Milénium mučednické smrti svatého Vojtěcha
(997-1997) připomínkou jeho pobytu na Tepelsku
23. dubna 1997 uplynulo tisíc let (milénium) od mučednické smrti svatého Vojtěcha, který patří mezi největší kulturní osobnosti českého národa. Celý křesťanský svět si připomínal toto jubileum. Byly vydány poštovní známky s obrazem sv.Vojtěcha v Česku, Německu, Polsku a Maďarsku, medaile, pamětní mince atd. Již v červnu 1996 vykonali čeští biskupové symbolickou pouť do Říma a tím zahájili pamětní oslavy. 25.května 1997 byly vystaveny ostatky sv.Vojtěcha také v Mariánských Lázních. Svatý Vojtěch má pro naši krajinu mimořádný význam v tom, že podle pověsti zde nějaký čas žil v místech, kde vznikla později obec Svatý Vojtěch.
Životopis svatého Vojtěcha
Pro dobu, v níž Vojtěch žil, vycházejí naše informace především z legend. Jejich hlavním úkolem však byly oslavy světce a nikoliv přesné líčení událostí. Legendisté nepovažovali za nutné přesně uvést například místo a datum narození Vojtěcha. Lze však předpokládat, že se narodil na Libici u Poděbrad, která byla centrem panství Slavníkovců. Co se týká roku narození, lze uvažovat rok 955 či 956. Vojtěchova matka Střezislava bývá uváděna jako sestra sv.Václava. Slavníkovci nebyli asi suverénními vládci a panství spravovali v závislosti na Přemyslovcích. Zprávy o bohatství a moci tohoto rodu, jak uvádějí legendy, nemusí být nadnesené - jejich územím probíhala významná obchodní cesta ze Západu na Krakovsko. Mladý Vojtěch byl určen k světské kariéře, ale smrtelně onemocněl a byl zaslíben Bohu, když se uzdraví. To se stalo a Vojtěch byl poslán do Magdeburku, nastoupil dráhu kněžskou, byl biřmován magdeburským arcibiskupem Adalbertem, jehož jméno přejal.
V roce 981 zemřel kníže Slavník a na Libici se ujal vlády Vojtěchův bratr Soběslav. Vojtěch se vrátil domů do sboru kleriků u biskupa Dětmara. Po smrti Dětmara byl 19.února 982 z podnětu českého panovníka knížete Boleslava II. zvolen na Levém Hradci českým biskupem. Tato skutečnost ukazuje na klidné soužití Přemyslovců a Slavníkovců. Ale Slavníkovec Soběslav přerušil klidné soužití s Přemyslovci a s polskou pomocí se chystal uchvátit moc. Dokonce razil vlastní slavníkovské denáry s vyobrazenou korunou na své hlavě.
K tomuto napětí se přidaly spory Vojtěcha s polopohanskými Čechy. Žádal nekompromisně dodržovat křesťanské zásady. To popudilo Čechy i samotného knížete Boleslava II., když Vojtěch prosazoval zákaz prodeje otroků, z něhož měl kníže vysoké příjmy. Vojtěch se rozhodl složit úřad biskupa. K tomu musel mít svolení papeže. Proto se odebral do Itálie a roku 989 se svolením papeže vstoupil do kláštera sv.Bonifáce a Alexia na Aventinu. S Vojtěchem vstoupil do kláštera i jeho nevlastní bratr Radim a přijal řádové jméno Gaudencius. Klášter byl proslulý snahou o nápravu církevního života a o výrazné reformy v církvi. .
Na podzim 992 sem dorazilo poselstvo Boleslava II., aby se Vojtěch vrátil do své funkce v Praze. Kníže slíbil dodržovat křesťanské principy a zřídit benediktínský klášter v Břevnově. Návrat Vojtěcha přinesl nové problémy. Vojtěch byl příliš reformní a jeho vysoké požadavky na řádný život křesťanský narazily na všeobecný odpor v Čechách, kde působily cizorodě a násilně, neboť tu dosud vládly polopohanské poměry. A tak Vojtěch opět odchází.
Vyvraždění Slavníkovců. Další událost vysoce ovlivnila Vojtěchův další život. 27.září 995 přitáhli Přemyslovci k Libici a po dvoudenním boji dobyli hradiště a pobyli Slavníkovce. Zůstal jen Soběslav, který byl na válečné výpravě Oty III. Vojtěch se opět uchýlil do kláštera na Aventinu, kde hodlal dožít. Ale v květnu 996 sem přišel mladý císař Ota III., aby přijal císařskou korunu od nového papeže Řehoře V. Ota III. předložil plán renovace římské říše v pokřesťanštěné formě.
