Zmizelý hrádek Šontál

Rytíři Zádubští ze Šontálu měli původ na skalní vyvýšenině nad Černošínským potokem nedaleko městečka Černošína. Zde stával hrádek ŠONTÁL, jehož minulost lákala badatele hradů všech generací, počínaje vlastivědníky jako byli Jaroslaus SCHALLER (1788), Johann Gottfried SOMMER (1838) a František Alexandr.HEBER (1847) až po dnešní časy. Uvádíme popisy lokality od nejznámějších autorů.

Johann Gottfried SOMMER (1838)

"KRÁSNÉ ÚDOLÍ (Schönthal), 3 hod. od Slavic, 21 domů, 104 obyvatel, farností patři k Černošínu, 1 dočasně propachtovaný panský dvůr, a 1 hod. jižně 1 mlýn. Kdysi zde bylo samostatné zboží, které patřilo v 16. století Wolfovi Zádubskému ze Schönthalu. Na jedné výšině u vsi jsou zbytky někdejšího zámku."

Pramen: Johann Gottfried SOMMER: "Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt", VI.Band - Böhmen, Pilsner Kreis" J.G.Calve´sche Buchhandlung, Prag 1838, str. 240.

František Alexandr HEBER (1847)

"Vpravo od poštovní silnice vedoucí z Černošína do Stříbra, 1 hodinu cesty jihovýchodně od Třebele, leží v krajině nepříliš obdařené půvaby ves KRÁSNÉ ÚDOLÍ (Schönthal), od níž se zvedá jižním směrem strmá skála, jejíž nyní už holé a nezastavěné temeno trčí vzhůru. Na něm ve středověku stávala rytířská tvrz ŠONTÁL. Zdvihá se nedaleko vesnického mlýna, asi 18 sáhů nad údolím obtéká ji ze tří stran Divoký potok, který u Svojšína ústí do Mže a pohání mnoho mlýnů.

Ze šontálského "STARÉHO ZÁMKU" (tj. hrádek Šontál) , jak se místu všeobecně říká, lze nyní spatřit pouze nepatrné stopy. Vrch, na němž stával, je ostrožna stoupající od severu k jihu, která zvláště na jižní straně klesá v podivných polohách a strmých srázech k vodě do údolí. Tu a tam se dají rozeznat zbytky příkopu a okružní hradby a při kopání byly nalezeny v zemi staré kamenné zdi. Na nich roste nyní krátký rovný trávník a táhne se kamenná suť, z níž místy trčí holá Skála. Vše svědčí o tom,, že tvrz musela být zničena již před mnoha lety a že ji nezpustošili Švédové, jak se mylně předpokládá.

Šontál byl rodovým sídlem rytířů ze Šontálu, kteří v průběhu 15. století získali sousední tvrz Zádub a podle ní se zvali Zádubští ze Šontálu ("z Šontavy"). Jan Zádubský ze Šontálu patřil v roce 1466 mezi české pány, kteří se chopili zbraně proti králi Jiřímu Poděbradskému, a jako spojenec Plzeňanů obsadil město svými ozbrojenci. Zřejmě již tehdy ležel hrad Šontál v troskách, protože od té doby není o něm nikde ani zmínka

Podle rukopisného sdělení od pana faráře Josefa Miessnera z Černošína patřila tvrz Šontál počátkem 15. století pánům ze Švamberka a ve zmatcích husitských bojů, když byla zničena Žižkou, přešla na Petra Zmrzlíka ze Svojšína. Jeho dědicové ji roku 1444 předali opět Volfovi ze Šontálu. Ten tvrz znovu vystavěl, dostal se však do sporu se svým bratrem Gotfriedem, pánem na Zadubě, V nešťastném souboji jej zabil. Jako druhý Kain potom uprchl do ciziny a již nikdy se nevrátil. Zádub a Šontál pak jako otevřená léna připadly královské komoře teprve později byly předány do soukromých rukou. Škoda že tato data nejsou doložena autentickým svědectvím, a proto jim nemůžeme plně věřit."

Pramen: František Alexandr HEBER (1815-1849) "České hrady, zámky a tvrze" - ARGO 2002, S.409 - originál 1847 - 378 Plzeňsko, V., 197.

