Vladimír Michajlovič BECHTĚREV

Vladimír Michajlovič BECHTĚREV (1857-1927) patří mezi slavné hosty Mariánských Lázní. Pobýval tu jen pár měsíců před svou záhadnou smrtí. Bylo to v roce 1927 Bydlel v domě GUTTENBERG, čp. 129 v dnešní Třebízského ulici. Naposledy měl dům jméno VOSTOK a patřil pod zařízení rekreační péče ROH, jehož údržbu vedení rekreační péče zanedbalo natolik, že se v domě zřítilo schodiště a dům musel být před rokem 1990 stržen. Od té doby zde zůstává jen zelený trávník.

Krátce po návštěvě Mariánských Lázní dne 5. prosince 1927 navrhl BECHTĚREV "Prohlášení vědců k odzbrojení světa". Toto prohlášení předložila sovětská delegace na konferenci v Ženevě.

Vlaidmír BECHTĚREV se narodil roku 1857 v Vjatské gubernii ve vsi Sorali, která bylo později přejmenována na Bechtěrevo. Jeho otec, úředník, záhy zemřel a matka jen těžko zajišťovala synova studia na lékařské akademii.Zde studoval Vladimír od 16 let. V roce 1877 se účastnil jako student války s Turky, dostal však malárii a byl převezen do Petrohradu.

Roku 1878 dokončil lékařská studia s vyznamenáním. V roce 1884 odjíždí 27letý Vladimír za hranice na studijní cesty. Po návratu do vlasti vedl lékařskou katedru v Kazani. Roku 1893 byl jmenován vedoucím katedry psychiatrie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě.

Roku 1907 založil BECHTĚREV "Psychoneurologický ústav" v Petrohradě a v roce 1909 "Ústav pro výzkum rozvoje dítěte". Roku 1911 založil "Ústav pro výzkum alkoholismu" a nakonec "Nervovou kliniku". Po Říjnové revoluci organizoval zdravotnické kursy a založil další instituci - "Psychiatrický ústav".

V letech 1923-1924 konzultoval jako jeden z lékařů zdravotní stav Leninův.

BECHTĚREV byl zakladatelem ruské experimentální psychologie a věnoval se i studiu příčin nemocí pohybového aparátu. Kostnatění páteře dostalo podle tohoto lékaře i pojmenování jako Bechtěrevova nemoc.

Miroslav FILIP:

Smrt Stalinova lékaře

Smrt člověka v sedmdesáti letech není nic překvapujícího. Ale náhlá smrt Vladimíra BECHTĚREVA překvapila všechny, kdo ho znali. Odešel totiž v plné síle a životní energii měl na rozdávání. Všichni jeho blízcí tušili, že se za tím skrývá něco nedobrého.

Vladimír BECHTĚREV (1857-1927) patřil k vynikající plejádě ruských lékařů a vědců na rozhraní 19. a 20.století. Jeho výzkumy a práce z oboru psychoterapie, neuropatologie a fyziologie mu získaly věhlas nejen v Rusku, nýbrž i v cizině. Po něm je pojmenována tzv. Bechtěrevova nemoc (Morbus Bechterevi), spočívající v postupném kostnatění páteře, nemoc pohybové soustavy.

Koncem prosince 1927 se konal v Moskvě sjezd psychiatrů a neuropatologů. Těsně před odjezdem z Petrohradu, kde BECHTĚREV žil, obdržel telegram z Kremlu, aby se tam ihned po příjezdu od Moskvy dostavil. To byl také důvod, proč přišel na konferenci se značným zpožděním. Bylo to tím nápadnější, protože byl zvolen čestným předsedou tohoto shromáždění. Když se ho jeden z delegátů o přestávce zeptal, odpověděl v přítomnosti několika lidí ironicky: "Prohlížel jsem jednoho suchorukého paranoika." Není třeba říkat, že všichni byli touto odpovědí zděšeni, neboť si domyslili, o koho jde.

Po zasedání navštívil profesor BECHTĚREV spolu s ostatními delegáty představení ve Velkém divadle. Tam k němu o přestávce přistoupili dva neznámí muži a odešli s ním do bufetu, kde BECHTĚREV snědl obložený chlebíček. Nato jeho průvodci zmizeli a profesor BECHTĚREV krátce po návratu z divadla do hotelu zemřel. Všechno se zdá být jasné, ale přesto je jeho smrt obklopena tajemstvím, které se asi už nikdy nepodaří objasnit. Pitva se totiž nekonala, i když je to v případech náhlé smrti pravidlem. Zachován byl pouze mozek - a tělo bylo bez souhlasu příbuzných neprodleně spáleno. Podezření vyvolává i úmrtní zpráva, v níž se jako důvod náhlé smrti udává onemocnění zažívacího traktu. Zprvu podepsal narychlo povolaný profesor Burmin, neblaze proslulý z procesů třicátých let, kdy prokazatelně vydával lživá svědectví a podpisoval falšované lékařské zprávy. Nesrovnalosti byly i v samotném datu úmrtí. Někdo si nepřál, aby jeho smrt byla dávána. do souvislosti s návštěvou divadla.

Proč musel profesor BECHTĚREV zemřít? Z různých svědeckých výpovědí a vzpomínek vyplývá, že byl několikrát volán do Kremlu, aby stanovil diagnózu Stalinovy ochrnuté ruky, což byl následek starého zranění, a určil způsob léčení. BECHTĚREV oznámil konziliu lékařů, že jde o typický případ paranoie. Z toho vyvozoval i těžké Stalinovy deprese.

Profesor BECHTĚREV byl si vědom své ceny, proto se nikoho nebál a na nikoho neohlížel. Kdys měl blízko k carskému dvoru. Těšil se carově přízni a zároveň v něm budil respekt. V téže době se jeho lehká bryčka objevovala u stávkujících dělníků, na jeho klinice se konaly tajné schůzky revolucionářů. Jeho autorita byla obrovská i po revoluci. Léčil Lenina při jeho poslední nemoci, přátelil se s Kalininem. To všechno mu dodávalo jistoty i sebevědomí.

Nikdo jiný se neodvážil nahlas pojmenovat Stalinovu chorobu, i když příznaky jeho těžké duševní poruchy byly nasnadě: chronická psychická porucha, charakterizovaná logicky uceleným bludem podezíravosti, vztahovačnosti a perzekuce. Rozumové schopnosti nemocného (mimo systém bludů) jsou neporušeny, intelekt plně zachován ...

A právě tato diagnóza stála BECHTĚREVA život.

 


Prameny:
FILIP Miroslav: "Smrt Stalinova lékaře", Reportér 1990,
MACHATKA Osvald: "Lékař, kterému se nevyplatilo léčit Stalina" - Lidové noviny, 14, 2001, 08.06.2001, s.24, foto