14.

Výstava "25 let zestátnění našich lázní" v hale MěNV Mariánské Lázně:

Než se zavřou brány výstavy

22. července 1973 byla slavnostně odhalena v Mariánských Lázních v parku proti Casinu pamětní deska k 25. výročí zestátnění lázní a zároveň otevřena v prostorách budovy MěNV výstava k tomuto jubileu.

Není to tak často, že se takto spojí informace o lázeňství v našem městě ze tří podniků tohoto oboru (lázní a zřídel) a ne vždy je taková věc připravena tak citlivou rukou, jak to provedli pracovníci "díla". Výstava se povedla a je třeba na ní pochválit i bezchybnost historických údajů o Mariánských Lázních, neboť po této stránce mají Mariánské Lázně úplně staletou nedobrou tradici. Doufáme, že všichni členové kroužku výstavu navštívili, ne-li, je čas nejvyšší. Výstava má končit 30. září a je umístěna v 1. a 2 poschodí haly MěNV.

Výstavu tvoří řada panelů a vitrin s fotografickými doplňky. Náš náčrt ukazuje postavení panelů a vitrin. Začneme s prohlídkou z pravého přístupového schodiště.

Na 1. panelu je výjev setkání doktora Nehra s dvěma muži (Gubernátové, jak je známe z historie) v lesní pustině (obraz je také v knihovně kláštera Teplá), dále ceny procedur v lázních za 1. republiky (taxy se pohybují od 30-80 Kč), a úsměvné pohlednice s reklamou hubnoucích žen v lázních. 2. panel hodnotí skutečný význam Reitenbergera o lázně, a to je potěšitelné. Jsou tu i čtyři foto Ferdinandova pramene vedle zvětšeniny Felbingerovy kresby tohoto pramene. Vedle tohoto panelu je maketa budoucí komunální spalovny odpadků K 2500, kterou vyrábí Uranové doly, Západní Čechy.

3. panel zobrazuje původní Ambrožův pramen opět Felbingerovou kresbou, pozdější gotický pavilonek, který tu stál více než 100 let a dnešní podobu Ambrožova pramene. Dále je tu foto Rudolfova pramene. 4. panel uvádí dvě nejstarší rytiny Mariánských Lázní (1812-1815)- osídlení u Křížového pramene hraběte Bukvoje a pohled na lázně u Mariina pramene, dále foto obrazu kolonády s Eduardem VII., který visí ve zotavovně Zápotocký, dále foto Skalníkovy busty, Nových lázní z poč.20.století a hodnocení Skalníka Goethem. 5. panel má tři zvětšeniny Felbingerových kreseb: původní Křížový pramen, Karolinin pramen s lázněmi a Mariin pramen s domkem (kresbu jsme otiskli v č.11.) Je tu i kolonáda u Křížového pramene z roku 1818 a dnes. 6. panel zachycuje Gagarina v Mariánských Lázních a písemný pozdrav prezidenta Zápotockého. 7. panel uvádí řadu význačných návštěvníků našich lázní: Goetha, jeho pomník a dnešní desku u muzea, podobizny Škroupa, Chopina, Rubinštejna, Gorkého, zdejší Wagnerův dům, dále Gogola, Gončarova a Pogodina. 8. panel je věnován Kavkazu (léčebna kdysi a dnes).

Vitrina 9. nás uvádí do minulosti Mariánských Lázní s kurlisty (zatrženo jméno Gončarov 28.5.1867 a Bruckner 6.9.1873), s knihami Nehra (1817), Heidlera (1819) a s různými džbánky a pohárky. Vitrina 10. se týká kroužku Klubu zdravotníků, kde je i naše Hamelika, práce o Hroznatovi a dále ukázky maleb na porcelánu výtvarného kroužku. Vitrina 11. představuje publikace vydané Výzkumným ústavem balneologickým, dále vývoj lahví minerální vody, včetně lahví z umělé hmoty. Vitrina 12. je věnována Excelsioru, minerální vodě.

13. panel nám představí nositele státních vyznamenání ve zdejší lázeňské organizaci: MUDr. Jan Neuwirth, Vlasta Suchánková a V.Kasl; 14. panel fotografie 10 vzorných pracovníků a kolektivu VIII. všeodborového sjezdu z Kavkazu. 15. panel fotografie kolektivu BSP - Tajga-Kavkaz zdravotníci, Kavkaz-pokojské, Alexandria, Poliklinika. 16. panel se vrací k zájmové činnosti pracovníků lázní: jsou tu práce fotokroužku i foto hudebního kroužku, vedeného v lázeňské veřejnosti oblíbeným kapelníkem Václavem Hájkem. Na 17. panelu je rekreace, různé zájezdy a bytová výstavba pracovníků lázní. 18. panel zobrazuje rekonstrukce lázeňských budov. 19. panel činnost různých profesí v lázních (Z prádelen, dílen).

