžvart, Tři Sekery, zanikající obcí Vysokou (Maiersgrün) a chatovou osadou Jedlovou.

Stará Voda jako správní obec

Obytná stavení, které bývaly ještě před sto lety vystavěny ze dřeva, jsou dnes nahrazeny cihlovými stavbami. Na katastru obce Stará Voda leží přidruženě dvě osady-části: 1. Sekerské Chalupy, 2. nádražní čtvrť Kynžvart (obě mají popisná čísla obce Stará Voda).

Před sto lety (1896) měla obec 191 čísel popisných a 1125 obyvatel. Obyvatelé se živili hlavně rolnictvím a chovem dobytka a jen několik málo řemesly. V minulých dobách se tu vyrábělo mnoho šindelů. Velká obecní kaple (či malý kostelík) byla postavena roku 1712 a renovována roku 1885.

K 1.1.2003 měla správní obec STARÁ VODA oficiálně 207 adres. V obci bylo evidováno 450 obyvatel, z toho 187 mužů nad 15 let, 44 chlapců do 15 let; 178 žen nad 15 let a 41 děvčat do 15 let. Obec se člení administrativně na tři části: 1. Stará Voda (celkem 127 adres, z toho je 111 čísel popisných a 16 čísel evidenčních - chat a rekreačních chalup s če. 1 až 18 (chybí če. 3 a 16); čísla popisná jdou až do čp.210, ale téměř polovina chybí), 2. Sekerské Chalupy (50 adres, z toho 31 čísel popisných a 19 evidenčních čísel chat a rekreačních chalup s če.1 až 23; popisná čísla jdou do čp. 82.) a 3. Vysoká (celkem 30 adres, z toho 22 popisných čísel a 8 evidenčních čísel chat a rekreačních chalup; popisná čísla jdou do čp. 133.). Ve správním území obce ještě leží a k obci administrativně patří zanikající katastrální vesnice 1. Jedlová (Tannaweg), 2.Háj (Grafengrün) a zaniklé obce 3. Nové Mohelno a 4. Lohhäuser *(dnes pouze jako pomístní název Slatina).

Terén

Horopis.Vesnice leží v mírně zvlněné rovině, na horizontě lemována dvěma pohořími - Českým Lesem na jihozápadě a Slavkovským Lesem na severovýchodě. Vršky či kopce v okolí tvoří východní výběžky mohutné hory Dyleň (Tillenberg, 940 m n.m.). Na západě směrem k Žandovu se zvedá výraznější ale nízký Chebský vršek (Egerbühl, 635 m n.m.), směrem k Sekerským Chalupám (Hackenhäuser) je sotva výrazná Husí výšina (Gänselhöhe, 627 m.n.m.), poválečně českými topografy nazvaná "Na vrších". Mezi Starou Vodou a Pozorkou, v místech severně nad Sekerskými Chalupami má vrchol rovněž nevýrazná výšinka Pozorka (Gibacht 626 m n.m.) a za humny směrem k zámku Kynžvartu je nízký a nepatrný Kamenný vršek (Steinbühl 616 m n.m.).

Celá oblast Staré Vody je pahorkatina, kde převládají horniny rula a žula (granit). Z minerálů se nalézá mezi Vysokou a Starou Vodou andalusit (podobně jako na Dyleni) a fibrolit. Červený ortoklas lze objevit spíše u Žandova, Kynžvartu a Úbočí. Křemen se těžil na Kamenném vršku a používal se na štěrkování silnic.

Orná půda. Má vlastnosti zčásti chudší jílovité půdy, zčásti písečné. Ornice tu není hlubší než 13 cm; pod ní je písek či žula. Nedaleký Slavkovský les má ovšem půdu ještě méně kvalitní. Písek je tam smíchán s kamenným podložím a na polích se vyskytuje hojně kamení.

Vodopis. Stará Voda leží na rozvodí, kde se v severozápadní části katastru odvádějí vody do Ohře, z ostatní oblasti sbírá vody Kosí potok, tekoucí do Mže, Berounky a Vltavy. Obcí protéká Starý čili Bahnitý potok (míval dobové názvy: Wiesbach, Sauerwiesenbach, Dorfbach, Kothüllbach, Altbach). Potok měl snad na každé mapě jiné jméno. Přitéká do vsi z mokřadních luk od západu od Vysoké, protéká Starou Vodou, pod ní teče lukami na východ a pod zaniklým dvorem Haselhof přijímá zleva ze Slavkovského Lesa vydatný potok Greimbach a vlévá se ve Valech do Kosího potoka čili Vonše. V minulosti Starý potok někdy také předával jméno Kosímu potoku, kterému se řikalo "Starý potok".

Stará Voda měla v obci tři obecní rybníčky k účelům hašení. Další jsou přímo na hranici katastru obce: Písečný rybník (Sandteich), Husí rybník (Gansteich), Dvojhrázný (Zwiedammteich) a Pastevní rybník (Haidteich), ale jsou již kynžvartské. Patřily k zámku Kynžvart a sloužily k tamnímu chovu ryb. Východně Staré Vody v blízkosti soutoku Starého potoka a pravostranného přítoku Lučního potoka (dnes meliorováno a zaniklo) pode vsí na louce vyvěrala chutná kyselka, popsaná Miroslavem DOVOLILEM (1956).

Právo rybolovu měli na potocích páni Metternichové. Chytali se tu pstruzi, raci a bělice.

Obec dostala název podleprotékajícího Starého potoka, který si "kdysi vzhledem ke své velikosti mohl dělat nárok na zvláštní význam pro projíždějící, a tak bylo podle něho místo nazváno" (SEIDL 1896).

Klimatické poměry

Rozdílnosti klimatu ovlivňuje nadmořská výška, nerovnosti a utváření terénu a směry pohoří. Na nejnižších zdejších plochách je klima nejmírnější. Stará Voda (600 m n.m.) měla příznivější polohu ale zimy byly studené, ba ledové. Nejobávanější - pro rolníky - byli tzv. "ledoví muži" (13. až 15.května) ale někdy i později přišly mrazy v noci. Tak 28.5.1914 a potom 24.5.1934 přišly mrazy. kdy již vše bylo v plném květu. Zmrzly brambory na polích i tráva. Lehčí písčitá půda byla vhodná pro žito a brambory i oves. Chov dobytka stále více využíval odbyt v lázních. Stejně úspěšné bylo pěstování raných brambor pro lázní. Velké hnojení pomáhalo urychlit sklizeň, která začínala počátkem července.

