13.

Před 150 lety

Goethe se loučil s Mariánskými Lázněmi

V roce 1823‚ před 150 lety, přijel do Mariánských Lázní Johann Wolfgang von Goethe na léčení potřetí a naposled. 29. června přijel do Chebu a 2. července 1823 do Mariánských Lázní. Ubytoval se tentokráte v domě "U zlatého hroznu" (dnes muzeum), když před tím oba pobyty strávil u Klebersberga (dnes Kavkaz). V roce 1823 přerostla jeho náklonnost k Ulrice Lewetzov v lásku a nakonec vznikly známé "Elegie".

20. srpna 1823 rozloučil se Goethe s naším městem. Toho dne spatřil Mariánské Lázně naposled. Odcestoval do Chebu a 11. září 1823 z Chebu do svého domova. 28.8. zajel z Chebu ještě do Karlových Var a v prvých zářijových dnech před 150 lety viděl naposled Ulriku. Na tyto chvíle vzpomínali oba až do své smrti.

Nebyla to jen Ulrika, pro kterou si Mariánské Lázně připomínaly odjakživa Goetha. Goethe totiž významně ovlivnil jejich růst a založil tradici světového kulturního střediska v Mariánských Lázních. Na místě Russovy sochy Goethe stojí od konce 2. světové války stále deska, připomínající nacistickou éru. Toto provizorium přežívá a připomíná našim pacientům z NDR - je to opravdu vhodné? - tuto éru. Vždyť jsme četli (v č.2)‚ že v NDR je velká snaha, aby zde znovu stála Goethova socha v plném lesku. Vláda NDR prý nabídla městu postavit velký pomník. Goethovy sochy jsou v Karlových Varech, v Lokti aj., a také v Mariánských Lázních by měla nějaká důstojná památka a mělo by se odstranit deskové provizorium.

Pokračování historie Mariánských Lázní:

Jak vypadalo první osídlení v místě u Křížového pramene

S historií Mariánských Lázní, resp. vznikající osady nazývané "Kyselky" (beim Salzbrunn), jsme se rozloučili v č.11. Tehdy jsme zeširoka probírali otázku stavby prvního lázeňského domku, otiskli Felbingerův neumělý, ale sympatický nákres stavení a časově určili dobu stavby(1782-1786), tedy nejméně o pět let dříve než se dosud tradovalo.

Vraťme se k počátkům osídlení u pramenů. Roku 1790 jsme opustili vznikající osadu se šesti dřevěnými staveními, s kapličkou a domkem u Křížového pramene. Stál tu:

1. domek u Křížového pramene (postavený Nehrem 1790 k ochraně hostů při dešti; )

2. kaplička (se zvonkem, rovněž z roku 1790 )

3. obytné stavení Antona Fischera vedle Křížového pramene z r. 1786 ( u Fischera bydlel také krejčí Josef Seidl. Stavení stálo do r. 1821, kdy bylo strženo a postaven nový dům na nedalekém místě, kde dnes stojí léčebna "Rozkvět", s tehdejším jménem "U tří lilií". Pozemek původního Fischerova domku koupili Nehrovi potomci. BRANDL udává rok stržení již 1811.)

4. Obytné stavení Václava Hammera pod Fischerovým stavením z r. 1786 (původně oba dřevorubci; 1823 stavení strženo a postaven nový dům "Zelený strom")

5. mlýn na mletí a pila, majitel Izák Kohnhäuser, postaveno r. 1790, pod Hammerovým stavením. Mlýnské kolo tehdy poháněl potok., tekoucí nad dnešní budovou ředitelství lázní, nad hudební školou a vtékající do Třebízského potoka. Jmenoval se Steinhaubach (podle vrchu Špičák - Steinhau) a nyní se mu říkalo Mlýnský potok (Mühlbach). Posiloval ho tehdy potok Schneidbach (dnešní Třebízského potok), který přitékal až pod Křížový pramen. Mlýn byl stržen roku 1819 a nový postaven v místech dnešního Cristalu, kde předtím stával

6. zbrojní hamr (Waffenhammer), postaven 1790 rovněž Izákem Kohnhäuserem, ale stržen již po několika letech ( nestál již před rokem 1818);

7. domek na odpařování soli, postavený 1789 za opata Ambrože Schmidta namístě staré chýše kde Nehr léčil Gubernáta, r. 1800 - dle BRANDLA - bylo postaveno na něj patro a domek sloužil jako obydlí fořta Maxmiliána Felbingera jako židovský hostinec. Roku 1828 byl dům stržen a postaven u Ferdinandova pramene na úšovickém katastru ve starém slohu "fachwerk" jako obydlí pro paliče cihel.

