Jan Marcus Marci (1595-1667)

Johanes Marcus Marci, narozen 13. června 1595 v Lanškrouně, zemřel 10. dubna 1667 v Praze, byl slavným přírodovědcem, lékařem a fyzikem. Z důvodů autorovi neznámých se psal "Marcus z Kronlandu". Studoval na gymnáziu v Litomyšli, poté vystudoval filosofii a teologii v Olomouci a pak medicínu na universitě v Praze. V roce 1625 získal v Praze doktorát medicíny a současně získal místo mimořádného a na dlouhou dobu jediného profesora na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován hlavním fyzikem (=lékařem) království českého a roku 1630 řádným univerzitním profesorem. Roku 1638, kdy byla universita rozdělena na jezuitskou (bohoslovecká a filosofická fakulta) a světskou (lékařská a právnická fakulta), zastával zřejmě funkci děkana.

Pobělohorská Praha nijak nepřipomínala vědecký ruch doby císaře Rudolfa II. Přesto v ní našel své místo český největší přírodovědec 17. století Jan Marek Marci. Byl skutečným polyhistorem, který navíc do všech oborů, jimiž se zabýval, dovedl přinést nové poznatky a pohledy, ať už se jednalo o lékařství, fyziku, filosofii či astronomii. Mnohé jeho vědecké objevy učinil dříve než ti, s jejichž jmény jsou dnes mylně spojovány. Zejména v oboru optiky má světové prvenství v pozorování a popsání řady jevů.

Neměl sice v té bouřlivé době mnoho příležitostí, jak získat přátele mezi ostatními vědci v Evropě, přesto jeho jméno nebylo neznámé. Marciho práce znal například Christian Huygens, svou práci poslal Jan Marek Marci  i  Galileovi a osobně se také setkal s objevitelem krevního oběhu Williamem Harveyem, když tento roku 1636 navštívil Prahu.

V roce 1654 se stal dokonce osobním lékařem císaře Ferdinanda III. a v roce 1658 byl jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I. V roce 1662 se stal rektorem univerzity. Vedle své pedagogické činnosti vykonával úspěšnou lékařskou praxi. Proslavil se objevy fyzikálními o rázu pružných těles a o lomu světla. Proslulá anglická Královská společnost (Royal Society) v Londýně mu chystala nabídnout své členství. Než se tak stalo, Jan Marek Marci zemřel (1667).

Z problémů čistě matematických ho upoutala kvadratura kruhu. Věnoval jí spisy "De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu", vyšlo v Praze v roce 1648, a "Labyrinthus, in quo via ad circuli quadraturam pluribus modis exhibetur", vyšlo v Praze v roce 1654.

K 400. výročí narození slavného českého přírodovědce Johanna Marka Marci byla vydána v roce 1995  pamětní poštovní známka.

Bohuslav Balbín a Marcus Marci o úšovickém prameni

U Balbína se setkáváme vícekrát se zprávičkami o Markovi z Kronlandu. Petr HORA připomínal, že se Bohuslav Balbín za švédských útoků proti Starému Městu Pražskému při obraně Karlova mostu se studentskou legií setkal zde s profesorem Jiřím Plachým, s malířem Karlem Škrétou a s lékařem Marcim z Kronlandu, a dokonce byl při útoku Švédů zraněn.

V červnu 1655 se nakazil Balbín od jednoho žáka černými neštovicemi. Vyléčil ho MARCUS MARCI, s nímž se blízce seznámil, takže zůstali přáteli i po uzdravení..Bohuslav Balbín se od něho učil i medicínským vědomostem. Marcus Marci pak seznámil Balbína s Pavlem Stránským, třebaže jen prostřednictvím dopisů, neboť Stránský po Bílé hoře emigroval. Oba měli stejné zájmy - vlastivědu země - jezuita Balbín a utrakvista Stránský.

Bohuslav BALBÍN (1621-1688) již dříve připomínal, že tento slavný "velký český Hippokrates" prý vyzkoušel jeden ze zdejších slaných pramenů (v Úšovicích) svým chemickým uměním a sdělil, že "svou dobrotou a ostatními přednostmi nestojí nijak pozadu za chebskými prameny". Zpráva se datuje kol 1640-1650.

Pramen:     VINAŘ J.: Jan Marcus Marci z Kronlandu, Praha 1934
                    KŘÍŽEK Vladimír MUDr. CSc.: Rukopisné poznámky o Balbínovi 1975-1985