7.

V sobotu 31. března 1973 jsme vyšli na první společnou vlastivědnou vycházku po trase vycházkové cesty číslo 1 přes Karlovu Vyhlídku, Goethovo odpočívadlo na Panoramu a na vyhlídkovou věž nad Panoramou, kde rozdal předseda KZ Zdeněk Chábera na památku každému účastníkovi jeden peníz z doby Rakousko-Uherska. Bohužel právě toho dne končilo teplé březnové počasí, trvající několik dnů, a přecházela první frontová porucha s přeháňkami. Vycházka proto nepokračovala na Krakonoš, ale vrátili jsme se na Panoramu, kde jsme prohlédli zajímavý obraz kavárny s okolím v minulosti, vyslechli informaci o tajné chodbě z pokoje čís. 16, popřáli novému vedoucímu mnoho úspěchů a vrátili se zpět do města. Prvá výprava čítala 12 členů. jakmile přejde zimní dubnové počasí, vydáme se na další trasu.

V dubnu 1973 vychází z vlastivědného kroužku studie o tepelském vladykovi Hroznatovi. Studie vznikla z materiálů, připravených původně k vlastivědné přednášce 5. března 1973. I když je studie pouze hrubým shrnutím známějších informací o Hroznatovi, nabízí některými úvahami nové směry pro další pátrání o nejstarším historickém údobí této krajiny. Řada informací je sporná a je možno nesouhlasit a oponovat - a to je právě cesta k nejpravděpodobnější variantě. Studie má i s přílohami 85 stran a byla sepsána v pěti výtiscích. Pouze originál má 14 obrázkových a mapových příloh. Až budou shromážděny další zprávy, týkající se Hroznaty, bude možné vydat korekci studie a obrázkové přílohy ofotografovat.Toto sedmé číslo je sukkus studie o Hroznatovi.

V dubnu 1973 se připravuje osmé číslo s dalšími vycházkovými cestami Fridrichstein - Kamzík - býv. Mecsery Tempel), soupis dalších chráněných památek a historie Mariánských Lázní po roce 1779.

Dávným snem mariánskolázeňských od vzniku lázní bylo mít na některém z okolních vrcholků zříceninu dávného hradu. Lákat sem návštěvnictvo nejen prameny, ale i starou tradicí osídlení, jménem hradního pána a pověstmi kolem něho.

Pokud toto přání nechceme brát doslova, pak to není tak nemožné. I když tu nemáme starou ruinu hradu (snad kromě oné, kterou městu postavil stavitel Zickler roku 1876 nad Panoramou, což jen potvrzuje ono odvěké přání mariánskolázeňských), máme tu postavu vládce Hroznaty, mocného válečníka, kterému patřilo toto území před 800 lety.

Hroznata, pán na Teplé, vládl v kraji, který mu patřil od Plzně až po lesní hvozd v místech dnešního Kynžvartu. Převzal vládu po svém otci Sezimovi z Mělníka (Pšova), neméně mocném a slavném vojevůdci, a nikdy ji ze svých rukou nevydal až do své kruté smrti, třebaže své majetky daroval jím založeným klášterům v Teplé a Chotěšově. A třebaže se stal nám řádovým bratrem. Jako člen řádu se totiž stal vojenským správcem klášterních majetků a jím zůstal do smrti.

Před nedávnem uplynulo 750 let smrti tohoto vladyky. Bylo to 14. července 1217. 750 let je slavné a kulaté výročí a pro naši dobu, žijící tak uspěchaně a prchavě, je to příliš vysoké číslo, aby nevzbuzovalo úctu. V tom výročí je i trochu smutku. My, čeští obyvatelé tohoto místa, jsme přešli toto jubileum bez povšimnutí. proběhly sice církevní oslavy v Teplé a je tu Lebedovo dílko "Vězeň" k tomuto výročí. Ale občanské oslavy v kraji, natož oslavy národní se nekonaly. Není to nadsázka: Hroznata byl ctěn jeden čas jako patron země České a hranice, kterou uhájil proti německým rytířům, je dodnes státní hranicí Československa, třebaže šla historie těchto míst rozmanitými cestami. A nakonec - položil život právě za tuto "horkou" půdu na předělu živlu slovanského a germánského. Pokud je nám známo, neozvali se ani historikové nějakým sborníkem či podobně.