August SEDLÁČEK (1905)

Asi hodinu cesty dalek od Třeble, vpravo při silnici při silnici jdoucí od Černošína ke Stříbru, leží Šontál v krajině sice jednotvárné, ale proto nikoliv nepěkné, pod níž pak vyčnívá skalnatá, lysá a strmá hora, kterouž obtéká na třech stranách bystřina ke Svojšínu vedoucí.

Hradisko, na němž nezbylo nic více než zbytky nepatrné zdi a množství drobného kamene, vlastně jest jen výběžek od severu k jihu se povyšující, kterýž na té straně k vodě naprosto přístupen nebyl. Nicméně měl přece hrad tento příkop, jež posud zříti lze (HEBER Burgen).

Starý seznam í kraje Plzeňského, jenž roku 1379 sepsán byl, zpravuje nás, že tu skutečně již roku 1379 stál hrad a tehdá jakémusi KAVANOVI patřil (Emler, Ein Bernaregister 26).

Jakého rodu tento byl, kdy hradu nabyl a komu jej zůstavil, odnikud není známo. Ví se sice o rytířích ze Šontálu, kteří drželi Zádub a odtud se "Zádubskými" psali, žijíce až do naší paměti, ale kromě těch, kteří na Zádubu seděli, znám jest nám toliko JAN LICEK ZE ŠONTÁLU, který byl roku 1477 hejtmanem na Švamberce.

V 15. století zpustly hrad i ves a dostaly se potom k panství Třebelskému, v jehož objemu se roku 1544 vsi pusté Lhota, Šontál, Střížkov a Oparová připomínají. (Desky zemské 250, F 24. V krajině zdejší zpustlo tolik osad,k že není na ten čas možno polohu jejich bývalou vypátrati; při některých z nich byly také tvrze, jak svědčí několik tvrzišť v našem okolí.)"

Pramen: August SEDLÁČEK: "Hrady, zámky a tvrze království českého - XIII.díl Plzeňsko a Loketsko" - I. vydání Praha 1905, S. 135; II. vydání, Šolc a Šimáček, společnost s r.o., Praha 1937

Georg SCHMIDT (1925)

"Popis. Než stříbrská silnice dospěje k starému zájezdnímu hostinci "U černého koně" ("Zum schwarzen Ross'), odbočuje vlevo na západojihozápad zpočátku široký hřbet (pokrytý zčásti nízkým lesem, zčásti hlubokými políčky) mezi dvěma potoky.

Před jejich ústím do Schöntálského potoka hřbet klesá a zužuje se, aby se zase elipticky rozšířil a zvýšil (463 m n.m.). Tak vzniká jakási přírodní bašta, která prudce spadá se svými skalisky hlinitobřidličnatými do tří stran - na severu proti mlýnu, položenému o něco výše, na západ a na jih proti potoku.

Hradní vrch je nyní zarostlý nízkým lesem. Na severní nejvyšší části, která je oddělena širokým a hlubokým příkopem od jižního předhradí, stával kdysi horní hrad (Hochburg). Na východním rohu hradního vrchu můžeme ještě poznat místo hradní brány, ke které nyní vede přes příkopy stoupající cesta. Jen nemnoho kamení a zříceninová suť připomínají horní hrad (Hochburg) a předhradí s někdejším zdivem. Na něm znamenají mělké prohlubně možná omezenou plošinu hradu a zarostlé vyšší okraje místa staveb a zdí. Na třech stranách (severozápad, jihovýchod, severovýchod) je vrch obklopen příkopem, který je ovšem na severozápadě (proti mlýnu) zcela rozrušen. Zde bývalo asi malé mezihradí.

Tak jako pro mnohá jiná hradní místa zůstalo těmto sporým zbytkům kdysi rozpadlého hradu označení "STARÝ ZÁMEK" (Altes Schloss).

Ale je tu ještě druhé hradní místo, k němuž se přichází z Černošína. Je položeno ještě před obcí Krásné Údolí nad potokem a nyní je poli zcela srovnané s rovinou. Toto místo se nazývá někdy také "STARÝ ZÁMEČEK" (Altes Schlössel) ale mnohem častěji "TANČÍRNA" (Tanzboden). Co Heber říká o vzniku tohoto názvu a o zdejších zbytcích, nenechá se zjistit ani usuzovat ze zbytků tvrze na jakousi pevnost neznámého jména.

