Štolní kyselka (Panský vrch) 

1. Mezi Panským vrchem nad Drmoulem a Malou Hleďsebí běží údolí, jímž protéká Štolní potok. Potok vyvěrá nahoře v údolí východně od Tří Seker z již zasypané hornické štoly, u níž kdysi stával Štolní mlýn (Stollmühle). Když jsme před lety vyšli od mlýna po toku potoka, narazili jsme na FLEGEROVU KYSELKU, která někdy v sedmdesátých letech zanikla. Po dalších 400 metrech na levém břehu Štolního potoka se dodnes nachází velice chutná ŠTOLNÍ KYSELKA (575 m n.m.).

2. Geologicky. DOVOLIL (1959) uváděl z hlediska geologického: "Oba zdejší prameny při Panském vrchu vystupují v holocenních náplavech Štolního potoka, který míří východně do Vohratského rybníka u Hamrníků a dole pod obcí ústí do potoka od Ostrovního rybníka a společně do Kosího potoka. Kromě holocenních  náplavů je povrch zakryt aluviálními hlínami, z nichž vystupuje krystalické podloží jen místy. V podloží jsou jednak zrnité žuly, jednak pararuly, avšak jejich styk je zakryt čtvrtohorními uloženinami. Severojižní protáhlý hřbet (nad Malou Hleďsebí a nad Panským vrchem) má na obou stranách údolí vrcholy, tvořené žilným křemenem a prokřemenělou tektonickou brekcií, která zde vytváří protáhlé čočky. Po okrajích je křemenná žíla lemována grafitickým kvarcitem a směrem na jih pararulami a grafitickými rulami."

3. Historicky. ŠTOLNÍ KYSELKA ležela stranou osídlení byla známá, ale nebyla přespříliš navštěvovaná. V roce 1920 odkoupil louku s touto kyselkou od místního sedláka mariánskolázeňský výrobce citer, Hans HAUBNER. Kyselku nechtěl stáčet, ale hodlal ji prodat se ziskem městu Mariánské Lázně. Za stejným účelem koupil kyselku v nedaleké Jedlové. Předpokládal, že Mariánské Lázně z obavy před konkurencí tyto prameny od něho odkoupí, ale nakonec byl rád, když si pramen koupila soukromá společnost. Z reklamních důvodů nazval kyselku KRISTUV PRAMEN (podobně jako v Jedlové).  

4. Lokalizace. ŠTOLNÍ KYSELKA vyvěrá 500 metrů jihozápadně Malé Hleďsebi na levém břehu Štolního potoka. DOVOLIL (1959) uváděl, že je 50 metrů od kraje lesa a 70 metrů od polní cesty, vedoucí do Malé Hleďsebe. Vývěr je zachycen v bažinaté louce uprostřed holocenních náplavů ve velké dřevěné jímce o průměru 80 cm, hloubce 75 cm. Dnes je překryt vybudovanou pěknou stříškou a doprovázen informační turistickou tabulí. Voda z jímky volně odtéká do Štolního potoka. V jímce lze pozorovat bublinky unikajícího přírodního plynu a kolem jsou rezavě hnědé usazeniny sloučenin železa. Přístup bažinatým terénem je dnes možný po upravené povalové cestě. 

5. Analýza. Miroslav DOVOLIL (1959) evidoval kyselku ve své diplomové práci pod názvem "Malá Hleďsebe čís. 78" a dne 4.září 1956 odebral vzorek k chemické analýze. Změřil teplotu vody +8,3°C, obsah volného oxidu uhličitého podle Haertlova přístroje 2070 mg/lt a pH 6,5. Vydatnost kyselky byla 3 litry/min. V okolí kyselky směrem k potoku byly zjištěny další rozptýlené vývěry minerální vody. Z literatury (DIETL, DVOŘÁK, KONOPÁČ) nemáme žádných zpráv o této kyselce. Je hodnocena jako prostá hořečnato-železitá kyselka. Vydatnost je velice malá (1-2 litry/min.) a naprosto neumožňuje stáčení za účelem rozesílání. Zůstává jako přírodní zajímavost pro turisty a k jejich osvěžení.  

6. Okolní kyselky. V blízkém okolí vyvěrala v minulosti Svatovítská kyselka u Cechu svatého Víta. Také u lesa nad Zadním Chodovem byly v minulosti vícekrát připomínány vývěry minerálních pramenů. Zanikly v důsledku rozsáhlé důlní těžby uranové rudy Jáchymovskými doly v padesátých letech. Nejednou narazili jáchymovští horníci pod zemí na předku na tryskající minerálku. Ačkoliv pití bylo riskantní vzhledem k předpokládané vysoké radioaktivitě, chutnali ji a pili. Kyselky u Skelných Hutí a Zadního Chodova se těšily už před sto lety velkému zájmu. Analyzoval je hydrolog Anton DIETL v letech 1908-1911 a Svatovítskou kyselku zařadil mezi perspektivní zemní železitou kyselku (s obsahem minerálů 14,0 millivalů). V roce 1941 analyzoval kyselku Zadního Chodova  a Skelných Hutí (viz tyto kyselky!).