Drsnější začíná být v oblasti obcí Vysoká, Kynžvart, Tři Sekery a Šmelctály (dnes Hutě) z toho důvodu, že od jihu přicházejícímu teplému proudění stojí v cestě četné vrchy, které brzdí a brání přílivu tohoto teplého vzduchu. Studené západní a severní větry nemají naopak příliš velkou zábranu při proudění a jsou proto mnohem úpornější. Nejdrsněji je na výšinách Českého Lesa, například obec Žďár (Brand) v Slavkovském Lese to byly obce Smrkovec (Schönficht), Lazy (Perlsberg) a Žitná (Rockendorf). Na Tepelské vrchovině jsou v nepříznivém pásmu obce Výškovice, Domaslavičky, Boněnov a Hostíčkov, Často nečekaně brzy přicházející zima zaskočila často rolníky při obdělávání ozimů v Lazech a sníh přikryl sotva dozrálý ječmen. Zemědělství bylo na výšinách svízelné hlavně proto, že na čas podzimu se koncentroval do krátkého období v němž musela proběhnout sklizeň obilí, orba a setba ozimů. Také ovocnářství, pokud bylo, trpělo na jaře i na podzim silnějšími mrazíky. (Podle vlastivědy 1896)

Stará Voda jako nejbohatší obec kynžvartského panství

Obec Stará Voda měla v roce 1896 celkem 4 873 parcel na katastrální ploše 1116 ha 39 arů, v tom bylo zdanitelné plochy 1076 ha 35 arů, zbytek půda stavebních parcel (7 ha 53 arů) a dále neproduktivní a od daně osvobozená půda (celkem 32 ha 86 arů). Čistý roční výtěžek činil 9676 zlatých 83 krejcarů, čímž se řadila Stará Voda na panství Kynžvart k nejproduktivnějším a nejbohatším obcím. Například Rockendorf (dnes zaniklá Žitná) s 535 hektary měl roční výtěžek pouze 2649 zlatých 68 kr. a Perlsberg (dnešní Lazy) se 404 hektary jenom 1731 zlatých 11 kr. Na Kynžvartsku byla pouze jediná vesnice se stejným čistým ziskem jako měla Stará Voda, a sice vesnice Vysoká (Maiersgrün). Ta měla ovšem větší katastrální plochu (1841 ha) a čistý výtěžek 9726 zlatých 8 kr. Ostatních více než dvacet obcí na bývalém kynžvartském panství nedosahovalo zdaleka této výše, a to ani Dolní Žandov (se 6388 zlatými) či Úbočí (se 6057 zlatými). Pouze město Kynžvart, které mělo ovšem 4096 hektarů, dosahovalo ročního výtěžku 19 622 zlatých. Je to však čtyřnásobně větší katastr než Stará Voda a na této ploše byl jen dvojnásobný výtěžek, jaký měla Stará Voda. Tímto byla nejefektivnější obcí na panství Kynžvart.

Spoje

Železniční trať císaře Františka Josefaz Vídně do Chebu byla budována 1868-1872 na území tehdejšího okresu Planá, kam patřil i soudní okres Kynžvart, a byla otevřena 28.ledna 1872. Délka trati na někdejším hejtmanství Planá byla 33,5 km, z toho na soudním okrese Planá činila 21,513 km (s tunelem u Josefovy Hutě 227 m dlouhým); na soudním okrese Kynžvart rovných 12 km.

Trasa Mariánské Lázně - Cheb se stavěla v letech 1868-1872 a protínala katastr obce Stará Voda na severovýchodě a severu. V roce 1870 tu při stavbě trati došlo k neštěstí. Při něm přišlo o život několik italských dělníků. Tam, kde dnes přetíná Chebská silnice na Dolní Žandov trasu železniční trati, je 12 metrů hluboký zářez. Zde se původně stavěl tunel. Při tunelovacích pracích se však tunel zřítil a pohřbil část dělníků. Druhá část dělníků byla uvězněna v obrovských masách kamení zříceného tunelu. Zprvu byla vyvrtána díra a touto bylo dopravováno přes jeden týden zde uvězněným dělníkům jídlo.

Nádraží mělo zprvu dvojjméno "Königswart-Sangerberg"(Kynžvart-Prameny), a přitom leželo na katastru Staré Vody. Když bylo zrušeno druhé jméno Sangerberg, nádraží dostalo nový název "Lázně Kynžvart" (Bad Königswart). A to je od té doby oficiální název nádraží. Tehdejší představitelé Staré Vody požadovali zprvu název podle katastru "Stará Voda", později aspoň dvojnázev nádraží "Kynžvart-Stará Voda". Bili se statečně za tento název s tím, celý areál nádraží leží na katastru obce. Avšak nepochodili a neprosadili se. Přitom děti z okolních domů u nádraží chodily do školy do Staré Vody.

Hlavní Chebská silnice. Tato tzv. erární říšská silnice (Reichsstraße, dříve Císařská silnice-Kaiserstraße) Plzeň-Cheb byla budována na hejtmanství Planá, kam patřil i Kynžvart, v letech 1817-1826. Délka okresních silnic na okrese Kynžvart (1896) byla 49,27 km a náklady údržby silnic činily 3618 zlatých, při čemž bylo vybíráno na silnicích mýto, a zde za rok 1027 zlatých.

Obec Stará Voda měla v 19.století tyto okresní silnice:

1. Velká Hleďsebe - Klimentov - Valy - Haselhof - nádraží Kynžvart - pila - zámek Kynžvart; za zámkem pokračovala silnice parkem a po stoupání lesem na jeho okraji ústila do Císařské silnice na Antonově vrchu (Antoniberg - jistě podle sochy sv.Antonína) mezi Starou Vodou a Dolním Žandovem. Délka byla 8,496 km. Tato okresní silnice se dotýkala Staré Vody jen nepřímo (přes nádražní čtvrť Staré Vody).

2. Zámek Kynžvart - Stará Voda – Sekerské Chalupy – Krásno – Nový Metternich – Tři Sekery. Tato silnice přicházela od zámku, protínala Starou Vodu a pokračovala po někdejší hlavní silničce na Sekerské Chalupy. Délka této okresní silnice byla 10,586 km.

3. Stará Voda –Vysoká a dále k hranici. Silnice začínala ve vsi, běžela kolem hřbitova měla alej jako většina silnic. Délka 14,439 km. Kolem roku 1900 bylo zrušeno starobylé silniční mýto, vybírané v domě čp. 115 ve výši 1 krejcar za každý cizí povoz. V mýtním domě bývala také tabáková trafika.

Hlavní, erární silnice, 10 metrů široká, asfaltovaná, byla po obou stranách stíněna alejemi stromů. Aleje musely být pokáceny v důsledku vojenského napětí mezi Německem a ČSR v roce 1938. Silnice běžela přímočaře až do Velké Hleďsebe; nesledovala tedy původní starou trasu prastaré obchodní stezky, což kdysi byla sekerochalupská silnička, která se v polích stáčela do prava do lesa před Pozorkou a mířila k dávnému opevnění z třicetileté války - do Šancí (Valy).

Život v obci

V čele obce stálo 12 zástupců obce, starosta a tři radní. Mezi zástupci bylo 7 ze Staré Vody a 5 ze Severských Chalup; mezi oběma byly trvalé spory. Ze starostů byl 1882-1888 Georg Güntner *čp-70, 1888-1894 Michael Seidl čp.12, 1894-1900 Anton Böhm čp.52, 1900-1911 Josef Denver čp.50, 1911-1914 Anton Gangl čp.20, 1820-1832 Anton Seidl čp.16, 1932-1945 Anton Konhäuser čp.93. Obec vlastnila 26 ha půdy kterou pronajímala. V roce 1914 byl postaven obecní dům čp.146 a v něm úřadoval starosta v patře. Přízemí sloužilo hasičům ale byla tu i obecní kuchyně s dvěma pračkami. v roce 1939 tzu bylo zřízeno potravinové stanoviště.

