Karel Kašpar REITENBERGER zvolen opatem kláštera Teplá

Sezóna za sezónou míjí a s nimi i generace lázeňského publika. Socha vážného muže na vysokém podstavci na kolonádě jakoby odpočítávala čas i procházející generace. V roce 2004 tomu bude 125 let, kdy byl Reitenbergerův pomník postaven. Mezitím tudy prošel bezpočet lidí ze všech světadílů, zemí, všech národností, v nejneobvyklejších oděvech, s podivuhodnými pokrývkami hlav, ale i nejrozmanitějších názorů.

Karel Kašpar Reitenberger. "Fundator urbis" - čteme na desce s latinským textem. Zakladatel města. Víme o něm ještě něco víc?

Poslední generace procházejí kolem lhostejně, nevzrušují je strastiplné osudy muže a jeho příběh, který ještě v počátku 20. století plně vzrušoval i dojímal místní obyvatele i lázeňské hosty, a vyvrcholil v exhumaci a převezení jeho ostatků z dalekého tyrolského Wiltenu.

Jeho jméno prolíná mariánskolázeňskou historii tak často, že si opravdu nezaslouží být zapomenut. Je to memento, které je napsáno na třetí tabuli na podstavci jeho sochy: "Si possent monumenta mori, tamen haud morietur, dum vivent cives nomen honosque viri" (Jestliže mohou pomníky zanikat, přece jen sotva kdy zaniknou, dokud bude žít obec, jméno, ctnost a muži.)

Projděme první období života Reitenbergera do roku 1813, kdy byl zvolen opatem kláštera Teplá.

Reitenbergerové z Úterý - předkové a rodokmen

Kašpar Prokop Reitenberger se narodil v městečku Úterý v roce 1779. Bylo to ve stejném roce, v němž lékař kláštera NEHR začal zkoušet léčivou sílu úšovických pramenů.

Rod Reitenbergerů lze sledovat v církevních knihách v městě Úterý na Tepelsku zpětně až do roku 1648, kdy se Godfried Reitenberger, správce a zámecký hejtman na Bečově, oženil se zdejší vdovou Reginou Mecklovou (původem z Teplé) a 5.října 1651 získal občanství města Úterý. Regina, dcera tepelského měšťana Dobiáše Frischmanna, se provdala za úterského měšťana Meckla do domu, v němž se potom narodil i Kašpar Reitenberger. Jde o dům čp.91 na náměstí v Úterý proti staré radnici. Označení domu popisným číslem 91 je až z pozdějšího číslování z roku 1864. Původně měl dům čp.82 podle číslování v roce 1771. Předtím městské knihy čísla neuváděly a domy byly značeny jmény vlastníků.

Nejstarší zprávy o rodu Reitenbergerů jsou zachyceny v městských knihách města Úterý, později německy nazývaného Neumarkt. Ještě nejstarší svazek knih "A" z let 1605-1632 je psán česky. Teprve kniha "B" (1635-1695) a dalších 12 knih (I - XII) je psáno německy. Jsou uloženy v archivu země České v Praze. Město Úterý má ve svém znaku parohy, pod nimi orla s kroužkem v zobáku a kolem erbu kruhový český nápis "S.PECET MIESTIS UTERY 1561". Němečtí přistěhovalci ponechali český nápis ve znaku, třebaže mu asi nerozuměli a tak nám zůstal v kontinuitě dodnes.

Godfried Reitenberger, nejstarší známý předek (praprapraděd) našeho Kašpara Reitenbergera, ale i další předkové, byli předními měšťany v Úterý.

Syn Godfrieda a Reginy - Pavel Reitenberger se oženil 1675 s dcerou starosty Annou Ulrichovou a stal se starostou města. Jejich dvanácté dítě byl František, narozený 4.12.1696. Oženil se 1718 s Annou Alžbětou Fričovou z Úšovic (rod Fričů v Úšovicích se uváděl už v berní rule 1654 - Ondřej Frič jako druhý největší sedlák Úšovic).

František Reitenberger (1696-1753) byl pekař a městský syndikus. Jeho čtvrté dítě byl Johann Josef, narozený 1727. Byl také pekařem a písařem městským.

Johann Josef Reitenberger byl děd Kašparův, ale zemřel ještě před jeho narozením - roku 1776 ve 49 letech. Jeho manželka a Kašparova babička, byla Rozálie, rozená Holdšiková. Pocházela z Holdšikova mlýna. Zemřela, když bylo Kašparovi 21 let, znal ji tedy dobře. Reitenbergerovo příbuzenstvo ze strany Holdšiků pochází z českých vsí Tepelska - z Dobré Vody a z Pístovska. Matka uváděné Rozálie Reitenbergerové byla rozená Turbová ze Stanoviště a její matka Apollonia Zeidlerová byla z Holubína, atd. Také Turbovi i Zeidlerovi jsou staré rody, uváděné již v berní rule 1654.