Rytíři ze Šontálu. Z historie hradu Schonthalu víme velmi málo. Jako první majitel hradu "castrum Schontal" se uváděl jistý KAVAN, jehož zdejší vlastnictví bylo bezvýznamné a odhadovalo se na čtyři hnoje ve starém, berním katastru kraje Plzeňského.

Kterému rod tvrz příslušela, kdy a kdo ji získal, jak se vyvíjel tento majetek, je neznámo (Sedláček 135). O století později se objevuje rytíř JAN LICEK ( ale také Lička) ZE ŠONTÁLU, který byl roku 1477 hejtmanem na hradě Švamberku. Dále se objevuje 14.prosince 1496 jako svědek u závěti paní Margarety Rožmitálské, manželky Jindřicha ze Švamberka.

Podrobnější zprávy jsou o jiném potomku rytíře ze Šontálu, kteří podle erbu pocházejí z původního rodu svojšínských rytířů a okolo roku 1402 získali pevnost a vesnici Zádub, která byla rozdělena roku 1379 mezi tři vlastníky - Jindřicha, Ješka a Benedu. Ti se podepisovali od těch dob jako Zadubští ze Šontálu. Prvým byl jakýsi Otto Zadubský von Schönthal, dále se objevuje Jan Zadubský ze Schonthalu roku 1449 (křižácká výprava do Saska) a roku 1466. Jiný z rodu Hynek ze Schönthalu. sídlem "na Zahadubu" uvádí se roku 0114893 dvakrát ve věcech svých poddaných; ,jiný Jan II. ze Schönthalu v roce 1506 Otík jako svědek je jmenován na listině z roku 1512 (Listář II.str.627).

Okolo roku 1530 žili bratří Volf, Šebestián a Albrecht, z nichž nejstarší byl odbyt penězi, dva mladší se dělili o vlastnictví zádubské. Od Albrechta převzal Zádub strýc Mikuláš roku 1556; tento žil ještě roku 1579. Jeho synové Šebastian a Jiří prodali roku 1612 Zádub pánům ze Švamberka (Jan Šebastián ze Švamberka †1615).

Jiná linie Zádubských ze Šontálu byla založena kolem roku 1520 v Hundčicích a okolí. Byl to Heinrich ze Šontálu, Petr Kokořovec z Kokořova koupil rozpadlý pustý hrad Frumštejn,nájemní dvůr a ves Hundčice za 905 kop pražských grošů. Jeho synové byli Václav a Jan Zádubští ze Šontálu. Z nich Václav se oženil s Kateřinou z Horšic a měl od roku 1522 Chřenovice, od roku 1524 Hundčice a Frumštejn.

V letech 1572 a 1589 objevuje se na Hunčicích jakýsi Jan Zádubský ze Šontálu, a v roce 1572 je zde i Adalbert, který ještě roku 1615 žil. Za časů konfiskace zboží po bitvě na Bílé Hoře byli ušetřeni Albrecht Zádubský ze Šontálu, vlastníci Hunčic a Radimovic u Všerub, přestože své syny Viléma a Jana poslal k trvalé armádě (roku 1628 platil 'třetí syn Ladislav 500 zlatých rýnských); dále žili Šebestián a Adam ze Šontálu, ale co vlastnili,nebylo zjištěno.

Synové Vratislava a Magdaleny Ulické z P1ešnice, Jan Vilém a Adam Šebastian Zádubský ze Šontálu koupili 31.8.1660 Hunčice včetně příslušenství od Antonína Steinbacha von Kranichstein za sumu 15.718 zlatých. Na Křenovicích seděl v letech 1578-1603 Václav Zádubský ze Šontálu, jehož synové Jan, Kryštof Adam a Albrecht Viktorin přenechali vlastnictví roku 1627 odkoupením Jáchymovi z Říčan.