Obživa obyvatel bylo odjakživa zemědělství ale stále více lidí jezdilo za prací do Mariánských Lázní a dalších měst. Přesto převažovalo zemědělství a sedláci pravidelně dodávali různým hotelům v Mariánských Lázních své výrobky. Před rokem 12900 byl založen Zemědělský spolek, který sháněl umělé hnojivo, semena, sadbu, ale i stroje a nářadí. Spolek vedl Matthias Dengler od počátku až do roku 1939. Po připojení k Německu byl spolek zrušen a ve vsi vznikla filiálka chebského družstva se skladištěm, kterou vedla Kateřina Krumbholzová čp.80.

V minulosti - od 17.století do první světové války - se v obci vyráběly šindele v zimních měsících. Dvory měly velké kuchyně 6 x 6 metrů, v nichž se kmeny zpracovávaly na šindele. V koutě byl kolovrátek, na němž babičky zase zpracovávaly len vlastní výroby. Děti tu poslouchaly vyprávění a zima při práci rychle utíkala.V létě sedláci přiváželi vhodné dřevo a kmeny, které kupovali v revírech knížete Metternicha či na Kladské. Zvláště z Kladské bylo dřevo pro výrobu šindelů kvalitní protože tam rostlo velmi pomalu, bylo jednoleté a dobře se štípalo. Prodej nacházely šindele všude na Chebsku. Za první války se střechy pokrývaly už eternitem a končily časy "šindelové".

Jiným zdrojem obživy byla práce s dřevem. Jak Metternichové (měli 5400 ha lesů), tak Schönburg (3000 ha) založili pily a na nádraží vzniklo obrovské skladiště s kolejištěm. Také Windischgrätz měl 2500 ha lesů na hranici a všichni potřebovali - zvláště přes zimu - pracovní síly ke zpracovávání dřeva. V letech 1930-1945 se ročně zpracovávalo až 50 000 kubických metrů dřeva. Většin a - 90 % dřeva - mířila do Saska. Vlákninové dříví s čistým lýkem sloužilo k výrobě papíru. Vznikly dvě pily - ZUCKER a LAMBERT které rovněž potřebovaly pracovní síly. A další sedláci nabízeli své povozy k přepravě dřeva z lesů.

V roce 1910 založil sklářský podnikatel LAMBERT z Holenbrunnu (Opf.) na nádraží sklárnu. Vyráběly se tu ornamentové sklo,válcované a drátové zboží. Továrna měla 50 dělníků.

Pracovníci z lázní, převážně číšníci, se vraceli nakrátko do vsi a zase pospíchali do ciziny, za prací a také proto, aby se přiučili cizím řečem. Ve Staré Vodě bylo 5 hospod, 1 skladiště piva Chebského a jedno chodovoplánského pivovaru, 5 potravinářství, 2 uzenářství, 1 mlékárna, 4 obuvníci, 2 pánští krejčí, holič, zámečník, kovář, 2 pily, 1 sklářská továrna, 1 autoprovoz a prodejna dřeva.

Dům čp. 88, známý jako kasárna pohraničních myslivců, sloužil do roku 1893 jako škola. Později tu bydlel obecní a policejní sluha, v roce 1938 se stal Domem strany a mládeže. V roce 1893 byla postavena školní budova (čp.125). Měla dva velké školní prostory a byt pro učitele. Až do 14.54.1869 měly tu děti vandrovní školu, kde střídaly dvory. Nejstaršími známými učiteli byli Kriegelstein a Gangl. Později byly třídy trvaleji v domech čp.20 a 88. Vrchní učitel Adolf Engelhardt učil 1869-1910 a zároveň dělal písaře obci. Po něm byl Adolf Wiblinger 1910-1926 a poslední Josef Girschick 1926-1946. Vedl také pěvecký spolek a další. Tento pěvecký spolek vznikl roku 1919 a Girschick byl celé období dirigentem.

Z dalších spolků tu byli dobrovolní hasiči, kteří založili již roku 1873 spolek s heslem "Ein für alle und alle für einen", Německý lidový tělovýchovný spolek, ochotníci a další. Mnozí sedláci byli členy pasteveckého družstva HASELHOF, založeného 1911. V něm mohli členové předat jedno dobytče či koně k pastvě po celé letní období za nízký peněžní příspěvek.

Ve své vlastivědě WEIDL (1896) uváděl: "Sanitární věci zajišťují distriktní (okrskoví) lékaři, politický okres má dvě lékárny (Planá, Kynžvart) a každé místo má porodní bábu. Sedmý (distriktní) okrsek na hejtmanství Planá, zvaný Kynžvart II., zahrnuje obce: Starou Vodu, Vysokou, Valy, Jedlovou, Klimentov a Velkou Hleďsebi. Distriktním doktorem je Dr.Alois Kohn. Daňové zatížení Staré Vody činí 2822 zlatých 57 krejcarů a cestovní paušál pro lékaře 28 zlatých 47 krejcarů. Roku 1890 při sčítání obyvatel měla Stará Voda dohromady 1045 osob, z toho 506 mužů a 536 žen. Ve Staré Vodě je už hasičský spolek (Freiwilliger Feuerwehrverein) se 42 hasiči. V Kynžvartě mají sídla společenstva textilních řemesel, stavebních řemesel, potravinářských řemesel a v nich jsou i členové ze Staré Vody."

 

Elektrifikaceobce v letech 1912-1913 byla prováděna elektrárenskou společností z Augsburgu. Také soukromý telefon měla obec již před první světovou válkou a měl ho Anton SEIDL, kupec a ředitel hotelu v domě čp.16. Veřejná hovorna vznikla až v roce 1938 po přičlenění k Německu společně se založením poštovního úřadu Stará Voda. Do té doby patřila ves pod poštu Kynžvart a odtud se i roznášely dopisy.

Co se týká vody, domy měly vlastní studny. Všeobecně převládala dobrá pramenitá voda. Čtyři studny byly veřejné. Byl tu také minerální pramen, který vytékal 150 metrů nad místem, kde vléval potůček Kohlseifenbach do Starého potoka (viz Miroslav DOVOLIL). Vzhledem k tomu, že měla vysoký obsah oxidu uhličitého, minerálních látek a byla chutná, vesničané rádi pro ni docházeli.

V roce 1914 zřídil kníže Metternich na katastru Staré Vody na nádraží plnírnu lahví pro Richardův pramen, který se rozesílal po železnici. Potrubím byla vedena minerálka od vývěru až do plnírny, stáčena do lahví a odtud nakládána do vagónů a odesílána do mnoha zemí.

Lovecké právoměla lovecká společnost Stará Voda a pronajímala ho v minulosti (až do roku 1907) Metternichům. V letech 1907-1926 provozovala lov ve vlastní režii. V roce 1926 si pronajala lovecké právo hoteliéři Grimme a Hammerschmidt z Mariánských Lázní na 12 let. Pak byla zase propachtován lov panství Kynžvart. Posledními představiteli loveckého družstva ve Staré Vodě byl do 1921 Josef Sturm z čp.46, do 1933 Karl Schaffer z čp.61, do 1945 Josef Gebert z čp.6.