8. první lázeňský domek u Mariina pramene se 4 koupelnami z let 1782-1786, který sloužil ještě roku 1808, brzy potom stržen.

Na obrázku jsme zachytili schematicky toto první osídlení. Všechna stavení byla přízemní, dřevěná s kamennými základy: pouze solivárna dostala po letech patro. Stavební styl s trámy, vyčnívající z omítky a srubovým přízemím neboli "fachwerk" byl typický pro tuto dobu. Příklad tohoto stylu zůstal zachován do tohoto roku v horním stavení ve Stanovišti, včetně vzácného již střešního arkýře (byť vyhořelého); bohužel památka, o které se zmiňoval GNIRS v soupise památek, nezůstala ve Stanovišti uchráněna a dnes tu stojí právě ukončované stavení moderního typu.

Osídlení "Kyselky" z roku 1790 nalézáme po 14 letech - v roce 1804 - ve stejném stavu, pouze solivárna dostala patro. Nepřibylo v tomto dlouhém období ani jedno stavení a naděje doktora Nehra na postavení lázní v Údolí pramenů se hroutily. Roku 1802 oslavil Nehr padesátiny a s přibývajícím věkem ztrácel trpělivost v čekání; zmnohonásobil tedy své úsilí při léčení nemocných a při shromažďování důkazů o ceně zdejších léčivých pramenů.

Stavba lázní záležela na příznivém rozhodnutí opata, který vládl klášterním majetkem. V cestě již nestála lesní rezervace, ale bohužel klášter sám. Nežil už hrabě Trautmannsdorf, jehož rozhledu a prozíravosti jeho nástupci neměli.

Psali jsme již o tom, jak opat Hubl přecházel Nehrovy návrhy i prosby s naprostým nezájmem a hledal zdroje příjmů pro klášter v nedomyšlených zemědělských reformách, které končily bez úspěchu, neboť nevzal úvahu jiné klima a jinou půdu kraje. Při tom v Údolí pramenů ležel nesmírný zdroj příjmů pro klášter na dosah ruky. Když konečně roku 1801 opat Hubl umírá, je Nehr přesvědčen, že nyní je blízko doba splnění jeho plánů.

Nehrovy naděje nesplnil ani nový opat a jeho přítel dr. Pfrogner

Hublův nástupce Dr. Chrysostomus Pfrogner byl osobním přítelem Nehra a tak Nehr po právu očekával, že Pfrogner podnikne rázné kroky k budování lázní. Ale Pfrogner stále odkládá taková rozhodnutí.

Jak pro Hubla tak pro Pfrognera byly lázně něčím novým, cizím, nevyzkoušeným. Trpící nemocní, chudí, nemohli klášteru příliš dát kromě vděčných modliteb. Byl to riskantní podnik a k tomu je nikdo - kromě "poblázněného" Nehra - nenutil. Dr. Pfrogner odmítl Nehrovu prosbu postavit v údolí lázeňský a hostinský dům, a tak Nehr dosáhl od něho pouze toho, že bylo uděleno povolení k osídlování u kyselky pro mravné a pracovité umělce a řemeslníky, čímž hodlal Nehr pomoci dosavadním kolonistům i hostům v pustině před nouzí. Ale léta ubíhala a noví osadníci nepřicházeli.

Dr. Chrysostomus Pfrogner stanul v čele kláštera v období boje o moc mezi církví a vládou. Císař Josef II. Zasadil církevní autoritě těžký úder, se kterým se církem nesmířila a snažila se vrátit kolo dějin zpět. Cílem bylo obnovit svou bývalou světskou duchovní moc nad poddanými a k tomu bylo použito všech nevybíravých prostředků. Pfrognerovo období hodnotí KARLÍK: "Bylo nutno odstranit neoprávněné vměšování vlády do církevních záležitostí a vrátit do starých kolejí disciplínu církvi." 2. dubna 1802 vychází nařízení dvora o tom, že veřejná výuka má být ve formě patronátů v rukou církve. Roku 1805 byl zřízen v Plzni, stejně jako v některých jiných městech, filosofický ústav a gymnasia se stala šestitřídními. Ústav i gymnasium řídil tepelský opat a profesorská místa obsazoval klášterními bratry.