Jestliže dnes snad budí rozpuky jeho rozhodnutí založit v Teplé premonstrátský klášter, pak nutno připomenout, že to byla rozhodnutí velmi častá, která nejenže neohrozila státní celistvost, ale svým způsobem posílila centrální moc českého panovníka. Vysvětlit tehdy běžné pohnutky však přenecháme odborníkům-historikům. Protože život Hroznaty vždy zkoumali němečtí historikové a dále pak členové premonstrátského řádu, vázaní řeholní kázní, zůstává hodnocení českými historiky stále ještě před námi.

Předkládaná studie (Ing. Richard Švandrlík "Hroznata, český vladyka") takovým materiálem není. Shrnuje pouze známější poznatky s cílem přiblížit toto nejstarší období historie naší krajiny. Následující stránky jsou stručným obsahem této studie.

Patnáctkrát o Hroznatovi

1. Kdo to byl Hroznata a odkud pocházel?

Krajina Tepelská byla obydlena od pradávna třebaže řídce. Nemá však historické, tj. písemně doložené dějiny až do 12. století. Dějiny Tepelska začínají Hroznatou. Ten měl již tepelské panství v dědičném majetku.

Hroznatův otec se jmenoval Sezima a pocházel z Mělníka. Kdysi tu stával hrad Pšov. Okolní lid se jmenoval podle hradu Pšované. Na místě hradu byl později postaven Mělník. Ze Pšova pocházela i svatá Ludmila a tak BALBÍN uvažoval, že je Hroznata spřízněn s kralujícím rodem Přemyslovců.

Tepelský Hroznata patřil k prvním šlechticům země. Na to ukazuje jeho úzké přátelství s českým panovníkem knížetem Jindřichem Břetislavem, později s králem Přemyslem Otakarem a jeho bratrem Vladislavem (markrabí moravský). Na to ukazují jeho velké majetky v zemi a ukazuje to i jeho závěť z roku 1197 která začíná slovy "Ego de primatum Boemiae clarieri stemmato descendens..." (volně přeloženo: Já z prvních Čechů, pocházející ze vznešeného rodu...).

V té době byla jména Hroznata a Sezima tak častá jako v nedávné naší době Josef a Václav; proto je orientace ve starých materiálech velmi svízelná a dochází k záměnám. Tehdy ještě neexistovala příjmení.

V našem případě jde o to, zda byl Hroznatovým otcem Sezima, který padl v bitvě u Loděnic u Berouna 23. ledna 1179. Tak to uvádí Ladislav ŠTĚPÁNEK ve své historii Mariánských Lázní.

Z oné doby máme o tom zprávu z Jarlochovy kroniky (opat  Milevský Gerlach = Jarloch). Zde se píše, že "v bitvě u Loděnic padl Sezima, otec Hroznaty a Ernesta." Avšak v žádném dochovaném materiálu nemáme zprávu, že by měl Hroznata bratra. Měl pouze dvě sestry: Vojslavu a Juditu. PALACKÝ uváděl, že v bitvě padl jiný Sezima. Byl to Sezima z Bíliny, otec komořího, Hroznaty z Peruce, který měl bratra Ernesta. Palacký psal, že "Hroznata a Ernest, synové Sezimy (+1179) se zúčastnili sněmu v Sadské roku 1189." Zde měl na mysli Palacký komořího Hroznatu z Peruce       Kdybychom chtěli přijmout hypotézu, že otcem našeho Hroznaty je Sezima, který zemřel u Loděnic, museli bychom tvrdit, že měl bratra Ernesta, ale o něm není nikde ani zmínky.

Hroznatova matka se jmenovala Dobroslava a pocházela z rodu Černínů z Chudenic. Hroznatův příbuzný šlechtic Černín byl nejmocnějším v Čechách po králi.