Farnostípatřila Stará Voda pod Kynžvart. Od roku 1598 byly zde konány mše a pohřby podle protestantských zvyků. V roce 1624 se začalo s protireformací a byla dokončena roku 1627. První záznamy církevních matrik v Kynžvartu se objevují roku 1631. Od nejstarších dob se křtily narozené děti, konaly svatby a pohřby v kostele v Kynžvartě. Až do roku 1898 byli zemřelí ze Staré Vody pohřbíváni na kynžvartském hřbitově u farního kostela sv.Markéty.

V roce 1898 byl založen ve svahu Chebského vršku při odbočce silnice do Vysoké obecní hřbitůvek. Zde byli pochováváni též zemřelí ze Sekerských Chalup a z Jedlové v letech 1898-1945. Vysoký hřbitovní kříž uprostřed hřbitova má zanikající text, který prozrazuje, že byl postaven rodákem Heidlem ze Staré Vody čp.18 a vysvěcen dne 20. srpna 1898. Hřbitůvek, cca 50 x 80 m, je úhledně upraven a zkrášlen parkovými i obvyklými hřbitovními stromy. Má převážně české hroby od roku 1945 a mezi nimi zůstává cca deset starších německých hrobů (Kohnhäuser, Hartl aj.), ale některé německé jsou i z doby po roce 1945. Udržovaný hřbitůvek je uzavřen nízkou kamennou zídkou a kovářsky zdobenými železnými vraty.

Od roku 1662 platil na panství obyčej, že nevěsta, která žila před svatbou v nelegitimním svazku s mužem, musela být vedena k oltáři nikoliv jedním z rodičů, ale soudním sluhou, kdežto ženicha přivedl k oltáři sám soudce. Dráp nebo pacholek pak dával před oltářem nevěstě na hlavu věnec ze slámy. Později se zmírnil obyčej v tom smyslu, že rychtář a jeho pacholek dovedli ženicha a nevěstu jen ke kostelu.

Z historie obce

PROFOUS (1957) uvádí nejstarší zprávu o vsi po 1380 podle GRADLA již jako německou "Altwasser". V roce 1582 se objeví pozměněně a náhodně "Altenwasser". Český název (překlad) není z historických pramenů znám. Proto lze více vytěžit zprávy z německých pramenů.

V dávných časech vlastnil zdejší krajinu i s vesnicí Stará Voda Boreš z Rýzmburka (Oseka), který též postavil hrad Boršengrýn. V roce 1392 prodal oba hrady – kynžvarský i boršengrýnský Zikmundovi Hulerovi. Ale již 1395 se mění majitel a novým vlastníkem se stává Hynčík Pluh, oblíbenec krále Václava IV. U něho v roce 1398 získává Hynčík povolení postavit nový hrad na Kynžvartě, ovšem za předpokladu, že bude vždy stát po boku českého krále a v době nebezpečí přispěchá na pomoc. Pluh zemřel roku 1401 a údajně je pochován na Kynžvartě.

Po jeho smrti vznesl požadavky na majetek lankrabí Johann von Leuchtenberg s odvoláním se na to, že jde o staré leuchtenberské léno. Kynžvart byl pronajat zeťovi pána z Rýzmburka, panu Heinrichovi IX. z Plavna. Ten byl manžel Anny z Rýzmburka a jako nejsilnější obránce vlastnických práv získal v roce 1410 též Bečov, z něhož si udělal rezidenci.

Král Václav IV. potvrdil 22 prosince 1387 koupi: Heinrich z Plavna odkoupil od landkrabího Johanna a Albrechta z Leuchtenberka panství Kynžvart i s hradem Boršengrýn, tržiště (Markt) Žandov a Starou Vodu, cla na silnicích Žlutice-Teplá-Planá, na Kynžvartě, na Albenreuthu, a na silnici Stará Voda-Cheb.

Roku 1412 se uvádí jako majitel (syn) Heinrich X. z Plavna a za husitských válek stojí pevně na straně katolické. Byl královským velitelem v Plzni, 1426 se stal purkrabím v Míšni. Vedl nelehké války s husity v letech 1419-1436. Heribert STURM v knize "Eger -Geschichte einer Reichsstadt" uvádí dopis z 10.listopadu 1426, kde se obrací správce Niklas FRASS na město Cheb s prosbou o pomoc pěší či jezdeckou ("zu fuss und beritten") a jmenuje ves Altwasser.

Jiný pramen uvádí, že 21.října 1429 se obracel správce panství Niklas FRAS na chebskou radu, patrně znovu s prosbou a uvádí se jiná citace. Jde tedy o jiný dopis. Žádá, aby "jeho vzácnému pánovi poslali pomoc proti nastupujícím husitům", aby mohl "zwei schloss besorgen", čímž míní bránění dvou hradů – Kynžvartu a Boršengrýna. Velké škody pak utrpěl v roce 1431 Kynžvart při vpádu německých kurfiřtů do Čech proti husitům.

Když zemřel Heinrich X., jeho majetky získal jeho zeť Hynek Krušina ze Švamberka, manžel jeho dcery Margarety. Manželé i se synem Bohuslavem propůjčili v roce 1448 tržištím Žandovu a Kynžvartu, vesnicím Staré Vodě, Vysoké, Brtné a vsi jménem Kornov právo svobodného dědění dvorů jak příbuzným tak "jiným zde usazeným sousedům", pokud chtějí těmto přenechat své majetky.

Podle sudetoněmecké vlastivědy (1977) a podle Antona GNIRSE však poskytl tato práva a svobody zdejším obcím Heinrich II. z Plavna a odkazují na listinu privilegií (Begnadigungsbrief) Heinricha II. z Plavna z roku 1448. Další potvrzení všech práv a svobod na panství Kynžvart pro zdejší obce je známo z roku 1471.

Další zprávy o Staré Vodě jsou z roku 1591, kdy již patřilo panství Kynžvart Cedvicům. Uvádí se, že po smrti majitele panství Kynžvartu Hanse Šebastiána Cedvice na Libštejně, purkrabího v Chebu (+1585) zdědil majetky jeho bratr Kryštof Heinrich Cedvic.

Nový majitel uvádí v inventárním seznamu fary Kynžvartu nejen pozemky, které patří faráři, ale také výkony desátků a robotní povinnosti u lidí zvaných "Wiedenleute" (Widen ze stněm. wetan=geben=dáti, z toho Widum= dar či věnování= Widmung) z městečka Kynžvartu a z okolních vsí Staré Vody a Vysoké. Od nich dostával farář (až do roku 1848) vedle desátku a výkonů roboty každý třicátý snop z polí, ležících na farnosti Kynžvart, a to od všech druhů obilí. Od kynžvartských sedláků, kteří nebyli tzv."Wiedenleute", dostával každou třicátou ovci a třicátou husu. Pokud však lidé zv. Wiedenleute robotovali na farském, museli dostat od faráře v poledne jídlo a pití a pro dobytek (pár volů nebo kůň) dva hrnky ovsa a snop sena.

