Václav Jan Tomášek

Český hudební skladatel Václav Jan Tomášek z Prahy patřil k prvním významným hostům mladičkých Mariánských Lázní. Pobýval tu třikrát. V roce 1822 v hotelu KLINGER (slavný rohový dvůr areálu lázeňských domů, zbořených 1977 – staveniště ARNIKA), v letech 1823 a 1829 v hotelu HVĚZDA. Mariánské Lázně byly pro něho osudově významné. V roce 1823 bydlela ve Hvězdě se svými rodiči také jeho mladičká žačka a pěvkyně Vilemína Ebertová. Tomáškův vztah k ní – přes věkový rozdíl 25 let – byl zanedlouho zpečetěn manželstvím.

V Tomášské ulici v Praze se nachází na domě č.15 pamětní deska: "Zde žil a 3.dubna 1850 zemřel Václav Jan Tomášek, slavný hudební skladatel. Narozen ve Skutči 17.dubna 1774." Tento znamenitý klavírista (třebaže samouk), plodný hudební skladatel a pedagog vychoval za padesát let učitelské praxe množství umělců. Narodil se 18 let po Mozartovi a o čtyři roky později než Beethoven, s kterým býval srovnáván (někteří tvrdili, že je lepší než autor Patetické a Appassionaty).

Ve své době byl Tomáškův význam vlastenecký nejméně tak cenný jako hudební. Patřil mezi české umělce, známé i za hranicemi země a právě za obrození byla sláva české hudby a českých muzikantů velkou devizou a posilovala národní uvědomění v českém národě.

V. J. Tomášek byl druhým profesionálním hudebníkem, který navštívil vznikající Mariánské Lázně. Také on přispěl k příznivé pověsti nových lázniček. Prvním ze známých hudebníků byl tu v roce 1821 virtuos na flétnu Jan Sedláček, jehož umění tu obdivoval básník J.W.Goethe při svém prvním pobytu.

Ostatně i Tomáškův první zdejší pobyt byl ovlivněn Goethem. V létě 1822 totiž přijel Tomášek do Karlových Varů, aby si tu léčil potíže, působené dnou. Když se dověděl, že je J.W.Goethe v Chebu, rozjel se za ním. Psali si s Goethem od roku 1818. Tehdy zhudebnil a vydal na 40 Goethových básní, které se staly zakrátko oblíbenými i v německých sousedních zemích. "Psal jsem je s chutí a láskou, takže mne uznání příliš nepřekvapilo," psal Tomášek trochu sebevědomě ve své autobiografii. Když dostal J.W.Goethe poštou Tomáškovy písně, byl nadšen a napsal Tomáškovi (18.7.1820):

"Jak rád bych Vám, můj nejdražší, vyjádřil ústně vřelé díky za Váš zájem o mé básně a za to, že jim věnujete neúnavně a stále svou pozornost. Řekl bych Vám to rád z dvojího důvodu: za prvé proto, že při přednesu Vašich písní jsem strávil již mnoho příjemných hodin, za druhé pro své dlouholeté přesvědčení, že asi jen skladatel sám a případně několik jeho žáků, kteří jsou zcela prostoupeni jeho pojetím, nám pravdivě a přesvědčivě může sdělit, co nalezl v básni, jak jí porozuměl a co do ní vložil."

Tomášek obdivoval Goetha, a bylo tomu i naopak. Goethe vysoko hodnotil Tomáškovu hudbu, zhudebnění svých básní, především jeho pojetí "Touhy Mignen", které považoval za lepší než pojetí Ludwiga van Beethovena či tehdy velmi slavného Louise Spohra. Tomášek přijel 6.srpna 1822 do Chebu a nanejvýše srdečné setkání s Goethem popsal podrobně ve své autobiografii. Tomášek se ubytoval v Chebu u advokáta Franka, jehož syna-studenta měl u sebe v Praze "na bytě". První den se za přítomnosti Goethových přátel debatovalo o literatuře, hudbě i mineralogii. Když se společnost druhý den znovu sešla u advokáta Franka, zasedl Tomášek ke klavíru a zazpíval své písně s Goethovými verši. Byli tu Frankovi, rada Grüner i lékárník Helly z Prahy. V Goethových očích se objevily slzy. Snad mu píseň "Útěcha v slzách" připomenula nedávné rozloučení s Ulrikou v Mariánských Lázních.

