Anglická třída
K názvu ulice
V roce 1875 se objevuje v Mariánských Lázních nová ulice - Ferdinandova třída (Ferdinands-brunnstrasse; přesný český překlad by byl "ulice Ferdinandova pramene", ale takto nepoužíváno).
V roce 1900 se už člení Ferdinandova třída na "Horní Ferdinandovu" (Ober Ferdinandsbrunnstrasse, dnes Anglická ) a "Dolní Ferdinandovu" (Untere Ferdinandsbrunnstrasse, dnes Klíčova).
Tento stav zůstává do roku 1946, kdy dochází k totálnímu počešťování ulic a objevují se názvy "Anglická ulice" a "Klíčova ulice" bez německých souputníků.
Předposlední změna nastala někdy kol roku 1950 přejmenováním ulice s dosavadním názvem po kapitalistické Anglii na ulici U Sokolova. Název s předložkou se psal nelehko, ale nedošlo tu ke zkratkovitosti na "Sokolovskou ulici" (jako zde už kdysi přesmyčkou "Ulice k Ferdinandovu prameni" na "Ferdinandovu"). V roce 1990 se rychle vrátil název Anglická ulice; a jako dříve zůstala Klíčova ulice.
Rozsah Anglické ulice
V současné době má Anglická ulice 22 adres: při čemž lichá čísla orientační čp. 1 až 21 jsou po východní straně, a jsou v jedné řadě od Nových lázní, kdežto sudá jsou roztroušena po západní straně až dále ve čtvrti Bellevue. Část Anglické ulice patří pod Úšovice (část Bellevue) s úšovickými popisnými čísly. Mariánské Lázně mají 22 adres:
KRÁSNÝ DOMOVčo.1/čp.71, LIL čo.2/čp.336, BELMONT alias WINTERLING čo.3/čp.182, Saint Georg (Svatý Jiří) - čo.4/čp.358, UNION čo.5/čp.117, Saint Antonius (Svatý Antoníček) - čo.6/čp.472, VÍTKOV čo.7/čp.114, Bellevue čo.8/čp.281, LAUSANNE čo.9/čp.116, Tenisové kurty Bellevue čo.10/čp.615, COPELIA čo.11/čp.137, ROMA čo.13/čp.138, CITY čo.15/čp.119, BEROUNKA čo.17/čp.120, TŘI MUŠKETÝŘI čo.17a/čp.682, AESKULAPčo.19/čp.191, VLTAVA čo.21/čp.475, Marianna čo.43/čp.450, Halali čo.45/čp.455, Stáčírna minerálních vod čo.7/čp.271, Kolonáda Ferdinandova pramene čo.49/čp.270, čp.684 je zřejmě omyl, neboť toto číslo není uvedeno na pláncích ani jinde.
K ulici původně patřily i domy Školnictví (dnes Dusíkova čo.2/čp.197) a Villa HERZIG alias KRAUS (dnes Dusíkova čo.4/čp.62).
Plánek (1975) ulic Anglické (do 1990 U Sokolova) a Klíčové. Mezi oběma ulicemi je parkový svah a proti domu CITY běží po svahu schodiště do Poštovní ulice. Na plánku chybí poslední dva domy v Anglické ulici - Aeskulap a Vltava. Naproti Aeskulapu stával ateliér Hakkerův, který zanikl po druhé světové válce. Zcela vlevo na plánku bývala kašna se sousoším "Čtyři roční období" - obojí bylo přesunuto a kašna zanikla. Původně k Anglické ulici patřily též domy čp.62 (mateřská školka) a čp.197 (školnictví), nyní jsou pod Dusíkovou ulicí.
Krásný domov (čp.71)
Ještě v roce 1870 přibyl v sousedství nové vily dům čp. 71, stavěný rovněž do prudkého svahu Hameliky. Byl nazván podle vídeňského Schönbrunnu. V dalším roce 1871 přibyly ještě dva domy v řadě - Union (čp.117) a Wartburg (čp.114), a další rok 1872 dům Hygea (čp.118).
Dnes má dům název KRÁSNÝ DOMOV (Anglická čo.1/čp.71).
Dům čp. 71 dostal název VILLA SCHÖNBRUNN (dnes Krásný domov - Anglická čo.1/čp.71) a postavil ho v roce 1870 doktor Alois SCHNEIDER. Byl rovněž lázeňský lékař jako jeho soused dr. August Herzig a také byl i starostou Mariánských Lázní ve dvou volebních obdobích v druhé polovině 19.století před doktorem Herzigem. Doktor Schneider byl o 31 let starší než Herzig a zemřel v roce 1879. Dům postavil ve svých 62 letech.
