Chopinova ulice

CHOPINOVA ULICE má dnes v adresáři České pošty 10 domů s těmito poštovními adresami:

1. bývalá hájenka DIANA (čo.1/čp.85),
2. hotel STŘELNICE-původní pavilón (čo.3/čp.308),
3. hotel STŘELNICE-novostavba (čo.5/čp.623),
4. lázeňský dům PALLADIO z roku 1902 (čo.2/čp.343),
5. lázeňský dům MARGARETA z roku 1903 (čo.4/čp.360),
6. centrální lázeňský hotel SVOBODA z roku 1906 (čo.6/čp.393),
7. hotel SILVA z roku 1928 (čo.8/čp.498),
8. montérský dům u staré vodárny s přezdívkou "Cirkus Krone" (čo.10/čp.307),
9. hájenka jako novostavba u čp.307 (čo.12/čp.598)
10. neznámý objekt čp.685
Neznámý objekt čp.685 není uveden v katastru nemovitostí - není zde ani majitel ani pozemek!
Naproti tomu zde nejsou zařazeny další lokality v terénu, které patří či by v minulosti patřily k Chopinově ulici:
11. čp.63 Tenisové kurty u Lesního pramene (bývalé čo.5 Chopinova)
12. čp.593 Úpravna vody podniku CHEVAK
13. bez čp. zaniklý vodojem proti montérskému domu
14. čp. 94 Lunapark

K vývoji osídlení v Chopinově ulici

V severní části Mariánských Lázní, ve svahu zalesněného vrchu Špičák (Steinhau 749 m n.m. - nově Žižkův vrch) stojí čtyři lázeňské domy, které tvoří jádro Chopinovy ulice - Palladio, Margaretta, Svoboda a Silva. Stavěly se "na zeleném" až počátkem 20.století. V těchto místech, třebaže nedaleko od Křížového pramene (130 m), zůstával dlouho bukový les.

Nad Křížovým pramenem měl už v počátcích lázní klášter Teplá tzv. rozesílací dům (Versendungshaus - dnes ředitelství lázní) se skladišti džbánků, později lahví se stočenými minerálními vodami. V srpnu 1820 dal postavit poblíž (dnes hotel Kolonáda) opat Reitenberger - jak psal kronikář Felbinger - klášterní stáje pro koně a remízy pro vozy, a druhá polovina tohoto přízemního stavení byla provizorní obecná škola. Sloužila však déle než je u provizoria zvykem. Sem chodívaly mariánskolázeňské děti až do roku 1853 kdy byla postavena klášterem v těsném sousedství staré školy patrová obecná škola pro Mariánské Lázně (čp.87), dnes Základní umělecká škola Fryderyka Chopina. Nad klášterními stájemi bývalo hasičské stavení, kde skladovali zdejší hasiči rekvizity k hašení (čp.190 - dnes Garni Pension SIVEN).

V roce 1900 vedly těmito místy ulice, kterým se říkalo Alleegasse (dnes Ibsenova) a Sangerbergská silnice (dnes Chopinova). Zatímco dnešní Ibsenova ulice byla už tehdy zastavěna přibližně v dnešní podobě (řada vojenských lázeňských domů), Chopinova ulice dosud neexistovala.

V bývalé uličce Alleegasse před sto lety již stály domy: Zelený strom (čp. 23 - dnes Wolker), škola (čp.87- dnes Základní umělecká škola), klášterní stáje a remízy (čp.92- dnes děkanství), a domy Bristol (čp. 198), Imperial (čp.183 - vojenský lázeňský ústav), Pflanz ( čp.172 - dnes Poeta), Tusculum (čp.175), Villa Busch (čp.185 - Credo), Villa Hammerschmidt (čp.171 - Davos) a rohový Kolumbus (čp. 192).

Sangerbergská silnicebyla dosud hrbolatá, blátivá a prázdná. Začínala u školy, přecházela přes Mlýnský potok, běžela lesem kolem klášterní hájenky Dianahof a mířila hlubokými lesy až do města Sangerberku (Prameny) . Byla to velmi špatná cesta s výmoly a vedla v jiné trase než dnes - kolem Dunkanovy výšiny.