Hroznata byl tedy českým pánem a pocházel z rodu pánů z Mělníka (z Pšova) a v jeho žilách kolovala i krev Černínů.

Kdy? Hroznata se narodil kolem roku 1160. Neznáme přesný rok ani místo narození. ŠTĚPÁNEK uvádí (podle chotěšovského nekrologu), že se Hroznata narodil v 1. polovině 12. století přímo na hradě Teplá.

S tím nelze souhlasit. Hroznata zemřel roku 1217 a když byly ohledány jeho tělesné pozůstatky v roce 1898 po otevření původní kamenné rakve, podle lékařského posudku zemřel v "nejlepším věku." Rok narození 1160 se zdá pak tou nejzazší hranicí možného narození (smrt v 57 letech), kdežto kdyby se narodil v 1. polovuině. 12. století, musel by být starší 67 let, čemuž nález kostry neodpovídal.

Kde? Narodil se Hroznata opravdu v Teplé? GRASSL klade místo jeho narození do souvislosti s jeho majetky na Litoměřicku. Na jedné listině z roku 1199, kde je náš Hroznata nepochybně podepsán, je uveden "Hroznata de Owencz" (Hroznata ze Soběnic). Že by jeho rodištěm byly Soběnice? V potvrzovací listině panovníka k založení kláštera v Teplé z roce 1197 je řešen případ, že by měl Hroznata ještě potomky. V tomto případě zdědí Hroznatův syn všechny majetky s výjimkou panství Teplá a popluží v Soběnicích. Proč takový význam jediného popluží z mnoha Hroznatových majetků vesnic a panství? Soběnice nacházíme ještě jednou jako podivnou výjimku. Soběnice podle jiné listiny jsou jediným společným majetkem obou klášterů založených Hroznatou - Tepelského i Chotěšovského.

Zdá se, že toto místo mělo v životě Hroznaty velký význam. Mohlo ovšem jít o rodiště jeho předků, ale proč potom toto rodové popluží neměl zdědit právě syn, potomek rodu, ale klášter. Proto, že bylo spojeno s osobou Hroznaty, stejně jako Hroznata spojil svůj život se založenými kláštery. je tedy pravděpodobné, že rodištěm Hroznaty jsou Soběnice na Litoměřicku.

3. Příbuzenstvo Hroznaty

I když příbuzenstvo Hroznaty nebylo malé, nemáme o něm zpráv z doby jeho života. Teprve po roce 1230 nacházíme rod pánů z Mělníka, ovšem pod jinými jmény.

Hroznatův erb nesl tři jelení parohy, jak vidíme na pečeti jeho závěti z roku 1197, která ještě existuje. podle toho erbu pak sledujeme jeho příbuzné.

Sem patří Gutštejnští s celou historií vzniku hradu Gutštejn (1313) až po vymření tohoto kdysi mocného rodu. BALBÍN mylně psal, že Hroznata pochází z Gutštejna. Za časů Hroznaty však Gutštejn neexistoval a tato větev příbuzných ještě řadu pokolení nebyla tak mocná a slavná jako pozdější páni na Gutštejně. (Bylo tu však staré Šipínské hradiště!)

PALACKÝ vypátral, že Hroznatův rod má nové jméno - páni z Krašovic a později, když přenesli tito své sídlo na břeh Mže - páni z Krašova - obojí měli v erbu tři jelení parohy. Theodor z Krašovic byl přítomen roku 1250 v Teplé slavnostnímu vysvěcení klášterního kostela. Je také uveden na listině krále Václava, potvrzující klášteru majetky od pramene řeky Teplé až po ústí zlatonosného potoka Hluboká.

A tak defilují před námi příbuzní jeden za druhým - páni z Gutštejna, z Krašova, z Vrtby, z Bělé, z Nekmiře, z Frumštejna, z Hunčic.

Podrobně je uvádí studie.

