František Ondříček

český houslista, * 29.4.1857, Praha, + 12.4.1922, Milán (popel uložen na Vyšehradě). V Mariánských Lázních koncertoval mj. v roce 1890 v radničním sále.

Syn Jana Ondříčka, hrával v otcově kapele ještě dříve než začal chodit do školy. Soustavně se učil u Jana Webera (1870/72), studoval u Antonína. Bennewitze na pražské konservatoři (1873/76), kterou absolvoval skvělým přednesem Beethovenova koncertu a zahájil dráhu koncertního umělce. Lichotivě veřejně uznání Henryka Wieniawského zjednalo mu podporu k dvouletému studiu u L. J. Massarta na pařížské konservatoři (1877/79, I. cena]. Zůstal v Paříži dvě léta, byl stálým sólistou koncertů Pasdeloupových, vystupoval (1879/81) v Paříži a jiných městech Francie, v Bruselu, pak po krátké návštěvě vlasti (1881 až 1882) hrál v Londýně (1882) a ve Vídni, kde dobyl rozhodujícího úspěchu.

Od té doby podnikal koncertní cesty po Evropě (v evropském. i asijském Rusku v letech 1881-1910 byl celkem 20krát) i v severní Americe (měl 70 koncertů v sezóně 1895/96). Páteří jeho obrovského repertoáru byl sólový Bach (Ciacona), sonáty, ze- jména Beethovenovy, a nejslavnější koncerty světové literatury - Beethoven, Paganini-Mendelssohn, Ernst, Brahms, Čajkovskij, Bruch. Zvláště je jeho umění spjato s Dvořákovým koncertem a: Byl jeho prvním interpretem v Praze 14.10. 1883 a uvedl jej do světového repertoáru ve Vídni 2.12 1883.

Koncem 19. a počátkem 20. století byl jedním z nejslavnějších světových houslistů, obdivován pro plnokrevnou hudebnost, vrcholnou techniku, monumentalitu a podmanivost slohového, zároveň však silně osobitého I realisticky pravdivého podání. Vyvrcholuje tradici Slavíkovu a Laubovu, byl nádherným vzorem veskrze českého a slovanského umělce a ve svém oboru přímo symbolem národního rozmachu. Byl zahrnut oficiálními poctami všeho druhu. Po jmenování komorním virtuosem se usadil ve Vídni (1888), aniž však přerušil styky s vlastí. Byl profesorem mistrovské školy soukromé Nové vídeňské konservatoře (od září 1909, ředitelem od 1912), vypracoval se svým žákem MUDr.S.Mittelmannem novou metodu houslové hry na podkladě anatomicko-fysiologickém, která byla vydávána 1909/12 ve Vídni. Po zjevných úspěších na Nové vídeňské konservatoři (žáci B.Orel, Ella Stillerová, L. Feldman, V. Švec, K. Korecký, V. Frait aj.) vydal dílo "Elementarschule des Violinspiels" Peters.

Přechodně byl primárius vlastního kvarteta (Ondříček, Berthold Silbiger-Petr Stojanovič, Fr.Jelínek, Jul.Junek, 1907-1911), které čestně obstálo v soutěži s vídeňskými soubory (Rosé, Fitzner) při Haydnových oslavách ve Vídni (1909). Ze 76 kvartet provedlo v pěti večerech 20 koncertů.

Neustává však ani v činnosti koncertní, třebaže tu jeho pozice byla poněkud znesnadněna nástupem nové generace a účinky rodinných krizí. Po prvé světové válce vrátil se do Prahy jako profesor mistrovské školy [1919/22), kde již byli jeho odchovanci V.Frait, V.Rajtr, B.Šich, K.Vyskočil, H.Stitzenberger (Berger) aj., pokračuje takřka do posledního dechu v koncertních cestách doma i v cizině. Ještě 4 dny před svou smrti koncertoval naposled v Ženevě 8. dubna 1922.

DÍLO. Vedle své činnosti koncertní a pedagogické zaujímá Ondříček nikoliv bezvýznamné místo jako hudební skladatel nejenom některými lidově bezprostředními, muzikantsky svěžími a svrchovaně účinnými houslovými kusy a transkripcemi, ale zvláště ušlechtilým smyčcovým kvartetem, věnovaným Českému kvartetu.