Netrvalo však dlouho a při této silnici se začalo intenzivně stavět. V roce 1902 si tu stavěl architekt Josef Schaffer svůj palác Palladio (čp.343), v roce 1903 vznikla Margareta (čp.360), na staré škole (čp.87) bylo nadstaveno jedno patro, a v roce 1904 stavěl architekt Josef Schaffer na místě klášterních stájí monumentální budovu klášterní lázeňské inspekce (Ibsenova čp.92 - Brunneninspektion, dnes hotel Kolonáda). Roku 1906 byl dostavěn hotel Carlton (čp.393) a otevřen v letní sezóně 1906. Ve dvacátých letech 20.století byl přistavěn ke škole dům čp.458, zprvu jako součást areálu školy. V roce 1928 stavěl rada Kaník lázeňský dům SILVA, když mezi ním a Carltonem ještě zbyla prázdná stavební parcela. Postavením Silvy výstavba v Chopinově ulici skončila.

Buková alej

K Lesnímu prameni vedla (a dosud stále vede) mezi dnešními ulicemi Chopinovou a Ibsenovou stinná a přívětivá, majestátná buková alej pro lázeňské hosty. Touto alejí chodívají hosté už od 19.století od Křížového pramene k Lesnímu prameni. Ibsenova ulice běží od Křížového pramene a za hudební školou pokračuje směrem dolů jako IBSENOVA, kdežto rovně běží jako CHOPINOVA ULICE. Základní umělecká škola ještě patří k Ibsenově ulici. První dům v Chopinově ulici je PALLADIO.

Domy po levé straně Chopinovy ulice

Hájenka DIANA (čp.85/čo.1)

Hájenka DIANA v Chopinově ulici (čp.85) má orientační číslo 1. Byla postavena poblíž Lesního pramene a Lesního mlýna premonstrátským klášterem Teplá pro fořta klášterního lesního revíru. Na protějším vrchu Schneiderrang stála již desítky let jiná myslivna jiného vlastníka - Kynžvartská myslivna knížete Klementa Metternicha (1773-1859) pro metternichovský revír a zdejší oboru.

Kdy byla postavena DIANA ?

Historik STAABuvádí, že byla postavena v roce 1852 pod číslem popisným 85., kdežto tehdejší mariánskolázeňský kronikář Johann Nepomuk FELBINGER, který psal souběžně a aktuálně události v Mariánských Lázních, její postavení zanesl již do září 1851 a pod číslem popisným 80. Toto číslo se zřejmě brzy změnilo na oficiální Nr.85. Ale Felbinger uvedl a dokonce zakreslil novostavbu myslivny již v roce 1851. Bylo to v řadě událostí té doby, krátce po oslavách 211.narozenin rakouského císaře Františka Josefa I. takto (originál):

"18.August 1851. Se Majestät Kaiser Franz Joseph wurde hier in Churorte Marienbad durch den Hochwürtigen Herrn Bischof bei seine hier Brauchender Chur aus Leitmeritz hier in der Pfarrkirch Ein Amt oder Heil. Mess für Se Majestät als Geburts Tag auch unter Peller Schüßen abgehalten." --- "Im September 1851. Daß Beim der Waldquelle hier in Marienbad Ein Jägerhaus mit Stallung und Scheune hergestellt und erbauet worden ist, ist nach beiläufiger Zeichnung zuerfahren und zwar: Nr.80 Jägerhaus mit der Waldquelle."

(18.srpna 1851. Pro jeho Majestát císaře Františka Josefa byl zde v lázních Mariánské Lázně ve farním kostele konán "úřad" neboli mše svatá ctihodným panem biskupem z Litoměřic, který zde pobýval na léčení, na císařovy narozeniny, také za střílení z hmoždířů. --- "V září 1851. Že u Lesního pramene zde v Mariánských Lázních byla vybudována a postavena jedna myslivna se stájemi a stodolou, se dovídáme podle přibližné kresby a sice Nr.80 - Myslivna s Lesním pramenem."

Hájenka trvale majetkem premostrátů

Tepelská myslivna dostala brzy po roce 1852 název DIANAHOF (až do 1945). Brzy se také zde ujalo podávání kávy lázeňským hostům. Stala se oblíbenou kavárnou i hostincem, ale zůstávala majetkem premonstrátského kláštera Teplá.

V dubnu 1901 přicházejí na hájenku DIANA služebně Davidovi. Klášterní revírní fořt Josef Anton DAVID byl syn mariánskolázeňského lékaře Davida (*14.8.1859), oženil se 31.1.1893 s Hedvikou Margaretou ZEIDLEROVOU (* 6.10. 1866), dcerou +Johanna Zeidlera z Mariánských Lázní. Jejich děti - Robert Antonín (* 3.12.1893) a Hedvika Tereza (*11.12.1896) - chodily ještě do velmi blízké obecné školy (dnes ZUŠ). Rodina Davidů v Mariánských Lázních vlastnila známý lázeňský dům čp.104 BRUSEL (Mírové náměstí). Roku 1930 se uvádějí jako majitelé tohoto rodinného domu BRUSEL mj. MUDr. Robert David a Hedvika Davidová, pravděpodobně děti revírního fořta Josefa Antona Davida.