Med.Dr. Alois SCHNEIDER (*15.2.1808, +29.12.1879 Mariánské Lázně) přišel do Mariánských Lázní v roce 1839 a byl jedním z nejoblíbenějších zdejších lékařů, kteří se prosazovali ve veřejném životě, takže ho spoluobčané dvakráte zvolili za starostu Mariánských Lázní – v letech 1856-1861 a v letech 1864-1867. Na místě starosty se ve své době střídal s hoteliérem J. D. Halbmayrem. Schneiderova paní pocházela z Prahy, jmenovala se Edle, rozená von Procházka. Zemřela v roce 1892 v Praze.
Po Schneiderových po roce 1892 vlastnili vilu Schönbrunn Johann Kada, po něm (1898) Karl Grimme, obchodník galanterním zbožím. Tento nechal dům v roce 1899 přestavět (viz letopočet na domě!) a dům pak sloužil rodině Grimmů - Karl Grimme senior jako majitel, Karl Grimme junior jako obchodník galanterním zbožím, ale s prodejnou v domě Neptun (Hlavní čp. 43 - dnes Oradour) a Ing. Oskar Grimme (viz adresář 1906).
Poznámka: V roce 1906 byl Med.Dr.Alois Grimm majitelem domu ve Ferdinandově ulici čp. 195 (mezi Lilem a poštou) - psal se na konci příjmení bez "e" a není příbuzným!
Po roce 1919 byl dům přejmenován na VILLA SCHÖNHEIM (Krásný domov), aby název Schönbrunn nepřipomínal dvůr císaře Františka Josefa I. ve Vídni. Další majitelé (adresář 1929) byli Heinrich Grimme a Marie Lustigová (manžel Ing. Viktor Lustig). Heinrich GRIMME tehdy vlastnil také monumentální Grandhotel Ott (Mírové čp.84).
Před válkou žila v domě řada nájemníků např. pradlena Marie Luftová, Gisela Müllerová, kuchařka Marie Petersilková aj. Zde bydlel také MUDr. Emil Wachtel, který byl znám jako místní historik a goetholog. Například ve sborníku "Aus Goethes Marienbader Tagen" (1932) publikoval Wachtel čtyři příspěvky o Goethovi; v knize se připomíná, že je majitelem Felbingerovy kroniky (druhé kopie).
Poslední majitelem domu před válkou byla Česká eskomptní banka. Po Mnichovu - v roce 1939 převzala majetek banka Dresdener Bank. Dům i se zadním traktem měl 100 lůžek a 72 pokojů s tekoucí vodou, garáže, společenské prostory, ústřední topení.
Po druhé světové válce (1946) byl název přeložen jako KRÁSNÝ DOMOV. Zadní trakt byl využit jako ubytovna pro svobodné a tak sloužil desítky let.
Po roce 1990 byl prodán nájemcům a v současné době (2005) se uvádí v seznamu ubytování 2005 Krásný domov s několika nabídkami ubytování v domě. Jde o 5 dvoulůžkových a 3 jednolůžkové pokoje u různých soukromých majitelů bytů (zřejmě v zadním traktu).
Dům čp.71 v Anglické ulici měl trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Bohuslav Masopust, správce domu (1924), Marie Masopustová (1922), domovnice, děti Bohuslav Masopust (1948) a Vladislav Masopust (1948), Jindřich Hora (1911), Marie Horová (1911), Emil Vaněk (1930), Zdena Vaňková (1932), František Smíšek, předseda Svazu protifašistických bojovníků Mariánské Lázně (1909), Berta Smíšková (1914), František Mašek (1923), Jiřina Mašková (1922), Božena Pouzarová (1900), Václav Christof (1933), Věra Christofová (1935), M.Würflová, Josef Křišťan (1918), Růžena Křišťánová (1922), Rudolf Kožíšek (1926), Bohuslava Kožíšková (1932), Jaroslav Horník (1922), Anna Horníková (1916), Václav Hanzlík (1917), Zdena Hanzlíková (1920), Hanzlík jun., Hanzlíková jun., Oldřich Rajský (1923), Hedvika Rajská (1928), Josef Ježek, ředitel bytové správy (1915), Marie Ježková (1915), Antonín Votava (1928), Emilie Votavová (1941), Jindřiška Guldová (1936), Anna Norková (1916).
UBYTOVNA v zadním traktu: Jan Kantor (1931), Pavel Gruss (1924), Ing. Milan Šauša (1937), Ladislav Čižmár (1942), Kroužek, Valenta, Ivan, Kúča, Dostál, Hrůza, Vachek, Mrázek, Haismann, Kostomlatský, Poliak, Plachý, Linha, Macourek, Štrér, Košťál, Kraus, Hubáč, Křižák, Hnát, Dostál, Havránek, Keistek, Hudousek, Tanho, Kos, Šebesta, Kunc, Nováček, Martínek, Martíško.
