Zaniklý nejstarší dům lázní - TATRA (1816-1990)

Dům TATRA (Goethovo náměstí čp.3) v sousedství dnešního domu SKALNÍK (Goethovo náměstí čp.4) byl první dvoupatrový kamenný dům v Mariánských Lázních. Sloužil jako lázeňský dům od roku 1816, později jako hotel, po druhé světové válce jako pension, a dosloužil jako městská ubytovna do roku 1974.

Jak to bylo se stavbou nejstaršího domu ?

Dvoupatrový kamenný dům čp.3 začal stavět v roce 1816 podivínský kronikář Johann Nepomuk FELBINGER s původním názvem "U císaře Rakouského" (KAISER VON ÖSTERREICH). Vzpomínal na stavbu ve své kronice:

"V roce 1816 et 1817 byl postaven zde na lázních Marienbadt první dvoupatrový kamenný dům bývalým pokladníkem ctihodného kláštera Teplá Johannem Felbingerem. Měl 32 místností, stáje pro 20 koní a kočárové remízy pro 10 povozů. Stavěl se ve zdejší, tehdy tu dosud existující divočině, kde byly všude kolem dokola samé lesy, velká a malá skaliska, vrchy, vodní bažiny, a v těchto okolních prostorách se musela hledat místa, kde by se našel stavební kámen. Tudíž se musel na počátku ke stavbě domu brát kámen z vody potoků a sbírat povrchově v okolních lesích; a z nich byl stavěn a vybudován tento dům.

Tudíž nutno připomenout, že takto stavěný dům vedl k odhalení prvních vhodných míst pro lámání kamene, a protože další přicházející zájemci s chutí také začít stavět se sem stěhovali a na zdejší mýtině začali stavět. Vybudovali několik dalších kamenných domů, pročež bylo možno také lázně zvané Marienbadt vyhlásit vysokými místy za lázeňské místo, a samozřejmě také proto, že se tu nacházely léčivé vody. A tak zůstává jako věrohodné, že tento první kamenný dům, podle domovního štítu "Zum Kaiser von Österreich" (U císaře Rakouského), za prvé přinesl veliký užitek lidem na klášterním panství, za druhé přispěl velice k povýšení místa na lázně. Tato poznámka učiněna byla (Felbingerem) ve věku 85 a čtvrt letí, v květnu 1853."

Podrobněji popisoval nesnáze stavby svého domu Felbinger v kronice již v roce 1848, kdy měl 80 let. O sobě píše vždy ve třetí osobě. Jeho poznámky zůstávají dodnes zajímavé a dojemné:

"Onen jmenovaný Felbinger jako pensionovaný pokladník kláštera Teplá zde na lázních Marienbadt v roce 1816, 1817 a 1818 musel pro stavbu domu v těchto místech , v tehdejší divočině plné samých lesů, bažin, houštin, malých i velkých skalisek:     

1. porazit smrkové stromy,

2. vymýtit křoviska a houštiny,

3. zplanýrovat malé vrcholky,

4. potom chtěl tehdy, kdy tu stálo jen několik dřevěných stavení, vypátrat nějaká místa, kde by bylo možno lámat kámen, a najít pískoviště. Pročež musel onen Felbinger jako budovatel stavby vyhledat zkušené horníky ze Stříbra, šest hodin vzdáleného, a přivést je sem; ale byly tu nalezeny jen na vrších samá skaliska, která nebyla použitelná k lámání kamene na stavbu domu. Proto se musely zpočátku vybírat vhodné kameny z koryt potoků a sbírat větší kameny různě po lesích. Až teprve později byly nalezeny nejprve vydatné písečné jámy a potom i skaliska k lámání kamene tak, že se pak mohlo získat dost stavebního kamene a stavět z těchto nalezišť velké množství domů.

5.Také vápno a příměsi bylo nutno dovážet z cizích panství a z velkých dálek.

6. Srdnatí cizinci dokázali sem jezdit čtyři až pět hodin daleko a také všichni řemeslníci sem museli chodit z dálky do tohoto nejodlehlejšího blátiska.

7. Onen Felbinger také poslal na plzeňský královský krajský úřad stavební plán pro stavbu domu, protože však tehdy v této krajině nebyl žádný stavitel schopný nakreslit plán, musel ho vyhotovit onen Felbinger sám s jedním zednickým mistrem, který se už zde v krajině nacházel. To už však byl tento dům ve stavbě, vyhlížel přívětivě a byl vybudován oním Felbingerem v uvedených letech při tehdejší bídné neúrodě na obilí.

