Alois Martin DAVID a učení tepelští premonstráti josefínské doby
Za císaře Josefa II. došlo k mnoha významným zásahům i do církevní struktury. V roce 1795 se definitivně rozhodovalo o osudu tří západočeských klášterů - Plasy, Kladruby a Teplá. Všechny tři měly být zrušeny. Dvorní komise, v niž měl tepelský opat Kryštof hrabě von TRAUTMANNSDORF dobré přátele, nakonec rozhodla, aby zůstal jeden z klášterů v chodu. A zvolila samozřejmě Teplou a zdůvodnila to, že klášter Teplá je nejvhodnější jako středisko duchovní péče západních Čech. Kláštery Plasy a Kladruby byly zrušeny. Byl bohužel zrušen i tepelský sesterský klášter premonstrátek v Chotěšově.
Císař Josef II. (1780-1790) nařídil zrušit také řadu klášterních zvyků jako konání půlnočních sborů, sborový kostelní zpěv, kapitulní tresty a jiné obyčeje, z nichž už předtím byla řada obyčejů zrušena z mateřského kláštera Prémontré ve Francii. Některé kláštery podřídil císař Josef II. biskupům. Řadu let se nesměli přijímat novicové. Po smrti Trautmannsdorfa byla zrušena tradiční volba opata klášterními bratry a dosazen komendatární opat. Až po císařově smrti se vrátilo právo volby opata bratrům.
V té době byli "josefíny" více méně všichni, a to znamenalo, že vynakládali až extrémně všechny své životní a duchovní síly na to, co pokládali za hlavní - na nový rozkvět kláštera. Koncentrovali se na tři oblasti - na duchovní péči, školství a vědy. Za Josefa II. bylo založeno na tepelském panství pět nových duchovních center - farnosti Úherce, Louka, Rájov, Svatý Vojtěch, Úšovice.
Sales WÜRNITZER, vysoce vzdělaný opatský sekretář, nadšeně prosazoval tzv. normální školství, jako povinné a odstraňující analfabetismus (obecné školy). Ve funkci lesního inspektora sepsal také odbornou knihu o klášterních lesích "Versuch über die Waldkultur", založil anglický park u kláštera, prosazoval s doktorem Nehrem založení klášterních lázní u Úšovic. Byl typem "josefínského" duchovního. Objasňoval vědecky, kam až může jít opravdový věřící křesťan.
Univerzitní profesor Chrysostomus PFROGNER (+1812), člen premonstrátského řádu v Teplé, přednášel v Praze "Vlastivědné církevní dějiny" a roku 1801 se dokonce stal rektorem univerzity. Obnovil domácí teologické studium a rozšířil počet studentů z řad tepelských premonstrátů na vysokých školách, posílal je i do Vídně na studia. V roce 1804 zajistil svými učiteli chod plzeňského gymnázia. Mezi žáky vyhledával vědecké a pedagogické talenty a získával je jako novice pro tepelský klášter. Kláštery Teplá a sv.Florián byly ohlašovány jako vzory pro celou rakouskou monarchii.
Karl REITENBERGER (opatem 1813-1827), mladý energický nesmlouvavý opat prosadil vznik Mariánských Lázní bez ohledu na důsledky, které za to nesl, tj. 33 let ve vyhnanství v Tyrolích. Mezi slavné "josefinisty" patřil premonstrát Alois DAVID.
Alois David a jeho kariéra
Tepelský premonstrát Alois Martin DAVID se narodil 8. prosince 1757 v Dřevohryzech v domě čp.1. V té době byl (pozdější slavný opat) Kryštof hrabě von Trautmannsdorf rentmistrem tepelského kláštera a při objíždění klášterních dvorů měl příležitost seznámit se blíže s Lojzíkovým otcem, v němž poznal spořádaného venkovana. Často k nim zajížděl a hovořili o různých odvětvích zemědělství. Vyslechl si názory vzdělaného venkovana na různé novinky. Přitom poznal i jeho malého syna Aloise, jeho zvídavost a zájem. Tyto návštěvy ovlivnily budoucí osud malého Davida.