Panely při schodišti (20. a 21.) nás zavádějí do nitra Výzkumného ústavu balneologického svými 22 fotografiemi a s textem, který nás seznamuje se směry prováděného výzkumu a 5 organizací ústavu. 22. panel je věnován historii Západočeských zřídel v Mariánských Lázních. Od roku 1952 se tu vyrábí Excelsior s příchutí a již 1955 bylo expedováno 5 milionů lahví. Stoupá vývoz do NDR.

23. panel na protější straně obsahuje časové řady v grafu počtu pacientů. 24. panel obsahuje graf podaných procedur a dále různé používané tiskopisy v lázeňské léčbě. Oba panely doplňují krásné barevné fotografie. Denní režim lázeňského pacienta ukazuje 25. panel s 12 fotografiemi. V druhém patře pokračuje výstava 26. panelem s článkem "Co neví host o kolonádě" uvádějící rozhovor se starostou města Ing. Janem Příhodou o perspektivě města a životním prostředím. 27. panel obsahuje soutěž na ideové architektonické řešení areálu Tepelský dům-Krym a foto rekonstrukce Pacifiku. 28. panel s fotografiemi poválečných Mariánských Lázní sousedí s kopií pamětní desky odhalené k 25.výročí zestátnění lázní. Na 29. panelu je mapka města s uvedeným potrubím minerálních vod a průřezy podloží lázní, v němž vyvěrají prameny. Poslední 30. panel bez textu uvádí 11 fotografií města. Další fotografie jsou umístěny jako doplňky všude po stěnách. Je tu i monumentální socha pijícího děvčete od sochařky Matějkové.

Výstava měla být původně umístěna na kolonádě u Křížového pramene a je škoda, že z tohoto původního záměru sešlo, protože počet těch, kteří by u kolonády výstavu shlédli, by se zmnohonásobil. Snad si to tato výstava zasloužila pro svou velmi solidní uměleckou a obsahovou úroveň.

Podle poslední zprávy výstava se zavírá o týden dříve, tj. již 24.9.1973. Některé z panelů budou přeneseny na kolonádu.

Jak se dříve jmenovala naše kina?

Kino KOLONÁDA se před válkou jmenovalo GLOBUS; druhé kino SLAVIA, leželo v tehdejší "Nové" ulici, a neslo název CENTRAL. V obou kinech se hrála denně odpolední a večerní představení.

Kinokavárna SLOVAN ještě v této podobě neexistovala. Dům se nazýval KONTINENTAL a byl hotelem s 26 pokoji a kavárnou.

Pokračování historie Mariánských Lázní:

Nehrův dům

Zdejší osídlení v letech 1790-1805 stagnovalo, ale zájem o léčení rychle rostl a nemocní nenalézali nocleh, jídlo ani odbornou péči. Když se Nehr vlastně po 25 letech (1779-1804) nedočkal pochopení od kláštera, rozhodl se, již jako 52letý k vlastní akci. Roku 1805 začal stavět z vlastních peněz veliký kamenný dům. Ve svém spisku o Mariánských Lázních o tom vypráví:

"11. listopadu 1801 byl zvolen opatem Chrysostomus Pfrogner. Od tohoto jako svého věrného přítele jsem očekával s důvěrou vyplnění svých přání co se týká tohoto lázeňského místa.

Mé prosby byly: 1. postavit lázeňský a hostinský dům plně odpovídající svému účelu; 2. nedovolit zde stavět domy nikomu než mravnému a pracovitému řemeslníkovi a umělci na panské povolení. Tato druhá prosba, ačkoliv k ní nebylo přihlíženo, byla stejně tak pro ct. klášter jako pro přítomné lázeňské hosty zcela jistě velmi prospěšná.

A tak odcházel rok po roku, aniž bych viděl, že jsou má přání plněna. Viděl jsem a vžil jsme se do toho, že budu muset sám přiložit ruku k dílu, má-li toto pokročit o jeden krok vpřed.