4. Průřez událostmi v Čechách koncem 12. století

V letech 1140-1172 vládl v Čechách král Vladislav II. Trůn si musel pracně vydobýt v boji s odbojnými českými šlechtici. Jeho vláda nese pečeť válek. Války neměly konců. Sotva se vrací bojovníci z válečného tažení, už se zase chystají nové a nové výpravy proti odbojným šlechticům, na křížové výpravy, do Polska, proti italským městům. Když se zřekl Vladislav II. svého trůnu pro svého syna Bedřicha, římský král a pozdější císař Fridrich Barbarossa toto neuznal a dosadil na trůn Soběslava II. vězněného plných 13 let na Přimdě Vladislavem II. Když mu pak nebyl Soběslav II. plně po vůli, svrhl ho a dosadil Bedřicha, avšak za cenu jeho naprosté poslušnosti.

Za Bedřicha hrozilo českému státu největší nebezpečí. Císař povýšil Konráda ze Znojma na říšského knížete a markrabího moravského, podřízeného přímo císaři. Naštěstí však nastoupil na trůn po Bedřichovi Konrád ze Znojma, a obě hodnosti znovu spojil. Císař prohlásil za svobodného říšského knížete i pražského biskupa Jindřicha Břetislava. V jednu chvíli byl stát rozdělen na tři celky. Konrád ze Znojma však náhle umírá a na český trůn vstoupil biskup Jindřich Břetislav, čímž znovu spojil hodnosti. Avšak spory trvaly až do roku 1197, kdy po smrti Jindřicha Břetislava nedošlo k válce mezi dvěma uchazeči o trůn, ale k vzácné dohodě dvou bratrů - Přemysla Otakara a Vladislava.5. Narození, dětství a mládí Hroznaty

O životě Hroznaty byla sepsána legenda ještě v 1. polovině 13. století. Z té pak je čerpáno při některých popisovaných událostech z jeho života.

Podle vyprávění starší sestry Vojslavy přišel Hroznata na svět předčasně a nejevil známky života. Teprve prý na prosby k Panně Marii procitl. Jindy prý se stala zázračná událost, když matka s Vojslavou jely ve voze a neopatrností Vojslavy spadlo dítě pod kola vozu. Zůstalo nezraněno.

Když se provdala Vojslava do Polska za Ottu, prefekta města Krakova, odešel Hroznata s ní. Z toho se soudí, že Hroznata ztratil matku v útlém věku. V Krakově podle legendy spadl do Visly a byl jako zázrakem po dlouhé době zachráněn.

Vojslava nebyla provdána za "kracavského" zemana, jak mylně napsal jinak solidní doktor Alexandr GROSS (viz naše citace Grosse v Hamelice č. 1). Nešlo o jejího "kracavského", ale o "krakovského" manžela. Nebyl "zemanem", ale "prefektem" a to je velký rozdíl. V závěti přece psal Hroznata roku 1197: "Soror mea, guae est in Polonia." (Má sestra, která je v Polsku.)atd. Takové drobné omyly našich historiků bohužel jenom potvrzují mírně vlažný vztah k Hroznatovi, kterého líčí div jako drobného zemana s několika vesnicemi.

Do Čech se vrátil Hroznata jako "comes" (šlechtic) na tepelské panství.

6. Hroznata pánem tepelské provincie

"Comes" znamenalo pán, šlechtic, vladyka, kníže v kraji. Comites, šlechtici, měli v té době mocné postavení ve správě země a byli poradci a členy družiny panovníka. Jejich podpora při jeho vládě byla rozhodující. Doprovázeli vladaře se svými houfy na polních taženích. Comes byl i politickým vůdcem, vojenským, soudním velitelem ve svém kraji v jedné osobě. Zvláštní postavení měli ti šlechtici, kteří chránili zemskou hranici.

Na Tepelsku měl Hroznata na starost tzv. zemskou bránu. Tato ležela za těch časů kdesi před Teplou. Od hranic se rozprostíral ještě dlouhé hodiny hraniční les směrem do země a končil až u Teplé. Teplá měla hraniční i tržní clo. A byla jedním z nejstarších měst v Čechách, která měla obě tato právo. Na hranici stáli tepelští Chodové. Jejich existence je nepochybná. Máme důkazy o kroji tepelských Chodů i starých obyčejích, chybí však přímé písemné památky. Chodové, ozbrojeni sekerami a kyji, doprovázeni psy, chodili po hranici a dbali na to, aby ze země ani do země nikdo neprošel bez povolení panovníka.