8. Když byly k využití kamenolomy a pískoviště, objevili se brzy mnozí zájemci o stavění a přijali za vzor svých staveb tento první dvoupatrový kamenný dům. Pročež také tímto tento dům s postranním křídlem přispěl mnoho k následování a k rychlejšímu mýcení a stavění nových domů.

10. A také poskytoval užitek nejen pro vrchnost, ale všem okolním obcím, všem domácím lidem, řemeslníkům, čeledi, všem formanům s povozy . Proto také dům U císaře Rakouského, stavěný usilovnou rukou Felbingera, hrál na ruku zase jinými lidem jako majitelům domů a tento postup zůstává nyní před Bohem všemohoucím odpovědný a ..... (nedokončeno)."

Poslední desátá poznámka nepochybně naráží na skutečnost, že je po dostavbě zapsán jako majitel domu vysoký církevní hodnostář - "Exemprobst" z chrámu sv.Víta v Praze - Franz CAROLI. Felbingerovi však v domě bydleli a spravovali ho. O majetkových poměrech ve vztahu k svému domu Felbinger bohužel nikdy nepsal. Historik Ludolf STAAB (1872) uváděl jako druhého majitele až kronikářova syna Karla FELBINGERA od roku 1838.

Kronikář Felbinger - neohrožený stavitel domu čp.3

A nyní ke kronikáři Johannu Nepomuku Felbingerovi, který v tomto domě sepisoval svou podivuhodnou soukromou kroniku Mariánských Lázní. Začal ji psát "za oněch krátkých mlhavých listopadových dnů" v roce 1835. Píše o tom: "Bylo nás šest: já, brýle, papír, pero, pravítko a inkoust" a žádá, aby se mu leccos prominulo, ale že se snažil zachytit vše, co zapsal ve svých notýskách.

Johann Nepomuk FELBINGER se narodil 26. února 1768 v rodině Thomase Felbingera. Jeho otec Thomas Felbinger pracoval pro klášter 40 let a jeho děd Georg Weininger 33 let. Johann Felbinger sám pracoval 37 let a mohl sloužit ctihodnému klášteru ještě mnoho let dalších "nebýt neštěstí za opata Reitenbergera , kdy byl 1817 dán do penze. Kronikářův otec Thomas FELBINGER měl tři syny: Antona, Maxe a Johanna.

O nejstarším synovi Antonovi není zpráv. Maximilián Felbinger byl vrchnostenským klášterním fořtem a bydlel v bývalé solivárně u Křížového pramene do roku 1811, když si postavil vlastní dům čp.18 (dn. Mánes). Dvacetiletého Johanna Nepomuka FELBINGERA nacházíme v létě 1788 na Hamrnickém zámečku jako kontribučního písaře kláštera, kde zapisuje na sýpku ukládané obilí. Za léta jeho pokladnické funkce - jak uváděl - "prošlo jeho rukama přes tři milióny zlatých a sloužil pod osmi opaty". Ženil se poměrně pozdě, ve 34 letech, dne 5.října 1802 s Annou, rozenou Glückaufovou (*30.3.1784 Kynžvart, +19.12.1852). Měli celkem čtyři děti:

1. KAREL Felbinger (*12.2.1805 Klášter Teplá, +29.10.1868 Plzeň? ve věku 63 let), majitel domu čp.3 od roku 1838, ženat s Engelberthou Kriegelstein von Sternfeld z nedalekého sousedního domu Hvězda (* 26.2.1821, +2.7.1872) a měli celkem 11 dětí

2. ANNA Felbingerová (* 8.2.1808 Klášter Teplá , +15.3.1879 ve věku 71 let)

3. THERESIA Felbingerová (* 23.3.1809 Klášter Teplá, + 29.10.1888 na marasmus v 79 letech)

4. JOSEFA Felbingerová (* 19.12.1810 Klášter Teplá, + 4.2.1879 na mrtvici v 69 letech).

Všechny Felbingerovy dcery, jak je známo, zůstaly neprovdány a od roku 1838 spolu s otcem se staly majitelkami domu čp. 18 po fořtu Maxovi Felbingerovi (+1824), event. Antonu Felbingerovi, který se uvádí jako majitel 1824-1838.

Felbingerův syn Karel jako majitel domu 1838-1851

Franz CAROLI zemřel 18. května 1847 v Praze (? - podle historika STAABA již v roce 1833) a farní rodová kronika Mariánských Lázní uvádí, že dům zdědil - zřejmě podle závěti - Caroliho synovec Karl Felbinger, syn našeho kronikáře. Rodný dům vlastnil Karl Felbinger s manželkou Bertou v letech 1383-1851. Když se mladí rozhodli odstěhovat se do Plzně, prodávají 1851 dům panu Franzovi Schönbachovi, krejčímu z Plané (+ 22.10.1853). Po smrti nového majitele dům koupil od pozůstalých doktor Josef Adam Frankl z Vídně.

