Zpověď neznámého svědka o konci války v našem městě po 55 letech

Proč nebyly v květnu 1945 Mariánské Lázně rozstříleny

Na jaře 1945 se válka chýlila ke konci a fronta přicházela i do západních Čech. Počátkem dubna bylo v Chebu rozbombardováno nádraží, pivovar i obytné bloky. Americké dělostřelectvo zahájilo ostřelování Chebu a následovaly boje o Cheb. Nebyla to však jen fronta, která se posunovala do Čech. S ní přicházely i doprovodné hrůzy války. Nemocní, ranění, hladoví, mrznoucí, zoufalí. Za pochody zástupů třicetikilových vyhládlých vězňů z koncentračních táborů zůstávaly hrůzné stopy při silnici ležících mrtvol. Byla tu alej stromů z Chebu k Ypsilonce, o níž je zpráva:

"Při postupu Američanů od Chebu směrem ke známé křižovatce Ypsilonce nacházeli vojáci na stromech oběšené německé dezertéry, které tam věšeli fanatičtí esesáci a němečtí polní četníci."

Rozsudky smrti nad dezertéry zastřelením se konaly i v Mariánských Lázních - na tenisových kurtech u Lesního pramene. Henleinovská zběsilost se stupňovala. Zbývalo pár dnů do konce a civilní život v Sudetech dostal vojenský dril. Nesplnění vojenského rozkazu znamenalo rozsudek smrti. A Hitlerův rozkaz zněl: bránit každou ves, každý dům do posledního dechu.

Historická pravda nakonec vyjde najevo

Až po letech, v roce 1968, se ozval v  Německu pamětník z Mariánských Lázní s článkem "Warum 1945 auf Marienbad keine Bomben fielen", aby uvedl neznámé okolnosti o konci války v Mariánských Lázních. Moudrý muž Lorenzo – jak citoval - sice říká, že "tisíce otců vzpomíná na samá vítězství, a porážka, to je vždy jen sirotek", ale také platí jiné přísloví: "Ještě žádná věc nebyla upředena tak jemně, aby nakonec nepřišla na slunce." Neboli - pravda nakonec vyjde najevo. Historická pravda se klube ke světlu přes všechny překážky. Zvláště mládí je kritické a chce slyšet i to, co se nehodí politikům jako dobovým tvůrcům historie. Autor se dalekosáhle omlouvá za to, že se vrací k nepopulární minulosti konce války, ale cítí nutnost uvést na pravou míru skutečnosti, které jsou dosud tabu. Samotná teze "tisícileté" německé Říše byla historií odsouzena a smetena, ale také tento odsudek se již stal schématem, aniž by se lidé ptali, jak to, že taková Říše vůbec mohla vzniknout. Lidé přijali schéma odsudku jako provždy dané a nechtějí se k tomu vracet. Ale přece: lidé oné doby nebyli špatnější ani lepší než generace před nimi nebo po nich. Obě znepřátelené strany stály ve válce proti sobě a porovnávaly se podle svých lidských a kulturních kvalit - při opravdové nestrannosti by historici nezjistili žádné významné rozdíly mezi národy.

Na straně nacistů byli přitakači politického režimu, byli lhostejní, byli přeúzkostliví, kteří podle své povahy svědomitě plnili, co tehdejší vrchnost přikázala. Bylo ale i mnoho tichých odpůrců režimu, od těch, kteří se obávali přiznat si to sami sobě v tichu samoty, přes ty, kteří svou kritiku zdůvodňovali snahou zlepšit režim, až po osoby, které riskovaly vlastní hlavu, aby zabránily bezpráví. Autor vzpomíná, že i v Mariánských Lázních poznal několik tvrdých hlav a sám se dostal do podobné situace na samém konci války.

Památná schůze Okresního vedení k obraně Mariánských Lázní

Bylo jen málo dnů před obsazením Mariánských Lázní Američany, když svolal tehdejší okresní a stranický velitel AMREICH rozšířenou schůzi štábu Okresního výboru (Mariánské Lázně byly tehdy okresem), které se autor také účastnil. Schůze byla silně navštívena. Okresními stranickými předáky a úředníky a společenskými formacemi, ale také frontovým velitelem wehrmachtu, policií a všemi starosty obcí na okrese Mariánské Lázně. Předsednictví měl okresní velitel Amreich. Prvním a vlastně jediným projednávaným bodem schůze byla příprava města k boji podle rozkazu Adolfa Hitlera: "Každá vesnice, každé město se změní v pevnost."

