Goethův portrét od Hensela

Berlínský malíř Wilhelm HENSEL (1794-1861) byl vedle Kiprenského (viz heslo) druhým portrétistou, který v roce 1823 maloval J.W.Goetha v Mariánských Lázních.

WILHELM HENSEL se narodil 6.července 1794 v Třebíně (okr.Postupim) a zemřel 26.listopadu 1861 v Berlíně. Navštěvoval zprvu stavební školu, potom byl žákem ředitele akademie Frische, účastnil se 1813-1815 osvobozovací války, v Berlíně pak maloval obrazy a věnoval se básnictví, účastnil se s jinými malíři prací na výzdobě berlínského divadla. V roce 1823 odejel do Říma, kde kopíroval obrazy Rafaelovy (Pomerančový skleník v Postupimi) a jiné. Po návratu roku 1828 se stal dvorním malířem, profesorem akademie a většinou maloval náboženské obrazy v obratné kompozici se silným koloritem, a dále vytvořil mnoho portrétů četných osobností. V roce 1829 se oženil s Fany Mendelssohnovou, sestrou slavného komponisty Felixe Mendelssohna-Bartholdyho

Mladý, začínající malíř HENSEL přijel do Mariánských Lázní z Berlína s hercem WOLFFEM. Vyhledali 29. července 1823 básníka, a Hensel mu předal doporučující psaní od státního rady Schultze a od ředitele berlinské pěvecké akademie Karla Friedricha Zeltera. Oba tito muži byli dobrými přáteli Goetha.

SCHULTZ psal velice zdvořile: "V současné chvíli se uchází o vyznamenání obrátit se na Vás, nejctěnější příteli, mladý pan Wilhelm Hensel, který je na cestě do Říma, a chce využít nabízející se příležitosti, Vás spatřit. Proto jede přes Mariánské Lázně. Snad jste o něm již slyšel jako o našem znamenitém mladém umělci, a snad najdete u sebe potěšení zběžně prohlédnout jeho drobné kresbičky, které má s sebou. Jeho talent živého pojetí charakterů je vynikající a získal mu, jak u dvora tak v publiku, mnoho přízně. Naleznete jistě zajímavosti v jeho malé "portefeuille" - sbírce množství portrétů známých i neznámých, vysoce urozených i nepatrných osob. Jeho přání, aby směl nakreslit i Váš obraz, je také přáním našich přátel; úmysl, který - když se mu podaří - mohl by se dát ke zpracování v Itálii nějakému mědirytci, při čemž my všichni máme zájem na tom, aby každý jeho tah byl podařený, jak je z různých obrazů patrné. Pro Vaše ctitele bude pokladem, my tedy zde chceme nový zisk očekávat. Kéž by Vás pan Hensel nalezl v nejlepším zdraví a pohodě…."

V druhém  dopise ZELTER psal: "Dobrá příležitost, aby Ti malíř Hensel předal znamení mé přízně, nemůže zůstat nevyužita. Mladý muž jede do Itálie a nechtěl by opustil svou vlast, aniž by nespatřil Tvou tvář …"

V dalším dopise znovu píše ZELTER: "Malíř HENSEL odcestoval do Mariánských Lázní s hercem WOLFFEM, aby Tě vyhledal… HENSEL míří do Itálie a je hbitý kreslíř. Cestuje na královské náklady a má i královský příkaz poslat kopii Tvého portrétu."

Básník poseděl s Berlíňany ve dnech 30. a 31. července 1823 a v denících GOETHA čteme: "29.července 1823 režisér WOLFF a malíř HENSEL z Berlína: s oběma jsme vyjeli na výlet ("špazír") k rybníku u Chodové Plané …"

"30. července 1823: WOLFF a HENSEL u mne, druhý mě kreslil… V poledne s Wolffem a Henselem u stolu … Nejdříve jsme ukázali kresbu Serenissimu, hned potom rodině (Levetzowovým)."

"31.července 1823 malíř HENSEL a předtím WOLFF (hovořili) o divadelních a jiných záležitostrech … kněžna von Hohenzollern, hraběnka von Loeben přihlížely Henselovu kreslení … Obě Berlíňanky již odcestovaly …"

Bohužel se umělci, z něhož později vyrostl opravdu znamenitý malíř, obraz nepovedl. Celou nešťastnou epizodu popsal GOETHE státnímu radovi Schultzemu:

"Váš milý dopis, drahý a ctěný, přišel ke mně v dobré hodině s panem Henselem, dnes, kdy jsme využívali nejkrásnějšího počasí. Přání, zhotovit můj portrét z ruky mladého a šikovného malíře, vyslovil také pan Wolff a já byl připraven přání splnit. Bohužel se to nepodařilo, což mi vysvětlil následujcím způsobem: Hensel je příliš zvyklý, zachycovat  podrobnosti v družném kroužku a tak předložit půvabnou skicu; pročež v opačném případě nedosti přesně obrátí svou pečlivost na obrysy, při čemž se mi jeví až úzkostlivý, ustrašený. Jak nyní předvedl jednotlivé prvky, zjevil se docela jiný člověk, který měl se mnou jen malou podobnost. Naneštěstí k tomu přišla právě kněžna von Hohenzollern, která ho svým poučováním a poukazováním neustále rozptylovala, takže své dílo nakonec dostalo vzhled nepovedeného díla, jak on sám nepotěšen viděl …"

O Henselovi a jeho talentu psal ještě jednou GOETHE v dopise Zelterovi 24. srpna 1823.