Myslivna byla rozšířena a hostila i takové slavné hosty jako byl pražský německý židovský spisovatel Franz Kafka v roce 1916. Davidovi se zde v roce 1930 už neuvádějí. Hájenka zůstávala trvale v majetku premonstrátského kláštera (ještě 1945).

Na slepém okně hlavního stavení je prostá, ale stará malba sv. Huberta, patrona myslivců a lesníků. Na pohlednici z roku 1897 je cesta sem od Lesního pramene jako hojně frekventovaná.

Svatý Hubert z Maastrichtubyl biskupem. Jako mladý měl v oblibě honbu, a při ní jednou na Velký pátek spatřil v lese jelena se zářícím křížem uprostřed parohů. Vyložil si to jako výzvu, aby se věnoval službě Bohu. Jako patron lovců začal být uctíván v Belgii, v Holandsku a poté v Německu. K nám se dostal kult až koncem 17.století s německou šlechtou, zvláště pak Františkem Antonínem hrabětem Sporckem. Do té doby byl totiž u nás uctíván jako patron lovu svatý Eustach, který měl stejné vidění jako Hubert. Eustach se původně jmenoval Placidus, byl velitelem jízdy za císaře Trajána (98-117 po Kristu) a také on měl vidění jelena s křížem a slyšel hlas: "Placide, proč mne pronásleduješ? Jsem Kristus, který za spásu tvojí a lidstva zemřel na kříži. Šel jsi na lov, ale já přišel ulovit tebe."

Kol roku 1965 se zde uváděli bydlící rodiny Kavanů a Korandů (František KAVAN (1909), Jana Kavanová (1914), Karel Koranda (1928), Milada Korandová (1931).

Stará střelnice (čp.308/čo.3)

Historický pavilon střelnice v Chopinově ulici má orientační číslo 3. a popisné číslo 308. Dnes je součástí nového hotelového areálu STŘELNICE.

Historie střelnice začala revolučním rokem 1848, kdy byla vybudována stranou lázní, v lese nedaleko Lesního pramene a Lesního mlýna. Sloužila mariánskolázeňské národní gardě, á byla za revoluce v Mariánských Lázních založena. Garda si pronajala od premonstrátského kláštera Teplá místo ke cvičení gardistů ve střelbě. Je málo známo, že střelnice původně stávala blíže - v místech dnešních tenisových kurtů. Po zrušení národní gardy (1850) střelnice se zastřešeným pavilonem zůstala k používání lázeňským hostům i místním, kteří horovali střelbě. Sem patřila především ruská, polská a maďarská šlechta, angličtí lordi, z místních například doktor Kratzmann z domu Telegraf (dnes Pacifik). V roce 1895 byl rozpadávající se pavilon střelnice odstraněn, ale střelnice nebyla zrušena. O kus dále do lesa (na dnešní místo) byl vybudován nový a rozsáhlejší střelecký areál s krásně řezbářsky upraveným dřevěným pavilonem.

V adresáři 1899 se uvádí střelnice stále jako majetek kláštera Teplá. Na místě původní střelnice vzniklo dětské hřiště a později tenisové kurty. Do nové střelnice chodíval i anglický král Edward VII. a k pohodlí hostů-střelců sloužil uvedený dřevěný pavilón s čp. 308. Tato sportovní střelnice byla v té době nadále v oblibě u prominentních a urozených hostů, především u polské a ruské šlechty. V dřevěné hale byly ještě před desítkami let vystaveny prostřílené terče těchto šlechtických hostů, horujících pro střelbu. Mezi nimi se nacházely také terče anglického krále Eduarda VII., místního lékaře Kratzmanna, hraběte Szeglesiho z Topolčianek. Postupně byly rozkradeny.

Roku 1899 se uváděl na střelnici trvale bydlící hlídač městské střelnice - Karl Diegießer; v roce 1906 však již bydlel jinde - v dnešní Třebízského ulici čp.130 jako nájemník u majitele lázeňského doktora Ernsta Otta. Vila měla název "Villa Ott" (dnes nízký patrový domek Rigoletto čp.130 po levé straně Třebízského ulice).