Zatímco Hubl proslul zemědělskými reformami, dr. Pfrogner se zaměřil na teoretické náboženské problémy. Bojoval proti nastalé prioritě filosofie nad teologií a snažil se spojit obojí. Pfrogner byl předtím prefektem generálního semináře, pak profesorem církevních dějin na teologické fakultě v Praze.Jako opat napsal "Úvod do dějin křesťanského náboženství a církve" (Praha,1801, Praha 1805), "O původu zla a dobra" (1806), " O přirozené souvislosti dobra a zla (1808), " O lidském vzdělání a jeho vztahu k poslednímu soudu" (1810), " O nekonečné dobrotě Ježíše a ničemných snahách jeho protivníků zničit jej" ( 1812) a nedokončeny zůstaly " Církevní dějiny Čech" a " Historie Husova". Jeho práce " O pojmu sebekritiky" vyšla 1804,1806 a latinsky 1812 (Kašpar Wiesner). Avšak jeho knihy ležely celkem nečteny a jeho ohromné úsilí spisovatelské nám připomíná trochu zemědělské reformy jeho předchůdce Raimunda Hubla.

Roku 1804 získal klášter patronáty nad farnostmi bývalého chotěšovského kláštera - Uherce, Stod, Chotěnov, Dobřany, Holešov, Litice,Sekyřany a Touškov - o které se tolik a marně snažil již jeho předchůdce. Roku 1805 dostaly Úšovice faru.

Mezitím v Údolí pramenů pracoval dr. Nehr na lidstvu mnohem prospěšnějším díle - pomáhat nemocným léčivými prameny. Neměl však prostředků ani pomoci.

Schallerovo svědectví z roku 1788

Jaroslav SCHALLER v roce 1788 ve své Topografii království Českého poprvé používá názvu Marienbad - Mariánské Lázně při popisu osady Hamrníky - Selské mlýny. Citujeme:

"14) Hammerhof, ein Schlösschen und Meyerhof, zählet sammt dem Hochofen, 3 Hammern und der sogenannten

15) Bauernmühle, 21 N. (=čísel), hier sind drey trefliche Gesundbrunnen, deren einer der gesalzene, der zweyte der Ambrosianische, und der dritte das Marienbad genannt wird. Die Bestandtheile und Wirkungen dieser Wässer haben die berühmten Hrn. Aerzte Zauschner, Suchomel und Říha untersucht, und durch besondere Abhandlungen des Publikum kund gemacht. Heut zu Tage wird das bekannte Tepler Salz, welches aus der hiesigen Salzquelle verfertiger wird, nicht zum gemeinen Gebrauche sondern nur zu den Arztenmitteln verwendet."

Byly dobře známy tři prameny: Křížový, Ambrožův a Mariin; a dále byl znám Úšovický (Ferdinandův). Okolní vesnice měly tyto počty stavení v roce 1788: Úšovice 30, Stanovíce 8, Vlkovice 22, Martinov 17, Chotěnov 9, Holubín 10, Pístov 6, Dolní Kramolín 13, Zádub 16, Závišín 16, Milhostov 14, Sítiny 43, Ovesné Kladruby 49.

Felbingerova kronika

Ve sborníku "Aus Goethes Marienbader Tagen" z roku 1932 jsme nalezli článek Prof. Dr. Benedikta Brandla s názvem "Die älteste Chronik des Kurortes Marienbad" - "Nejstarší kronika lázeňského místa Mariánské Lázně." BRANDL v něm rozebírá okolnosti sepsání Felbingerovy kroniky.

Předválečný archiv Mar. Lázní vlastnil tuto kroniku ručně psanou Janem Nepomukem Felbingerem (1768-1835) ve dvou exemplářích. Třetí znění kroniky vlastnil tehdy dr. Emil Wachtel z Mariánských Lázní.

BRANDL píše:

"Felbingerova Kronika lázeňského místa Mariánské Lázně, jejíž prvé znění máme před sebou tvoří spolu s přiloženými 92 nákresy plněhodnotný doplněk k nejstarším tištěným spiskům o Mariánských Lázních a představuje rovněž ne nevýznamný příspěvek ke stavební historii Mariánských Lázní.

Felbingerovy poznámky tvoří svazek folií o 170 stranách, který je svázán v tuhých deskách s koženým hřbetem a koženými rohy. Titul na desce zní: "Číslo I. Kronika lázeňského místa Mariánské Lázně od r.1816 do 1853 et 1854 et 1855".