Tímto příbuzenstvem chceme jen ukázat, jak hluboké rodové kořeny měl Reitenberger v kraji. Otec budoucího opata - František Reitenberger (1750-1809) a byl rovněž pekařem, městským písařem a v den své svatby 24.2.1778 se stal starostou města Úterý. Jeho manželka Juditha, roz.Lippertová (1758-1817) byla dcera lazebníka v Úterý.

Studie Kašpara Reitenbergera

Dne 29. prosince 1779 se v rodině Františka Reitenbergera narodilo druhé dítě - Kašpar Prokop. Chlapec měl 8 sourozenců. Do školy chodil v Úterý, na podzim 1791 - od 12 let - začal studovat na latinském gymnasiu v Plzni, až do roku 1795. Patřil k průměrným žákům, jak ukazují vysvědčení z let 1791-1795 z plzeňského gymnasiálního katalogu. Kašparův spolužák, Josef Steinhauser z Tachova, který rovněž vstoupil do kláštera, přijal jméno Benedikt a stal se profesorem a prefektem na plzeňském gymnasiu. Byl jedním z nejlepších žáků v ročníku.

Pátou třídu studoval Kašpar již v Praze (poetiku) a zde pokračoval ve vysokoškolském studiu. V školním roce 1799/1800 dokončil prvý ročník teologie jako teolog sekulárního kléru a na podzim 1800 vstoupil jako novic do tepelského kláštera. Při oblečení řádového roucha dne 15.října 1800 přijal klášterní jméno Karel.

Návrat do kláštera

Dne 22. října 1801, když si odbyl svůj novický rok v klášteře, byl znovu poslán do Prahy, aby dokončil teologická studia. Dne 16. října 1803 udělal slavnostní profes (vysvěcení na kněze) a 27. února 1804 získal vyšší vysvěcení. Slavnostní primic (první mše vysvěceného kněze) byl 1. dubna 1804. Ve stejném roce složil teologické rigorosum z morale a pastorale.

Karel Reitenberger se vrací do kláštera 9. listopadu 1804; stává se výpomocným knězem v klášteře; od 8. června 1806 do 5. února 1807 byl lokalistou (místním knězem) v obci Svatý Vojtěch nedaleko kláštera Teplá. Odtud byl povolán 6. dubna 1807 do kláštera, aby nastoupil na místo onemocnělého opatova sekretáře. Dne 3. ledna 1808 byl oficiálně jmenován vicesekretářem, kuchyňským inspektorem a gastmajstrem (hostitelem) kláštera.

Když zemřel opat Dr. Chrysostomus Pfrogner, dne 28. září 1812, jmenovalo klášterní direktorium, které převzalo řízení kláštera, až do doby zvolení nového opata, Karla Reitenbergera opatským sekretářem.

Budování klášterních lázní

Již od roku 1808 se Reitenberger věnoval s neobyčejnou horlivostí budování lázní. V roce 1808 bylo místo nazváno Mariánskými Lázněmi. Protože od 3.1.1808 byl Reitenberger ve funkci klášterního vicesekretáře, je pravděpodobné, že on dal oficiálně místu dnešní název - třebaže již dříve venkovany a nemocnými používaný. Reitenberger vzpomíná později na rok 1808:

"Tehdy (1808) byly Mariánské Lázně přístupné pouze po lesní cestě, která se svažovala s vrchu Hamelika až k Ambrožovu prameni; mezi tím vrchem a promenádou bylo zarovnané místo, kde se dnes lázeňský pavilón tlačí na kramářské "putyky", místo, kde mi Pfrogner vtiskl do ruky řízení Mariánských Lázní a 60 zlatých C.M., abych dal vybudovat suchou cestu, která by spojovala hostinec Traiteurhaus se dvěma Křížovými prameny."

Tento Traiteurhaus byl první kamenný lázeňský dům, který postavil 1808 opat Pfrogner. Další úpravy a stavby byly už výsledkem horlivosti Karla Reitenbergera. Byl to především druhý lázeňský dům z let 1810-1812, později nazývaný "Staré lázně", se 16 koupelnami a 10 pokoji, později mnohokrát přistavovaný.

Stavební počátky Mariánských Lázní dělíme na tři etapy: I. (1786-1790); II. (1807-1812) a III.(1812-1818). Reitenbergerovu zásluhu o budování lázní nutno vidět nejen v III. etapě rozvoje, kterou už řídil jako opat, ale i v II. etapě a zejména v letech 1810-1812. Rokem 1812 uzavírá se tato II. etapa staveb v místě a dochází k několikaleté přestávce. To souvisí bezpochyby jak s událostmi evropskými, tak s událostmi v klášteře.