Z Teplé běžela hlavní stezka přes Sítiny lesem do Žandova a do Chebu (a dále do Němec). Na východ šla přes Manětín - Kralovice - Beroun do Prahy. Plzeň ležela tehdy stranou hlavní stezky. Hrad Teplá byl centrem. Odtud se řídila strážní služba. Tento hrad prý stával v místech dnešního tepelského náměstí (kostela) a nálezy zbytků hradiště u rybníka Betlém nemají si s Hroznatou nic společného.

Hroznata vydržoval svou vojenskou družinu a jeho vojáci dostávali za své služby od Hroznaty statky i vesnice. Samotný Hroznata dostal za své věrné služby od panovníka českého panství Hroznětín (Lichtenstadt) v Sedleckém kraji (Sedlec u Karlových Var bylo kdysi krajské středisko).

7. Krátké manželství

Podle legendy byl Hroznata krátce ženat. Měl prý syna, avšak tento záhy zemřel. Po jeho smrti zemřela i Hroznatova žena. Tato episoda se jaksi nehodila k legendě o blahoslaveném a byla proto příslušně zkrácena. A protože je jediným pramenem o jeho rodině, nevíme toho mnoho, ani jméno jeho ženy ani její původ.

8. Založení kláštera Teplá

Založení kláštera Teplá Hroznatou naprosto nebylo náhradou za slib účasti na křížové výpravě a ze strachu z moře, jak uvedl legendista. Zdá se, že legendista měl jakési důvody, proč tuto myšlenku důkladně rozváděl. Vyšel skutečně ze zkresleného ústního podání (GTASSL) či chtěl pohrůžkou naznačit závaznost slibu každého, kdo něco slíbí pro klášter a Boha a nechtěl by to plnit? Skutečností zůstává, že dle listin (testament a potvrzující listina českého panovníka) nemohl být klášter založen jako náhrada za křížovou výpravu. Vždyť Hroznata právě proto sepsal testament, protože se přihlásil na křížovou výpravu a pro případ, že by se nevrátil z ciziny, chtěl zajistit klášteru své rozsáhlé majetky. Legendista neznal uvedené listiny a proto se v řadě případů jeho výklad liší. Jak by mohl Hroznata založit klášter a odjet na křížovou výpravu, kde by se rozhodl, že se bojí moře a místo toho že postaví klášter? Tento nesmysl byl napsán, ačkoliv je celá věc jasná. Přesto tato verze legendy žije a je dále tradována.

Zdá se, že hlavním důvodem založení kláštera bylo další rozmnožení a rozšíření majetku Hroznaty samého. Po vzoru mocných a bohatých současníků, jako byl jeho přítel Jiří z Milevska a další, chtěl se snad stejně projevit, ale výsledkem byl především výborný politický tah proti sousedním agresivním německým řádům (klášter Waldsassen), které se tlačily do Čech. Rozhodnutí Hroznatovo způsobilo, že postupující kolonizace kraje proudila nadále z českého vnitrozemí. Navíc - tímto rozhodnutím získal Hroznata ještě celou oblast Žandovska jako dar českého panovníka Jindřicha Břetislava.

Hroznata musel vidět i to, že zatímco se osobní majetky děděním neustále drobily (viz jeho vlastní příklad statků na Litoměřicku), majetek kláštera se nemůže dělit, ale naopak stále vzrůstá. Nelze upřít ani duchovní pohnutky, které si však nebudeme idealizovat.

Klášter začal být stavěn roku 1193, kdy za přítomnosti českého panovníka Jindřicha Břetislava byl položen základní kámen. Tehdy prý Hroznata sám vykopal hlínu a vynesl několik košů na ramenou. S nadšením se začalo pracovat a dílo rychle rostlo. Vypráví se i pověst o Hroznatově míse, která byla nalezena na jeho hrobě po 400 letech (v 17. století).