Majitelé Franklovi v letech 1854-1953

Také Josef Adam FRANKL patří mezi slavné postavy Mariánských Lázní. Zprvu přijížděl do Mariánských Lázní jako lázeňský lékař pouze na letní sezóny po zakoupení domu čp.3 na Horním náměstí v roce 1853 se tu usadil natrvalo. Doktor FRANKL patřil do pětice prvých lázeňských lékařů spolu s doktory Nehrem, Danzerem, Heidlerem a Scheuem. A stejně jako oni byl velkým propagátorem Mariánských Lázní. Napsal řadu knih o zdejším léčení a průvodců s historickým přehledem. Dům se ještě ke konci 19.století nazýval "KAISER von OESTERREICH", jak je patrno na pohlednicích. Název Haus FRANKL je až z doby majitele Paula Frankla. Na fasádě tohoto vždy přívětivého domu který ozařovalo odpolední slunce, míval pamětní desku Josef Adam Frankl jako zasloužilý lázeňský lékař. Za druhé války byla deska odstraněna.

Med.Dr. Josef Adam FRANKL (*21.7.1803 Praha; +23.5.1877 Mariánské Lázně) měl za ženu manželku Luisu Pollakovou (* 1810 Loděnice, +1877 Mariánské Lázně ). Zemřeli ve stejném roce, ale zatímco Frankl je pohřben v pyramidové hrobce uprostřed katolického hřbitova u hřbitovního kříže, jeho paní Luisa jako Židovka je pochována na židovském hřbitově. Jde o zajímavost sui generis. Manželé žili celý život spolu, ale každý je pochován na jiném hřbitově. Oba hroby jsou dodnes zachovány. Franklovi měli dva syny - Pavla (*1834) a Josefa (*1836, +1918). V sedmdesátých letech 19.století provedl doktor Frankl přístavbu mansardy domu nad druhým patrem. Přední čelo mělo sedm os oken se zavíracími černými okenicemi (přes zimu), mansarda končila dlouhou, ale nevysokou lomenicí v čele domu. v roce 1882 dostal dům souseda - areál Rašelinných lázní (Moorbad), který stavěl klášteru stavitel Fridrich Zickler.

Po smrti rodičů se stal majitelem 43letý korvetní kapitán Paul FRANKL (*16.8.1834 Praha, +27.7.1921 Mariánské Lázně - pochován v rodinné hrobce vedle otce), uváděný jako korvetní kapitán a šlechtic "von Seeborn". Paul Frankl byl přítelem anglického krále Eduarda VII. a provázel ho při pěších vycházkách do okolí. Paul Frankl se ženil 22.2.1879 ve Vídni. Jeho paní Gabriela Maria, rozená Joelová (*1848 Vídeň, +1901 Vídeň) byla Vídeňačka. Měli tři děti:

1. Max Josef FRANKL, podplukovník (*1879, +1946)

2. Friedrich Paul FRANKL (*1880, +1944)

3. Hermine Marie Charlotte FRANKL-KASSAFÜRECK (*1885, +1969)

Poslední majitelka paní Hermína Kassafürecková (+1969)

Paní Hermína Franklová-Kassafürecková (*10.8.1885 Mariánské Lázně, +5.1.1969 Mariánské Lázně) se provdala ve Vídni 20.února 1911 za rakouského majora Karla Kassafürecka (*25.3.1872, +1.9.1953 Mariánské Lázně). Když zůstala po roce 1945 v Mariánských Lázních, stala se na čas cennou studnicí vzpomínek na zdejší pobyty krále Edwarda VII., který se u nich rád zastavoval a bral jejího otce korvetního kapitána na společné procházky. Živě vzpomínala, jak král vždy zaklepal svou hůlkou na přízemní okno, což očekával její otec Frankl, již připravený v parádní uniformě. Také Hermína Kassafürecková, tehdy 20letá, osobně znala anglického krále.

Vzhledem k židovskému původu své matky byl dům Frankl paní Kassafüreckové odňat a 6. dubna 1940 jsou registrovány nové majitelky domu čp.3 - Johanna Stroffová a Magarette Desayerová. Dům přejmenovaly na KASSEL. Za války měla paní Kassafürecková velké potíže pro svou židovskou babičku a prý měla být dlouho vězněna. Po druhé válce se vrátila do Mariánských Lázní a žila dále ve svém domě.