Zatím co rytíři ze Šontálu na různých místech vlastnili všelijaké majetky, jejich rodový hrad se rozpadl a zpustla krajina kolem něho. Roku 1544 se tam uváděly pusté vsi Lhota, Šontál, Střížov a Oparov, patřící již k majetku Švarcenberskému na Třebuli. Obě poslední vesnice zcela zmizely a jen jméno jednoho pole "Číčová" u Černošína vzpomíná údajně na někdejší ves Střížov, která tehdy příslušela ke kladrubskému klášternímu majetku (již roku 1115) a domněle utrpěla těžce od německých křižáků v husitských válkách (1421-1431}. Tehdejší hradní majetek se dělil a od poloviny 16. století probíhaly všechny změny majetkové společně s Třebelí. Rod rytířů Zádubských ze Šontálu žil až do posledních časů."

Pramen: Georg SCHMIDT: "Burgen Westböhmens - Beschreibung und Geschichte" Beiträge zur Heimatkunde Westböhmens. I. Teil - Selbstverlag, Mies 1925

 

Richard Švandrlík (1973)

Hrad ŠONTÁL jak jej nazývá A.SEDLÁČEK, ležel nedaleko za Černošinem u vesnice Krásné Údolí Schönthal). Z hlavní plzeňské silnice odbočíme do Krásného Údolí, projedeme ves a pěšky dojdeme ve stejném směru na vršíček asi 1 km od vsi. Je to vlastně strmé skalisko, které obtéká se tří stran potok. Na této skále stával kdysi hrad,ze kterého bohužel nezbylo než množství drobného kamene ze zdí a zbytky kdysi hlubokých příkopů směrem k vesnici. Hrad nebyl naprosto přístupný ze tří stran směrem k potoku,zranitelný byl pouze od této čtvrté strany. Bohužel příkopy jsou již značně mělké. Přece však lze tu a tam odhadovat zbytky zdí a propadlé obytné prostory.

Prvá zpráva. o hradu je z roku 1379. Tehdy patřil jakémusi Kavanovi, jehož rod se psal "ze Šontálu". Snad za husitských válek, byl zničen, ne-li již před nimi, protože další potomci žili na Zádubu (u Černošína, nikoliv u Mariánských Lázní), psali zprvu "ze Šontálu" a pak "ze Zádubu". Jan Licek ze Šontálu byl v roce 1477 hejtmanem na Švamberku. V 15. století dostalo se toto menší, snad zemanské nebo rytířské panství k majetkům Třebele. Roku 1544 byly připomínány pusté vsi Lhota, Šontál, Střížov a Oparov jako příslušenství v soupise statku Třebel, ale o hradu není ani zmínky.

Rozlehlý dvůr v Krásném Údolí na levé straně silnice (směrem od Černošína) byl vyhlášenou zájezdní hospodou, zvanou Černý Kůň, kde nocovali a přepřahali formani."

Pramen: Richard ŠVANDRLÍK: "Zapomenutý hrad Šontál" - HAMELIKA, občasník vlastivědného kroužku Klubu zdravotníků v Mariánských Lázních č.12/1973 z 25. června 1973.

Miloslav Bělohlávek & kolektiv (1985)

Zaniklá hrad Šontál ležel 8,5 km severozápadně od Stříbra. Stával jižně od dnešní vsi Krásné Údolí na skalnatém ostrohu obtékaném ze severu, západu a jihu potokem, směřujícím dále ke Svojšínu. Severní část pahorku, vyšší a obrácená k nedalekému mlýnu, tvořila vlastní jádro hradu, oddělené od předhradí dosud znatelným širokým příkopem.

Přístup do hradu byl od východu, kde stála brána, jejíž místo vyznačuje zvýšená cesta přes hradní příkop. Místa někdejších budov a zdí naznačují jen nepatrné zbytky stavebního kamene a prohlubně. Značně zarostlé Hradiště je obklopeno příkopy či jejich zbytky na severovýchodě, severozápadě a jihovýchodě.