Když se práce rozběhly, nechal Hroznata naplnit tuto mísu penězi, postavil ji na stavbě a zde si každý dělník bral, kolik mu podle jeho uvážení náleželo. Prý si nikdo nevzal více než měl, ať zedník, dělník či povozník. Tato vzácná česká památka - symbol poctivosti a důvěry - pochází z 12. století a je prý uchována v Praze v historicko-průmyslovém muzeu.

Roku 1196 přišlo do Teplé ze Strahovského kláštera v Praze 12 premonstrátů a prvým opatem se stal bratr Jan. Šlo tedy o českou kolonizaci krajiny. Kostel sice ještě nebyl dokončen, bylo však v něm možno sloužit mše a byl prý skvostem v kraji, kde "nikdy nic takového ještě nestálo a ani stát nebude." Stavitelem mohl být premonstrát ze Želivi. Želiv tehdy v několika desetiletích postavila pět takových klášterů. Jistě byl přítomen i stavitelský mistr z Milevska.

Milevský kostel (starší než tepelský) je stavěn velmi podobně a vykazuje takovou podobu, že se oboustranné trhliny na těchto kostelích, které vznikly po staletích, zcela přesně kryjí! Klášter byl tehdy stavěn jako pevnost s věžičkami a střílnami. Zatímco v této době je v Milevsku ještě zachován, v Teplé již ne.

9. Křížová výprava a Hroznatova závěť

Dne 6. prosince 1195 byla na říšském sněmu ve Wernau vyhlášena křížová výprava. Papež Celestýn III. vyzval křesťanstvo k osvobození Božího hrobu. Vyslal také svého legáta kardinála Petra do Bavor, Čech a Polska. Tento přijel slavnostně do Prahy 13.března 1197 a vyzval české šlechtice, aby se přidali ke křížové výpravě. Tehdy byl v Praze i Hroznata a Jiří z Milevska s opatem Jarlochem. Hroznata se přihlásil na křížovou výpravu. Aby pak v případě své smrti v cizině zajistil, že jeho majetky zůstanou klášteru, rozhodl se napsat svou poslední vůli - testament.

Tak vznikl testament, který je zároveň zakládací listinou kláštera Tepelského. K testamentu pak nerozlučně patří i potvrzovací listina českého panovníka Jindřicha Břetislava. Obě listiny pocházejí z března 1197. Z textu listin je jasné, že klášter Teplá byl již založen a nikoliv, že bude teprve zakládán. Pisatel legendy neznal tuto listinu a proto psal, že za nesplněný slib účasti na křížové výpravě byl založen klášter Teplá. Hroznata "přišel k moři a utekl" a zato prý musel založit klášter.

To je však nesmysl. Na tuto nesrovnalost upozornil již Gelasius DOBNER, když oponoval Balbínovi, který zcela věřil legendě.

V testamentu, který studie podrobněji rozebírá, odkázal Hroznata některé majetky svým příbuzným a svým úředníkům. Toto však váže na podmínku, že by se nevrátil z křížové výpravy. K věnování připojil český panovník i své věno - Žandovsko až k hraničnímu lesu. Podle závěti hlavní majetky připadají klášteru. Rovněž tak dobytek, pacholci, děvečky. Avšak vojákům musí klášter vyplatit za zpustošená pole a sídla "výplatné" (snad šlo o nějaké válečné škody). Sestra Vojslava, která žije v Polsku, má dostat v případě, že by ovdověla, panství Chotěšov jako vdovské sídlo. Druhá sestra Judita má být přiměřeně vydržována opatem. Správa majetků se svěřuje opatovi. Zpráva o smrti Hroznaty musí vykazovat tajná znamení smluvená s opatem kláštera.