Po válce v roce 1945, byl dům uváděn mezi pensiony pod novým názvem TATRA. Bylo zde 30 lůžek. Podle pozemkové knihy se majetek původní majitelce paní Hermíně Kassafüreckové vracel, ale jen do 10. listopadu 1953. Dům čp.3 pak připadl jako státní majetek Podniku bytového hospodářství (PBH). Paní Kassafürecková směla sice zůstat ve svém bytě jako nájemnice ale pracovala tu jako uklízečka v ubytovně, kde převažovali horníci Jáchymovských dolů ze Zadního Chodova. Bylo to velice ponižující pro sedmdesátiletou stařenku, která prožila slavná léta Mariánských Lázní v nejvyšší společnosti. Ráda vzpomínaly - spolu s jinou pamětnicí paní Julií Schildbachovou z Goethova domu - na své mládí v onom "velkém světě v kapesním vydání".

Autor těchto řádek bydlel v letech 1960-1963 v tehdejší ubytovně TATRA a rád si vyslechl obě dámy a jejich líčení zlatých časů Mariánských Lázní. Paní Julie Schildbachová sem chodila ze sousedního starobince Sevastopol, kam byla přestěhována z Goethova domu. Tvrdila, že tam zažila jako dítě na vlastní oči vzácnou návštěvu staré dámy Ulriky Lewetzovové. Paní Kassarfürecková zase popisovala perfektní oblečení anglického krále, jeho dobrou němčinu, vzpomínala na svou přítelkyni, kloboučnici Mizzi Pistlovou, kterou si král oblíbil, a na svého otce oblečeného do parádní uniformu s šavlí a se všemi medailemi

Paní Kassafürecková byla poslední majitelkou původního Felbingerova domu U císaře Rakouského z roku 1816 a v roce 1969 zemřela a byla pochována ke svému již dříve zemřelému muži - majoru Kassafüreckovi (+1953). Jejich prostý hrob (1953,1969) při Franklově pyramidální hrobce (1877) vedle hrobu českého obrozence bechyňského děkana F.J.Slámy (1844) tvoří historicky zajímavé seskupení u hlavního hřbitovního kříže.

Autor těchto řádek v letech 1960-1963 používal spodního sklepa k uskladnění briket a zde nalezl sice velice drobné, ale nezaměnitelné vývěry minerální vody. Místnosti byly jednoduché, bez záchodů a koupelen, v zimních měsících si topili nájemníci v různě instalovaných kamínkách. Chodby byly zbytečně prostorné všude to praskalo a táhlo. Centrální topení dům neměl Před domem v parku původně stály dva stromy, později jen jeden, u něhož bývala patrná stará, ale již zasypaná studna. Patřila jistě k prvním Felbingerovým pracím, neboť bez vody se nedalo stavět. Okna na uzavřených pavlačích na straně do dvora nešla otevřít, protože byla ve všech mezerách ucpána zažloutlými novinami ze zimy 1944-1945. Staré noviny byly samozřejmě rozloženy a studovány. Zima byla tehdy asi krutá, protože i na dřevěných pavlačích, kde to profukovalo, byly nepochybně také postele s nemocnými.

Bojanovická vinárna - poslední zvonění

Před rokem 1968 byl prostorný přízemní byt paní Kassafüreckové obsazen a podnikatelsky přestavěn na BOJANOVICKOU VINÁRNU, která však byla v provozu jen do roku 1973.

Dům byl vystěhován v roce 1974. Pak byl řadu let oficiálně sice ve stavební rekonstrukci, ale žádný stavební ruch tu nenastal a nakonec rozhodnuto o demolici. Dům byl zbořen roku 1990. Na jeho místo byl projektován obrovský dům ve tvaru skleněné koule, který zcela opomíjel tradiční prostředí, kam má být zasazen, a jeho neobvyklost měla být vyzkoušena v Mariánských Lázních. Památkový ústav v Plzni v čele s Ing.Karlem Drhovským nezvyklý projekt schválil. Další osud tohoto více než odvážného projektu není po deseti letech mlčení znám.

Dnes tu zůstává prázdné místo, které jen krátce po roce 1990 sloužilo ke skladování stavebního materiálu. Lázeňské ulici, vybíhající z Goethova náměstí jako slepá ulice, končící lesem, zůstal tak jediný dům - NEAPOL, když protější areál bývalých Rašelinných lázní patří číslováním na Goethovo náměstí.