Dějiny hradu Šontál jsou velmi chudé a mezerovité. Jeho prvním držitelem byl roku 1379 KAVAN, o němž však není známo nic bližšího. Nelze ani říci, zda a jak byl příbuzný se Zádubskými ze Šontálu, kteří v 15. století sídlili na nedaleké zádubské tvrzi. Ze Šontálu se psal také Jan LIČKA též Licek, roku 1477 hejtman na Krasíkově, který byl roku 1496 svědkem při sestavování závěti manželky Jindřicha ze Švamberka Markéty z Rožmitálu. Jiná větev Zádubských ze Šontálu držela v 16. a 17. století Hunčice. Pravděpodobně v 15. století vesnice i hrad Šontál zpustly.

Roku 1544 patřily pusté vsi Lhota, Šontál, Střížav a Opařov ke švamberskému panství Třebel, u něhož zůstal Šontál až do konce feudalismu.

Pramen: BĚLOHLÁVEK a kolektiv: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Část Západní Čechy" nakladatelství SVOBODA Praha 1985

Zdeněk Procházka (1988)

V blízkosti Černošína, necelý kilometr jihozápadně od Krásného Údolí (Schönthal) stával na skalnatém ostrohu, obtékaném Černošínským potokem hran Šontál. Jednoduchá obdélná dispozice hradu byla od planiny, nyní přeměněné v pole, oddělena dnes již nehlubokým příkopem. Z rovné prostory vlastního hradu vystupuje pouze nesourodý relikt zděného objektu, situovaná na nejnebezpečnější místo dispozice. Z dalšího objektu, přistavěného k ohradní zdi, zbyla pouze výrazná obdélná vpadlina.

Dějiny hradu jsou pro téměř absolutní absenci písemných pramenů velmi torzovité. Poprvé se o něm dovídáme v roce 1379, kdy je připomínán "Schonthal, castrum Kawany". O jeho majiteli Kavanovi nevíme však zcela nic.

Je možné že to byl jeden z předků rodu Zádubských ze Šontálu, připomínaných velmi často v pramenech 15. -16. století. Vztah tohoto rodu k Šontálu je však zcela nejasný. Druhá zpráva ze Šontálu se objeví až roku 1461, kdy jako svědek vystupuje jakýsi Jan ze Šontálu.

Snad je totožný s Janem Lickem ze Šontálu, jenž byl roku 1477 švamberským hejtmanem a roku 1496 se připomíná jako "urozený muž Jan Lička z Šontálu".

To jsou však poslední zprávy o hradu, který zřejmě již okolo roku 1500 zpustl a od té doby zůstal ve zříceninách. Až roku 1544 jsou připomínány pusté vsi Lhota., Šontál, Střížov a Oparov jako příslušenství statku Třebel, ale o hradu není ani zmínky.

Hrad, vystavěný ve 14. století a existující patrně pouze do poloviny 15. století, si udržel svoji jednoduchou středověkou podobu. Absenci historického materiálu zde může plně nahradit pouze archeologický výzkum lokality.

Literatura: J.Schaller,1790,str.149; J.G.Sommer,18J8,str.242; F.A.Heber.1847.str.197; E.Vlasák,1856, str. 109; A.Sedláček, 1905,str.135; A.Sedláček.1908.str.866; J.Kamper-Z.Wirth,1908.str.182; J.Schmidt.1925.str.80-81; A.Profous.1957.str.55. Zaměření hradu provedli Z.Procházka -V.Navrátil.
Pramen: Zdeněk PROCHÁZKA - Jiří ÚLOVEC: "Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov - 1. díl" Okresní muzeum v Tachově, historická řada svazek 2., Tachov 1988

 

Hrádek Šontál na internetu (cca 2004)

uvádí v plné šíři text Zdeňka PROCHÁZKY (1988).

 

Vesnice Krásné Údolí

Krásné Údolí (něm. Schöntal - 473 m n.m.) nachází se při silnici II./230 jihovýchodně od Černošína nad údolím Lužního potoka.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379. Samostatnou částí obce je osada Černý kůň, stojící přímo u bývalé říšské silnice, dostavěné v roce 1812. Byla to stará zájezdní hospoda (čp.23), kolem které vyrostlo několik usedlostí.

Vlastní vesnice Krásné Údolí je 500 m jižně od silnice a obě části splynuly dohromady. Původně patřila vesnice pod hrad Šontál, ale v roce 1544, kdy se objevuje, poprvé je již uváděna jako pustá.