Okresní velitel seznámil schůzi s převzatými pokyny a popsal všechny dosud učiněné přípravy k obraně města. Všechny akce měly už jen jeden, a to válečný charakter. To potvrdil i vojenský velitel města - plukovník wehrmachtu. Co patřilo do přípravy k obraně města, to mají všichni přítomní ještě v dobré paměti. Závěrem položil Amreich otázku, kdo by chtěl ještě něčím zlepšit plánovanou obranu města nebo snad i něco kritického ? Z celkového napětí bylo zřejmé, že se nikdo nebude hlásit o slovo. Bylo ticho, čekalo se na rozchod. Autor článku k tomu vypráví:

"V tom tichu jsem náhle zvedl ruku a vzal si slovo, udělené mi okresním velitelem. Smyslem mého diskusního příspěvku na toto jediné téma bylo: Nejsem namyšlený, že bych měl nějaké mimořádné strategické nebo vůbec vojenské bojové znalosti, ale uvažuji: Za současných podmínek nemůže lázeňské město Marienbad "Vůdcův rozkaz" provést. "Vůdcův rozkaz" se přece nemůže vztahovat na naše lazaretní město! Jednak myslím, že i kdyby přišla obrana našeho města skutečně na přetřes, nemůže být řeči o bránění města přímo na jeho okrajích, ale musí se bránit město na předsunutých pásech vrchů, například u Tří Seker, u Zadního Chodova nebo dalekonosným dělostřelectvem od Císařského lesa, ležícího za zády. Bránit město v jeho vnitřním kruhu, v ulicích, dům po domu, to znamená vsadit toto město s domácím obyvatelstvem, ale také se 30 000 raněnými a nemocnými do hrůzostrašné a nesmyslné hry. A jaké by byly účinky leteckých náletů na Mariánské Lázně před vlastním útokem Američanů a dělostřelecké předehry Američanů, to si může každý i bez fantazie představit. Proto jsem toho názoru, že obranu města za těchto okolností jen těžko prohlásit za zodpovědnou a odbornou."

"Nastala delší chvíle mlčení, při které i okresní velitel váhal, než se ujal slova. Vstal a řekl, že ode mne by takové stanovisko nikdy neočekával a obrátil se na ostatní s otázkou, zda snad ještě někdo jiný by byl podobného mínění ? Nato se přihlásil ke slovu bez dlouhého přemýšlení okresní velitel rolníků PARTH a řekl, že bezvýhradně zastává stejné stanovisko, jaké bylo vysloveno. Nato se ozval ve stejném smyslu místní velitel Mariánských Lázní Otto WACH. Oba tito stateční muži bohužel už nežijí (1968)."

"Okresnímu veliteli Amreichovi tato vyjádření nás tří, poměrně významných stranických osobností ve funkcích, způsobilo rozpaky. Bylo zřetelné, že je mu trapně. V dalším jednání už nepokračoval a jen zdůraznil, že dosavadní, už provedené a ještě k provedení vyhlášené rozkazy zůstávají v platnosti. Žádné další projednávání už nebude konáno. Všichni se rozešli a brzy na to byly vydány další rozkazy. "

Rozkaz pro autora k vydávání válečných novin "Marienbader Kriegszeitung"

"Mezi rozkazy byl i rozkaz pro mne - okamžitě uvést v život válečné noviny "Marienbader Kriegszeitung" pro okres Mariánské Lázně, neboť po náletech a bojích o Cheb byla totálně přerušena veškerá doprava a spojení s Chebem. Žádné zprávy nedocházely. Rozkaz jsem samozřejmě musel přijmout. Poznamenal jsem ovšem, že budu muset vkročit na zcela neznámou půdu, ale hned jsem dodal, že se budu snažit, abych podle svých schopností a vědomostí vše plně zařídil."

"O okresní štábní schůzi se místní obyvatelstvo nic nedozvědělo a ani nemělo být o schůzi informováno. Zprvu jsem neměl pocit, že bych měl potíže se stranickými úředníky či s okresním velením. Jednání s nimi jsem měl za účelem přijímání příspěvků do Válečných novin. Nutno však dodat, že takových příspěvků nebylo mnoho ! Celkem vyšla jenom tři čísla "Marienbader Kriegszeitung", a to ještě poslední bylo konfiskováno okresním velitelem, i když asi sto kusů se už dostalo do stánků k prodeji."

"Důvody zabavení třetího čísla byly zřejmé. Po okresní schůzi štábu jsem se v duchu stále vracel ke svému příspěvku. Cítil jsem, že není důležitější věci než nějak informovat lidi, zda bude nebo nebude město vojensky hájeno. Lidé viděli přípravy vojenské posádky wehrmachtu k obraně města. Bylo třeba jim vysvětlit, proč a co se vlastně připravuje. Vždyť šlo o život každého člověka v městě. Proto jsem se rozhodl, že využiji Válečných novin Mariánských Lázní k tomu, abych něco učinil proti blížící se nesmyslné pohromě - vojenské obraně města. Hned od počátku jsem zamýšlel nějak publikovat názory, které jsem vyslovil na oné historické schůzi okresního štábu. Napsal jsem proto o tom novinový článek."