Když hoch povyrostl, vzal si ho farář v Vidžíně, P.Ludolf RICHTER - samozřejmě na pokyn řádové vrchnosti hraběte Trautmannsdorfa - k sobě na faru. Zde se učil David u vidžínského učitele Johanna Zeidlera nejen hudbu, ale i všechny předměty tehdejší triviální školy, zatímco kaplan P.Balthasar Dintl připravoval chlapce na studium na klášterním gymnáziu, do něhož David ve svých 12 letech (v roce 1770) vstoupil. V roce 1776 ukončil studium na gymnáziu v Teplé a vydal se jako 19letý - do Prahy na vysokoškolské studium filosofie, matematiky a fyziky, pro které vykazoval největší vlohy. V roce 1777 se stal magistrem filosofie a následovala studia teologie. Vedle toho navštěvoval David přednášky Tesánkovy o vyšší matematice, mechanice a astronomii.
V roce 1780 vstoupil do premonstrátského řádu v Teplé, kde pobyl do roku 1783. Pak se znovu vydal do Prahy, aby pokračoval ve vysokoškolských studiích. Zde vydal Newtonovu biografii a - protože teologická studia trvala 5 let - teprve potom (v roce 1785) byl vysvěcen na kněze.
Ještě koncem roku 1785 se vydal David v Praze na hvězdárnu, aby se zde účastnil pozorování oblohy a výpočetních prací astronomických. Dne 4.prosince 1789 byl jmenován skutečným adjunktem (úředníkem) hvězdárny. Na své vlastní náklady začal cestovat po zahraničních hvězdárnách a setkával se v nich s význačnými evropskými astronomy. Na hvězdárnách se zdokonaloval v manipulaci s astronomickými přístroji, naučil se jich využívat a brzy propočítával pomocí astronomických údajů nové, přesnější topografické údaje při mapování Čech, kde ještě - kromě Prahy - nebylo dosud žádné místo takto topograficky (tj. za pomocí astronomie) změřeno. Jeho výsledky byly publikovány v tisku a jeho jméno dostávalo v učených kruzích dobrý zvuk.
Od roku 1789 působil na univerzitě v Praze jako astronom a stal se učencem, známým daleko za hranice rakouského mocnářství. Mnoho míst v Čechách zaměřil topograficky a vylepšoval tvorbu dosavadních map.
V roce 1790 dosáhl hodnosti doktora filosofie. O pět let později - s přihlédnutím k jeho kvalitním měřením pomocí astronomických metod, při nichž se značně zkvalitnily mapy Čech - se stal členem České královské vědecké společnosti a po dalších pěti letech byl jmenován řádným členem. V dalších 25 letech (1806-1831) byl sekretářem této společnosti, a v této funkci díky své neúnavné píli vykonal mnoho.
Již v roce 1799 byl jmenován ředitelem pražské hvězdárny a z titulu této funkce byl rovněž členem Ekonomicko-vlastenecké společnosti v Čechách. V roce 1801 cestoval do Gothy, aby si tam prohlédl nově zřízenou moderní hvězdárnu, postavenou na tamějším vrchu. V nové hvězdárně poznal anglické přesné hodiny a nové astronomické instrumenty, například achromatický dalekohled od Ramsdena. Zde prováděl ve společnosti vědce barona von Zacha na Wartburgu v Eisenachu a v Erfurtu četná, již kvalitnější pozorování, potom navštívil novou hvězdárnu v Lipsku a přes Drážďany se vracel s novými poznatky do vlasti.
V roce 1806 byl jmenován děkanem filosofické fakulty na Pražské univerzitě, při čemž byl přijat společností Gesellschaft zur Beförderung der Naturkunde und Industrie in Schlesien za člena-korespondenta. V roce 1809 se stal členem královské Akademie věd v Mnichově; v roce 1815 členem Ekonomické vědecké společnosti v Lipsku a přírodovědné společnosti v Aargau. Následují další tituly - v roce 1816 byl přijat za člena c.k. Moravsko-slezské společnosti pro rozvoj zemědělství, přírodovědy a zeměpisu. Roku 1824 je přijat do Společnosti vlastivědného muzea v Čechách a v roce 1829 již v 72 letech byl zvolen členem dánské Společnosti pro dějiny severního starověku (Gesellschaft für nordische Alterthumskunde).