Winterling (čp.182)
Dnes oficiálně BELMONT (Anglická čo.3/čp. 182).
Po roce 1880 byla vestavena mezi domy čp.71 a 117 Villa EBENFURTH (čp.182) mistrem pekařským Franz Winterlingem (adresář 1906) a přestože šlo o přístavek, dostala vila vlastní čp.182. Domu se však vždycky říkalo podle majitele-pekaře lidově "Winterling" anebo "Pekařství" (Bäckerei), a to ještě dlouho po druhé světové válce, kdy už dostal nové úřední jméno BELMONT! V roce 1945 tady v pekárně u Winterlinga pekli američtí vojáci chléb a pečivo pro své jednotky.
Dům patřil zakladatelům Winterlingům po celou dobu své existence do roku 1945. Poslední majitelé byli Franz a Anna Winterlingovi. Další z Winterlingů zakoupili i sousední dům UNION. Zdejší čp. 182 dokonce i desítky let po válce se označovalo a doznívá stále jako "Winterling".
Dům čp.182 v Anglické ulici měl trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Anna Kosťová (1912), Emilian Rochelt (1896), Marie Richeltová (1905), Václav Junek (1899), Marie Junková (1898), Olga Košťálová (1925), Anna Suchánková (1928), Josef Šafka (1903), Marie Šafkpvá (1911), Hynek Novosad (1916).
Union (čp.117)
Dům postaven pod názvem Villa UNION(čp. 117 - dnes Anglická čo.5) v roce 1871. Dům postavil majitel Karl Krautzberger (adresář 1906). Dále zde byl Gotthardt Krautzberger, mistr krejčovský, který provozoval své řemeslo (adresář 1906). V domě bydlel také pomocný krejčí Andreas Hermann a c.k.listonoš Johann Blechschmidt. Dům proslul krejčovskými obyvateli. V domě též provozoval své ševcovské řemeslo Karl WALTER (1900).
Název se dodnes nezměnil. Za první republiky jsou novými vlastníky Oswald a Johanna Winterlingovi z čp. 182 a Theresia Wohlrabová (adresář 1929). Přesto v domě nadále bydlí a provozují krejčovinu mistři krejčovští Gotthardt a Rudiolf Krautzbergerovi. V domě bydlí též Jaroslav Hulicius s agenturou a Josefa Huliciusová.
Po válce zde byl krejčovský salón paní Huttové CALEDONIE; dále pánský krejčí Pfabigan a Jonáš.
Dům čp.117 v Anglické ulici měl trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Huttová Kateřina (1892), Ladislav Hutta (1925), Marie Bláhová (1924), František Kubů (1924), Lenka Kubů (1929), Květa Náhůnková (1929), Jaroslav Pavlík z Jáchymovských dolů (1913), Oldřiška Pavlíková (1915), Anna Popperová (1919), Josef Schönfeld (1934), Lidka Schönfeldová, Josef Štengl, Edita Štenglová, Zdeněk Bláha, Anna Svobodová (1906), Jolana Vojčeková (1906), J.Janoušek.
Vítkov (čp.114)
Villu WARTBURG(Anglická čo.7 - čp. 114) postavil majitel Karl Hausmann (adresář 1898, 1906), obchodník s klempířským zbožím. Dům byl postaven v roce 1875 na svahu Hameliky v nové tehdy Ferdinandově ulici, a nazván WARTBURG. Majitel Karl Hausmann, obchodník s klempířským zbožím tu měl i magazin s kuchyňským a domácím nářadím a koncesní prodej zbraní a munice, který převzal Richard Hausmann (syn? - adresář 1906). Kromě toho umístil Richard Hausmann prodejnu tohoto zboží také na Hlavní třídu čp. 122, kde je dnes potravinářský obchod Jana Linharta (dříve Meinl). V domě měla módní obchod paní Anna Hüttnerová, která měla svou prodejnu přímo v Mariánskolázeňském mlýně (čp.61).
V rukou Hausmannů zůstal dům Wartburg přes první válku. Ve 20.letech se uvádí majitelkou domu paní Marie Hosnerová (adresář 1929). Posledními majiteli byli Josef a Paula Zischkovi z domu svHubertus (čp. 348). Za nich - ještě před válkou (1936) - dostává dům jako penzión nové jméno RICHMOND se 30 pokoji pro hosty.