Nesmírně cenná je zpráva o příslušnosti některých sedláků pod hrad Tachov. Hrad Tachov byl centrem strážní služby na hranici Čech chodskými strážemi. Poslední farností, kam sahalo řízení strážních služeb, byla farnost Trstěnice s kostelem sv.Víta. Sem patřily obce Drmoul, Panský vrch, Velká a Malá Hleďsebe. Dlouho se soudilo, že hranicí tachovských Chodů byl Kosí potok čili Vonše (Borešův potok) a za potokem již bylo území, strážené tepelskými Chody v době předhroznatovské. Nyní se ukazuje, že tachovští Chodové původně přesahovali Kosí potok až do Staré Vody a dokonce až po Dolní Žandov. Vypadá to, jakoby tachovští Chodové pokrývali celé pásmo Českého Lesa až k Dolnímu Žandovu. Zdá se, že úkolem tepelských Chodů bylo střežit českou hranici především směrem proti Chebsku, které ještě nepatřilo pod český stát (do 1322).

Pod hrad Tachov patřili v minulosti tři sedláci z Vysoké, jeden ze Staré Vody a jeden ze Žandova, dále tři sedláci-svobodníci z mlýnů Geissel-, Weykarts- a Jägersmühle, jejichž lokalizaci se nám dosud nepodařilo určit. Museli platit na hrad do Tachova dohromady 6 kop a 10 grošů, a to na sv.Jiří. Všichni ostatní poddaní z těchto míst již patřili pod Kynžvart.

V roce 1555 připomíná sudetoněmecká vlastivěda (1977), že Kočovský dvůr a Kočovský mlýn, třebaže již patřící pod Starou Vodu, musel platit daň na hrad Tachov. Ještě v roce 1591 platili na hrad Tachov 1 kopu grošů poddaní z Vysoké (asi z Kočovského dvora) a jeden poddaný ze Staré Vody 30 grošů, jeden poddaný z Dolního Žandova (uvádí se jako "ves pod Žandovem" - Dorf unterm Sanda) 1 kopu 30 grošů, vše jako daň do Tachova. Tyto daně byly definitivně zrušeny až v roce 1636!

Nevolnictví venkovského lidu bylo podle zemského nařízení uvedeno v platnost v roce 1500 a tvrdě bylo prováděno až do jeho zrušení císařem Josefem II. v roce 1781. Až v roce 1848 byla však zrušena robota a placení desátku.

Obcí Stará Voda vedla obchodní stezka z Chebu do Prahy, nazývaná také "Via regia". Vedla mezi stavením čp. 2 (původně "herberk" a formanská hospoda pro přenocování, naposledy hospoda Schusser) až k domu čp.96 (Lenhart). V délce 400 metrů vedla přímo korytem potoka. V zimě za mrazu nebo při jarních táních při rozvodnění to byl nebezpečný úsek pro projíždějící nebo procházející.

 

Vesnice vznikala jako silnicovka s řadou domů podle potoka. Byly to původně jednoduchá dřevěná stavení venkovské architektury, srubová a roubená, až později s lomenicí a typickým fachwerkem. Vazby stavení opakují francká schémata staveb čtvercově spojovaných trámů jako šikmo vázaných česko-saských stavebních forem. Typické příklady fachwerků měly domy čp. 1, 2, 72, 94, 60, 61, 57, 93. Otevřenost vesnice působila obci mnoho neštěstí při přechodech a přepadech vojsk, při morových epidemiích. Tato otevřenost vesnice při zemské silnici zřejmě způsobila, že pokud bylo původní sídlo okrouhlicí, zaniklo velice brzy.

Stará Voda patřila pod vrchnost Kynžvartu, od dob majitelů hradu až po zrušení roboty 1848. Potom patřila k soudnímu a daňovému okresu Kynžvart a až do roku 1868 k okresnímu hejtmanství Loket. V letech 1868-1902 patřila k okresnímu hejtmanství Planá, od roku 1902 k okresnímu hejtmanství Mariánské Lázně. Sídlem c.k.okresního soudu se stal Kynžvart v roce 1849 a sem patřila Stará Voda až do roku 1930 do doby české správní reformy. Posledním okresním šéfem Kynžvartu byl tehdy Anton Gebert ze Staré Vody. Po roce 1930 byl Kynžvart částí soudního okresu Mariánské Lázně.
 

 

Obyvatelstvo

První odhady počtu obyvatel jsou z doby berní ruly 1654-1655, kdy se odhaduje při 45 staveních Staré Vody 322 osob. Celkem bylo v obci 30 sedláků, 4 chalupníci a 5 zahradníků. Ze sedláků, kteří měli průměrně 20 strychů polí, to byli Hans Dengler, Nikol Seydl, Hans Gängl, Hans Meussel (vyhořel 1716 a 1722), Georg Weinmann, Georg Lorenz, Michal Dengler, Goerg Heidler, Georg Leyacker, Hans Weinmann, Martin Burger, Mates Seydl (vyhořel 1676), Martin Seydl (vyhořel 1676), Thomas Seydl, Hans Lorenz, Georg Seydl, Michael Seydl, Thomas Dengler, Georg Weinmann Gregor Jakob, Georg Zuber, Jacob Lorenz, Maters Böhems, Georg Lorenz, Niklas Gangl, Niklas Zuber Hans Schreiber, Georg Dengler, Hans Hafner, Georg Böhems Thoma Denlger, Hans Fleischmann, mlynář Hans Schmied. Z chalupníků, kteří měli kol 10 strychů, to byli Michael Seydl, Andres Urban (vyhořel 1676), Hans Dengler, mlynář Hans Jacob. Zahradníci měli 5 strychů, a jména Petr Lenack Martin Zapf, Thomas Meussel, Hans Dengler, Hans Seyfert. Celkem žilo ve vsi 7 rosdin Denglerů, 7 rodin Seydlů, 4 rodiny Lprenců a 3 rodiny Weinmannů. Celkem měla vesnice 120 opovozů, 140 krav, 206 jalovic, 146 ovcí a 96 sviní - nemalé bohatstrví …

Roku 1713 se uvádělo 95 stavení v obci.

Jaroslaus SCHALLER (1788)uváděl při popisu Plzeňského kraje-panství Kynžvart poddané obce: 8) Meyersgrün (Vysoká) s počtem 28 domů a s kostelem sv.Jana Křtitele; zde se těžil tehdy kobalt; 9) Altwasser (Stará Voda) s počtem 97 domů; 10) Hackenhäuser (Sekerské Chalupy) s 18 domy; 12) Schlacken (Klimentov) s 11 domy; 13) Grafengrün (Háje). Schaller připomínal velmi mnoho kyselek v této krajině, používaných jako obvyklý nápoj. Na Dyleni, kde roste to nejkvalitnější dříví, lze prý nalézt také granáty a topas. V roce 1755 zdejší hospodářský pan Anton Wohlrath zastřelil ve zdejších lesích jednu vlčici a tři vlčata! Odhad v roce 1788 byl 500 obyvatel.

Johann Gottfried SOMMER (1846) uvádí STAROU VODU velice skromně mezi kynžvartskými obcemi a severské Chalupy samostatně takto:

"STARÁ VODA (Altwasser), 1/2 hodiny jihozápadně od zámku, na Chebské silnici a jednom potůčku, vesnice se 105 domy a 727 obyvateli, přifařena ke Kynžvartu, má jeden zájezdní (formanský) hostinec.

