Podle publikace R.Švandrlík: Vycházkové cesty v Mariánských Lázních a okolí, 1998 (čísla jsou odkazy k této publikaci)
KE KRAKONOŠI
(Terénní trasa číslo 8 - žlutozelené značení)
U hodin - Karlovarská ulice (800 m) – LESNÍ ROKLE A POTOK HAMELIKA – přechod přes silnici (900 m) - AREÁL ZDRAVÍ KAMZÍK (800 m) – golfové hřiště (1100 m) – Lesní studánka (450 m)– koupaliště Golfové jezírko (100 m) - KAMZICKÝ RYBNÍK (300 m) – KRAKONOŠ (600 m) – ZÁDUBSKÁ VÝŠINA a zpět (700+700 m) – KRAKONOŠ - sestup lesem na Starou karlovarskou (350 m) – KAVÁRNA KOLIBA (700 m) – U hodin (700 m); celkem 8200 m (bez odbočky na Zádubskou výšinu pouze 6800 m).
Tato vycházka se nazývala po válce podle hosta Mariánských Lázní hudebního skladatele Antonína DVOŘÁKA - DVOŘÁKOVA STEZKA a měla podobnou trasu: U hodin-Bellevue-Panorama-KRAKONOŠ–Malé Švýcarsko-Kamzík–Kolonáda; celkem 4270 m).
LESNÍ ROKLE (Waldschlucht) /93/ - tak se původně nazývalo lesní údolí potoka Hamelika. Srázná cesta lesní roklí při potoce Hamelika bývala v 18.století špatnou, ale jedinou příjezdovou cestou k léčivým pramenům. Když v letech 1762-1781 postavil a provozoval Leopold Fischer z premonstrátského kláštera v Zádubu první lázeňský dům, chodili jeho hosté k pramenům dolů touto strmou lesní roklí. Opačným směrem vzhůru vozil Fischer do lázeňského domu v Zádubu minerální vodu ke koupelím v sudech. Tento neobyčejně složitý způsob lázeňské léčby vedl nakonec ke zrušení a k prodeji lázeňského domu v Zádubu (na místě dnešní školy).
POTOK HAMELIKA(Hamelikabach) pramení na golfovém hřišti mezi kavárnou Golf a spojovací silnicí Závišín-bývalá kavárna POLOM. Potůček protéká Golfovým jezírkem, Kamzickým rybníkem. Stéká seshora od golfového hřiště ke kavárně KOLIBA a pokračuje pod zemí pod společenským domem CASINO a Novými lázněmi. V městě, v blízkosti křižovatky U hodin, se vlévá pod zemí do Třebízského potoka, přitékajícího od Lesního pramene. Z podzemí vytéká pod Lilem s novým názvem - ÚŠOVICKÝ POTOK (Auschabach).
AREÁL ZDRAVÍ KAMZÍK /94/ byl vybudován v sedmdesátých letech na lesní louce nedaleko kavárny Kamzík. Sem vede asfaltová silnice od Lesní ulice, pokračující ke Kamzickému rybníku.. Areál zdraví na rozdíl od slavné kavárny a hotelu Kamzík přežil, ale potřeboval by novou rekonstrukci. - Odtud po silničce dojdeme ke Kamzickému rybníku a můžeme udělat malou odbočku vlevo po silnici asi 150 metrů k tzv. Golfovému jezírku.
KOUPALIŠTĚ GOLFOVÉ JEZÍRKO (732 m n. m.) /88/ leží v lesním prostředí se sluneční loukou. Voda je tu stále studená. Proto je místo používáno jen v horkých letních dnech jako přírodní koupaliště. Na sluneční louce jsou dřevěná lehátka, je tu dřevěný pavilónek a bývalo tu i malé dětské hřiště. Skupině zdejších tří rybníčků se říká Pstruží jezírka. K nim nepatří Kamzický rybník., k němuž se nyní na vycházce opět vrátíme.