Pak došlo v rychlém sledu za druhé války k návratu k původnímu názvu WARTBURG za stejných majitelů Zischkových. Za války tu bylo 45 lůžek a 35 pokojů s tekoucí vodou. , po druhé světové válce zpět k názvu RICHMOND. Tento název je stále v paměti usedlíků.
Po válce zůstal dům penziónem RICHMOND a měl 45 lůžek (1946). Národním správcem se stal 12.května 1946 Ladislav Leder a zůstal jím do května 1948, kdy národní správu převzala - jako u většiny domů v Mariánských Lázních - "silná pětka" - soudruzi Evžen Sovák, Boris Standacher, Václav Koldinský, Josef Mareš a Jan Petr. Od roku 1950 přechází dům pod Čs.státní lázně a zřídla. Dnešní název VÍTKOV se objevuje až značně pozdě - kol roku 1957 - v souvislosti s přeměnou domu ve svobodárnu - ubytovnu pro zdravotní sestry a pracovnice lázeňské organizace.
Dům sloužil jako ubytovna léčebny Vltava; má 28 pokojů a 40 lůžek.
Dům čp.114 v Anglické ulici měl tyto trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Milena Malá (1938), Jarmila Popová (1935), Marie Tvrdá (1934), Zdena Zdychyncová (1934), Karel Beneš (1889), Anežka Vlčková (1912), Marie Kurhajcová, Eva Kovaříková, Hana Boučková, Marie Randová, Alena Sochanová, Věra Václavíková, Alena Bodnárová, Hana Machová, Milada Engelová, Helena Babincová, Pavla Pašková, Anna Čižmarová, Kotenová, Jiřina Koukolíčková, Věra Pávková, Eva Severová, Věra Hasíková, Mariana Ruschová, Helena Rozmanová, Jiřina Šajnerová, Jana Jiřičková, Jana Hablová, Miluše Majková, Jana Zajíčková, Eva Koruntorádová, Bohumila Altmannová, Žižková, Emil Šída, Zdena Šídová.
Ferdinandova ulice s domy na svahu vrchu Hamelika (od leva): (1) Villa HERZIG (čp.62), sedmiosá vpředu, s výrazným středním rizalitem v prvním patře se 4 sloupy a relativně nízkou střechou. Vpředu pod vilou bývalo 14 kupeckých stánků při ulici - snad ono "Café Bazar". Před nimi dole v parku stála proslulá kašna (zrušena po roce 1980). (2) Monumentální lázeňský dům SCHÖNBRUNN (čp. 71), dvoupatrový, vpředu devítiosý, rovněž s výrazným rizalitem či arkýřem v I. i II.patře a střešní mansardě; levý rohový rizalit je zřejmě arkýř. Dům byl přestavován do dnešní podoby v roce 1898. Další domy: (3) za Schönbrunn zcela vsunutý dvoupatrový dům EBENFÜRTH (dnes BELMONT s čp.182) - Winterlingovo pekařství, (4) dům UNION (dodnes čp.117), jednopatrový, s vikýři a vzadu viditelný přístavek; (5) vyšší dvoupatrový dům WARTBURG čili RICHMOND (dnes VÍTKOV s čp.114), vpředu sedmiosý, se šesti mansardovými vikýři; (6) dům HYGEA pak WALLSEE (dnes LAUSANNE s čp.116), jednopatrový. Za dvěma vysokými stromy rostoucími na druhé straně ulice - pokračuje řada čtyř domů: (7) COBURG majitelů Fechterových (dnes COPELIA - čp.137), (8) ROMA (dodnes čp.138), (9) ZUKUNFT (později Bergmeier, dnes moderní CITY s čp.119); (10) Zámek LAXENBURG (dnes BEROUNKA s čp.120). Vpředu dole na levém kraji Rudolfovy ulice stojí ČERNÝ KŮŇ (původně Weisses Rössl čp. 54 - demolován 1956) a na horizontu je nedávno postavená (1878) vyhlídková věž Hamelika ve tvaru zříceniny.
Lausanne (čp.116)
Jako Villa HYGEA(čp. 116) byla postavena Johannem Kolbenschlagem. Později se objevuje majitelkou Anna Kolbenschlagová (adresář 1898). Po ní následuje nový maJITEL - holič a kadeřník Heinrich Pöhlmann (adresář 1906) a s ním i nový název SCHLOSS WALLSEE, další majitelkou Kateřina Pöhlmannová (adresář 1929, 1939). Za války se uvádělo 70 lůžek. Po roce 1945 byl dům přejmenován na LAUSANNE (dnes Anglická čo. 9).