Vlastnictví střelnicenebylo dobře známé, neboť majitelem střelnice byl uváděn roku 1899 klášter Teplá, roku 1906 město Mariánské Lázně, roku 1929 opět klášter Teplá, roku 1939 zase město. Z toho je patrné, že majetkové poměry střelnice nebyly před válkou jasné ani na radnici. Ještě německá vlastivěda (1977) uváděla jako majitele město Mariánské Lázně.

Po druhé světové válce si zřejmě už s majetkovým vztahem nikdo hlavu nelámal a střelnice se ujala místní organizace Svazarmu pro svůj střelecký sport. V roce 1965 měla střelnice i vlastní telefon (2743). Nebyla však příliš udržovaná, chátrala a v sedmdesátých letech bylo rozhodnuto přestavět střelnici na podnikovou zotavovnu Městského dopravního podniku Mariánské Lázně. Tak vzniklo zprvu rehabilitační středisko Dopravního podniku města - STŘELNICE - a oživilo svým provozem tento stranou ležící, neobydlený kout lázní. Následovaly další stavby.

Hotel Střelnice čp.623/čo.5)

Dnešní novostavba - hotel Střelnice v Chopinově ulici má orientační číslo 5. a popisné číslo 623. Když v letech 1983-1984 došlo k totální přestavbě staré střelnice, byla přistavena moderní budova a vznikl rekreační areál. Následovala další přestavba a lokalita střelnice se dožila přeměny v moderní tříhvězdičkový hotel STŘELNICE. Vzniklo i nové popisné číslo 623 pro tuto přístavbu, zatímco původnímu dřevěnému pavilonu střelnice zůstalo čp.308. Dnešní hotel v Maxově údolí má kapacitu 68 lůžek ve 28 dvoulůžkových pokojích a ve 4 třílůžkových pokojích. Má vlastní restaurační provoz, saunu, pedikúru, manikúru, cena za dvoulůžkový pokoj od 2100 Kčs. Byl upraven bývalý střelní prostor s vysokým tarasem a někdejší terčovou stěnou. Při povětří před několika lety byl zničen sousední les a celé místo se přívětivě otevřelo slunečním paprskům.

Domy po pravé straně Chopinovy ulice

PALLADIO (čp.343/ čo.2)

Palác PALLADIO (čp.343) v Chopinově ulici má orientační číslo 2 a slouží jako ubytovací zařízení lázeňského hotelu SVOBODA, který sloužil předtím desítky let jako centrální lázeňská léčebna Čsl.státních lázní. K vlastní historii domu viz samostatné heslo PALLADIO.

Při vytvoření akciové společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně dne 1. května 1992 přešel dům do jejích rukou. Dnes je majitelem společnost "Marienbad, Kur & Spa Hotel, Danibius Hotels Group" a dům Palladio zůstává ubytovnou lázeňského hotelu Svoboda, v domě je i medicínské oddělení a sauna. Počet lůžek se snížil (neznámo proč) ze 45 na 22 lůžek ve 14 pokojích.

MARGARETTA (čp.360/ čo.4)

Sousední dům MARGARETTA (čp.360) v Chopinově ulici má orientační číslo 4. Byl postaven jako sezónní pension v roce 1903. K vlastní historii domu viz samostatné heslo MARGARETTA.

SVOBODA (čp.393/čo.6)

Architektonickou kuriozitou je lázeňský hotel CARLTON (čp.393) v Chopinově ulici s orientačním číslem 6. Názvy domů v Chopinově ulici zůstaly při totálním přejmenovávání domů v městě 1945 kupodivu beze změn, a to i hotelu Carlton. Nový název je z 50. let z doby odborářské lázeňské léčby v domě. K vlastní historii domu viz samostatné heslo Hotel SVOBODA.

SILVA (čp.498/ čo.8)

Dům SILVA (čp.498) byl postaven v roce 1928 v Chopinově ulici a dnes má orientační číslo 8. Dnes je v soukromých rukou. K vlastní historii domu viz samostatné heslo Hotel SILVA.

Tenisové dvorce u Lesního pramene (čp.63)

Tenisové dvorce u Lesního pramene byly uváděny v Chopinově ulici pod orientačním číslem 5. Toto číslo dnes bylo převedeno na hotel Střelnici. Roku 1937 měly tenisové dvorce telefon 2412 (později 2694). Na místě dvorců bývala původně stará střelnice z roku 1848. Když byla kol roku 1895 přestěhována dále do nitra lesa, vzniklo tu dětské hřiště. Z toho se pak vyvinuly tenisové kurty. Za první republiky prý patřily k nejlépe upraveným dvorcům u nás. Dnes jsou v nové úpravě.

