Úšovické pomníky

1. Úšovice - zaniklá boží muka a zázračný strom

V Úšovicích pod farou mezi dvěma stromy při silnici do Stanoviště stávala boží muka a byla připomínána v soupisu památek Antonem GNIRSEM (1932). Údajně byla z počátku 18.století. Pomník byl složen z podstavce, sloupku, kterému vévodila kaplička, zdobená v oknech reliéfy kříže a Matky Boží. Výška pomníku byla 210 cm. Pomník byl prý postaven na místě památného stromu, který podle pověsti  vyrostl z kůlu, kterým byla probodena nevinná dívka, nařčená ze žhářství.

V roce 1965 zde již boží muka nebyla. Zůstával tu však kamenný pomník mezi dvěma mohutnými javory, neúplný a rozvalený. V roce 2002 nebylo tu už zcela nic a ze dvou stromů zbyl jediný, mohutný javor. Druhý z javorů se před lety zlomil a spadl větví na traktor, parkující pod ním ve dvoře podniku Lázeňské lesy. Strom byl pak odstraněn i s pařezem.

Pověst o úšovickém hrádku zapsal ve své tepelské vlastivědě (1878) tepelský učitel Franz KLEMENT. Kdysi dávno postavil jeden rytíř zde, nad říčkou Úžou dřevěný hrádek a nazval ho  "Úševice". Pod hrádkem vzniklo podhradí, kde bydleli poddaní z jeho družiny. Rytíř však byl jen lenníkem (nájemcem) mocného tepelského pána, jehož panství zahrnovalo nejen Tepelsko, ale i oblast dnešního Kynžvartu, Chodové Plané a krajiny kolem Bečova, Toužimi, Bezdružic a Plané. Učitel KLEMENT umístil svou pověst do 12.století:  

"Za onoho času (1190-1197) vládl v Německu císař Heinrich VI., syn Fridricha Barbarossy. Ten podnikl válečné tažení do Itálie, kterého se účastnil i český vévoda Konrád Otto se svým vojskem. Každý rytíř musel postavit určitý počet jezdců. Rytíř Bohuslav z Úševic měl 14 jezdců, kteří se pod velením jeho syna Jindřicha připojili k táhnoucímu českému vojsku. Vévodu zastihla smrt 9. září 1191 a mladý Jindřich se vracel domů a přivážel si nevěstu, kterou poznal v Miláně. Na hrádku v Úšovicích se připravovala svatba. Byli sezváni okolní páni. Uprostřed bujného veselí o svatbě vypukl požár. Hosté se spasili útěkem z hrádku, ale všechny pokusy uhasit oheň byly bezvýsledné. Dřevěný hrádek zcela vyhořel.

Podezření ze žhářství padlo na dceru jednoho poddaného, která se s mladým pánem už dříve znala a které rytíř učinil příkoří. Nyní rytíř přikázal, aby byla předvedena. Dívka však zmizela a tím podezření zesílilo. Byla nalezena druhého dne na Pístově na hrobě své matky, kde se modlila a naříkala. Byla odvedena před rytíře a třebaže přísahala, že je nevinná, byla na pahorku nad spáleništěm vhozena do vyhloubené jámy, její tělo probodnuto kůlem a zaživa zahrabána. Po letech z tohoto kůlu vyrostl mohutný strom a jeho koruna se trvale zelenala. Lidé se podivovali a viděli v tom zázrak a znamení, že dívka byla nevinná. Zvláště u děvčat býval později tento strom ve veliké úctě. Přicházely sem, aby si vymodlily se u nešťastné mučednice ochranu a pomoc v lásce. Ještě v 18. a 19.století byla tato pověst velmi živá. Děvčata přicházela k památnému stromu, a kněží byli znepokojeni jejich vírou v zázrak. V boji s pověrčivostí nechali nakonec zázračný strom porazit a na místě postavit zprvu kamenný kříž, pak boží muka. Ale dívky sem chodily dál. Místo bylo považováno za zázračné a stále hojně navštěvováno. A tak při staré cestě do Stanoviště stojí stále tzv. marterl." Potud Franz KLEMENT.