Přemyslovci odmítli Vojtěchův návrat a takse Vojtěch mohl plně věnovat šíření křesťanské víry jako misionář mezi pohany v Maďarsku, kde založil klášter v Pannonhalmě, a v Polsku. Do Polska se vydal na misii s Radimem ke knížeti Boleslavu Chrabrému a odtud do Pruska. Zde vstoupil nešťastně do posvátného háje pohanů a byl zabit 23. dubna 997. Tělo Vojtěcha vykoupil Boleslav Chrabrý vahou zlata, převezl do Hněznda a pohřbil v kostele P.Marie. V roce 999 došlo ke svatořečení Vojtěcha. Císař Ota III. přijel do Hnědzna a nad Vojtěchovým hrobem projednal s Boleslavem Chrabrým založení arcibiskupství v Hnězdně. Prvním arcibiskupem se stal Vojtěchův bratr Radim či Gaudencius. O něco málo později byl maďarským arcibiskupem v Ostřihomi jmenován Vojtěchův druh a přítel břevnovský opat Anastasius. Období kolem roku 1000 je pro českou zemi kritické. Hluboký úpadek, časté střídání panovníků na trůně způsobily, že Čechy nedostaly ani arcibiskupství. K tomu došlo až po více než tři sta letech! - Roku 1039 byly převezeny Vojtěchovy ostatky z Hnězdna do Prahy a od roku 1880 jsou uloženy v chrámu sv.Víta. Svatý Vojtěch je hlavním světcem arcibiskupství Pražského.
Svatý Vojtěch na známkách
23. dubna 1997 vyšla poštovní známka s podobiznou sv.Vojtěcha, jejímž autorem byl český výtvarník Vladimír SUCHÁNEK. Známka vyšla se stejným obrazem v česko-maďarsko-německo-polském vydání. Česká známka má hodnotu 7 Kč. Vladímír SUCHÁNEK se inspiroval středověkou vitráží a rukopisnými ornamenty s textem "S. Adalbertus - Sv.Vojtěch" a letopočtem úmrtí světce 997. Obálka prvního dne vydání má obrázek sv. Vojtěcha podle historického dřevorytu. V Čechách a Polsku je znám jako Vojtěch, v německých zemích se jmenuje podle biřmovacího jména Adalbert, v Maďarsku má jméno Béla.
K Vojtěšskému miléniu byly vydány i pamětní medaile, jejichž autorem byl Michal VITANOVSKÝ. Na líci je znak a biskupská berle Vojtěcha Slavníkovce, na rubu jeho hlava. Dále byly vydány stříbrné mince v hodnotě 200 Kč podle návrhu Ladislava KOZÁKA. Supraphon pak vydal CD. Bylo konáno mnoho akcí, mezi nimi i putování Vojtěchových ostatků po Čechách. Tyto široké středoevropské oslavy ukazují, že svatý Vojtěch byl prvním Evropanem, který velmi předběhl - zvláště v Čechách - svou dobu.
Připomínáme, že už před padesáti lety, 23. dubna 1947, vyšla poštovní známka se sv.Vojtěchem u příležitosti 950.výročí jeho smrti (viz obrázek obálky).
Svatý Vojtěch a lidová tradice
Svatý Vojtěch stojí hned na druhém místě po českém knížeti svatém Václavu. Před Vojtěchem byli národními světci v 10.století Václav a Ludmila, po nich sázavský opat Prokop. Svatého Vojtěcha ctili jako polského národního patrona od roku 1000 jednoznačně Poláci, a také u Maďarů byl významným svatým, který údajně pokřtil svatého Štěpána. Naši kulturní historikové ho v minulosti hodnotili v rozpacích brali spíše jako zjev ne přímo český nebo regenátský.
Ve skutečnosti je svatý Vojtěch bohatě zastoupen v českých pověstech a v české lidové tradici. Vystupuje v nich jako člověk moudrý, přísný i laskavý, mnohdy se smyslem pro humor. Připisuje se mu jako svatému schopnost za sucha přivolat déšť, vodě z Vojtěchových studánek se připisují léčivé účinky. Nejméně na dvanácti místech v Čechách se objevuje lidové uctívání svatého Vojtěcha, z toho šestkrát v západních Čechách:
1. NERATOVICE. Zde je místo nazývané Svatý Vojtěch s malým kostelíkem a památný kámen. Podle Hájkovy kroniky, když se vracel Vojtěch z Boleslavi do Prahy, požádal převozníka o převezení přes Labe, ale neměl peníze. Převozník s pomocníky ho proto povalili na zem a sebrali mu střevíce. Na kameni, kde byl Vojtěch okraden, je prý otisk místa, kde Vojtěch seděl.