Na prvé stránce prvního listu je nápis: "Uvnitř uvedené poznámky týkající se kroniky lázeňského místa Mariánské Lázně Janem Nepomukem Felbingerem jako pokladníkem a církevním účetním kláštera tepelského a stávajícím důchodním účetním jsou svědomitě sepsány a také proto, že tento sám ve službě, kterou konal jako pokladník měl častěji příležitost‚ aby si tyto poznámky dělal od r.1786."

Felbinger popisuje nyní zevrubně, jek nechal postavit v letech 1816 až 1818 za velkých obtíží prvý dvoupatrový dům z kamene s domovním štítem "Císař Rakouský" a s křídelní budovou (dnešní dům "Tatra" na Gottwaldově náměstí). Potom uvádí,co zná z vlastní zkušenosti o mariánskolázeňských pramenech od r. 1786. Připomíná prameny Ambrožův, Mariin, Křížový, Karolinin a nejstarší dřevěné koupelničky u Mariina pramene a názorně ukazuje ve skizze ručními nákresy další vývoj lázní do roku 1816. Od 1816 uvádí nákresy na způsob denníků podle jednotlivých let, ve kterých uvádí nejdůležitější události a opět dokládá stavební vývoj lázní tomu odpovídajícími ručními nákresy.

BRANDL dále cituje Felbingera až do r. 1823 a pokračuje.

"Tato kronika byla psána v r. 1835 jak Felbinger výslovně uvádí na straně druhé 16. folie, kde píše: "V měsících listopadu a prosinci 1835 napsal starý Felbinger za oněch krátkých a mlhavých dnů tento popis s kresbami perem a s brýlemi; pročež musíme starého Felbingera omluvit. Bylo nás šest: já, brýle, papír, tužka, pravítko a inkoust, s mnoha přemýšlením učinili jsme‚ co bylo možné. V padesáti letech mohou lidé ono číst a na mnohé vzpomínat."

Podle toho Felbinger sepsal tuto kroniku zčásti podle vzpomínek, zčásti na základě starších vlastních poznámek. Musíme připsat nepřesnosti jeho vysokému věku života - při sepsání kroniky měl 67 let a nemohl už na mnohé přesně pamatovat. - Později doplňoval prázdná místa v kronice. Zvláště údaji o svých osobních poměrech. Tak např. na třetí neočíslované straně folie ručního spisu píše: "Tento popis onen Felbinger v roce 1848 ve věku 80 let znovu přepsal (pozn. B.B. - tím je míněno druhé zněni kroniky pocházející z r. 1848) a ještě při jasném rozumu všechno svědomitě uvedl s vlastním přesvědčením (mit eigener Überzeugung)." Dále připomíná Felbinger‚ že on sám sloužil klášteru Teplá pod osmi převory 37 let, jeho otec Tomáš Felbinger 40 let a jeho děd Jiří Weininger 33 let. On sám byl přeložen na odpočinek od r. 1817, ačkoliv by ještě mohl sloužit 31 let. O svém vlastním vztahu k Mariánským Lázním uvádí na čtvrté nečíslované straně folie rukopisu: "V roce 1786 je tento Felbinger tehdy jako kontribuční písař za panování ctihodného pana převora hraběte Trautmannsdorfa vrchnosti kláštera Teplá po dobu sklizně obilí ve vrchnostenském Hamrnickém dvoře, asi čtvrthodiny od Mar. Lázní. vzdáleném, určen k dozoru na pět týdnů. Proto se tehdy ten Felbinger také častěji k pramenům dostal, aby mohl pít Ambrožův pramen... V r. 1788 byl tento Felbinger rovněž zde v Mariánských Lázních a nalézá Mariin pramen používaný k lázni a vystlaný prkny..."

Na druhé straně 16. listu čteme: "Starý Jan Felbinger jako penzionovaný daňový pokladník kláštera Teplá a později také majitel domu zde v lázních, domu, který je podle domovního štítu nazýván "U císaře rakouského"‚ má už za sebou roku 1852 věk 84 let."

Na první straně 62. listu nalézá se zpráva: "V roce 1853 7. ledna byl přestěhován starý Felbinger ze svého domu U císaře Rakouského, který zde v Mar. Lázních postavil, do Ruského domu k bydlení a sice ve svém 85. roce věku. 19. února 1853 byl dům Císař Rakouský, postavený starým Felbingerem ... v lázních prodán Bertou, paní Karla Felbingera za peněžní sumu 55 000 fl. Franz Schönbachovi, zde v Mar. Lázních již delší čas přítomnému krejčovskému mistru, z Vídně. A tento majitel domu Karel a paní se svou rodinou se usadili po čtvrt roce v městě Plzni a Karel a paní s dětmi 10. května 1853 odcestovali.