Historie popisného čísla 63

Ještě STAAB (1872) uváděl pod čp.63 restauraci u domu KLINGER, která byla postavena roku 1825 a přestavěna v roce 1844. Majitelem restaurace byl uváděn Albert Klinger (+1858), po něm od roku 1842 Josef Dionýs Halbmayr Původní čp.63 bylo stále u Klingerovy restaurace a ještě před první válkou takto používáno (jídelna hotelu Klinger, což byla jedna z budov areálu Klinger). Až za druhé světové války se čp.63 přesunulo na klubovnu tenisových dvorců u Lesního pramene a majitelem klubovny bylo uváděno město Mariánské Lázně. V roce 1946 byl oficiální název "Tennishaus" nahrazen českým názvem "Klubovna tenisových kurtů".

Z historie tenisových kurtů

Uprostřed lesů – v idylické poloze u Lesního pramene – vyrostly tenisové kurty, které spravovala zdejší komise Lawn-Tennis-Turnier-Comitee. Bylo to sedm "červených" kurtů k hraní za každého počasí. Byly označovány za nejkrásnější v Československu. Byly vybudovány na místě bývalé střelnice, vybaveny novými šatnami, klubovnou, sprchami a nejmodernější úpravou kurtů, kterou tu provedla firma bratří Beckerů z Wiesbadenu a Excelsioru z Prahy, aby vyhovovaly nárokům "zhýčkaných" tenistů. Kurty se pronajímaly po hodinách hostům s učitelem tenisu nebo bez něho. Brzy se zde pořádaly mezinárodní turnaje a vedl se žebříček městských hráčů i klubů. Už před první světovou válkou se objevují zprávy o tenisových turnajích v Mariánských Lázních a také jména tenisových prominentů - WILDING, TROISSHEIM, PARKER; KREUZER; KINZEL; von WESELY, hrabě SALM a jiní, kteří se pravidelně účastnili zdejších lázeňských tenisových turnajů a zemských soutěží. I po první válce bylo velice pečováno o propagaci tenisu a bylo potěšením pro aktivní tenisty i pro stálé diváky účastnit se vyhlášených turnajů. Později vzniklo nové, druhé tenisové centrum s deseti písečnými kurty u kavárny BELLEVUE.

V dubnu 1945 byly prováděny na kurtech u Lesního pramene popravy německých dezertérů smrtí zastřelením vojáky zvláštního útvaru SS. Tyto popravy popsal místní farář Raimund Träger, který dával odsouzencům poslední útěchu. Velení SS mělo v té době dočasné sídlo v domě Helga, později krátce v domě Lil.

Montérský dům (čp.307/čo.10)

MONTERSKÝ DŮM stojí naproti starému vodojemu po pravé straně. Byl postaven roku 1895 jako prosté přízemní stavení Monteurhaus s čp. 307. Majitelem bylo město Mariánské Lázně. Zde bydlíval hlavní městský vodař. Roku 1899 se tu uváděl Friedrich Staab, městský montér. Podle ústní tradice tu prý bydlel kdysi někdo z cirkusu Krone, snad sám majitel. Proto se domu tradičně říkalo "Cirkus Krone" a vytratila se i příčina tohoto názvu.

Hájenka čp.598 (čo.12)

V těsné blízkosti dvou metrů, vf sousedství u montérského stavení čp.307 bylo postaveno na konci Chopinovy ulice malé stavení s orientačním číslem 12 a popisným číslem 598. Podle zde visícího paroží se tu říká prostě "Hájenka". Byla postavena kol roku 1975. Před rokem 1980 dům dosud nestál.

Starý vodojem (1895) bez čp.

Starý cihlový vodojem z let 1893-1895 se dosud nachází, zarostlý v pleveli a rozpadající se, při silnici po levé straně, proti Montérskému stavení a desítky let je mimo provoz. Ruina více než stoletého vodojemu nás zavádí k starostem s vodou, jakými se potýkaly Mariánské Lázně v poslední čtvrtině 19.století. V roce 1895 byla dokončena stavba údolní přehrady nahoře na Kamenném potoce. Přehrada měla zprvu kapacitu jen 90 000 m3 vody a maximální hloubku 995 cm. Koruna hráze ležela 729 m n.m. Poprvé se přehrada naplnila v roce 1896. Z této přehrady byla vedena voda potrubím do velkého vodního rezervoáru v Maxově údolí, kde byla komora, rušící příliš vysoký tlak vody. Odtud byla tato užitková voda rozváděna do městské vodovodní sítě. To byla funkce tohoto, dnes opuštěného vodojemu.