2. MILAVEČ u Domažlic. Zde je pramen nazývaný "Vojtěška" s velkou léčivou mocí. Traduje se, že u této studánky svatý Vojtěch odpočíval na cestě do Říma. Bohuslav BALBÍN uváděl, že pramen má zvláštní věšteckou schopnost. Přijde-li k němu nemocný a čerpá vodu do nádoby, z níž nemocný pil, začne se voda kalit, má-li tento nemocný zemřít. Zůstane-li však voda čirá nezakalená, nemocný přežije a uzdraví se. Božena Němcová a další zaznamenali jinou verzi: Zde prý Vojtěch unaven odpočíval a přitom usnul. Jakýsi pasák si z něho chtěl ztropit žert a zatroubil mu u ucha. Vojtěch jej vytrestal ohluchnutím. Proto se v Milavči nesmělo troubit ze strachu před ohluchnutím.
3. POLEŇ na Klatovsku. Zde se Vojtěch zastavil na své pouti a zanechal stopu na kameni u zázračné studánky. Na paměť tu vystavěl Blažej z Poleně kapličku. Do mělké prohlubně na kameni pokládal prý svatý Vojtěch každý den malý peníz pro místního pasáka a peníz se objevoval i po odchodu Vojtěcha. Pasák zbohatl a protože byl líný chodit si pro peníz ke studánce, převezl zázračný kámen na hřbitov v Poleni. Tím však zmizela zázračná moc kamene. A tak později lidé převezli kámen opět ku studánce. Ale mince se už neobjevovaly.
4. VRČEŇ u Nepomuku. V lese zvaném Chlumec je Vojtěšská kaple. Zde odpočíval Vojtěch, když se vracel z Říma u poustevníka Břímoty. Jeho stopa na kameni tu zůstala dodnes. Mělo v něm být otlačeno celé jeho tělo. Věřilo se, že zmizí bolest hlavy, přiloží-li člověk bolavou hlavu na místo, kde byla hlava Vojtěchova. - Mezi Chlumcem a Štědrým vrchem u Vrčeně je studánka se silným pramenem. Vojtěch tu prý střelil po jelenu, ale chybil a šíp se zaryl do země, z níž vytryskl tento pramen. Podobná pověst toto vypráví o nedalekém klášteru a kostelu na Zelené Hoře u Nepomuku.
5. VŠERUBY. Západně od Všerub je studánka "Hadovka". Podle pověsti seslal svatý Vojtěch na zdejší obyvatelstvo hejna kobylek a žab za to, že odstoupili od křesťanství a vrátili se k pohanským bohům. Když lidé slíbili nápravu, na pokyn Vojtěcha ze studánky vylezla spousta hadů a vyhubila žáby i kobylky. Odtud název "Hadovka".
6. LŠTĚNÍ u Prachatic. Zde je "Dobrá voda" pramene sv.Vojtěcha a stojí tu barokní kaple zasvěcená sv.Vojtěchovi.
7. PŘEROV nad Labem má vlastní "Vojtěšský pramen", který připomíná zdejší Vojtěchovu návštěvu..
8. VOTICE u Benešova na vrchu Větrov mají "Svatovojtěšský pramen", z něhož prý světec pil.
9. HAVLÍČKŮV BROD. má poblíž hřbitovního kostela "Svatovojtěšskou studánku", z níž prý Vojtěch pil.
10. BYLANY u Kutné Hory mají mimořádně vydatnou "Svatovojtěšskou studnu", kde rovněž Vojtěch byl.
11. BŘEVNOV má studánku, zvanou Vojtěška. O ní psal Václav Hájek z Libočan, že Vojtěch zašel spolu s knížetem Boleslavem II. do lesa, nazývaného Břevnov, a zde se zastavili u lesní studánky, kde si rozpomenuli na noční sen, v němž dostali oba pokyn postavit tu kostel sv.Benedikta a založit benediktínský klášter. To bylo provedeno a vznikl druhý klášter v Čechách.