V měsíci srpnu 1854 byl dům Císař Rakouský zde se nacházející v Mariánských Lázních znovu prodán Schönbachem doktoru mediciny Franklovi."

Poslední vlastnoruční poznámky kronikáře, nacházející se na straně 70. folie, zpravují o požáru 27. ledna 1855, který vypukl v Plané.

Již připomínané třetí znění kroniky, které tvoří zkrácený výtah prvního znění (originálu) a nebylo psáno samotným kronikářem, ale ukazuje na dva odchylné rukopisy ‚ obsahuje ještě několik doplňujících poznámek o Felbingerovi a jeho příbuzenstvu. O tom čteme na straně 4: "1790-1802 nemůže si starý Felbinger co se týká Křížového pramene ještě na mnohé s jistotou vzpomenout, protože také tento Felbinger měl a použil častěji příležitosti být se svým bratrem Antonínem Felbingerem ‚ který byl lesník kláštera Teplá a také jeho bratr Maxmilián Felbinger, ustanovený bývalý revírní myslivec (Revier-Jäger)‚ bydlel zde v Mariánských Lázních v solivárně; podle toho bylo následující s vážností zaznamenáno."

Z osobních dat uvedených v kronice sestavujeme následující obraz života kronikáře a jeho rodiny:

Jiří Weininger, děd z matčiny strany byl 33 let ve službách kláštera. Otec kronikáře‚ Tomáš Felbinger, oženil se s dcerou Jiřího Weiningera. Z manželství pocházeli tři synové: Antonín Felbinger, fořtmistr, Maxmilián Felbinger, fořt v Mar. Lázních a Jan Nepomuk Felbinger, náš kronikář. Tento 26. února 1768 narozen, byl v roce 1786 kontribučním písařem (sepisoval obilí uložené do sýpek) na Hamrnickém dvoře a u pramenů. Později byl rentovním účetním, církevním účetním a pokladníkem v klášteře Teplá. V roce 1817 byl převorem Reitenbergerem přeložen do penze. Postavil 1816-1818 v Mariánských Lázních první kamenný dům s dvěma patry‚ nazvaný "Císař Rakouský". 21. května 1823 začal vykonávat dohled v čítárně ve starém lázeňském domě pro klášter Teplou. Bydlel do r. 1853 v domě "Císař Rakouský" u svého syna Karla a v květnu 1853 přesídlil ke svému bratrovi Maxmiliánovi do Ruského domu, postaveného roku 1811. Tam zemřel 8. března 1855 ve věku 87 let.

První a druhé znění kroniky daroval archivu města Jan Schlesinger (1819 - 1890), vrchní a zvláštní učitel." Potud BRANDL.

Felbingerova kronika existuje!

Po druhé světově válce zmizela všechna tři znění kroniky. Nové české osídlení a město žily jinými starostmi. Zůstaly tisíce nezvěstných lidí, pátralo se po jejich osudech, než po osudu této kroniky. V novém muzeu se kronika nenacházela a pokládala se za ztracenou ve válce.

Šťastným okamžikem pro nás bylo, když se nám dostalo do rukou prvé znění Felbingerovy kroniky, které jsme v prvých chvílích považovali za falzifikát. Tato vzácná památka, první kronika našeho města je dnes uložena v okresním muzeu v Chebu a z jejích stran budeme nadále čerpat při pokračování historie našeho města.

U pramene Teplé

Řeka TEPLÁ byla nazvána podle teplých minerálních karlovarských pramenů, které do ní vtékají. Teplá ústí do Ohře u Karlových Varů. Podle řeky bylo pojmenováno i město Teplá, hrad a klášter, neboť osídlení postupovalo proti proudu řeky a neslo s sebou i její původní název.

TEPLÁ je nám dostupná jako malá říčka z Mar. Lázní, když jedeme ze Závišína do Rájova (přejíždíme u malého lesíka za Závišínem můstek přes Teplou) nebo když jedeme do Teplé (přejíždíme můstek za Podhorní myslivnou). U pramenů se říčce říkalo v minulosti Galecký potok. Když se vydáme od Rájovské silnice proti proudu pstruhy bohaté Teplé, projdeme lesíky a bažinami, v těchto suchých dnech schůdnými, dojdeme do úzké prolákliny, kde pramení Teplá.