Kavárna Lunapark (čp.94)

Původní klášterní pila zde byla postavena roku 1860 premonstrátským klášterem Teplá. Zde se vyráběly bedny pro lahve minerálních vod Mariánských Lázní. Brzy stihl klášterní pilu stejný osud jako u jiných míst v okolí – stala se kavárnou CAFÉ MAXTHAL, název měla podle Maxova údolí, které dal kultivovat tepelský opat Max Liebsch. Podle něho bylo údolí nazváno.

Původní jednoduché dřevěné stavení s kolnami a stodolou bylo přestavěno na cihlové resp. byly přistavěny další stavení. Tepelský klášter kavárnu pronajímal a v roce 1906 tu byl nájemcem Franz Dierl a kavárník Julius Dierl – zřejmě bratři. Kdysi měla v těchto místech stát přehrada, ale plány ji posunuly mnohem výše na dnešní místo nahoře na Kamenném potoce (Steinbach).

Po roce 1945 dostala nový název LUNA PARK a nedaleko domu zřízeno přírodní letní divadlo Víta Nejedlého. Pro nepříznivé vlhké podmínky bylo později zrušeno. Kol roku 1965 se zde uvádí jako trvale bydlící Štefan Mičo.

Kavárna byla v provozu do roku 1990 a zažila desítky let doby velké konjunktury. Byla oblíbena u lázeňských hostů, konaly se tu každým dnem odpolední čaje a stálí hosté z řad rekreantů a pacientů, kteří se do Mariánských Lázní každoročně vraceli, ji nazývali "Kočkodrom". Po roce 1990 zůstala řadu let opuštěna a chátrala. Po nové přestavbě je znovu v provozu včetně odpoledních čajů.

V současné době (2005) je prezentována jako tříhvězdičkový hotel LUNA PARK, který má 46 lůžek v 8 dvoulůžkových pokojích 8 třílůžkových pokojích a 1 apartmán. Znovu se konají odpolední taneční čaje, restaurace nabízí také speciality rybí a zvěřiny.

Úpravna vody CHEVAK čp.593

Nová, moderní úpravna vody byla postavena v šedesátých letech. Budovala se řadu let a nemá příslušnost k Chopinově ulici ani číslo orientační, ale popisné číslo je čp.593. Nyní zajišťuje městu dodávky pitné i užitkové vody (nerozlišuje se). Vodu bere z nedaleké přehrady a upravuje. Do přehrady však přicházejí nejen vody z okolních studní a toků, ale i z Podhorního rybníka a z horní části Třebízského potoka. Nová úpravna byla několikráte rekonstruována a kapacita rozšířena.

Strážní stavení u přehrady bez čp.

vyrostlo kol roku 1970 na hrázi údolní přehrady, která má obsah 270 000 m3. Dříve tu bývalo dřevěné stavení. Za válek byla přehrada hlídána vojensky. Strážní domek však měl být stavěn až za druhé světové války. Nemá číslo popisné. Majitelem je Povodí Ohře.

Literatura a prameny - Chopinova ulice
SCHWARZ Johann: Adreßbuch der Stadt Marienbad in Böhmen, Kühnels Verlag Leipzig 1899
Adreß- und Geschäftshandbuch der Kurstadt Marienbad und der Städte Tepl und Königswart, Gschihay Marienbad 1906
Adreßbuch der Kurstadt Marienbad, Schindler, Marienbad, 1929
MIESSNER Rudolf: Illustrierter Führer durch Marienbad und Umgebung, Marienbad 1924 et 1937 et 1939
MORAVEC Radim: Mariánské Lázně a okolí - turistický průvodce, Státní tělovýchovné nakladatelství Praha 1955.
SCHMIDINGER Alois: Wegweiser für Marienbads Kurgäste, Kronberger-Weber Praha 1838
SEDLÁČKOVÁ Eliška: Komplexní průzkum lázeňského místa Mariánské Lázně, Výzkumný ústav lázeňský, Mariánské Lázně, 1956
ŠVANDRLÍK Richard: Pomístní názvy na katastru Mariánské Lázně, I. a II.díl, Správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les Mariánské Lázně 1975-1976