Dům čp.116 v Anglické ulici měl tyto trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Alois Arnold (1910). Anna Arnoldová (1908), Václav Chlada (1925), Věra Chladová (1925), Jaroslav Černý (1932), Milena Černá (1935), Leopold Korbel (1906), Luisa Korbelová (1911), Jindřich Korbel (1939), M.Korbelová, Berta Krausová (1904), Anna Smoláková (1918), Josef Suchý (1902), Růžena Suchá (1914), František Šourek (1930), Jana Šourková (1939), Jiří Rajdl (1929), Marie Rajdlová (1931), Václav Švejda (1922), Markéta Švejdová (1928), Irena Tešetíková (1933), Jaroslav Vondráš, M.Vondrášová, Marie Řežabková.
Copelia (čp.137)
Dům postaven kol roku 1875 majitelem Adolfem Fechterem jako COBURG. Dům zdědil a stal se majitelem Wilhelm Fechter (adresář 1898, 1906); po něm Leo Fechter (adresář 1929). V roce 1946 dostává dům dnešní název COPELIA (Anglická čo.11/čp.137).
V seznamu památkově chráněných objektů v Mariánských Lázních se nachází dům COPELIA pod číslem 4251 rejstříku jako příklad velmi zachovalé fasády domu v secesním slohu. V domě bývala dlouhá 50. a 60. léta poliklinika Jáchymovských dolů se sídlem Zadní Chodov.
Dům čp.137 v Anglické ulici měl trvale bydlící v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Karel Frgal (1908), Božena Chramostová (1942).
Roma (čp.138)
Dům postaven kol roku 1875 majitelem Wenzlem Löblerm a dlouho zůstával bez názvu. Později byl pokřtěn jako STADT ROM (Řím) a v roce 1898 noví majitelé Heinrich a Pauline Stösselesovi, později jen Pauline (adresář 1906). Z rodiny pak Wilhelm Leo a Aurelia Fechterovi byli majitelé domu Schloss Heilbron (Hlavní čp. 122 - dnes U Linharta).
Za války měl dům 51 lůžek a byl převzat komisní správou jako židovský majetek. Název domu po hlavním městě Itálie -ROMA se neměnil (Anglická čo. 13/čp.138).
Dům čp.138 v Anglické ulici měl trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Karel Boška (1933), Libuše Bošková (1936), František Čechura (1908), Blanka Čechurová (1912), Vlastimil Dubina (1936), Anna Dubinová (1936), Jan Herold (1933), Hermína Heroldová (1920), Karolina Petheövá (1905), Josef Slavík (1922), Pirožka Slavíková (1929), Jaroslav Šmídl (1923), Jarmila Šmídlová (1924), Emil Vocílka (1897), Leopolda Vocílková (1909), Rudolf Honner (1923), Marie Honnerová (1918), Josef Geist (1937), Zdena Geistová (1941), Ivana Horňáková.
City (čp.119)
Dům postaven v roce 1871 a majitelem byl zprvu Josef Neumann, v roce 1898 se uvádí hostinský Johann Lerchl. Dům se původně nazýval ZUKUNFT. (Budoucnost). Další majitel byl restauratér Gustav Neuberth, který tu měl restauraci NEUBERT (adresář 1906). Za první republiky se uvádí nový majitel Arch. Ing. Gustav Bergmeier (adresář 1929) a dům má i nový název BERGMEIER. V domě tehdy bydlel také akademický kupec Erich Bergmeier.
Roku 1945 byl tento nový název zrušen a zvolen název CITY (Anglická čo. 15/ čp.119). Po válce bydleli v domě pánský krejčí Pavel Prokop a dámská krejčová Božena Konečná. V domě sídlila od roku 1974 správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les (po roce 2001 Hlavní třída čp.504).
Dům čp.119 v Anglické ulici měl trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Josef Dudek (1928), Božena Dudková (1927), Karel Kohout (1932), Marie Kohoutová (1938), Jan Horečka (1931), Ilja Smetana (1936), Mája Smetanová (1936), Miloslava Tunklová (1931), Jan Zlatovský (1932), Soňa Zlatovská (1932), Jan Žubor (1930), Marta Žuborová (1927), Josef Gruber (1943), Josef Koudela (1927), Marie Koudelová (1928), Jan Císař (1940) Jana císařová (1943), Vladimír Šíma (1927), Zdeněk Honer (1933), Žorna, Dobiáš a Dobiášová, Nedvěd a Nedvědová, Kafka a Kafková, František Švec, Jechová, Dadulák a Daduláková.
Berounka (čp.120)
Dům čp.120 (dnes Anglická čo.17) byl postaven v roce 1871 Franzem Schneiderem a nějaký čas zůstával posledním domem v ulici. Nazýval se SCHLOSS LAXENBURG.