Pohodlněji přijdeme k pramenům Teplé po cestě od Polomu směrem na Rájovskou myslivnu a odbočíme na rozcestí v lese doprava po široké jízdní cestě, která nás zavede k uvedené proláklině. Zde protéká sotva znatelný potůček, místy mizí. Jsou tu i umělé regulační brázdy za účelem svodu po vrchových vod do potůčku.

Není tu sice obroubená studánka s cedulí "Zde pramení Teplá", ale místo zůstává přitažlivé neporušenou přírodní krásou. Je to jeden ze zapomenutých koutů v našem okolí.

TIS - právě vyšlo !

V srpnu 1973 vyšla velmi sympatická publikace s názvem "CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ - CHEBSKO", kterou vydal TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, okresní aktiv 13. zákl. skup. Cheb, s ONV Cheb. Zachycuje přehled území, chráněných nebo připravovaných k ochraně podle zákona čís. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody.

Publikace, tištěná ofsetem, má záviděníhodnou úpravu (proti naší Hamelice), za kterou vděčí Janu Harvánkovi, s mnoha kresbami, mapkami. Ale nejen forma, hodnotný je i obsah. Zajímavá a odborné čtení vítá náš vlastivědný kroužek: raison d'etre zájmu kroužku se nevyčerpává pouze historií místa, ale stejně tak nás přitahují přírodní krásy, flora a fauna okolí a po této stránce je publikace TISu lahůdkou. Proto se o publikaci blíže zmíníme.

V úvodu je vysvětleno značení chráněných území, pro nás známou zeleně smaltovanou tabulí, i značení doplňující v terénu.

Dr. Jaroslav Dvořák (který je také členem našeho kroužku) popisuje pak "Ašské Švýcarsko" (Rommersreuther Schweiz)‚ ležící mezi Hazlovem a Aší, vznik tohoto křemenného valu a zmiňuje se o vyhlídce na jihovýchodním okraji, zv. Goethova skalka. Na tomto oblíbeném místě J.W.Goetha je na jeho počest umístěna pamětní deska. Nedaleko odtud v údolí potoka nachází se v místech vápenatých břidlic hnědý vesuvián. Jeho tyčinkovitá odrůda uspořádaná paprsčitě ke středu se nazývá egeran (podle Chebu - Eger).

Dále je uváděno chráněné naleziště "Dolnice"na levém břehu Ohře pod ohybem železniční trati Cheb-Františkovy Lázně a připravovaná státní přírodní rezervace "Holina", ležící asi 2 km východně od Kynžvartu, kterou jsme na jaře navštívili.

Dr. Jaroslav Dvořák a Bohumil Brožek jsou autory podrobného odborného popisu státní přírodní rezervace "SOOS u Františkových Lázní" (vyhlášena 1961). Tento útvar na území zhruba 2x1‚5 km má pro své botanické, mineralogické a geologické zvláštnosti význam celoevropský a patří k našim nejcennějším chráněným územím.

Ing. Zbyněk Martínek píše ve svém článku "Rašeliniště Slavkovského lesa" obecně o rašeliništích, jejich vzniku, dále o historickém vývoji krajiny Slavkovského lesa. Rovněž připomíná naši známou "Dlouhou stoku" v souvislosti se změnami porostu vlivem dolování. Zmiňuje se o lovné zvěři na tomto území: poslední medvěd v krajině byl zastřelen roku 1698 na kynžvartském panství, poslední rys 1708 na Toužimsku. Dnes tu zůstává jelení zvěř a na svazích mufloni, převážně v jihozápadní a střední části Slavkovského lesa. Úřední stav je tu 350 kusů jelení zvěře, podle poloúředních sdělení až 520 kusů, což považuje za neúnosné. Lesní plochy mají 16000 hektarů a na 2000 ha jsou poškozeny loupáním a vytloukáním. Je tu i divoký vepř. Na území ubývá tetřeva, zato vzrůstá počet tetřívků. Stavy srnčí zvěře jsou ve Slavkovském lese bezvýznamné. Z dravců udržuje se výr, sovy, káně aj. Co se týká historie lesů, je zajímavé, že v 18. století bylo dobou obnovy zpustošených lesů, došlo k výsevu a umělému vysazování, z lesa byla odstraněna pastva, začaly se odvodňovat bažiny. Racionalismus ovšem vedl k "odpřírodnění" lesa - vyrostly čtverce a obdélníky smrkových a borových monokultur. V období po 2. světové válce díky správě vojenských lesů a statků nebylo území postiženo neuváženým experimentem (rozdělení lesních závodů na těžební a pěstební), který postihl státní lesy. V kapitole "Státní přírodní rezervace" popisuje Ing. Martínek chráněná území Kladské: "Tajga", "Lysina", "Paterák", "Křížky", "Vlček", "Planý vrch", "Smraďoch". V závěrečné kapitole "Vzduch v přírodních rezervacích" upozorňuje na hluboký vliv ozonického vzduchu na těchto územích na člověka, s převažující vůní vřesu, borůvek a rašeliníku v letním období, upozorňuje na význam rozptýlené zeleně v terénu, na význam zdejšího rezervoáru čisté vody, připomíná zákony na ochranu přírody v SSSR. Exhaláty ze Sokolovské pánve jsou pro tuto oblast velkým nebezpečím. Přitom tato oblast slouží nejen zemědělským a lesnickým účelům, rekreaci, ale vodním režimem zajišťuje zdroje pramenů v Mariánských Lázních i v Kynžvartě. Čím více roste znečištění vzduchu ve světě, hluk a problém odpadů, tím cennější se ukazuje zachovaná oblast Slavkovského lesa.