Až doposud zde nebylo možno nalézt ani jeden slušný dům pro počestného lázeňského hosta, ani pro mne, když jsem se zde z lásky k trpícímu lidstvu (na své náklady sem přicestoval) několik dnů zdržel, abych udílel rady nemocným a abych tu mohl vyčkat účinků vod.

Rozhodl jsem se proto roku 1804 postavit tu jeden dům, který by plně odpovídal těmto potřebám (přijímání lázeňských hostů a mému vlastnímu pohodlí) jako prvý svého druhu zde v místě. Když jsem si opatřil panská povolení, že mohu stavěti jak a kde se mi zalíbí, zvolil jsem - abych byl (v této pustině) blízko u lidí - to nejomezenější místo zde a totiž ono, které leželo mezi dvěma dřevěnými staveními, vystavěnými za časů pana opata hraběte Trautmannsdorfa, zcela pusté a prázdné.

Protože týž rok byl opatřen potřebný stavební materiál a jiné nepostradatelné stavební nářadí, začal jsem tuto stavbu v mnoha ohledech pro mne velmi nákladnou, v roce 1805 s celou vážností, a dostavil ji plně koncem května 1807. Tento můj dům byl zařízen pro pohodlí lázeňských hostů a rozdělen do 14 menších a větších pokojů a do 2 kuchyní.

Toho léta byl počet hostů, přicházejících z ciziny i z tuzemska, již tak vysoký, že těmto pokoje nedostačovaly (ani můj dům ani dva staré domky včetně solivárny k umístění) a tak se museli spokojit s přístřeším na půdě pod střechou. Čtyři lázeňské koupelny rovněž nestačily k tomu, aby bylo možno poskytovat potřebný počet koupelí lázeňským hostům z čehož povstala nespokojenost u lázeňských hostů a vzrůstalo reptání a stížnosti.

Pan opat se rozhodl proto v roce 1807 nechat postavit řádný lázeňský dům, který by byl opatřen 8 lázeňskými koupelnami a 5 dalšími místnostmi, které by sloužily k přijímání hostů - k mé nejvroucnější radosti. Nato stavba začala a pokračovala zcela vážně, až byla k uspokojení mému i lázeňských hostů úplně dokončena tohoto roku, takže roku 1808 nalezli tu vznešenější lázeňští hosté v 8 nově postavených koupelnách‚ chudší pak ve 4 starších koupelnových jizbách čas i prostor, aby se mohli pohodlně podle potřeby vykoupat.

V tomtéž roce (1808) byla již výše uvedená kaple slavnostně vysvěcena ctihodným panem P. Josefem Ortmannem, tehdejším arcibiskupským vikářem, konsistoriálním radou a ct. farářem v Mostě (Bruk), takže zde mohly být konány také řádné bohoslužby, zvláště o nedělích a o svátcích.

V tomtéž roce byly upraveny postranní stěny Mariina pramene čistě a trvanlivě fošnami a pramen obehnán kolem dokola laťkovým plotem; nedaleko odtud byl zřízen 1809 jeden sklep, stáj a dva prostory pro vozy a postupně bylo uděleno šesti žadatelům panské povolení, aby zde postavili stavení, tolik obtížně pro nemocné lázeňské hosty cesta od Křížového pramene k Mariinu, která křižovala přes bažiny, pahorky, příkopy, pařezy a dřevo, byla upravena na řádnou cestu na způsob silnice; jedna docela nová jízdní cesta byla založena roku 1811 od Křížového pramene k Hamrníkům; vycházkové cesty byly vedeny v pestrých křivkách tímto údolím bohatým na louky; bažiny byly vysušovány, pahorky a výšiny prokopány, údolí zarovnávána; nad dvěma velmi příjemnými a chutnými pitnými kyselkami byly postaveny na sloupech odpočívající kopulovité střechy a v roce 1812 rovněž postaven zcela nový lázeňský dům, kde bylo 16 koupelniček a "Touchenbad" - parní lázeň; starý lázeňský dům byl přeměněn v hostinec; až konečně ukončila ne neobávaná, ale pro tento okamžik zcela nečekaná mrtvice najednou také život tohoto horlivého opata 28.září tohoto roku v 61. roce jeho života. Bůh mu žehnej!"

V tom, že Nehr postavil tu větší dům, je jeho další veliká zásluha o rozvoj tohoto místa. Teď teprve viděl opat, že roste rychle počet hostů. Nechal proto postavit 1807 větší lázeňský dům ovšemže na mnohá naléhání dr. Nehra a nového opatského sekretáře Reitenbergera. Tak se nám tu poprvé objevuje nové jméno - Karel Reitenberger, které nás bude provázet celou další historií Mariánských Lázní.