Jeho majitelem byl Julius Ebert (adresář 1906). V roce 1905 tu byla kavárna a restaurace LAXENBURG. V domě bydlel lázeňský lékař Med.Dr. Oskar Rosenberg a dále dámský krejčí Alexander Feiler, který tu provozoval také chemické praní a čištění oděvů.
Ve dvacátých letech se stala majitelkou Marie Ottová (adresář 1929) a v domě měl advokátní kancelář JUDr. Albert Ott, zřejmě manžel. Krejčovskou dílnu tu měl Čech, mistr krejčovský Jan Kalaš a hodinářskou dílničku Augustin Visca. Kromě toho bylo v domě 40 pokojů pro hosty. Jan Kalaš a jeho žena Marie, rozená Henzlová si postavili ve dvacátých letech 20.století na dnešní Husově ulici vlastní dům čp. 496 VILLA KALAŠ (vedle býv. vily PRAHA čp. 443 – proti hostinci LION).
Ještě v roce 1932 zdejší "altbekannt" SCHLOSS LAXENBURG nabízel 75 pokojů, ústřední topení, tekoucí vodu, telefon. Za války zde bylo 80 lůžek a 37 pokojů s tekoucí vodou. Majitelkou zůstala Marie Ottová.
Po roce 1945 byl dán dům LAXENBURG do národní správy a přejmenován na VĚRA. V padesátých letech měl dům jméno POŠTA a tak současný název BEROUNKA je již třetí poválečný název.
Zadní trakt domu čp.120 sloužil kdysi jako výletní kavárna "Tři mušketýři" a zbytky plastik těchto mušketýrů jsou v průčelí. Nově dostal samostatné číslo popisné 682 a zde jsou normální byty a uvedení trvalí obyvatelé patří sem.
Dnes patří ubytovna BEROUNKA k areálu Vltava a má 21 pokojů s 38 lůžky.
Dům čp.120 v Anglické ulici – trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Václav Babický (1915), Julie Babická (1924), Marie Babická (1945), Vladislav Dlouhý (1922), Jolana Dlouhá (1928), Miroslav Pivnička (1925), Marie Pivničková (1930), Martin Ráček (1914), Kateřina Ráčková (1923), Alžběta Ráčková (1945), Vojtěch Blinka (1934), Marie Blinková (1937), František Chuda (1911), Augusta Chudová (1910), Jan Kladivo (1913), Vlasta Kladivová (1911), Juraj Fedor (1923), Josef Kapoun (1921), Růžena Kapounová (1924), František Malcát (1927). - BEROUNKA: Zdena Kozáková.
Tři mušketýři (čp.682)
Původně trakt domu čp.120, dostal samostatné číslo popisné (dnes Anglická čo. 17A/čp.682).
Aeskulap (čp.191)
Dům čp.191 (dnes Anglická čo.19) byl postaven na konci ulice někdy v osmdesátých letech 19. století s původním názvem VILLA LÖWY. Majitelem byl MUDr. Emil Löwy (adresář 1906). Kol roku 1900 - v souvislosti s přestavbou domu - přejmenoval Löwy dům na AESKULAP. Löwy tu uvádí ordinační hodiny v tomto domě - denně 7-9 a 15-17 hodin. Správcem domu byl Johann Meier, který tu i bydlel.
V roce 1929 měl lékařskou ordinaci v dnešním domě Chopin MUDr. Max Löwy, syn Emila Löwyho.
Už před rokem 1928 se stali novými majiteli domu Adam a Marie Zimmermannovi (adresář 1929). V domě bylo 11 pokojů pro hosty a kromě toho tu měla módní salón Selma Fischerová, obchod s obuví Čech Jaroslav Javůrek, obchod s pleteným zbožím Luisa Jakobová, společnost s obchodem s dřevem tu vedl Ludvík Keller. Isidor Leitner měl v domě agenturu blíže neurčeného směru.
Mistr zámečnický, Adam Zimmermann, měl již v 19.století dílnu ve vlastním domě LINEC (čp.154 v dnešní Lidické ulici). Dům LINEC (Linz) s čp.154 měl zadní trakt na Ruské ulici (který měl později čp.164). Dům zůstal od svého vzniku do roku 1945 v rukou rodiny Zimmermannů. V roce 1928 byli majiteli rodinného domu LINEC Ernst a Margareta Zimmermannovi. Adam Zimmermann tedy přikoupil dům Aeskulap.
Adam Zimmermann jun. zřídil v domě Aeskulap elektroprodejnu a opravnu a později i prodejnu rozhlasových přijímačů. Název domu se už neměnil, ani v roce 1945.
Za války měl dům 32 lůžek a 16 pokojů s tekoucí vodou.Majitelem zůstával Adam Zimmermann.