Listina byla ovšem jen kusem pergamenu. Její platnost musela být podepřena vojenskou silou. Byl si toho vědom i Hroznata a proto se v závěti odvolává na přítomné a podepsané šlechtice: "Ecce coram Boemii dico" ve smyslu "Hle, vy jste to slyšeli!" (Vy jste svědky, vy za to ručíte!). Dvacet dva podpisů v čele s českým panovníkem mělo být ochranou kláštera proti jeho nepřátelům. Kdo by vztáhl ruku na klášter, bude prý stižen kletbou. Zdá se, že toto nebezpečí bylo velmi reálné a zaměstnávalo mysl nejen Hroznatovu. Avšak Hroznata chytře zadržel ruku svých příbuzných: v případě, že by se zmocnili majetku kláštera, mají podle zákona ztratit i ty majetky, které jim Hroznata v závěti odkázal.

V zažloutlém vosku závěti je pečeť, na níž jsou patrny dva jelení parohy. třetí paroží je ulomeno (nebo neexistovalo?). Zajímavé, že ještě touto pečetí pečetil v roce 1300 tepelský opat Ivan. Teprve na pečeti opata Bededy z 15.čerevna 1346 jsou zřetelné všechny tři parohy.

Hroznata, zabezpečiv takto klášter, vydal se s velkým doprovodem, se svou družinou a s bohatými prostředky, na křížovou výpravu. Cesta vedla Itálií do Apulie, kde císař Jindřich VI. shromáždil mnoho lidí.

V Římě zastihla Hroznatu zpráva, že 15.června 1197 u Chebu zemřel český panovník Jindřich Břetislav. Tím vyvstalo klášteru velké nebezpečí v podobě občanské války. Obrátil se Hroznata proto na papeže Celestýna III. v Římě s prosbou, aby vzal do papežské ochrany klášter Teplou. Papež pak vyhotovil Hroznatovi tři listiny.

V první bere do ochrany klášter Teplou a všechny majetky, darované Hroznatou, "mužem urozeným, který cestuje přes Řím." Potvrzuje osvobození kláštera od daní a věnování Žandovska klášteru. (To bylo nanejvýše nutné, protože dárce Jindřich Břetislav zemřel.) Ve druhé listině uděluje papež opatovi právo nosit mitru a prsten. Ve třetí dává papež odpustky na rok všem, kdož se zúčastní zasvěcení kostela v klášteře Teplá a za účast v každém dalším roce odpustky na 20 dnů. Listiny nesou datum 7.srpna 1197.

Hroznata pak pokračoval na cestě do Apulie. Avšak 28.září 1197 zemřel císař Jindřich VI. v Messině a k tomu ještě na lodích v Apulii vypukl mor. Rytířstvo se rozprchlo ke svým domovům.

Také Hroznata se vracel přes Řím domů a tehdy jednal znovu s papežem Celestýnem III. jak splnit svůj slib účasti na křížové výpravě. Dohodl se - dle Grassla - s papežem, že místo toho založí v Čechách druhý klášter. Tak do sebe zapadá mozaika událostí a dat. Hroznata - jak píše legenda - zakládá místo křížové výpravy nikoliv tepelský, ale druhý klášter, a to v Chotěšově.

Hroznata netrpělivě spěchá k domovu, kde proti sobě staví vojska dva princové - Přemysl Otakar, za kterým stojí Černín, nejmocnější z českých šlechticů a tchán, a Albert von Bogen, a proti nim princ Vladislav, podporovaný ostatními rytíři. Zda to byl Hroznata, kdo oba bratry smířil, není doloženo. Jedna varianta by to však byla, vždyť Hroznata byl s oběma spřátelen a mimoto byl příbuzným Černína. Skutečností zůstává, že Vladislav ustoupil nárokům Přemysla Otakara na trůn s tím, že mu byla přenechána Morava. Dohoda obou bratří přinesla tak Čechám mír a posilu vůči vnějším nepřátelům.

10. Hroznata vstupuje do kláštera

Hroznata rozvažoval, kde založit druhý klášter a jak svůj majetek rozdělit mezi ně. V této době se rozhodl, že vstoupí sám do řádu. A protože vlastnil královská darování (Hroznětínsko), požádal nejprve krále, zda by je měl přenést na klášter. Toto mu král slíbil a jeho listina z roku 1201 potvrzuje odpuštění daní a povinností od kláštera Teplá (jeho poddaní od této chvíle patří pod královský soud, jsou osvobození od hornictví, válečných tažení, mýcení lesů a staveb cest, jsouce dostatečně zaměstnáni strážní službou na hranicích. Rovněž přítomný pražský biskup Daniel odpustil klášteru placení desátků).