Nehr dále píše (roku 1812):

"Jisté je, že mnohá zkrášlení tohoto místa by, když ne zcela přece jen zčásti nenastala, kdyby se o to nezasadil zplnomocněný pan P. Karel Reitenberger, profes a sekretář kláštera (Nehrobva pozn.: Během tisku tohoto spisku byl tento ct. muž zvolen svými bratry za opata kláštera Teplá.) svou chvályhodnou horlivostí, svou vytrvalou neúnavností při nepřetržité činnosti a s přiměřenou přísností.

Jak divoké, obávané a strašlivé toto údolí kdysi bylo, tak vlídné příjemné a přívětivé je v přítomnosti. Skoro všechny pahorky a prohlubně jsou již zarovnány; vodopády a bažiny jsou zčásti zasypány nebo vysušeny; odstraněny ztrouchnivělé pařezy a vývratě, kamení a pískové haldy; a toto malé skoro třírohé údolí, které kolem dokola chrání a střeží vrchy bohatě porostlé vysokými kmeny pyšných smrků, připomíná koberec bohatý květinami, který rozveseluje každé lidské oko svou rozmanitostí.

Neboť toto údolí tvoří jedině pastviny a květinami bohaté louky, které rozmanitě přetínají umělecky zakládané vycházkové cesty, běžící v proměnlivých křivkách, s topoly po obou stranách a dále jedna sjízdná ze severu na jih mířící jízdní cesta; louky se střídají s vysokokmennými bohatě rozvětvenými olšemi neuměle dílem jednotlivě dílem ve skupinách vyrůstající ve formě jakéhosi parku, s jedním ze severu a s jedním z východu dolů spadajícím pohořím na jih s krajinou bohatou nivami; ty jsou bohatě zavodňovány rychle proudícími, jako zrcadlo čisťoučkými potoky.

Pomocí vod z potoku je v nepřetržitém chodu udržován nejen mlecí mlýn a pila, ale také tam vzniklý zbrojní hamr. Zde nikdy nelze naříkat na nepříznivé působení severovýchodních větrů a tím méně na nedostatek stinných míst a vycházkových cest. Hluboké údolí formované na způsob kotle a lesem zdobenými pohořími zajišťují nás před oněmi větry; a krajina, bohatá stromovím a lesy poskytuje každému za parného dne v každé hodně dostatek příjemného stínu.

Na úpatí severního čedičového pohoří vyvěrá náš Křížový pramen svou perlivou křišťálovou a obsahem bohatou vodu. Na úpatí východního rulového pohoří naproti tomu vrhá náš Mariin pramen s prudkostí sobě vlastní svou na plyn bohatou tekutinu za šumění a hukotu. Dva velmi ostré a duchovně (geistig) chutnající poněkud jižně od Mariina pramene ležící pitné kyselky, z nichž horní byla pokřtěna Ambrožova a dolní Nová, škorpí se a soupeří o to, které z obou je chutnější, k uhašení žízně hodnotnější a více osvěžující.

Nyní stojí v tomto údolí k přijímání lázeňských hostí tu a tam stranou Křížového pramene již sedm nově postavených soukromých domů vedle dvou starých stavení, mlýna a vrchnostenského hostinského a lázeňského domu.

Je škoda, že jízdní cesty z východu, severu a západu přes pohoří do našeho údolí jsou tak pusté a nebezpečné. Naštěstí se sklání toto pohoří k jihu stále víc a víc, ba plně mizí a zanechává více jak 100 kroků širokou, zcela otevřenou brázdu tak, že se tudy může, třebaže oklikou, pohodlně dosáhnouti našich pramenů, aniž bychom se museli seznamovat s vrchy, po jedné skoro rovně běžící rovině jak pro jízdního tak pro jdoucího. Tato brázda vedoucí k jihu poskytuje lázeňským hostům nejen nádherný výhled, ale také pohodlnou vycházkovou cestu, vybíhající do roviny na dlouhé hodiny skrze kraje bohaté nivami.

S pomocí zasloužilého císařského astronoma pana P. Aloise Davida v mém zde se nacházejícím obytném domě podniknutých astronomických měření leží toto údolí 15 klafterů níže než klášter Teplá. Leží v čase 42" a 10' 30" v stupních západněji než klášter Teplá. Má tedy geografickou délku 30° 31' 45".