K jejímu obnovení pravděpodobně došlo již v 17. století. Stával zde panský dvůr a mlýn. Až do zániku poddanských vztahů patřila k panství Třebel-Trpí-sty. V polovině 19. století zdejší obyvatelé vyráběli desítky tisíc krabic krému na boty. Od roku 1850 to byla samosprávná obec. V roce 1939 zde žilo 181 obyvatel. Po roce 1960 je části Černošína. Počet obyvatel k 1.1.2005 činil 45 (mužů 21 a žen 24). V roce 2004 provedena rekonstrukce veřejného osvětlení. Místní část byla částečně odkanalizována. Dnes jsou hotové pozemkové úpravy. V současnosti se tu provozuje soukromá zemědělská výroba

Na pravidelné obdélné návsi stojí malá kaple s věží, postavená na místě dřevěné zvonice po roce 1934. Podobné obecní kaple jsou v sousedství ve Víchově, Otročíně a v Ostrovcích.

Jižně, asi 1 km od vesnice, na ostrohu nad potokem jsou již málo znatelné stopy po gotickém hradu Šontál, zaniklém v 16.století. Ostroh tu obtéká Černošínský potok ze tří stran. Dochovaly se  jen nepatrné zbytky zdi a část příkopů.

Jde o jedinou obec v této oblasti s původním německým názvem (Schönthal), který vyjadřuje pěknou polohu u Lučního potoka. V dějinách byla poprvé zmiňována vesnice jako příslušenství nedalekého hrádku stejného jména. Částí vsi je i osada Černý Kůň, nazývaný podle staré zájezdní hospody při hlavní silnici.  

Historické pohlednice jsou z publikace "Stříbrsko na starých pohlednicích" ing. Václav Baxa, PhDr. Markéta Novotná, Mgr. Petr Prášil.  

 

Tajuplná Tančírna (Tanzboden)

Při silnici mezi Černošínem a Krásným Údolím je lesík, kde se měla nacházet tvrz, nazývaná Tančírna. Byla odedávna středem zájmu historiků, kteří si lámali hlavu, co tu vlastně stálo.

F.A.HEBER (1845) pod heslem Tančírna

Vpravo od silnice do Černošína, čtvrt hodinky od Krásného Údolí (Šontálu), se nacházejí na sotva šest sáhů vysokém ostrohu, vystupujícÍm k jihu z vyššího zalesněného vrchu zvaného "Birkenschlag" (Březová Myť) zbytky tvrze, zde všeobecně zvané "Alt Schlössel" (Starý zámeček) neboli "Tanzboden" (Tančírna). Tvrz je ohrazena velkým příkopem ve tvaru čtverce, jehož vnitřní plocha měří 80 čtverečních sáhů. Z někdejších staveb zůstaly jen propadliny a pahorky, které jsou spolu s nejbližšÍm okolím porostlé hustou trávou jako pastviny a svědčí o tom, že tvrz zanikla již dávno. Sloužila zřejmě jako letní a výletní sídlo majitelům Šontálu, byla však velmi zřídka obývána a nejčastěji užívána k tanečním zábavám. Proto jí po zničení zůstalo jméno Tančírna (Tanzboden).

Po zániku hradu Šontál v 15. století byla pravděpodobně postavena tvrz "Starý zámeček" a zařízena jako sídlo majitelů Šontálu, nic spolehlivého o tom však není známo. S jistotou víme, že ves Šontál patřila v roce 1540 k statku Třebel a nebyla v ní již žádná obývaná tvrz. Od těch dob je také Tanzboden spojen s Třebelí. Podle jiného údaje prý zde stával hostinec, kde se asi tancovalo, což lze považovat za pravdivé, dodáme-li, že hostinec zde byl postaven z materiálu zdí až po zničeni tvrze.

Pramen: František Alexandr HEBER (1815-1849) "České hrady, zámky a tvrze" - ARGO 2002, S.430 - originál 1847 (388 Plzeňsko,V., 198).