O kladských rašelinách dále píše Jaroslava Leopoldová a popisuje podrobné druhy vegetace na nich.

Je popsáno připravované naleziště "U cihelny", asi 1 km severně od Hazlova, jako jediné místo výskytu již zmíněného egeranu. Státní přírodní rezervace "Planý vrch" (vyhl. 1966) leží asi 2 km západně od Mnichova. Rozloha činí 11,26 ha. Leží na místě bývalého kamenolomu serpentinitového. Vzhledem k tomu, že se v sousedství zřizuje SPR "Pluhův bor", stejného charakteru, ale nenarušená těžebními zásahy, navrhuje se tato rezervace ke zrušení. Je přístupná po lesní cestě ze Sítin.

Zdeněk Hovorka píše o "Přírodní rezervaci "Huť." Leží na hranici ČSSR-NSR na nejsevernějším okraji Českého lesa jako "kousek nedotčené divočiny, kde na člověka zavane dech prasvěta". Je tu přirozená obnova porostů, bohužel, území nebude přístupné.

SPR "Smraďoch" (Stenker) leží v sousedství "Nimrodu" a má výměru 7,9 ha. Je známa mofetami (bahenními sopkami) s výrony plynů.

Ing. Dětmar Jäger uvádí navrhované chráněné naleziště "Amerika u Frant. Lázní s velmi vzácnými hnízdícími ptáky na místní rybniční soustavě. Např. je tu 31 vodních tažních ptáků.

Josef Kufner v článku "Slavkovský les přírodní rezervace, chráněná území" popisuje vznik Slavkovského lesa, klimatické poměry a tvoření rašelinišť, vegetaci a faunu dále technické údaje o Kladských rašeliništích. V závěru píše, že Tajga se Zámeckým rybníkem se stávají v poslední době cílem mnoha návštěvníků. Je nesnadné vyloučit tuto oblast ze sféry rekreačních zájmů. J.Kufner navrhuje:

a) vymezit a upravit terén na (Kladské) pro koupání;

b) vymezit a upravit prostor pro parkování aut co nejtěsněji u silnice Kladská - Prameny. Zakázat mytí aut;

c) vybudovat u rybníka v blízkosti pláže, alespoň nejzákladnější hygienické zařízení;

d) umístit na pláži několik větších odpadních nádob, které by se nejméně dvakrát v týdnu vyprazdňovaly;

e) v Tajze zřídit centrální přístupovou cestu vyztuženou kulatinou nebo latěmi, po níž by si návštěvníci mohli rezervaci prohlížet.;

f) na počátku tohoto chodníku vyvěsit informační tabuli i s pravidly chování návštěvníka v přírodní rezervaci.

Takový realistický přístup ochranářů je velmi přitažlivý. Chceme tím říci, že ochranářství - a v tom je obdoba i při ochraně historických a kulturních památek - nemůže jít maximalistickou cestou s cedulemi "Vstup přísně zakázán", ale musí hledat mnohem obtížnější sice, ale realističtější cestu - jak píše J.Kufner - sladění zájmů ochrany přírody a interesu návštěvníků o rekreaci. Tento protiklad je pouze zdánlivý - vždyť ochrana přírody historických památek se provádí právě pro člověka. Takového člověka je ovšem nutno informovat a vychovávat, aby úcta k těmto věcem byla přirozená a logická.