Učitel KLEMENT tehdy ještě viděl zbytky zaniklého hrádku a psal, že jsou na jižní straně Úšovic za  selskými dvory čp.37 a 38. K pamětníkům, kteří navštívili místo dávného hrádku, patřil  doktor Josef MAY (1900-1997), rodák z Mariánských Lázní. Popsal místo podobně jako v roce 1932 Anton GNIRS. Spatřil tu typický "ringval" - kruhový příkop, uprostřed něhož vyčníval jako hřib ostrůvek. Ringval měl méně než 16 metrů v průměru. Zbytky dávného hrádku si prohlížel mladičký MAY (1910) na procházce se svým otcem, který ho k místu zavedl a vyprávěl starou pověst.  Stejná zemní díla jako zdejší ringval či tvrziště nacházíme v lese nad Nimrodem, u Rankovic, u Těšova aj. V roce 1912 se rozhodl majitel usedlosti zasypat hradní příkop, aby si rozšířil ovocnou zahradu. Bohužel.

K tomuto hrádku se nepochybně vztahovala tato pověst a při silnici pod farou - mezi dvěma silnými stromy - stávala ještě po druhé válce boží muka. Měla připomínat místo zázračného stromu a umučení nevinné dívky, vhozeného zaživa do jámy.

Prameny:
KLEMENT Franz: "Die verfallene Ritterburg Ušewice" - "Der  politische Bezirk Tepl", II. rozšířené vydání 1882 (I.vydání 1878),  Hermann Holub, Tachau, 1882, S. 196-199
ŠVANDRLÍK Richard: "Pověst o hradu Úšovice" HAMELIKA, časopis vlastivědného kroužku Klubu zdravotníků Mariánské Lázně  č. 1/1975 z 23.ledna 1975, S. 3-5
ŠVANDRLÍK Richard a kol.: "Mariánské Lázně" Olympia Praha 1987, S.16

2. Úšovice - Fischerův kříž

Vysoký kříž s dřevěnou sochou Ježíše v nadživotní velikosti je před domem čp. 77 v Úšovicích v Palackého ulici. Kříž má stříšku a nese nápis INRI. Pohnutou historii jeho postavení kdysi vyprávěla paní Heimerlové-Fischerová, jak je slyšela od svého dědečka z čp.77.

Kdysi tu hrála jedna pánská společnost kuželky, a když se rozcházeli, vypukla bouře. Muži se schovali v domě, ale tři nejstatečnější, aby se předvedli svým bojácným kolegům, vydali se bez ohledu na bouři domů. Stále hřmělo a sjížděly blesky. Jeden z nich, v rozjařené náladě, volal vzhůru na svatého Petra, aby s tím už konečně přestal. Když zvedl hůl k nebi, udeřil blesk a on padl, aniž to druzí běžící zpozorovali.

Mrtvý nešťastník ležel před dvorem Fischerů a proto se pan Fischer později rozhodl postavit u vrat velký kříž s Kristem jako pokání za mrtvého.

Náhlá smrt, při níž nebožák neměl  čas rozžehnat se s životem, byla tedy příčinou vzniku tohoto kříže. Zajímavé, že zcela stejné důvody - náhlá smrt bez možnosti pokání - uvádějí historici často při založení   kamenokřížů v dávných dobách.

3. Úšovice - Lenzův pomník v Dobrovského ulici

Lenzův pomník stojí v Úšovicích v Dobrovského ulici. Je úplný a nápis původní. Postavili ho manželé Anton a Katharina Lenzovi z Úšovic čp. 13 v roce 1904. Stojí proti domu čp.179.

Nápis uvádí:

"Begründet zur   // Ehre Gottes von  //  Anton u.Kath.Lenz   // in Auschowitz  Nr.13  // 1904 "

("Založeno k poctě Boží od Antona a Kateřiny Lenzových, Úšovice čp 13, 1904").