KAMZICKÝ RYBNÍK /95/ na potoce Hamelika leží u "Kamzické" silnice, která odbočuje z Karlovarské silnice k bývalé kavárně Kamzík. Původní název rybníka byl Wora-Teich (Bora-teich = rybník na cestě do borového lesa), v sedmdesátých letech se říkalo rybník doktorky Škorpilové, která tehdy v Mariánských Lázních záhadně zmizela a v rybníce byla po čase nalezena její kabelka, v ní peníze, šperky a doklady. MUDr. Škorpilová byla pracovnice Výzkumného ústavu balneologického, která se jako členka KSČ projevovala až nepřirozenou politickou horlivostí. Zda to byl jen úmyslný klam této spíše samotářské doktorky či opravdové politické zapálení, nikdo už nezjistí. Ráda měnila paruky i visáž. Za několik týdnů po jejím zmizení byl nalezen ve sklepě domu Eva na Ruské ulici (bývalé kanceláře PBH) oběšen její přítel z PBH. Pátrání po ní běželo v rozhlase i v televizi a šla pověst, že asi byla zavražděna a tělo hozeno do betonových základů, které tu pod Leningradem budovaly. Její zmizení bylo neplánované, neboť v bytě Škorpilové se peklo v troubě kuře. Až po čase se objevila její kabelka u tohoto rybníka.
Pro koupání je tento rybník naprosto nevhodný. Kolem rybníka přijdeme na hlavní Karlovarskou silnici, kterou překročíme a pokračujeme po asfaltce směrem k hotelu Krakonoš.
Hotel KRAKONOŠ ( 752 m n. m.) /96/ patřil po desítky let Cestovní kanceláři mládeže Praha.. Hotel postavil v roce 1901 zdejší hoteliér Georg ZISCHKA, který v roce 1911 dostavěl i hotel Esplanade. Stavbu KRAKONOŠE prováděl mariánskolázeňský stavitel Johann KÖNIG podle plánů vídeňského architekta Arnolda HEYMANNA, který projektoval i hotel Esplanade. Parkové úpravy v okolí připravil slavný vídeňský zahradník Sven SVENSSON, který proslul jako autor parků ve vídeňské císařské rezidenci Schönbrunnu. Svensson prováděl v dalších letech také rekonstrukce mariánskolázeňských parků. Hoteliér Zischka chtěl sice zprvu stavět zde nad městem "Malý Norimberk", ale nakonec se rozhodl pro KRAKONOŠ. Populární KRAKONOŠOVA socha měnila stanoviště. Původně stávala vzadu uprostřed hotelového dvora, dnes stojí stranou budovy. Ve stráni pod sochou KRAKONOŠE vedla v malých serpentýnách Pohádková cesta s těmito výjevy v životní velikosti: Jeníček a Mařenka u Perníkové chaloupky, Sněhurka a sedm trpaslíků, Popelka, Červená Karkulka a vlk, Budulínek a liščí rodina. Mezi výjevy byly postaveny obrovské hřiby, jeleni a trpaslíci v pestrých barvách. Tato cesta lákala především děti a tak celé rodiny přicházely o víkendech do kavárny. Autem sem jezdil s oblibou před první válkou anglický král Eduard VII. se svou společností.
Hotel měl vlastní autobusový spoj. Otevřený miniautobus jezdil mezi kursálem a KRAKONOŠEM. Restauraci v kursálu měl pronajatu také hoteliér Zischka. Po válce byl hotel KRAKONOŠ prodán a provozován akciovou společností. Za druhé války byly do hotelu přestěho-vány starobince z Německa, po druhé válce nějaký čas sloužil KRAKONOŠ jako ubytovna Jáchymovských dolů ze Zadního Chodova. Někdy kolem 1958 připadl Cestovní kanceláři mládeže a v té době tu bylo postaveno větší chatové městečko. V hlavní budově se tradičně pořádaly odpolední taneční čaje, tolik vyhledávané lázeňskými hosty.
Hotel KRAKONOŠ měl 100 lůžek a v nové depandanci bylo 120 lůžek. Tato nová trojúhelníkovitá budova byla otevřena 1.července 1983, ale od počátku s ní byly problémy. V letech 1995-96 bylo nutno provést generální přestavbu a přitom byl vykácen pás jehličnanů před budovou. Vznikla zcela nová budova, která má nyní vlastního majitele, kdežto hotel patří jiné společnosti.