Goethe pozval Tomáška k sobě a to byl pro Tomáška zážitek, zvláště když mu Goethe předal dva lístky do památníku s dvojnadpisem "Láskybolný dvojzpěv bezprostředně po rozloučení". Tomášek sice neznal pravou příčinu hlubokého Goethova prožitku při hudbě, ale jsa motivován básníkovým nadšeným vyprávěním o Mariánských Lázních, nasedl s několika přáteli do dostavníku a vyjel do Mariánských Lázní. Odtud chtěl původně pokračovat do Prahy.

Zde se po obědě rozloučil s přáteli, kteří se vraceli zpět do Františkových Lázní, a rozhodl se – než vyrazí dále do Prahy –, že si prohlédne malé lázničky, přespí v Klingerově hostinci a ráno nasedne do kočáru do Prahy. Setkal se však u Křížového pramene se svým přítelem z Prahy, zdejším lékařem Karlem Josefem Heidlerem. Ten ho přemluvil, aby neodjížděl a využil krásného počasí a zdejších rašelinných koupelí k léčbě dny. Na Heidlerovo naléhání tedy Tomášek zůstal. Tomášek byl sice zaměstnán u pána hraběte Jiřího Buqouye, ale ten byl k němu značně blahovolný a ponechával mu volnost při jeho cestování.

Tomášek tedy zůstal a nelitoval. Psal o Mariánských Lázních: "Nenalezl jsem tu sice tolik hostů jako v Karlových Varech, ale většina z nich byli hudební vzdělanci, zvláště přítomní Prusové a Sasové, kteří hudbu nejen milovali, ale i vášnivě provozovali. Sotva se rozneslo, že jsem zde, přišli mne pozdravit a dostal jsem dokonce pozvání." Milé překvapení, neboť atmosféra Karlových Varů byla jiná. "V Karlových Varech bylo málo významných osobností, nikoliv rodem, ale skutky ve vědě a umění", psal. "Každý, kdo navštěvuje lázně, nachází zde tři skupiny hostů – první prospěcháři pečující jen o své tělo a léčbu. Druzí sedící ve dne v noci u hráčských stolů. Třetí sledují všechny plesy, společnosti, vyjížďky do okolí a celý pobyt prohýří." Na koncertech v Karlových Varech bývala velmi kolísavá návštěva a stávalo se, že představení odpadlo pro slabou účast diváků.

V Mariánských Lázních to bylo jiné. Tomášek se stal okamžitě středem společnosti a přiznává, že se v životě nikdy tolik nenahrál jako zde. Byl znamenitý improvizátor. Tento 48-letý klavírista zažil nádherný večírek v Klingeru, kdy na jeho zdraví koloval ve společnosti pohár naplněný bordeauxským vínem. Pohár s rytinkou Mariánských Lázní mu darovaly zdejší hudbou nadšené dámy a Tomášek jej choval jako nejdražší upomínku. Také opat Reitenberger, když se doslechl o populárním hudebníkovi, byl velmi spokojen a pozval Tomáška s dalšími hosty do kláštera Teplá. Tomášek si v deníku připomíná opatův umělecký vkus, svobodomyslné názory a mimořádné vzdělání. Do kláštera byl dovezen klavír, a nakonec si hosté vynutili i hru na varhany. Klášterní kostel se rozezvučel fantasiemi, preludiemi a improvizací fugy. Psal: "Nikde neubíhá čas tak rychle jako při milé hudbě a poněvadž jsem celé odpoledne hrál, teprve večer jsme se starali, abychom se dostali před úplnou tmou do Mariánských Lázní." - Ještě mnohokrát v dalších dnech hrál a zpíval Tomášek v Mariánských Lázních Goethovy básně zdejším hostům.

V roce 1823 posílá hrabě Buqouy Tomáška znovu do Mariánských Lázní, aby se zotavil po červnové operaci. Přijel 31.července 1823, ubytoval se tentokráte v hotelu Hvězda a vyhlížel J.W. Goetha. Podle slov Tomáškových bylo to setkání radostné, přestože byl Goethe po těžké nemoci. Tomáškovi sděloval, že jeho písně získaly ve Výmaru značnou oblibu, a chtěl si zamluvit Tomáškovo vystoupení pro výmarského velkovévodu Karla Augusta, který se tu nacházel v Klebelsbergově paláci (na jeho počest byl palác přejmenován na Hotel WEIMAR). - Proč k tomu nedošlo, nevíme. Nedošlo totiž ani k dalšímu setkání s Goethem, což bylo nepochybně způsobeno nejen vztahem Goetha k Ulrice, ale i obdobným vztahem Tomáška ke své žákyni Vilemíně Ebertové. Rodina doktora Eberta i s Vilemínou přijela do Mariánských Lázní 9.srpna 1823 a Tomášek začal hned připravovat Vilemínu na vystoupení s Goethovými zhudebněnými básněmi. Večírek se však neuskutečnil.