ŠANCE(Schanz, dnes Valy), 3/4 hod. jihozápadně od zámku, na Bahnitém potoce (Hofwiesenbach), které se zde vlévá do Vonše (Wanschabach), ves s 48 domy a 353 obyvateli, přifařena ke Kynžvartu, má tři mlýny, z nichž dva mají také pily, a dále stranou ležící: a) 2 vrchnostenské myslivny, 1/2 hod. východně, v oboře; b) 1/2 hodiny severně stojící vrchnostenský panský dvůr HASELHOF (Lískovec); c) 10 minut jižně 1 zbrojnici. Poblíž vesnice jsou také slabé zbytky starých opevnění z třicetileté války, které daly jméno vesnici.

SEKERSKÉ CHALUPY(Hackenhäuserči Hakenhäuser), 1 hodinu jižně do zámku, na Vonši (Wonschabach), ves s 41 domy a 309 obyvateli, přifařena ke Kynžvartu, má 2 mlýny a 1 hostinec; stranou ležící samota POZORKA, 1/4 hod. západně na Chebské silnici, má 4 čísla, z nichž 1 zájezdní (formanský) hostinec a 1 kovárnu; b) vrchnostenský panský KOCOVSKÝ DVŮR vedle 1 Kocovský mlýn; c) Vonšovský mlýn (Wonscha-Mühle)."

SOMMER dosud neuváděn obec Jedlovou (Tannaweg)!

Roku 1869 (ORTH-SLÁDEK) měla obec Stará Voda i se Sekerskými Chalupami 146 stavení a 1018 obyvatel, v roce 1900 (Orts-Repertorium) 174 domů a 1076 obyvatel a roku 1910 bylo 191 domů a 1125 obyvatel. Po první světové válce (1921) bylo 199 domů a 1122 obyvatel, v roce 1930 bylo 217 domů a 1112 obyvatel.

Roku 1939 bylo zde 246 domů a 1009 obyvatel, z nich kromě 4 evangelíků a 3 bezvěrců všichni římsko-katolického vyznání. V zemědělství a lesnictví pracovalo 402 osob, řemeslně a v průmyslu 217 osob, v obchodu a dopravě 213 osob, 71 bylo soukromníků a 102 osob samostatného povolání. Z celkového počtu měly Sekerské Chalupy 296 obyvatel. Pod Starou Vodu patřila i Nádražní čtvrť (uváděna jako "Nádraží Lázně Kinžvart").

Za první světové války padlo či zůstalo nezvěstných 53 mužů, za druhé světové války neúplně 46 mužů. V roce 1923 byl jim postaven pietní válečný monument korunovaný velkým orlem. Pomník dosud stojí ale v dubnu 1945 byl poškozen střelbou z amerického letadla a po roce 1945 byl orel vržen do nedaleké studně.

Po válce (1946) před vysídlením měla obec 171 domů a 222 domácností, celkem 688 obyvatel, z toho 308 mužů a 380 žen. V roce 1955 patřily k správní obci Stará Voda ještě Sekerské Chalupy a Jedlová. Samostatná byla tehdy ještě obec Vysoká s osadou Háj, když obce Lohhäuser a Nové Mohelno byly již zaniklé. Po vzniku nového okresu Cheb v červenci 1960 došlo ke spojení Staré Vody s obcí Vysokou.

EUTIT Stará Voda

Z četných článků o zdejší továrně, dnes EUTIT, společnost s ručením omezeným, uvádíme článek z Rudého práva, ze sloupku "Zastaveníčko nad mapou", starý 22 let, kdy se plně rozvíjela zdejší výroba:

"Kde se kámen mění v litinu.

V západních Čechách, kousek od Mariánských Lázní, je STARÁ VODA a v ní moc zajímavá továrna. Je to největší podnik svého druhu v Evropě a vycházejí z něho výrobky tvrdší než ocel, tvrdší než litina a odolnější vůči kyselinám než ostatní známé materiály. Lidé říkají té továrně "Čedičárna" ...

Jistě jste slyšeli slovo "čedič". Ano, je to tmavě šedivé až černá vyvřelina, která dala vznik mnoha kopcům v Českém středohoří. Jednu z těch oblých hor určitě znáte. Je to Říp u Roudnice nad Labem. Podle toho, jakými vrstvami zemské kůry čedič procházel při onom sopečném vývěru, obsahuje různé látky. A ve Šlapanech u Chebu je takový čedičový vrch, jehož hornina má vhodné složení k tomu, aby se za vysokého žáru roztavila a potom proměnila ve výrobky, které nepraskají a jsou velmi tvrdé, odolné a pevné. Čedičový lom ve Šlapanech je proto vzácným surovinovým ložiskem; obdobné ložisko je na Slovensku, poblíže městečka Nová Baňa, takže Stará Voda a Nová Baňa jsou dvěma základnami rozvoje československého slévárenství čediče.

V slévárnách je tvrdá a těžká práce, protože jejich šachtové pece sálají žárem přes 14000 C a s roztaveným čedičem se musí rychle pracovat, aby nezchladl dříve, než se ve formě promění v žádaný výrobek. Jednou roztavený čedičový kámen se už nedá znovu přetavit a použít - po druhém tavení totiž úplně ztratí své vynikající vlastnosti. Je to jedno z kouzel moudré přírody, které člověku dá příležitost využívat své velké bohatství, ale která je nenabízí donekonečna.

Z taveného čediče se vyrábějí různé dlaždice k pokrývání slévárenských hal a chemických závodů, v rotujících žhnoucích formách se z něj odstředivým litím vyrábějí roury, kterými se potom vedou silné kyseliny a jiné, na materiál roury útočící chemické látky. Také se z něho vyrábějí zvláštní tvárnice ke stavbě komínů továrních objektů. V bubnech velkých mlýnů, kde se pomocí velkých litinových koulí různě rozbíjejí a melou hrudky rud a jiného materiálu, vydrží litinové pláty několik dnů - kdežto čedičové statečně odolávají i několik měsíců! Takový je to tedy materiál, který se rodí v místech, kam naši lidé jezdí za zdravím - v západočeské Staré Vodě u Mariánských Lázní."

Potud článek v Rudém právu z 10. ledna 1982. Byl informativní, ale měl jednu tragickou chybu: Místo názvu Stará Voda se v celém textu psalo Stará Role !!!!!!!!!

Slévárna čediče EUTIT v 70.- 80.letech vyvážela většinu produkce čedičových dlažeb a armatur do kapitalistických zemí Velké Británie, Belgie, NSR a Itálie, při čemž prostředníkem vývozu byl podnik zahraničního obchodu Československá keramika. Vývoz šel i do východního Německa. Další novinové články z té doby připomínají, že poptávka začíná přesahovat možnosti vývozu a bude nutné rozšířit továrnu o další slévárenskou linku.