Miloslav BĚLOHLÁVEK (1985) pod heslem Starý zámek

Starý zámek (obecně však název Tančírna) leží 10 km severozápadně od Stříbra. Podle F.A.Hebera stávala vpravo od silnice Stříbro-Černošín na ostrohu za obcí Krásné Údolí, u místa zvaného dříve též Tanzboden, tvrz Starý zámek. Dosti hluboký příkop obklopoval zde čtverhranné tvrziště, porostlé lesem, na němž ještě Heber pod trávou nacházel vyvýšeniny a prohlubně jako pozůstatky budov. Dnes je zde možno nalézt jen nezřetelné pozůstatky v terénu. O tvrzi však chybí jakékoli historické zprávy. Objekt byl v novější, blíže neurčené době přestavěn na výletní hostinec, z něhož však rovněž nic nezůstalo. Za zcela nepravděpodobnou je možno považovat Heberovu domněnku, že zde stálo letní sídlo - zámek majitelů Krásného Údolí (Šontálu), neboť na Šontálu pravděpodobně již od 15. století žádná feudální vrchnost nesídlila.

Pramen: BĚLOHLÁVEK a kolektiv: "Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Část Západní Čechy" nakladatelství SVOBODA Praha 1985

Zdeněk Procházka (1991) pod heslem Zámeček

K opevněným lokalitám, jejichž využiti a funkce není dosud zcela zřejmá, patří také opevnění "Zámeček" (Schlössel), případně "Tančírna" (Tanzboden). Leží přibližně kilometr jihovýchodně od Černošína, při levé straně důležité silnice z Černošína do Stříbra. Opevnění je vybudováno na konci nízkého hřebene, který je obtáčen státní silnicí. Dříve těmito místy procházela zemská stezka. Oblouk komunikace přetíná v těsná blízkosti opevnění Luční potok, svedený dnes pod silniční most.

Jak bylo zjištěno povrchovým průzkumem místa a podle situace na mapách, jedná se o lokalitu, která měla pro provoz na stezce strategický význam.

Na mapě josefínského vojenského mapování (1782) není sice zřetelně vyznačena, ale naproti ní, přes silnici v lese, je znázorněn čtverec, připomínající nápadně stará polní opevnění. Povrchový průzkum okolní krajiny však nepřinesl žádná pozitivní zjištění.

Sama lokalita má obdélný tvar o rozměrech přibližně 30x20 metru a ze všech stran je obklopena příkopem. Na straně proti silnici je navršen val. Od snižujícího se hřebene je opevnění odděleno pouze příkopem. Při jižním okraji vnitřní části lokality je vyhlouben obdélný prostor, který je snad zbytkem sklepení dřevěného srubu. Povrchovým sběrem nebyly na lokalitě nalezeny zbytky keramiky ani částice vypálená mazanice.

Jako první se o lokalitě zmiňuje F. A. Heber a nazývá místo "Starý zámeček". Z jiného názvu "Tančírna" usuzujeme, že zde mohl stávat zámeček s tančírnou pro panstvo. Zajímavá i zmínka místních pamětníků, že v těchto místech byla vystavěna hospoda.

Vznik tohoto opevnění můžeme klást s největší pravděpodobností do období třicetileté války, kdy v souvislosti s bitvou u Třebele vznikla v okolní krajině celá řada drobných opevnění.

Svým nepravidelným tvarem a způsobem opevnění, které se podobá spíše tvrzišti, je "Zámeček" podobný především lokalitě u Vížky nad údolím Kosího potoka

Zatímco však u Vížky neprocházela žádná důležitá komunikace, poloha u Černošína přímo svádí k myšlence o jejím možném využití jako strážného opevněného bodu.

Zcela vyloučit však nemůžeme ani starší původ lokality, když již roku 1290 se píše o nedalekém Černošíně a uvádí se "Udalricus de Czenosin", pocházející z rodu Třebelských (?). Ten mohl nechat vybudovat "Zámeček" ať už z důvodů sídelních či jiných (jako opevnění při cestě, vybírání poplatku atp.). Otázku skutečného stáří a využití lokality bude však moci určit pouze archeologický výzkum.

Pramen: Zdeněk PROCHÁZKA - Jiří ÚLOVEC: "Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov - 3. díl" vydalo Okresní muzeum v Tachově, historická řada 2, Tachov 1991