Čteme jeho dílko uvedené v tisku roku 1807 "Určování délky zábleskovým světlem od Kupferbergu k Angelhaus včetně mnoha jiných míst" na str. 60-61."

Zde končí Nehr svou kapitolu "Historie našich pramenů" v knize "Popis minerálních pramenů u Mariánských Lázní", vydáno Johanna Franeck, vdova Karlovy Vary, 1813.

Kolonie u Kyselky (stále ještě nepoužíván název dnešní) byla osadou vesnice Hamrníků a rovněž byla spravována hamrnickým rychtářem. Stavení číslováním navazovala na Hamrníky:

• čp. 29 měl Kohnhäuserův mlýn
• čp. 30 mělo stavení Antona Fischera
• čp. 31 měla solivárna, kde bydlel Max Felbinger a hostinský (Žid)
• čp. 32 mělo stavení Václava Hammera
• čp. 33 měl dům Jana Baiera (postaven 1807)

Osídlení stagnovalo do doby Nehrovy stavby (1807). Potom oživl stavební ruch v místě. Vedle Nehrova domu "U zlaté koule" se 14 pokoji a 2 kuchyněmi, který se stavěl 1805-1807, postavil hned 1807 rovněž patrový "U prince" (čp. 33) Jan Baier, domkář a tkadlec, v místech mezi mlýnem a stavením Hammera. Bydlel tu u něho rovněž Lorenz Bayerl, panský krejčí. Nájemcem Nehrova domu se stal Josef Lehrl (Nehr sám dům nespravoval).

Sezóna 1807 byla úspěšná a opat povolil stavbu lázeňské budovy. Stavba šla tak rychle, že již 1808 byl dům v provozu. Měl 8 koupelen a v patře 5 pokojů, jak píše Nehr (URBAN udává 8 koupelen a 8 pokojů). Roku 1808 tu bylo spolu se starým lázeňským dřevěným domkem 12 koupelen.

Dle Danzerova vyprávění, které si poslechneme příště, byl roku 1808, kdy osada dostala název "Mariánské Lázně", tento stav osídlení:

Vzácný host z Goethova potomstva

Dr. Wolfgang Vulpius v Mariánských Lázních

V zářijových dnech 1823 vracel se do Výmaru z Mariánských Lázní ze svého třetího a posledního již léčení slavný německý básník Wolfgang Goethe. Ve stejných dnech roku po 150 letech přijíždí v opačném směru z Výmaru do Mariánských Lázní vzácný host pan dr. Wolfgang Vulpius s chotí. Dr. Vulpius je posledním žijícím z nepřímého potomstva Goethova, pravnuk Goethova švagra.

15.září 1973 si prohlédli němečtí hosté město a 16.září navštívili (dr. Vulpius s chotí v doprovodu prof. Uschmanna z Výmaru) naše městské muzeum a zde především Goethovu síň. Budiž vysloven dík za bezvadné přijetí a odborný výklad řediteli muzea s. Pavelkovi. Dr. Vulpius se dále zajímal o Klebersbergův palác, kde Goethe pobýval v letech 1821 a 1822. Po návštěvě "Kavkazu" a pramenů navštívili hosté i knihovnu kláštera v Teplá, kde je uchováno mnoho písemného materiálu o zdejším Goethově pobytu i o návštěvě Goethově zde v klášteře u Reitenbergera.

Dvě životní jubilea velkého německého skladatele a našeho hosta

V tomto roce slaví kulturní svět dvě významná životní jubilea našeho lázeňského hosta z r. 1845, velkého německého skladatele Richarda Wagnera, který se narodil 22.května 1813 v Lipsku a zemřel 13.února 1883 v Benátkách. V letošním roce slavíme 160. výročí narození a vzpomínáme 90. výročí jeho úmrtí.

Richard Wagner je hodnocen jako jeden z největších dramatiků hudebního divadla a veliký reformátor opery. Po počáteční několikaleté činnosti jako operní dirigent se věnoval jen skladatelské činnosti. Své první opery tvořil v dobovém slohu a mají jen malý význam. Obrat nastal roku 1841 operou "Bludný Holanďan".