Památky ve Staré Vodě

Anton GNIRS (1932) popsal obec z hlediska památkářského takto:

"Vesnice STARÁ VODA se objevuje již ve starších listinách jako významné osídlení na panství Kynžvart. Tak v listině privilegií Heinricha II. z Plavna z roku 1448 se přiznává svobodné dědické právo pro příbuzné a vesnické sousedy jako ostatním vesnicích na panství. Další potvrzení všech práv a svobod na panství Kynžvart pro všechny obce je známo z roku 1471. - Polohový plán vesnice ukazuje na vývoj řadové, podélné vesnice podél potoka a vesnické silnice. Stavební formy venkovské dřevěné architektury jsou dosud zachovány na příkladech dřevěných srubových staveb a lomenicové formy roubených staveb (Fachwerk). Vyobrazení ukazují stejně tak francké schéma čtvercového sestavení trámů jako šikmé stavební opory česko-saského stavebního způsobu. Udržovaná roubená stavení jsou na kostelní návsi, jako je čp. 1 BEIM BECKENKARL, čp. 4 BEIM BECKENLENZ nebo skupina roubených stavení Schusserova zájezdního hostince BEIM HABERKORN.


FOTO VPRAVO: zprava doleva: čp.101 Wilhelm Böhm; čp.57 Hartlovi (tzv Froncnpeitl) čp. 83 Johann a Berta Böhmovi (tzv. Křičabéba) (?)


VESNICKÁ KAPLE SV.ANNYbyla založena roku 1712. Její osmihranná stavba je zčásti roubená (fachwerková) se šindelovou střechou, které vévodí zvonička. Hlavní oltář je moderní, vybavený pseudogotickým nástavcem. Na evangelijní straně stojí postranní oltář s dřevěnou sochou Panny Marie Chlumské (Maria Kulm) ve vitríně; naproti je barokní oltář z doby postavení kaple s oltářním obrazem "Svatá Rodina".

POMNÍKY. Jednoduché kříže v prostoru obce pocházejí z 19.století. Na Chebském pahorku je veliký vyřezávaný krucifix ve stavu rozpadu. Při silnici do zámku Kynžvartu stojí bezprostředně vedle sebe dva KAMENOKŘÍŽE s délkou ramen 0,85 m a 0,55 m. S nimi tvoří celou křížovou skupinu železný litý krucifix na vysokém kamenném podstavci na vysokém kamenném podstavci v architektuře empíru s věnováním a letopočtem 1856. Podobné kříže z 19.století nacházejí se na polních cestách v okolí vesnice. V seznamu památek fary Kynžvart z roku 1836 jsou uváděny v této době z okolí Staré Vody četné, dnes však už nezvěstné dřevěné kříže, které byly 5 až 6 metrů vysoké, s řezbářským vyobrazením Ukřižovaného. Stávaly na cestách ústících do vesnice Stará Voda: tak zvaný ČERNÝ KŘÍŽ na cestě od zámku Kynžvart, potom jeden kříž vysoký tři klaftery (5 m), na Říšské silnici ze Staré Vody k Pozorce; dva vysoké dřevěné kříže na cestě do Tří Seker, dále u hospody v Pozorce a jeden na silnici do Dolního Žandova." - Potud Anton Gnirs (1932).

Velmi stručně popisovala památky Staré Vody pasportizace památek krajského střediska z Plzně (1970). Uváděla STAROU VODU jako silnicovku, připomínanou poprvé 1380, s gotickou kolonizací, s kaplí s rázovitou malebnou architekturou. Památkový zájem zaměřila k zájezdnímu hostinci s dvojicí hrázděnek, mezitím už zbořenému, a k litinovému kříži u kaple, bohužel už odstraněnému. Mimo seznam uváděla v zahradě u státní silnice kříž s bohatě ozdobným a členěným soklem z roku 1859.

Emanuel POCHÉ (1980)dokládá obec až roku 1448 a uvádí kolem kaple několik CHALUP z hrázděného zdiva a na domě při silnici k Chebu výklenek s barokním oltáříkem s dřevěným reliéfem Narození Páně z první poloviny 18.století. Kapli sv.Anny popisuje se zkosenými rohy a jehlancovou střechou se zvoničkou; vnitřek kryt kazetovým stropem, uvnitř hlavní oltář pseudogotický (1900); pravý boční oltář barokní z 1.čtvrti 18.století, portálový s rozvilinami po stranách a s obrazem "Příbuzenstva Mariina" uprostřed; levý boční oltář rokokový (kolem 1740), po stranách Panna Marie Lurdská, sochy sv.Jáchyma a sv.Anny. Na stěnách při vstupu barokní sochy Panny Marie a sv.Josefa (1720).

Nejpodrobnější je popis od Josefa GEBERTA (1977) v knize "Heimatbuch Marienbad Stadt und Land" (Band II.): "Obec patřila vždy pod farnost Kynžvart. Od roku 1598 se konaly bohoslužby a pohřby podle protestantských pravidel. V roce 1624 začala protireformace, která byla v roce 1627 úspěšně dokončena. Od roku 1631 jsou vedeny na kynžvartské farnosti matriky, taktéž pro Starou Vodu.

Ve Staré Vodě byla postavena roku 1712 vesnická kaple uprostřed obce - půdorys osmiúhelníka, architektura hrázděnky (fachwerku) a šindelová střecha s malou zvoničkou. V roce 1885 byla kaple renovována, při čemž dostala moderní hlavní oltář, s pohledným pseudogotickým nástavcem. Autorem byl, široko daleko známý řezbář PISTROL z Kynžvartu. Na evangelní straně stál ještě postranní Mariánský oltář s dřevěnou soškou Matky Boží podle podoby Marie z Chlumu sv.Máří (Maria Kulm) ve vitrině, naproti je barokní oltář, z doby založení kaple s oltářním obrazem Svaté Rodiny. Dřevěné sochy sv.Jana a Panny Marie pocházejí ze zámecké kaple, zrušené v roce 1832.

Již v roce 1812 uvažovala obec se stavbou velkého kostela ve Staré Vodě. Byly připraveny stavební plány, ale výstavba se oddalovala. Zprvu byly spory o umístění nového kostela, pak přišla revoluce v roce 1848, s ní velké politické změny při zrušení roboty a vrchnostenských vztahů a tak nakonec k stavbě nového kostela nedošlo. V kapli se směly konat mše svaté za mrtvé ze Staré Vody, kdežto na bohoslužby o nedělích a svátcích a při májových pobožnostech museli obyvatelé Staré Vody chodit do zámecké kaple Kynžvartu, která byla nejblíže obce. Hlavní mše svaté byly ve farním kostele v městě Kynžvartě.

KAPLE v obci byla zasvěcena svaté Anně a svátek slavila 26. července, kdy se tu sloužila slavnostní mše. Za první světové války byly odvezeny zvony z kaple a v roce 1923 umístěny zvon nový, vysvěcený děkanem Josefem Hejlem z Tymákova. Kmotrou zvonu byla paní Anna Berková. Při této příležitosti byla kaple renovována, dostala nové kostelní lavice, střecha osazena umělou břidlicí, ale bohužel přitom omítnut bíle nádherný fachwerk. Druhý zvon odlil pro obec v roce 1932 Pistorius v Chebu. Vysvěcení zvonu provedl vikář Lenz z Dolního Žandova a kmotrou zvonu byla paní Anna Sturmová. Zvony byly znovu odstraněny za druhé světové války. - V roce 1865 zažil Kynžvart dva veliké požáry, při nichž byl zničen i kostel. Byl znovu stavěn 1869-1870 a ke stavbě byly nuceny přispět také okolní obce. Stará Voda se Sekerskými Chalupami musela přispět částkou 1 445 zlatých a 7 krej-carů.