Z Prahy se pak vydal Hroznata do Říma k novému papeži Innocencovi III., který ho přijal velice přátelsky a vystavil mu listinu z 1.dubna 1202, v níž bere v ochranu majetky kláštera Teplá a svobody propůjčené klášteru českým vladařem. Sám papež dal Hroznatovi bílé premonstrátské roucho, ve kterém se Hroznata objevil před svou družinou. To se jeho věrným spoluválečníkům nelíbilo a naříkali, že se z bojovníka změnil v mnicha.

Avšak Hroznata zůstal válečníkem v sedle až do smrti, protože když se vrátil do kláštera, stal se správcem a ochráncem jeho majetků.

11. Založení kláštera v Chotěšově

V roce 1202 zemřel manžel Vojslavy, prefekt Krakova Otto a vdova Vojslava se vrátila do Čech. Když slyšela o Hroznatově slibu, sama za ním přišla s nabídkou, aby založil klášter na jejím vdovském sídle v Chotěšově. Zúčastnila se prý také horlivě na jeho založení penězi a sama do kláštera vstoupila. Přesný rok založení tohoto kláštera není znám. V roce 1202 ještě nebyl (viz papežská listina z 1.4.1202), ale v roce 1213 již stál. Prvým proboštem dosazeným Hroznatou byl Zdislav. klášter Chotěšov měl 21 obcí - dle papežské listiny Řehoře X. z roku 1272 - a 22. obcí byly Soběnice jako společný majetek obou klášterů. Chotěšovský klášter ženských premonstrátek byl zrušen až roku 1782 císařem Josefem II.

12. Hroznata správcem klášterního majetku

Hroznata se stal správcem majetku obou klášterů a jako "praepositus" (představený) je uváděn na různých listinách. Opat se staral o duchovní život v klášteře.

V roce 1207 požádal papež Innocens III. Hroznatu i pražského biskupa Daniela a olomouckého biskupa Roberta o pomoc ve sporu s vladykou Chine při zabrání majetků klášteru Světlá (listina z 13.2.1207). Hroznata bránil v roce 1213 majetek Chotěšova - Uherce, ve sporu s krajským knížetem Theobaldem z Plzně.

V roce 1213 v Prostějově vydává král Hroznatovi listinu, ve které potvrzuje darování soudních poplatků klášteru Teplá, přímé podřízení králi, ochranu nad klášterem, vlastnictví Hroznětína a Žandova a potvrzuje darování desátků od biskupa.

Avšak po smrti biskupa Daniela nový biskup Ondřej neuznal darování desátků klášteru Teplá a žádal jejich placení. Tehdy se úporně zdráhal tepelský opat Jan a odvolával se na listinu biskupa Daniela. Došlo k církevnímu soudu a soudci vyslovili exkomunikaci opata Jana z církve. Opat Jan se odvolal k papeži, spor se pak táhl a byl ukončen až po Hroznatově smrti.

V roce 1215 prodal Hroznata Hradsko u Mšena a dále Příbram u Litoměřic (biskupu Ondřejovi). A tak Hroznata objížděl své někdejší statky, nyní klášterní majetek, rozmnožený o Hroznětínsko a Žandovsko - kdysi jako hradní pán, nyní jako praepositus (představený), zastupující klášter ve vnějším styku.

13. Hroznatovy majetky

a) panství TEPLÁ s místy (abecedně):

Zpráva z Klubu Zdravotníků

Naše vlastivědné materiály - na základě žádosti o povolení k internímu vydávání - mají oficiální souhlas příslušného orgánu Okresního národního výboru v Chebu k jejich vydávání pro potřeby vlastivědného kroužku KZ (uložen u předsedy KZ s. Chábery). Tím se řeší některé problémy, které byly předneseny na druhé schůzce vlastivědného kroužku 26.3.1973.