Nakonec Luděk Srp v článku "Přírodní rezervace Komorní Hůrka" popisuje vznik a stav této, jedné z nejmladších jícnových sopek v Čechách. Výzkum této sopky má svou krásnou historii, spojenou opět se jménem J.W.Goetha. Zde vyvrcholil boj mezi neptunisty a plutonisty. Neptunisté tvrdili, že jde o vyhaslé požářiště z moře usazeného hnědého uhlí. Plutonisté považovali Komorní Hůrku za pravou sopku, což potvrdil průzkum nitra, konaný v letech 1834-1877 lidmi hraběte Kašpara Šternberka. Podrobně je tu popsán příchod na Hůrku. Také Komorní Hůrka by měla být místem, které zná každý člen našeho kroužku.

"CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ - CHEBSKO" se povedla. Blahopřejeme a tešíme se na další publikace. Jedinou výtkou by byl pouze název publikace, který měl znít: "Chráněná území okresu Cheb. " Termín "Chebsko" je historickým, po řadu set let vymezeným pojmem autonomního území, které bylo připojeno před 650 lety k českému království. Již při oslavách tohoto výročí v Mariánských Lázních jsme upozorňovali na MěNV‚ že území Tepelské plošiny a Mariánskolázeňska bylo státotvorným českým územím, které nikdy nebylo připojeno k českému království prostě proto, že na tomto území český stát vznikal. U cizích návštěvníků pak vznikal dojem při oslavách, že rovněž tato část území Mariánských Lázní byla dodatečně k českému státu připojena. Jak přesně vymezený je pojem "Chebsko", lze se dočíst ve sborníku Minulostí západočeského kraje VI. v článku Vladimíra Holého "Připojení Chebska k německé říši" atd. a potvrdí nám to jistě i chebští historici a muzeum. Sborník správně respektuje okresní hranice, měl by však respektovat i historický pojem Chebska.

Problém Anglikánský kostelík

Stavbu anglikánského kostela podnítili již v 70. letech minulého století Angličané, pobývající zde na léčení. Roku 1877 předala Angličanka Mrs. Scott of Rhodono, která tu byla na léčení svému lázeňskému lékaři a tehdejšímu starostovi dr. Augustu Herzigovi, poměrně značný obnos 12000 zlatých. Obnos byl určen ke stavbě kostela, čímž chtěla vzpomenout svého manžela, zde v Mariánských Lázních zemřelého. Tento základní obnos se stále zvyšoval dobrovolnými sbírkami a dary.

Starosta získal vhodné stavební místo pod tehdejší "Mysliveckou ulicí" (dnes Ruská) a v roce 1878 se začalo se stavbou, zvláště když paní of Rhodono slíbila v případě že bude ještě nějaká částka chybět, že tuto doplní. Dr. Herzig pověřil stavbou místního stavitele Friedricha Zicklera, který vystavěl podle návrhů londýnského architekta tento kostel ve slohu romanticko-gotickém jako vesnický anglikánský kostelík. Na jaře 1879 byla stavba dokončena. Bylo použito zvláštních malých cihel s dutinou pro neomítnutou stavbu, V létě 1979 byl kostel zasvěcen a konány tu pravidelně bohoslužby anglikánské církve.

Uvnitř kostela připomíná ušlechtilou zakladatelku pamětní tabule. V r. 1911 byl tu zřízen reliéf zemřelého krále anglického Eduarda VII., který byl devětkrát v Mariánských Lázních na léčení. Pravidelně navštěvoval místní bohoslužby. Za 1. svět. války byl zvon sejmut, ale po válce znovu instalován a kostel byl renovován. O správu se staral syn budovatele kostela, Dr. Augusta Herziga, a jmenovec - advokát. Vlastníkem kostela je udávána (1938) společnost pro rozšiřování anglikánské víry v cizině, zkratky S.P.G., která zajišťovala pro letní měsíce anglického duchovního pro bohoslužby.

Na poslední schůzce našeho kroužku byl kritizován neutěšený stav této památky, která je v seznamu chráněných památek jako jediná stavba anglikánské církve v Československu, tedy unikát. Cihel je používáno pro podkládání kol aut, děti roznášejí cihly po okolí atd. Odpověď na náš dopis o této památce Radě MěNV přišla s tím, že majetkoprávní řešení stavby bude urgováno a v roce 1974 je počítáno s opravou této památky.