Otec Vilemíny, dvorní rada knížete Fürstenberka a doktor práv, Michael Ebert, byl známý pražský vlastenec, a stejně jako Tomášek patřil k přátelům Palackého. Ebertovi bydleli rovněž ve Hvězdě a zde vyvrcholil Tomáškův milostný románek s Vilemínou, šťastně zakončený počátkem roku 1824 sňatkem. Manželství slavného klavíristy s pěvkyní sice později, jak se zdá, přecejen trpělo věkovým rozdílem. Zvláště po příchodu do rodiny Tomáškova žáka J.B.Kittla, pozdějšího ředitele konzervatoře a známého krasavce, utrpělo manželství vážnou trhlinu.

V roce 1829 se znovu objevují – už jako manželé - s Vilemínou v Mariánských Lázních ve Hvězdě, jakoby chtěli oživit krásné vzpomínky na rok 1823. Rozhodně nešlo o léčení dny, o což se tu již dvakrát neúspěšně pokoušel.

V roce 1836 Vilemína umírá (v 37 letech) a Tomášek se plně noří do skladatelské činnosti a píše hudbu na slova V.Hanky, F.Schillera i K.E.Eberta, svého švagra. Svou Autobiografii dopsal Tomášek jen do své svatby. Dále nepokračoval.

V Mariánských Lázních se Tomášek v roce 1823 také setkal s polskou klavíristkou na ruském dvoře - Marii Szymanowskou. Bylo to při druhé návštěvě kláštera, kde se sešli u varhan. Szymanowská přisedla na kúru k němu a zadala mu téma, které zahrál jako fantazii a zakončil ji fugou. Jeho improvizací byla nadšena a musel jí slíbit návštěvu spolu s Vilemínou. Szymanowská dokonce odložila svůj odjezd z lázní o dva dny a dala rozbalit již naložený klavír. Na večírku zpívala - k velké radosti Tomáškově - Vilemína texty Goethovy a Hankovy. Szymanowské se líbila "Díwka plachá" a opsala si ji. Střídali se s Tomáškem u klavíru a znovu dala Tomáškovi příležitost, aby udivil společnost improvizacemi na dané téma. Tomáškovi pak napsala francouzsky do památníku upřímná slova:

"Musela bych mít tvůrčího genia Goethova, abych mohla vhodnými slova vystihnout vznešené nadání přeslavného Václava Tomáška. Těmito několika slovy se snažím vyjádřit svůj největší obdiv a vděčnost, jakou živě pociťuji za rozkošné chvíle, které mi dal prožít. Naslouchajíc mu, zapomněla jsem, že jsem daleko od své vlasti a svých dětí. Mariánské Lázně 2.září 1823. Szymanowská."

Post scriptum

Když v roce 1984 spisovatel Aleš Fuchs hodnotil Tomáška "kdysi a dnes", napsal: "Jsou umělci, jejichž dílo je velké po všechny časy, pouze v tom či onom období se o něm méně mluví, není prostě trvale v módě, jak bychom dnes řekli. Ale jsou umělci, jejichž věhlas stojí a padá s jejich životy. To byl asi případ českého skladatele Tomáška, ačkoliv se jeho tvorba začíná v poslední době znovu připomínat. Nicméně ti, kteří dávali pamětní desku na dům v Tomášské ulici, věřili z hloubi srdce, že jejich milovaný skladatel je skutečně a po právu slavný, a myslím, že není důvodů jejich tehdejší názor nějak korigovat jen proto, že žijeme jiný čas. Ano, Václav Jan Tomášek byl slavný český skladatel."

-rš-

 


Literatura:
        FUCHS Aleš: "Snad o něčem, snad o všem",  Melantrich, Praha 1984, přetištěno HAMELIKA č. 9/1985 ze 4.listopadu 1985
        ŠVANDRLÍK Richard: "Významní návštěvníci Mariánských Lázní", vlastivědný sborník 2., vydalo Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně 1986
        ŠVANDRLÍK Richard: "Mariánské Lázně vzpomínají 250.výročí narození J.W.Goetha", Hamelika č.6-7/1999 z 10.srpna 1999
        ŠVANDRLÍK Richard: "Václav Jan Tomášek" Kulturní přehled Mariánskolázeňské Listy z dubna 2000
         TARANTOVÁ Marie: "Setkání skladatele V.J.Tomáška s J.W.Goethem v Chebu a v Mariánských Lázních r.1822 a 1823", vlastivědný časopis Od Dyleně č. 5 a 6/1948, přetištěno HAMELIKA č.5/1999 z 31.července 1999