Pomník má nad nápisem plastické vyobrazení Božího oka; vévodí mu vyšší železný litý kříž s Kristem. Není znám důvod postavení kříže v roce 1904.

4. Úšovice - Pamětní kříž před kostelem z roku 1960

Před kostelem sv.Antonína Paduánského v Úšovicích stojí před vchodem do kostela pamětní kříž. Má výšku 311 cm. Text na korpusu pomníku nad podstavcem zní:

"Chvála Kristu - na památku bývalého úšovického hřbitova 1960".

Podrobnější popis: Spodní postament stojí větší částí v zemi, na něm stojí druhý postament rozměrů 88 cm x 72 cm, výšky 20 cm. Třetí postament má rozměry 61 cm x 46 cm, výšku 22 cm. Hlavní korpus pomníku má rozměry 55 cm x 38 cm, výšku 46 cm a uvedený text. Na korpusu stojí zužující se podstavec kříže s rozměry 66 cm x 44 cm, výšky 18 cm. Pomníku vévodí železný litý kříž, který  je 205 cm vysoký s   Kristem, s nápisem INRI.

Pomník byl postaven na památku úprav starého úšovického hřbitova, který byl zrušen a ostatky převezeny na mariánskolázeňský hřbitov. Na starém hřboitově za kostelem zůstal pouze hlavní hřbitovní kříž a torza několika hrobů.

5. Úšovice - Hlavní hřbitovní kříž

Na zrušeném úšovickém hřbitově stojí renovovaný hřbitovní kříž z roku 1893 s celkovou výškou 445 cm. Pomník má hlavní postament o rozměrech 82 x 82 cm, výšky 81 cm  a nápis "Gelobt //sei Jesus Christus//1893." Na postamentu je mezičlánek rozměrů 66 x 63 cm, výšky 11 cm. Na něm je netradiční korpus pomníku o rozměrech  60 x 56 cm, výšky 32 cm, s nápisem v rámečku "Ich bin die Auferstehung und das Leben. Joh.11,25."  Z korpusu se zužuje podstavec kříže výšky 10 cm. Výška litinového železného kříže je 312 cm. V roce 2002 byly umístěny po stranách pomníku dvě tabule. Po levé straně je tabule v německém jazyce:

"Wir gedenken// in Ehrfurcht und Dankbarkeit// unserer Toten.// Dieses Kreuz erinnert an der// ehemaligen Friedhof von Auschowitz, Hammerh äuseln, Stanowitz, Flaschenhütte und Hochofenhäuseln.// Erneuert durch die Nachkommen// der ehemaligen deutschen Bevölkerung// im Jahr 2002."

Po pravé straně:

"Vzpomínáme// s úctou a vděčností// na naše zemřelé.// Tento kříž je vzpomínkou// na bývalý hřbitov Úšovic, Hamrníků, Stanoviště, Skelných Hutí, Vysoké Pece.// Obnoveno potomky bývalého // německého obyvatelstva // v roce 2002."

6. Úšovice - Uchované náhrobky na zaniklém hřbitově

Hroby na hřbitově v Úšovicích byly vykopány, ostatky exhumovány a přeneseny v roce 1960 do hromadného hrobu   na hřbitov v Mariánských Lázních.

Při zdi zrušeného hřbitova zbyly dva náhrobky, jeden bez textu s prvky secese, druhý jako rodinná hrobka Höggů; dále   několik kamenných zbytků z původních hrobů.

Mimořádné pocty se tak dostalo rodinné hrobce Höggů (jeden z rodu byl farářem v Mariánských Lázních). Hrobka je nejblíže kostelu při hřbitovní zdi. Na černé mramorové hrobce je nahoře nápis FAMILIE   HÖGG. Uprostřed černé mramorové tabule chybí ozdobná část, je zde jen text:

"FAMILIE HÖGG"

"MARGARETHA HÖGG, geb.Kroha, geb. 31.August 1845. gest. 6.August 1923ŮGGHHH

." (vlevo)

"FRANZ HÖGG, staatl.geprüft. Forstwirt, k.k.Oberleutnant I.D. Ev. Ldstm. Reg.No 6. Gefallen 10.May 1915 in Galicien in seinem 35. Lebensjahre." (uprostřed)

"ANTON HÖGG, Stift Tepler Forster, geb. 10.August 1845, gest. 24.Jänner 1902." (vpravo)

DOLE je verš:

"Mit gezücktem Sabel in der Hand,

fiel er als Held für das Vaterland."