Podivný výskyt názvů "starý" - "alt"

Prapůvod sídla nepochybně souvisí s jeho názvem. Že "Voda" prozrazovala místo napojení se u studánky nebo studně, je nepochybné. Proč však "Stará" ? Také zde lze předpokládat, že šlo o místo opravdu staré, starobylé, při velmi staré cestě. Jestliže založení sousedního Žandova řadíme nejméně do 10.-11.století, pak i Stará Voda je velmi starého založení, jak pro svůj název tak pro svou mimořádnou velikost v době berní ruly (1654), převyšující obě městská sídla Kynžvart a Žandov. Název "Starý" se netýká jen obce, ale je tu i Starý potok (Altbach) - dnes Bahnitý -, dále "Stará Šance" (Alte Schanz), zaniklý "Starý rybník". Vše je v oblasti mezi Starou Vodou a dávným, dnes bohužel již zlikvidovaným dvorem Haselhof, uváděným již roku 1406. Lze tedy uzavřít, že celou tuto oblast charakterizuje vysoké stáří osídlení bez ohledu na chybějící písemné zprávy.

Seznam sakrálních památek STARÁ VODA

(Podle průzkumu stávajícího stavu drobné křesťanské sakrální architektury a pomníků v krajině ve správním území Staré Vody, Zdeněk BUCHTELE a kolektiv, Velká Hleďsebe 2002 - podrobné popisy s lokalizací a hodnocením památky - viz zpráva o průzkumu)


SV - 01 Metternichův pomník (Sekerské Chalupy) - renovovaný s česko-německým textem
SV - 02 Böhmův pomník (Sekerské Chalupy) - renovovaný, od Josefa a Evy Böhmových
SV - 03 Válečný pomník padlým ve válce 1914-1918 (Sekerské Chalupy) se jmény 14 sekerských a 3 jedlovských mužů - renovovaný
SV - 04 Zaniklý pomník u domu čp.42 (Sekerské Chalupy)
SV - 05 Friedl-Frollův pomník (Sekerské Chalupy) - zachovaný, nedávno opravený, v houštině
SV - 06 Pomník z roku 1864 (Sekerské Chalupy) - ležící nepoškozený
SV - 07 Šturmův pomník (Sekerské Chalupy) - renovovaný s novým nápisem
SV - 08 Zaniklý pomník na kótě 622,2 m n.m. (Sekerské Chalupy) - nenalezený
SV - 09 Silniční kříž na staré Císařské (Stará Voda) - na mapách ale nenalezen
SV - 10 Zaniklý silniční pomník I. (Stará Voda) - uváděn ještě na mapě 1977
SV - 11 Zaniklý silniční pomník II. (Stará Voda) - uváděn na mapách 1977 a 1986
SV - 12 Zaniklý silniční pomník III. (Stará Voda) - uváděn na mapách 1977 a 1986
SV - 13 Zaniklý silniční pomník IV. (Stará Voda) - uváděn v plánku 1977
SV - 14 Pomník s plastikou z roku 1859 (Stará Voda) -renovován, s plastikou děvčátka na cestě do nebes
SV - 15 Válečný pomník padlým ve válce 1914-1918 (Stará Voda) -stojící ale poškozený leteckým náletem, bez sochy vévodícího orla, která byla po válce svržena do sousední studny pro 53 padlých ve válce
SV - 16 Hřbitovní kříž (Stará Voda) - zachovaný centrální kříž hřbitova
SV - 17 Skupina kamenokřížů s pomníkem (Stará Voda) - kamenokříže zmizely, pomník na Manském dvoře
SV - 18 Zaniklý pomník (Stará Voda) stával vlevo při silnici k Eutitu
SV - 19 Kaplička u domu čp. 163 (Stará Voda) - poškozená, otevřená, bez textu a ozdoby
SV - 20 Sedm "Gnirsových" dřevěných křížů (Stará Voda) - nebyl nalezen žádný
SV - 21 Vesnická kaple sv.Anny (Stará Voda) - viz popis
SV - 22 Zaniklý kříž u kaple (Stará Voda) - nebyl nalezen
SV - 23 Ganglův pomník (Stará Voda) na zaniklé cestě k zámku, ležící, zachovaný
SV - 24 Pomník u železniční trati (Stará Voda) - nenalezen
SV - 25 Pomník u kynžvartského parku (Stará Voda) - nenalezen
SV - 26 Zaniklý dřevěný kříž na Chebském vršku (Stará Voda)
SV - 27 Zaniklý domovní kříž u domu čp.136 (Stará Voda)
SV - 28 Zaniklý Krausův kříž u domu čp.135 (Stará Voda)
SV - 29 Domovní kaplička u domu čp.4 (Stará Voda) - poškozená, hrozící rozpadem.
 


Prameny:
1. GNIRS Anton: "Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad, Augsburg" 1932
2. Krajské středisko památkové péče v Plzni: "Pasportizace památek Západočeského kraje", strojopis Plzeň 1970
3. POCHE Emanuel a kol.: "Umělecké památky Čech P-S", Nakladatelství Československé akademie věd, Academia, Praha 1980, S.408
4. GEBERT Josef: "Altwasser - Heimatbuch Marienbad Stadt und Land", Band II., Heimatverband der Marienbader Stadt und Land e.V., Staudt-Druck KG, Geisenfeld 1977, S. 22 ad. s plánky "Übersichtsplan der Gemeinde Altwasser" (J.Gebert), S. 23
5. WEIDL Georg - URBAN Michael – HAMMER Ludwig: "Heimatkunde des politischen Bezirkes Plan", Plan-Königswarter Bezirkslehrerverein Plan, Druck Hermann Holub Tachau 1896, S.509-510
6. WIRTH Zdeněk a kol.:"Umělecké památky Čech", Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1957, S. 711
7. BUCHTELE Zdeněk a kolektiv: "Průzkum stávajícího stavu drobné křesťanské sakrální architektury a pomníků v krajině ve správním území Staré Vody, Velká Hleďsebe 2002)
8. PROFOUS Antonín:Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, díl IV. (S-Ž), spoluautor Jan Svoboda, Česká akademie věd a umění , Praha 1957, S. 675
9. DOSKOČILOVÁ Marie: „Berní rula - 23. Kraj Plzeňský - díl I.“, Státní pedagogické nakladatelství Praha 1952, S.380-381
10.SCHALLER Jaroslaus:"Topographie des Königreiches Böhmen - IX.Buch" 1788
11.SOMMER Johann Gottfried:"Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt", VI.Band - Böhmen, Pilsner Kreis" J.G.Calve´sche Buchhandlung, Prag 18387.
12. 0RTH Jan, SLÁDEK František:Topograficko - statistický slovník Čech, Praha, 1870
13. KOTYŠKA V."Soupis …" Praha 1895
14. Anhang zur Kriegskarte Königreich Böhmen, VIII.-IX.Buch, Sectio 118, S. 389-390
15."Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen" Statthalterei Buchdruckerei Prag 1907
16."Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen" Statthalterei Buchdruckerei Prag 1913
17. Catalogi cleri 1928 et 1948, soupis obyvatel 1941