26.září 1823 psal Hensel Goethovi z Říma: "Když Váš obraz, který jsem měl to štěstí kreslit na cestě sem do Říma, neukázal se tak potřebný, chci vzpomínku na Vás v Římě oživit, že jsem měl tehdy přecejen velkou vnitřní radost, a dvojnásob Vám za to bych chtěl poděkovat …"

Přes nepovedený obraz ani J.W. GOETHE nezapomenul na Hensela a zajímal se o jeho další uměleckou dráhu. Tak to vyplývá i z jeho dopisu, který psal Felix Mendelssohn-Bartholdy 11.června 1830, své sestře Fany Henselové, malířově manželce : ".. a protože já sám činím narážku na Hensela, musím se mu zmínit o tom, že se Goethe po něm velice ptal a opakovaně se nechával zpravovat o jeho tvorbě. Album jsem mu musel několik dnů nechat a on je chválil velice. Skupinu beránků viděl v mém albu a broukal si: "Vypadají dobře – tak půvabně a pěkně …, tak pohodlně a přece krásně a úspěšně…" a pokračoval tím tónem dál."

Henselova kresba se nachází v majetku jeho pravnuka, profesora Leo z Göttingenu, kde je větší množství dalších Henselových portrétů. V minulosti byly k dostání fotografie Goethova obrazu od Hensela v uměleckých obchodech.

Po letech, v roce 1907, když došlo ve Vídni k vydražení uměleckých předmětů knížete Metternicha, objevil se mezi předměty i originál Goethova portrétu od Hensela, na němž bylo vlastnoruční věnování umělce knížeti Metternichovi:

"Der Dichterfürst, nicht saß er mir vergebens, Dem Fürsten nun geweiht des thätgen Lebens!" Schloß Königswart 1856 – Wilhelm Hensel.

Na vnitřním okraji obruby rámu bylo napsáno rukou "W.Hensel ad. viv. 1823".

Zatímco Henselův portrét probouzí zájem historiků jen v důsledku kreslené osobnosti – J.W. GOETHA, kterého tehdy kreslil 29letý malíř, jehož umělecký talent až později dozrál do vysoké hodnoty, Kiprenského poctivé umění zaujalo od počátku velmi příznivé místo mezi Goethovými portréty co do věrnosti a symboliky vyobrazení.

Goetheporträt von Hensel

Der Zeichner des zweiten Marienbader Geotheporträts war Wilhelm HENSEL (1794-1861) aus Berlin. Er suchte den Dichter am 29. Juli 1823 in Marienbad auf und überbrachte Empfehlungsschreiben des Staatsrats Schultz und des Direktors der Berliner Akademie Zelter. Diese beide Männer waren Goethes Freunde.

In seinem Briefe schreibt Zelter: "Maler Hensel ist mit dem Schauspieler Wolff abgereist, um Dich aufzusuchen … Hensel geht nach Italien und ist ein flinker Zeichner. Er reiset nach königlichen Kosten und hat königliche Aufträge, Kopien zu liefern."

Der Dichter saß dem Maler am 30. und 31.Juli und im Goethes Tagebuch liest man: "29. Juli 1823: Regisseur Wolff und Maler Hensel von Berlin: mit beiden spazieren gefahren nach dem Teich von Kuttenplan (Regent) …." - "30. Juli 1823: Wolff und Hensel, letzterer zeichnete … Mittag: Wolff und Hensel zu Tische … Früh Serenissimo die Zeichnungen vorgewiesen, ingleichen der Familie." - "31. Juli 1823: Maler Hensel, vorher Wolff über theatralische und eigene Angelegenheiten … Fürstin von Hohenzollern, Gräfin von Loeben, zusehend Hensel´s Zeichnen … die beide Berliner waren abgereist …"

Leider war dem Künstler, der später Treffliches geleistet, das Bild mißraten. Über die Ursachen schrieb GOETHE an den Staatsrat Schultz.

Die Zeichnung Hensels befand sich im Besitze seiner Nachkommen. Als im Jahre 1907 in Wien Kunstschätze des Fürsten Metternich zur Versteigerung kamen, war hier auch ein Lichtbild des Henselschen Goetheporträts, welches mit einer eigenhändigen Widmung des Zeichners an den Fürsten versehen war. Die Widmung lautete:

"Der Dichterfürst, nicht saß er mir vergebens, Dem Fürsten nun geweiht des thätgen Lebens!" Schloß Königswart 1856 – Wilhelm Hensel.

Der innere Rand der Bildeinfassung trug den handschriftlichen Vermerk "W.Hensel ad. viv. 1823".