7. Úšovice - zaniklá socha císaře Josefa II.

V Úšovicích pod domem čp.83 (dnes 1.soukromé drogistické střední odborné učiliště Mariánské Lázně) je dnes prostor bývalého dětského hřiště školní družiny. Zde se nacházel před rokem 1918 pomník císaře Josefa II. mezi čtyřmi břízami. Jak uváděl doktor Urban, o postavení  a odhalení sochy  "císaře sedláků" Josefa II. v Úšovicích vděčila obec předsedovi selského spolku a starostovi obce Josefu Görglovi a  jeho obecnímu sekretáři  Andreas Schöflovi. Po první světové válce požadovaly české úřady odstranění soch nenáviděných Habsburků, a tedy i Josefa II. Obec tedy odstranila sochu a dala upravit kamenný sokl pyramidálně a uzávěr tvořil granát se 4 dělostřeleckými koulemi. Vznikl válečný pomník 79 úšovickým padlým a nezvěstným ve válce 1914-1918. Jména padlých byla na třech stranách pomníku z rudého pískovce. Byla zde i jména padlých ze Stanoviště. Pomník byl  postaven a vysvěcen v roce 1923. Také tento válečný pomník byl odstraněn po druhé světové válce.

Na staré fotografii před rokem 1918 je zcela vlevo patrna socha císaře Josefa II. V pozadí je dům čp. 2, který byl po druhé světové válce demolován, a teprve za ním je dům čp. 83.

Majitelem domu čp.2   byl Anton Eckert, hospodský a řezník. Zde byla hospoda "Beim Hoberer", kde se scházeli především sousedé nacionálního německého smýšlení.

Zadní dům čp.83 byl původně postaven jako obecní úřad Úšovic, později po druhé světové válce sem byla umístěna   školní družina mládeže. Po roce 1989 vzniklo tu drogistické učiliště. Vedle domu čp.83 zůstává prázdný prostor po sportovním hřišti, na kterém dnes zbyly tři břízky, které upřesňují místo, kde stály   bývalé dva pomníky. DOLE: Válečný pomník  z roku 1923.

8. Úšovice - devět zaniklých pomníků

Na staré mapě z roku 1918 byly patrné tři již zaniklé pomníky v Úšovicích. První (1) se nacházel v blízkosti konečné stanice trolejbusu č.3, druhý (2)  býval přibližně v oblasti dnešní Luny, třetí (3) se nacházel mezi Plzeňskou ulicí a železniční tratí poblíž domu na Plzeňské čp.186 (kdysi hospoda Hopfenstein, po roce 1945 MONAKO, později zde kanceláře Drůbežářství Xaverov).

Další tři zaniklé pomníky stávaly na přímé vozové cestě z Úšovic k Stavebnímu mlýnu. Prvý (4) stával na této cestě kdesi blízko konečné stanice trolejbusu a je zřejmě totožný s popsaným prvním pomníkem. druhý pomník (5) byl 300 metrů před křižovatkou se silnicí do Sklářů, třetí (6) stál u křižovatky se silnicí do Sklářů. Byl tu ještě další pomník (7) na polní cestě, běžící jižněji a paralelně od předchozí, asi  300 m jižněji od druhý z pomníků na vozové cestě.

Na návsi, kde je dnes Antoníčkův pramen, býval před rokem 1918 obecní kamenný kříž (8), rovněž uváděný na starých mapách. Na pěšině od kavárny Kalifornia (Freudenau) směrem do Pottova údolí stával kamenný pomník (9). Nachází se na mapě z roku 1929.

O uvedených devíti zaniklých pomnících nemáme žádné informace (kde přesně stály, kdo a kdy je založil).