Synagoga stála 54 let

Novobyzantskou baziliku se dvěmi kupolovitě zakončenými věžemi zde v r. 1884 vztyčil místní architekt židovského původu Eduard Stern. Stavbu dotovala místní židovská obec i židovští lázeňští hosté. Synagoga byla vypálena místními nacisty za Křišťálové noci 10. listopadu 1938 a poté stržena.

V polovině 19.století ještě rychleji než místních Židů rostl počet židovských hostů v Mariánských Lázních a vznikala potřeba speciálních košérských kuchyní, židovského špitálu i židovské modlitebny. V nejstarších dobách (do roku 1860) se scházeli Židé o sabatu a význačných svátcích v pronajatých místnostech v domě "Oko Boží" (čp.69, druhý dům nad hotelem Palace Praha) a v domě "Steinberg" (čp. 50 Polonia). Dům Steinberg byl postaven 1839 sedlářem Märzem a v roce 1869 zakoupen Gottliebem Baruchem, který ho přestavěl na Hotel NEW YORK (Polonia) s košérskou restaurací.

Lázeňský host S.J.Bunzel z Prahy založil židovský výbor, začal se sbírkou a získal i stavební povolení ke stavbě židovské modlitebny a špitálu pro chudé Izraelity tak, že mohl být 4. července 1860 položen základní kámen. Rok nato, 9.července 1861, byl otevřen a slavnostně vysvěcen v dnešní Lesní ulici nad domem Zlatý hrozen (Goethův dům) židovský špitál a modlitebna (dům čp. 102). To bylo možné díky darům bohatých židovských hostů. Špitál měl 21 postelí, košérskou jídelnu a majitelem domu se stal zdejší Židovský výbor v čele s panem S.J. Bunzelem z Prahy.

V roce 1872 byl založen mariánskolázeňský židovský hřbitov a v té době bylo již rozhodnuto o stavbě reprezentační synagógy, ale trvalo ještě řadu let, než byly sebrány peníze. Místní kultovní židovská obec byla ještě malá. Synagóga byla určena především pro židovské hosty, z jejichž sbírek vznikla. Soused Salamon Šimon z domu čp.159 "Štefanie" (dnes Optika) daroval k tomuto účelu stavební parcelu.

1. srpna 1884 byla slavnostně otevřena židovská synagoga (Hlavní třída čp.166). Jejím stavitelem byl Eduard Stern z Mariánských Lázní. Stavba měla dvě velké cibulovité věže a byla stavěna ve stejném novobyzantském (tzv. "maurském") slohu jako římskokatolický kostel. Nešetřilo se uměleckou výzdobou. Měla barevná mozaiková okna, mramorové sloupy se zlatými vložkami, nádherný oltář. V roce 1898 daroval synagóze varhany zdejší milionář Max Halbmayr, který býval sám nadšeným varhaníkem. Zároveň vznikl při synagóze smíšený pěvecký sbor.

Ve třicátých letech měla židovská kultovní obec přes 400 duší a v čele stál doktor Diamant. O Křišťálové noci z 9. na 10.listopadu 1938 byla synagóga zapálena a zničena. Brzy pak bylo místo zcela srovnáno se zemí. Představu interiéru si můžeme učinit prohlídkou plzeňské synagógy z roku 1892, tedy o pouhých osm let mladší než byla mariánskolázeňská.

Původní židovská modlitebna v Lesní ulici sloužila náboženské obci i po roce 1884. Až v roce 1930 byly převezeny lavice z modlitebny do tzv. "zimního templu".

Po válce, v roce 1945, byly v domě čp.102 v Lesní ulici nájemní byty a v přízemí byla velká místnost 5 x 6 metrů, které se říkalo Modlitebna. Byla stavebně přehrazena a vznikl byt a kotelna. V domě bylo 6 špitálních pokojů.