Mezitím ho rakouský císař František I. v roce 1815 vyznamenal Velkou zlatou medailí s řetězem a v roce 1816 byl jmenován rektorem pražské (Karlo-Ferdinandovy) univerzity - "Rektor magnificus". K tomu všemu ještě v roce 1830 dostal, tehdy vzácný, titul císařského královského rady. Nakonec byl v roce 1832 zvolen předsedou České královské vědecké společnosti (Königliche böhmische Gesellschaft der Wissenschaften).
/K tomu malé vysvětlení. Na počátku 19.století byly názvy českých společnosti (i používaný jazyk) německé, třebaže šlo o české instituce. Neboť tato léta byla dobou teprve počátků českého obrození a v těch letech německý jazyk sloužil a zprostředkovával cesty pro české národní obrození./
Alois DAVID byl uznávaný "královský astronom" a jako takový vlastnil dvě menší hvězdárny. Jedna byla přímo v klášterním parku v Teplé a na druhá na Branišovském vrchu. Obě si nechal postavit sám. V roce 1975 jsme při pátrání na vrcholu Branišovského vrchu bezpečně odhalili výrazný kopeček a v něm ještě zbytek kamenného schodiště.
Slavný tepelský premonstrát, pocházející z malé tepelské vesničky Dřevohryzy (totálně srovnané se zemí v 50.letech československou armádou), prošel nádhernou životní kariérou - od roku 1806 děkanem filosofické fakulty, od roku 1816 rektorem tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a členem desítky vědeckých společnosti Čech, Rakouska, německých zemí, Dánska. V roce 1834 ve svých 77 letech se jeho zdraví začalo zhoršovat a proto se uchýlil do kláštera do Teplé, kde 22.února 1836 umírá v 79 letech.
Zanechal po sobě 33 odborných knih, většinou astronomických a topografických. Četné měřící aparáty, které si sám zhotovil, bývaly vystaveny v klášterním muzeu v Teplé. Pochován byl na klášterním hřbitůvku v Teplé, při vchodu. V roce 1973 jsme si ještě vyfotografovali jeho zachovalý hrob s náhrobní deskou, když byl bohužel o několik let později stržen a rozbit nevědomými vojáky z kláštera.
Závěrem
Obraz univerzitního rektora Aloise Martina DAVIDA se nachází v klášteře Teplá. Je vzpomínkou na slavné období generace učených premonstrátů, kteří se proslavili v různých oborech. Nebyl to jen Johann Josef Nehr (1752-1820) - klášterní lékař a zakladatel Mariánských Lázní, ale také čeští národní buditelé a profesoři Josef Vojtěch Sedláček (1785-1836) a Josef František Smetana (1801-1861), Josef Zauper (1784-1850), překladatel Homera profesor v Plzni a Goethův přítel; vysocí odborníci, skvělí spisovatelé a historici Robert Köppl, Arnold Šindelář, Johann Nepomuk Desolda, Filip Klimeš, Hugo Karlík, Ludolf Staab.
K dalším významnějším premonstrátům patřil například opat Adolf KOPPMANN, profesor teologie v Praze a ve Vídni (+ 1835), Gabriel GÜNTNER, profesor teologie v Praze, Lambert HOCHBERGER, astronom v Budapešti, Adalbert rytíř von KUNEŠ, profesor námořnictví na Námořnické akademii ve Fiume.
Taková úroveň premonstrátského kláštera vedla pražského arcibiskupa kardinála Schwarzenberga a tehdejší vládu dokonce k úvahám o zřízení biskupství v Teplé pro západní Čechy. Opat se měl stát biskupem, klášterní kostel katedrálou.
Literatura
KLEMENT Franz: Der politische Bezirk Tepl, Hermann Holub, Tachau, 1882
SCHMUTZER Josef - ZERLICK Otto: "Das Tepler Land" Heimatkreis Tepl-Petschau, Schmutzer Geisenfeld 1967
CHALOUPKOVÁ Jana: "Čeští premonstráti v Teplé a jejich účast na budování klášterní knihovny“, diplomová práce Teplá kol 1970
FELIX Emil: "Dva buditelé J.V.Sedláček a J.F. Smetana“, Národopisné muzeum Plzeňska, 1936 (s četnými fotografiemi)