Prosperující elektro- a radiozávod převzal od Zimmermanna po válce pan Josef Kahan a měl tu prodejnu. Dům sloužil i jako penzión a měl 32 lůžek (1946).
Národním správcem byl jmenován 27.dubna 1946 Bedřich Kessler, od 2.ledna 1948 Miroslav Dobřický (byl už i správcem hotelu Regina). V domě měla salon dámská krejčová Markéta Košanová. Další vlastnický vývoj byl stejný jako u dnešní Vltavy, tj. přes Ústřední národní pojišťovnu, přes ROH, k lázeňské organizaci Čs.státní lázně. Dnes je dům stavebně propojen s budovou Vltavy.
Trvale bydlící obyvatelé z voličských seznamů v 60.letech: Marie Linhová (1911), Václav Špot (1926), Anna Špotová (1931), Marie Kyseláková (1933), Marie Raffajová (1919)
Vltava (čp. 475)
Předválečný hotel REGINA, dnešní VLTAVA (dnes Anglická čo.21), byl postaven na konci původně jen krátké uličky, na místě menšího kamenolomu, kde se těžíval kámen na základy pro lázeňské domy. Obdobně tomu bylo u hotelu ESPLANADE, který byl postaven přímo v kamenolomu u Malého Švýcarska.
První zpráva o zdejší parcele z pozemkové knihy uvádí, že 11.června 1895 koupil zdejší stavební parcelu lékař MUDr. Emil LÖWY, který byl majitelem sousedního, již stojícího domu AESKULAP (čp.191). Parcelu zakoupil, ale nic tu nestavěl. Podle smlouvy z 27.září 1912 od něho odkoupila tuto parcelu s kamenolomem sousedka z domu Laxenburg čp. 120 Johanna EBERTOVÁ.
Parcela nebyla opuštěná. Stávaly na ní stánky, zvané LOUVRE LADEN, které si pronajímali různí prodavači. Naproti těmto stánkům, přes Ferdinandovu ulici, stával dřevěný ateliér Josefa HACKERA.
Nahoře u lesa na svahu vrchu Hamelika běžela vycházková cesta, paralelně s Ferdinandovou ulicí, a při ní vyrostly výletní kavárničky jako ZUKUNFT (při domu čp. 119) a samostatně stojící CAFÉ LOUVRE
I když přesný den slavnostního otevření domu čp.475 PALACE HOTEL REGINA (dnes Vltava) není znám, jde o období 1926-27. Tehdy pozemek odkoupil židovský kupec Ernst LEITNER podle kupní smlouvy ze 17. září 1926. Bydlel v domě Friedrichsruh čp.324 (Dykova ulice - nad Baťou). Leitnerovi byla známá židovská rodina. Vlastnili několik domů v Poštovní ulici ( čp. 55 David Leitner, čp.57 a 58 Gottlieb Leitner). Jejich společným předkem byl Jáchym Leitner, který roku 1864 odkoupil v Poštovní ulici dům čp.58 (Modrý Klíč – dnes zbořeno). V roce 1927 byl pak převeden majetek Ernsta Leitnera podle zápisu v pozemkové knize na pět nezletilých Leitnerových dcer jménem Thea, Anna, Lieselotte, Marion a Herma Leitnerovy.
Od této pětice odkoupili v červenci 1928 stavební parcelu a snad už i hotel s čp.475 manželé Josef a Olga WURMOVI (adresář 1929). Ještě v roce 1929 se uvádí čp.475 jako dům Louvre und Palace Hotel Regina (adresář 1929) s celoročním provozem, tj. již tehdy s ústředním topením, s 65 pokoji pro hosty a s kavárnou Café Regina. Dále je v domě uváděn ještě podnik Au Derby, ale bližší vysvětlení není.
Rozlehlý areál Palace Hotelu REGINA s prostornou, dodnes charakteristickou terasou ve směru na západ byl postaven nedlouho před světovou hospodářskou krizí. Proto není divu, že Wurmovi nemohli splácet úvěr, jak si představovali, a byli brzy zadluženi. Tak, že již 26. září 1930 bylo zahájeno s Wurmovými tzv. vyrovnávací řízení. Toto řízení bylo sice 23.září 1931 zastaveno, ale 30.října 1934 se stává vlastníkem Hypoteční banka česká v Praze.
Za světové války, 22.září 1941, získali podle kupní smlouvy hotel (zřejmě jako válečný konfiskát) Franz a Maria Zitzmannovi. Po skončení války propadl hotel – opět jako konfiskát - do rukou čsl.státu.