Napoleonův postup Evropou byl poprvé zastaven. 23. června 1812 překročil Napoleon s půlmilionovou armádou na několika místech Němen a nastoupil pochod do nitra Rusi. V roce 1812 zářila na nebi velká kometa, o níž L.N.Tolstoj píše: "Toho roku... téměř uprostřed nebe svítila ohromná jasná kometa obsypaná se všech stran hvězdami a odlišující se ode všech svou blízkostí k zemi, svým bílým světlem, vzhůru vztyčeným chvostem. Táž kometa, která prý předpovídala hrůzy a konec světa."

Císař Napoleon si toužebně přál bitvu, neboť čím dále postupoval, tím horší byla celková situace jeho vojska. Rozmoklé cesty zdržovaly dopravu potravin, koně, odkázaní jen na zelenou píci, podléhali moru a padali po tisících, vojsko hynulo horkem a hladem. Rusové se však bitvě vyhýbali. Až když car jmenoval Kutuzova velitelem vojsk, došlo k bitvě u Borodina 7. září 1812, k bitvě "od nepaměti lidské ze všech nejvražednější". Padlo 50 000 Rusů a 30 000 Francouzů. Napoleon sice opanoval bojiště, ale neměl už sil nepřítele pronásledovat. 14. září 1812 vjel sice vítězně do Moskvy, ale našel město liduprázdné a v požárech. Marně čekal pět neděl s vojskem na cara. 18. října 1812 vytáhl zpět, pronásledován Rusy, mrazem a hladem. Z půl milionu vojáků se vrátilo 12 000. Nastal soumrak slávy Napoleona.

Bylo nyní jisté, že se Napoleon neubrání spojencům - Rusům, Prusům, Rakušanům. Rok 1813 byl rokem válečným. V bitvě u Drážďan 26. a 27. srpna 1813 byla sice tzv. "česká armáda" ještě poražena Francouzi, ale už 30. srpna 1813 u Chlumce a Přestanova ruské vojsko pod vedením Ostermann-Tolstého porazilo a zajalo francouzského generála Vandamme a osud Napoleona byl nakonec zpečetěn porážkou v bitvě národů u Lipska 16. a 18. října 1813. Netrvalo půl roku a 31. března 1814 slavnostně vjeli car Alexandr a král Fridrich Vilém do Paříže. V době od 18. září 1814 do 9. června 1815 konal se kongres vídeňský, na němž byla uspořádána Evropa do nových hranic.

Reitenberger zvolen opatem

Válečná doba odvedla pozornost od vznikajících malých lázní, zvláště když se bojiště přiblížila na dosah (Chlumec, Přestanov). V klášteře po smrti Pfrognerově nastala jistá bezradnost, kdo bude novým opatem. Také tyto starosti Reitenbergerovi nedovolovaly zaměřit se v to období na lázně. O jeho volbě vypráví kronikář Matthias Heinl z Vyškova:

"Dne 28. dubna 1813 byl jsem přítomen volbě nového opata v klášteře Teplá. Vyšel jsem v 8 hod. ráno z domova z Vyškova a přišel asi v 1/2 10 hod. do Teplé. Jak vyšel průvod zpět do kostela, prvý vpředu nesl jeden novic kříž, potom šlo všechno duchovenstvo, konečně kapitulní kanovník Hain a Brettfeld, arcibiskupský kancléř v Praze; potom guberniální rada Royko s kancelistou Mühlsteinem, okresní hejtman z Plzně, potom úředníci, ostatní duchovenstvo a tři myslivecké sbory (snad městská obrana) slavnostně přicházely na náměstí kláštera. Průvod šel do konklávy, kde byl volen nový opat. Šel jsem na chór a viděl jsem odtud tu veškerou slávu, asi za půldruhé hodiny přišel průvod z konventu do kostela a sekretář P. Karel byl zvolen jako převor a nato musel sám před oltářem přísahat a všichni duchovní mu vzdali hold. Nato byl uveden na své místo kapitulním kanovníkem na chór. Po tomto šel průvod zase kostelem zpět, ven do krásné konferenční místnosti, kde byl představen starostovi a celému panstvu jako nový "pán". Byl jsem všude očitým svědkem, jak volba v konklávě řádně proběhla, jak bylo řádně voláno "Herr Pater Karl Reitenberger ist Abt und Prälat! ", potom byly spuštěny hmoždíře tak, že se podlaha třásla a všechna okna řinčela..."

Třiatřicetiletý Reitenberger se stal opatem. Očekával zvolení nebo stál nepřipraven na svůj nový úřad?