Vzadu za KRAKONOŠEM je velmi pěkný výhled dolů na Mariánské Lázně. Odtud shlíželi od stolů nesčetní hosté, mezi nimi i král Eduard VII., T.G.Masaryk aj.
Okolí KRAKONOŠE doznalo v posledních deseti letech mnoho změn. Zmizela tradiční bobová dráha, kde se konávaly od počátku 20.století mezinárodní závody na bobech. Trať byla 1500 metrů dlouhá s poklesem o 119 metrů a z pěti zatáček byla nejnebezpečnější "Zatáčka smrti", kde za první republiky došlo k havárii, která skončila smrtí jednoho člena posádky. Nově byla postavena pulsační kabinková lanovka na KRAKONOŠ od Koliby. Nedaleko KRAKONOŠe byla známá jízdárna koní, která patřila jezdeckému oddílu TJ Statky Zádub. Zde se pořádaly tradiční soutěže v drezúře koní a ve skoku. Dnes je zde restaurace a kavárna. V sousedství Krakonoše vznikla jednak nová depandance ve stejné trojúhelníkové podobě jako nevydařená předchozí a dále pohledný minipark k s četnými miniaturami z architektury právě zrušený.
Z KRAKONOŠe můžeme vyrazit na neznačenou trasu na Zádubskou výšinu a zpět.
ZÁDUBSKÁ VÝŠINA (778 m n.m.Hohendörfer Höhe) /97/ není sice v sousedství Podhorního vrchu nejvyšším bodem v kraji, přesto byla v minulosti ceněna jako mimořádně pěkná vyhlídka na jih a za druhé světové války dokonce využita ke střežení oblohy. Byla vzdálena půl hodiny chůze z lázní pěšinkou do kopce, ale odměnou byl výhled na plánskou krajinu s městy a vesničkami, s lesíky, poli a rybníky, a na horizontu se objevovala Šumava v modravém oparu. Původní dřevěný vyhlídkový pavilónek nahradila kol roku 1872 solidní kavárna, kolem které byly vysázeny ovocné stromy a místo parkově upraveno.
Kavárnu Café Hohendörfer Höhe později koupil inženýr Pötzl z Nových lázní. Od dubna 1941 sloužila jako strážní místo oblohy proti nepřátelským letadlům. Letecká strážní místa tvořila síť: v okolí byly hlídky na Přimdě, u Tachova, v Zadním Chodově, v Louce u Mnichova, v Sedle u Toužimi a v Bochově. Po válce bylo místo nějaký čas opuštěné, kol roku 1960 budova opravována a pak náhle, v roce 1963, srovnána se zemí. Pod kavárnou byla zasazena před válkou do balvanu pamětní deska německého spisovatele Edmunda Lönze. Dnes je balvan prázdný.
Místo, které nás už neuvítalo vonící kávou a posezením u stolu v kavárně, je dnes spíše ponuré a my se stejnou cestou vrátíme k hotelu Krakonoš. Lesní zkratkou sejdeme na Starou karlovarskou silnici anebo se vydáme pohodlně po asfaltce směrem na Golf až na Karlovarskou silnici, zabočíme vlevo dolů a v zatáčce odbočíme na Starou karlovarskou cestu, která je zkratkou do města. .
STARÁ KARLOVARSKÁ SILNICE /91/ je pěší zkratkou od golfového hřiště do města. "Stará" se jí říká proto, že bývala kdysi hlavní silnicí z Mariánských Lázní do Karlových Varů. Poměrně záhy byla vybudována širší silnice, "Nová", po druhém svahu údolí a nahradila tuto původní strmější a úzkou silnici - "Starou Karlovarskou". Podél této silnice běžela kdysi slavná bobová dráha, která sem vedla od hotelu Krakonoš. Stavěla se už před první světovou válkou a měla cíl až dole u tržnice v Dusíkově ulici. Asi před deseti lety byla bobová dráha zrušena a zplanýrována.
Kavárna KOLIBA /92/ byla postavena až v sedmdesátých letech v blízkosti Střediska zimních sportů. Severní svah vrchu Hamelika slouží jako sjezdová dráha s dvěma vleky. Nedaleko KOLIBY je startovní stanice pulsační kabinkové lanovky na Krakonoš.