Slavným svým dílem "Lohengrin" vytvořeným ve smyslu romantických principů dozrává ve Wagnerově díle ideál hudebního dramatu, tzv. Gesamtkunstwerk. Velkou roli hraje spojení hudby a slova - Wagner si psal texty ke svým dílům sám - včetně výtvarného řešení. Výrazný je Wagnerův kompoziční postup, který se uskutečňuje příznačnými motivy jednotlivých situací a postav. Významné je rovněž rozšíření klasicko-romantické harmonické soustavy v chromatice Tristana a Isoldy (1857-1859). Tím byl položen základ pro vznik a rozvoj četných hudebních směrů. Vrcholem Wagnerovy hudební tvorby je tetralogie "Prsten Nibelungův", kterou se autor zabýval vlastně celý život. Jeho nejrealističtějším dílem je velmi známá opera "Mistři pěvci norimberští" (1862 - 1867). Toto dílo je zároveň výrazem mistrova nacionálního cítění. Opera "Parsifal" (1877-1882), kterou psal již na sklonku života, je naopak výrazem mysticko-náboženských vlivů, ke kterým autor došel vlivem pesimistické filosofie Schopenhauerovy. Wagnerovo dílo se neobešlo bez vlivu na českou tvorbu hudební a to zvláště pokrokovými názory o podstatě hudebního dramatu a o národním charakteru hudby.

Mariánské Lázně navštívil Richard Wagner v roce 1845 se svou první ženou Minou Planerovou. Pobýval v domě čp. 5 "U jetelového lístku". V lázních se spřátelil s ředitelem lázeňského orchestru Theodorem Krüttnerem, který předložil Mistrovi své kompozice. Wagner se prý o nich vyjádřil s velkým uznáním, především vysoce hodnotil Credo první B-mše. Krüttner připravoval a zpracovával pro svůj orchestr také současnou moderní hudbu. Proto mu Wagner věnoval - protože znal pohotovost Krüttnerovu v aranžování - "Rienzi-partituru". Avšak tato bohužel nezůstala Mariánským Lázním zachována, ale putovala přes Vídeň do Wagnerova muzea v Eisenachu.

Mariánské Lázně vyvolaly ve Wagnerovi tvůrčí náladu a zde došlo po tragické opeře "Tannhäuser" k prvému náčrtku "Mistrů pěvců norimberských". Za mariánskolázeňského pobytu se Wagner zamýšlel nad monumentální divadelní hrou "Parsifal", která stále více v něm dozrávala. Píše o tom:

"Během onoho pobytu v Mariánských Lázních, kde jsem koncipoval Mistry pěvce a Lohengrin, zabýval jsem se poprvé v životě onou básní (tj. Wolframsovou Parsifal); nyní na mne zapůsobil v úchvatné formě její ideální obsah a od své páteční myšlenky jsem rychle koncipoval celé to drama, které jsem - do třech taktů rozděleno - ihned zběžně skizzoval málo tahy."

Spontánně se vrhal na básnické dílo "Lohengrin", které bylo dokončeno v Mariánských Lázních. "Je mi nyní jasné z mé hluboké vnitřní tehdejší nálady, proč jsem se tak náhle vrhl od toho pokusu (Mistři pěvci) na obsah látky Lohengrina s takovou náruživostí. Sotva jsem nastoupil za poledne do lázně" - píše - "najednou uchvácen takovou touhou, abych dále sepisoval Lohengrina, nemohl jsem tu déle vydržet a po několika minutách již jsem netrpělivě vyskočil a běžel jako šílenec do svého pokoje, abych nanesl na papír to, co mě tak tísnilo."

Ještě k Richardu Wagnerovi

Wagner se seznámil v tehdejším "kursále" (lázeňský sál, předchůdce pozdějšího Casina) se svým pozdějším neúprosným kritikem jménem Eduard Hanzlík, který ho prý také navštívil v jeho bytě "U jetelového lístku", přičemž ho postihlo nějaké dobrodružství s Wagnerovým psem Pepsem, a papouškem Papo.

Už v Mariánských Lázních se stávala u Wagnera živou myšlenkou na slavnostní, ohromné divadlo (Festspielhaus). Wagner se v této věci obrátil na představitele Mariánských Lázní a narýsoval (slovně) na tehdejší dobu velmi neobvyklý plán takového monumentu mezi vrchem Hamelikou a výšinou Bedřicha Viléma (vrch Špičák). Užaslí otcové obce v čele se Skalníkem považovali jeho návrhy za přemrštěné fantasie. (MIESSNER)

Město se nesčíslněkráte vracelo k návštěvě Wagnera, na kterou bylo hrdo. Před 2. svět. válkou konaly se pravidelně na tehdejším Egerländeru (dnes Leningrad) tzv. Wagnerovské koncerty z jeho skladeb. Tradice Wagnera byla ovšem později i zneužita nacionalisty a jeho rozsáhlý kulturní přínos zužován na některé jen momenty, vytržené nacistickými hodnotiteli.