Po druhé válce používala hotel americká armáda, kde byli ubytováni a kde se stravovali američtí vojáci. Američanům prý tu hrával stařičký berlínský skladatel Paul Lincke, který bydlíval v hotelu Maxhof (dnes Maxim v Nehrově ulici), později tu byly malé české hudební kapely. Po odchodu Američanů zůstala budova sezónním hotelem s původním názvem HOTEL REGINA.
Konfiskát hotelu Regina měl národní správu. Hotel byl zařazen do hotelové třídy B. a měl rovných 100 lůžek a vyhlášenou navštěvovanou restauraci. Restaurační provoz byl tehdy ovšem komplikován potravinovými lístky.
V hotelu měla v roce 1947 svůj závod modistka paní Hartmannová. - Národní správci se střídali. 3.dubna 1946 byl jmenován národním správcem Bedřich Stražický, 7.ledna 1947 Václav Žalud, od 7.října 1947 Miroslav Dobřický. Zápisem v pozemkové knize z 15.ledna 1950 vkládá se právo vlastnické na Ústřední národní pojišťovnu v Praze, od které přechází 20. března 1954 vlastnictví - podle vyhlášky předsedy vlády z 30. 12. 1953 čís.100/53 - na československý stát a správou je pověřeno Revoluční odborové hnutí v Praze. Budova se stává lázeňskou léčebnou Revolučního odborového hnutí. Někdy v té době dostává léčebna dnešní název. Původní starý název REGINA bylo možno ještě nedávno číst na budově na východní straně směrem k lesu.
Takto sloužila budova pro lázeňství ROH v roce 1954 pro indikace urologické, ale ne přísně. Pro lázeňskou léčbu však nebylo v domě žádných terapeutických zařízení, pouze nejnutnější diagnostické. Pacienti museli docházet na procedury i na různá speciální diagnostická vyšetření, která se prováděla ve vzdálenějším domě Mánes nad kolonádou.
Vltava vyhovovala jako ubytovna. Měla 109 lůžek a přidružené domy POŠTA s 57 lůžky AESKULAP s 19 lůžky; všechna lůžka komplexu byla však jen sezónní. V dobrém stavu byla elektrifikovaná kuchyně a čtyři prostorná skladiště; jídelna měla 200 míst. Pěkná terasa rozlohy 35 x 11 metrů, před jídelnou, zůstávala prázdná a nevyužitá. Bylo tu 16 jedno-, 67 dvou- a 16 třílůžkových pokojů. Vltava měla 8 koupelen, v Poště byla jediná. V Aeskulapu nebyla žádná koupelna a nadto tu nebylo ani ústřední topení.
Dne 25.února 1958 byla převedena správa státního majetku od ROH na Čs. státní lázně Mariánské Lázně. Postupně se doplňovalo medicínské vybavení léčebny a VLTAVA se stala rehabilitačním ústavem se zaměřením na závažnější stavy po zraněních a operacích pohybového ústrojí. Budova byla několikráte v rekonstrukci, velkou rekonstrukci měla do podzimu 1991, kdy byl areál otevřen. Od 1.května 1992 patří pod akciovou společnost Léčebné lázně.
Dům čp.475 v Anglické ulici měl trvale bydlící obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Jaroslav Polák (1913), Emilie Poláková (1920), Jaroslava Poláková (1944), Dr. Josef Rindl.
Zprvu měla v celém komplexu několika domů 130 lůžek v komfortních jedno- a dvoulůžkových pokojích, dnes se uvádí již 175 lůžek. K léčebně patří budovy Vltava, Aeskulap, Vítkov a Berounka.
Zaniklý Hackerův ateliér (čp.163)
Objevuje se již v 80.letech 19.století, pravděpodobně pouze dřevěná stavba na okraji Ferdinandovy ulice. Měl čp. 163 a stál poblíž dnešního schodiště z Anglické ulice dolů do Poštovní ulice. To byl onen proslulý Ateliér HACKER. Ještě v roce 1946 stál a dokonce byl přejmenován z Hacker na OMEGA, ale později zbourán a zbyla po něm dosud patrná plošinka ve svahu.
Majitel Josef Hacker byl uváděn jako majitel ateliéru čp.163 ve Ferdinandově ulici (adresář 1906), ale není v seznamu fotografů a jejich ateliérů (adresáře 1898, 1906). Roku 1906 se uvádí jako Hackerův prodejní stánek pro lázeňské hosty! Sloužil přes sedmdesát let. Je možné, že nešlo o fotoateliér, ale sochařskou či malířskou dílničku.
Nastaly změny. Rozhledna Hamelika zarůstá a jen VILLA KRAUS se nemění. Sousední Schönbrunn po přestavbě 1899 a to už jsme ve 20.století.