12. Sankt ADALBERT poblíž Teplé bývala vesnice, v níž vyvěral v blízkosti kostela Vojtěšský pramen ("Wojtěchbrunnen"). U toho pramene Vojtěch kdysi pobýval a používal jeho vodu. Po roce 1950 byla rozstřílena vesnice i kostel sv.Vojtěcha minomety, a není ani zázračný Vojtěšský pramen.
Literatura:
TRYML Michal-KOVAŘÍK Petr: "Příběh Vojtěch Slavníkovce" - studie "Evropan svatý Vojtěch" v časopise TÝDEN z 21.4.1997
KOVAŘÍK Petr: "Svědectví lidové tradice" - studie "Evropan svatý Vojtěch" v časopise TÝDEN z 21.4.1997
TRYML Michal: "Svědectví archeologie" - "Evropan svatý Vojtěch" v časopise TÝDEN z 21.4.1997
Svatý Vojtěch na Tepelsku
Nedaleko kláštera Teplá ležela až do padesátých let 20. století obec "Svatý Vojtěch". Odkud se vzalo v minulosti toto jméno ? Stará tepelská pověst uvádí, že zde pobýval nějaký čas český biskup Vojtěch. Premonstrátský klášter Teplá dosud neexistoval, byl založen až po dvou stech letech. Za Vojtěcha zde bylo jen řídké osídlení, a svatý Vojtěch šířil i tady křesťanskou víru mezi obyvateli. Sousední obec Bezvěrov měla dostat označení podle Vojtěcha, neboť tu nalezl pouze pohany - lidi „bez víry“. Původní název obce "Bezwierouo" byl až mnohem později zkomolen do němčiny na Weserau (čti však "Bezjerou").
Tradice uctívání tohoto místa, nazývaného Svatý Vojtěch, byla od nejstarších dob velmi silná. Místo se stalo navštěvovaným poutním místem a zvláště po založení premonstrátského kláštera Hroznatou (1193) přicházela sem z kláštera každým rokem procesí poutníků, kteří věřili, že zdejší Vojtěšský pramen má léčivé účinky. Není to sice minerální voda, ale jeho zázračné, léčivé účinky se odvíjely od toho, že z něho pil tento veliký světec. Místo původně označoval kříž, později socha sv.Vojtěcha a nakonec tu byl postaven poutní kostel sv.Vojtěcha.
Uvádí se již roku 1586 na samotě. Od roku 1722 byly kolem kostela sochy čtyř českých světců - sv. Václava, sv.Jana Nepomuckého, sv.Prokopa a sv.Víta. Samotná ves vznikla až v 18.století. Prvním známým obyvatelem místa byl jakýsi Johann Haas, který sem přišel roku 1694. Protože ve volném čase vyučoval chlapce čtení a psaní, byl nazýván "školní mistr". Jedné noci bylo stavení přepadeno, Haasova dcera se zachránila útěkem do Bezvěrova, kde sháněla pomoc, ale když Bezvěrovští přišli, byl již Haas mrtev. Zemřel na následky těžkých zranění. Byl pohřben přímo v kostele před postranním oltářem sv.Martina a jeho hrob označen kamenem.
Místo Svatý Vojtěch bylo uctíváno stejnou silou i u pozdějšího německého obyvatelstva. Obec se nazývala Sankt Adalbert, ale léčivý pramen poblíž kostela nazývali Němci česko-německy „Vojtěchsbrunnen“. Obec se stala farní, stejně tak byl farní kostel sv.Vojtěcha, a byl tu i malý farní hřbitov.
Ještě v letech 1946-47, za převora H.J.Tyla, proběhly v klášteře Teplá rozsáhlé vzpomínkové oslavy sv.Vojtěcha k 950. výročí smrti tohoto mučedníka a byla obnovena tradice českých svatovojtěšských poutí. Po roce 1948 byl vládnoucím ateistům zdejší Svatý Vojtěch trnem v oku. Ves byla vystěhována a opuštěna.. Pak byla přeměněna na minometnou střelnici a rozstřílena i s kostelem v roce 1951 minometnými útvary československé armády. Tento čin patří mezi nejostudnější činy v této krajině. Šlo totiž o cennou a vzácnou bohemikální lokalitu na Tepelsku. Byl zničen kostel - tato nejstarší kulturní památka, připomínající působení sv.Vojtěcha na Tepelsku.
Tím však nebyla vymazána pověst a vzpomínky na slavné poutě k Svatému Vojtěchu v minulosti. Zde pobýval tento mučedník a zanechal kulturní poselství, jehož si po staletí bez ohledu na národnost vážil kraj i premonstrátský klášter.