Betlém - Autocamping s historickou zajímavostí

Rybník Betlém, u kterého dnes město Teplá založilo potřebný autocamping a rekreační oblast, po které je rozseto množství chat, je zajímavý i historicky.

Klášter založil rybník již před rokem 1500 a kdysi prý po jeho dně vedla stará stezka. Z toho usuzoval SEDLÁČEK (Hrady), že na dnešním ostrohu (vybíhajícím do rybníka) mohl být hrad Hroznaty či jeho nápravníka. Hroznata však měl sídlo na místě náměstí Teplé. Na ostrohu však bylo zemní švédské opevnění. Ještě dnes je tu patrný val výše 8 m. Navrstvení mělo v šířce 11 m. Švédská posádka měla uvnitř prostor k cvičení 100 x 60 m. O tomto opevnění zpravují anály tepelské z roku 1647. Švédská stanice mohla přijmout 500 mužů. Nalezené železné podkovy a železné úlomky z této doby byly uloženy do muzea v klášteře.

(GNIRS)

Vzpomínka na p. F.X.Kundráta

Uplynul již měsíc, co z našeho kruhu navždy odešel nadšený vlastivědník, zaujatý historií našeho kraje - pan František KUNDRÁT. Když jsme mu blahopřáli v den jeho 81. narozenin, osobně i v naší Hamelice, netušil nikdo, že je to naposled.

Jeho drobně práce z historie našeho města a okolí, které věnoval svým blízkým známým a přátelům, přežívají a často se k nim budeme vracet a připomínat si takto tohoto nesmírně skromného a pracovitého člověka.

Poslední zpráva z Nového Dvora u Dobré Vody

19. září 1973 navštívili jsme opět Nový Dvůr, známý z minulých čísel, a pátrali jsme po freskách Hroznaty a Norberta v tamějším ovčíně. Fresky jsou bohužel zřejmě přemalovány a ve velikém objektu ovčína ztraceny. Stavba ovčína je grandiosní (délka přes 100 m!), s dvěma řadami centrálních pilířů naprosto se vymyká běžným stavbám. Na čelní stěně ovčína je freska milostného obrazu Panny Marie s latinským nápisem "Toto pod ochranou". Zajímavé je, že v důsledku sucha ve vyhořelém stavení nepokračuje rozpad fresek Dollhopfa a zůstávají zachovány dva velké stropní obrazy, třebaže jsou značně poškozeny.

Doplněk k historii Mar. Lázní

Plzeňské školství a Pfrogner
(Výňatky z článku Josefa Hanzala "Z dějin západočeského školství v době obrozenecké"
- Sborník Minulostí Západočeského kraje, VI. str. 154 - 177.)

Ve svém článku se HANZAL několikrát zmiňuje o dvou postavách, které hrály roli i v historii našeho místa - o Trautmannsdorfovi a o Pfrognerovi. Vybíráme některé zajímavé odstavce, které nám přibližují tyto osoby:

"...hrabě Trautmannsdorf zaslal v 60. letech 18. stol. císařovně Marii Terezii pamětní spis, v němž uvedl: "Roboty jsou jednou z hlavních zábran výchovy a křesťanství, pro ně jsou stěží odrostlé děti posílány v průběhu třetiny roku nikoliv do školy, ale na roboty, a proto musí růst v největší hlouposti bez veškerých znalostí křesťanských a občanských povinností." Tento akt svědčí bezpochyby o správném a realistickém pochopení soudobých obtíží. Navíc osvícený opat se pokusil upravit poměry na vlastním panství. Někdy v r. 1772 byl pozván do Teplé vzdělaný pedagog Antonín Schindler, který dříve navštívil opatství v Zahání, kde působil významný školský reformátor Johann Ignaz Felbinger, pozdější tvůrce rakouského všeobecného zákona. Schindler měl zřejmě ovlivnit hlavně faráře tepelského panství, aby dbali na docházku dětí do škol, kde měly děti získat základní poučení ve čtení, psaní a počtech."

"...Plzeňské gymnázium po r. 1783 spravoval a obsazoval premonstrátský klášter v Teplé. Opat kláštera ustanovoval z nejschopnějších členů řádu prefekta a profesory. Prefektem se stal obvykle řádový příslušník mající hodnost doktora filosofie. Po roce 1777 se zemský direktor nad gymnázii univ. profesor K.H.Seibt pokusil vnést do organizace a práce českých gymnázií jednotný řád. Do vyučování byla kromě latiny zavedena němčina a v českých krajích byla připuštěna čeština v hodinách náboženství. Na novoměstském gymnáziu v Kosmonosích a v Plzni bylo povoleno pomáhat si češtinou též v nejnižší gramatikální třídě i v ostatních předmětech.

...Filozofické ústavy či lycea vznikly ze snahy biskupských ordinariátů a klášterů obstarat si dostatek schopného kněžského dorostu. ... ...Podle dvorního dekretu z 8.5.1802 byl v pražské konsistoři vypracován návrh, aby byl vedle gymnázia zřízen filozofický ústav buď přímo v tepelském klášteře nebo v Plzni. Podnětem k tomu, byla žádost opata Chrysostoma Pfrognera o zřízení soukromého gymnázia. Na dotaz krajského hejtmana v Plzni se opat vyjádřil, že v Teplé nejsou pro takový ústav vhodné podmínky, v klášteře je prý nedostatek místa, město je vzdálené 3/4 hod. od kláštera. Teplá má nevyhovující spojení a v zimě tam bývá mnoho sněhu. Pfogner navrhl Plzeň, protože je tam již veřejné gymnázium, vhodná budova, možnosti pro ubytování profesorů i posluchačů. Dále argumentuje, že klášter není v současné době schopen obsadit filozofický ústav i gymnázium vhodnými silami. Klášter věnoval péči spíše lyceu, protože to mu mělo zaručit přísun mladých vzdělaných sil. Kromě kandidátů kněžství je navštěvovali i mladí adepti studií právnických a lékařských. Studium bylo dvouleté, povinnými předměty bylo náboženství, filozofie (skládala se z psychologie, logiky, metafyziky a morální filozofie), matematika a fyzika. R. 1806 byl učební plán rozšířen ještě o všeobecné dějiny a řečtinu.

Opat Pfrogner se snažil hned od počátku o řádné vybavení ústavu, věnoval mu část knihovny tepelského kláštera a od zemského výboru získal 232 zl., z čehož jeho přítel profesor astrologie David zakoupil pro fyzikální kabinet přístroje za 174 zl. Zpočátku byli v ústavu jen dva profesoři - Hochberger a Heidler (náboženství a filozofie) a od roku 1805 Handretinger (matematika a fyzika). Toto obsazení bylo nedostačující‚ a proto se až do 1808 nevyučoval dějepis a řečtina. Až na nátlak gubernia byl tento nedostatek odstraněn a 19.2.1809 byl ustanoven P. Ferdinand Kugler profesorem obecných dějin a profesor gymnázia P. Stanislav Zauper suploval řečtinu.

V r. 1810/11 byl profesorský sbor posílen jmenováním profesora matematiky Josefa Sedláčka, který se stal brzy vůdčí osobností ústavu a českého obrozeneckého života v Plzni. (Sedláček se nemusel podrobit konkursu.) Protože ústav chtěl pomáhat i při rozvoji vzdělání ve městě, rozhodl se vybudovat solidní vědeckou knihovnu pro veřejné účely; základem byly knihy z matematiky, fyziky, získané z Teplé, méně zastoupena byla filozofie a historická literatura. K této akci se připojil i sbor gymnázia, který zorganizoval veřejnou sbírku na vybudování knihovny.

Plzeňské gymnázium se v letech 1810-1820 vypracovalo na jedno z předních míst v zemi: podle zpráv studijních direktorů bylo uváděno většinou hned za třemi pražskými gymnázii. Zvláštního pokroku v té době bylo dosaženo v pěstování latiny a elementární matematiky. Prefekti gymnázia i jednotliví profesoři byli velmi často odměňováni finančně i zvláštními pochvalami za vynikající práci. Několikrát byl takto vyznamenán prof. S. Zauper a prefekt Steinhauser. ..."

TŘINÁCTKA je šťastné nebo nešťastné číslo, podle toho, jaké je kdo nátury. Naše třinácté číslo mělo štěstí, že dostalo novou, čitelnou hlavičku, proto tato i další čísla, - neštěstí je v tom, že jej dostáváte opožděně, neboť onemocněl s. Chábera, který se nalézá v plánské nemocnici a jemuž přejeme brzké uzdravení, protože provádí distribuci Hameliky, zajišťuje množeni atd. Prostě bez něho byla třináctka nešťastná.