Konfiskace třetího čísla novin a tváří tvář zastřelení

"Válečné noviny vyšly tři dny před obsazením města Američany. První rozkaz byla okamžitá jejich konfiskace, kterou provázel druhý, strohý rozkaz. Okamžitě se hlásit v kanceláři okresního velitele. Okresní velitel, jak jsem očekával, byl nesmírně vzrušen, zuřil a křičel na mne a řekl, že vzhledem k povinnosti nasazení branné síly mne musí dát ihned zastřelit. Já jsem naproti tomu – a také vzhledem ke své povaze - nebyl vzrušen a odporoval mu, ač jsem si ho jinak vážil, když mínil, že moje zastřelení je nezbytné vzhledem k vojenské situaci bránit město."

"Nechal jsem ho, když uvažoval o mém zastřelení a řekl jsem jen, že můj konec bude při nejmenším stejně "smysluplný", jako byly smysluplné statisíce mrtvých během celé války. Po dalším vysvětlování, které se už bezprostředně netýkalo mého osudu, mne propustil, když jsem se mu zaručil, že za žádnou cenu neopustím Mariánské Lázně. Že budu očekávat jeho další rozkaz a okamžitě budu k dispozici, zřejmě za účelem mého zastřelení."

"Už nikdy jsem nespatřil okresního velitele AMREICHA a nevím, co dále podnikl ve věci uveřejnění mého kritického článku "Obrana města". Z věrohodných zdrojů jsem se však dověděl, že AMREICH měl intervenovat u Konráda Henleina, aby byla odvolána obrana Mariánských Lázní. Bylo to den před nástupem Američanů k obsazení Mariánských Lázní. A tak se stalo, že nedošlo k žádným bojům o Mariánské Lázně. Že město nebylo ani postiženo dělostřelbou ani leteckými nálety srovnáno se zemí." Potud anonymní autor. Je podepsán zkratkou "Mj.Hn.", což ukazuje, že ani po 23 letech (1968), nebylo pro pamětníka jednoduché předstoupit před soukmenovce a prozradit tajemství váýlečné přípravy k boji s Američany o Mariánské Lázně bez ohledu na oběti.

Zatímco autor přežil, aniž známe jeho další osudy po válce, krátce po příchodu Američanů do města se okresní velitel AMREICH zastřelil nad Panoramy u vyhlídkové věže. Co se týká Amreichovy intervence u Henleina, je to zpráva sporná, protože Henleina v té chvíli už zajímala jen záchrana holého života. Měl se převléci do uniformy wehrmachtu a skrývat se mezi německými zajatci v zajateckém táboře.

Pátrání po anonymu-pamětníkovi po 56 letech

Nedalo nám to a pátrali jsme po anonymu-pamětníkovi. Kronika Mariánských Lázní prof.Lerchla z druhé světové války s denními záznamy potvrzuje neinformovanost lidí v městě na konci války. Například několikráte se píše o vyhlášení Mariánských Lázní lazaretním městem, naposledy 22.dubna 1945. Dva dny nato rychle vyrobené a vyvěšené nápisy "Lazaretní město" byly prý na příkaz vojenského velení odstraněny. Jedna zpráva potírala druhou. 25.dubna 1945 začal boj o Cheb a 26.dubna se Cheb vzdal. Ještě 26.dubna 1945 byly vyvěšeny ke čtení EGERER ZEITUNG s datem 25.4., ale jen v několika výlohách. Líčí se v nich hlavně boj o Berlín. 25.dubna 1945 vydal "Gauleiter" Henlein provolání mužům, ženám a mládeži, aby statečně bojovali do posledního dechu. Provolání bylo vyvěšeno na domech. Vybudovány protitankové zátarasy a u nich drženy dvoučlenné vojenské hlídky. Z obavy, aby je lidé neodstranili ? 27.dubna přichází zpráva "Padl Cheb." a pokračuje rozdělování armádních zásob z vojenských skladů (v Hamrnických kasárnách) lidem.

Až 28.dubna se objevuje námi hledaná zpráva kronikáře Lerchla: "Dnes poprvé vycházejí válečné noviny Marienbader Kriegszeitung. Mají vycházet v úterý, čtvrtek a v sobotu. Vydává je okresní vedení, redaktorem Max Höhne." Zde se objevuje jméno našeho pamětníka, které porovnáváme se zkratkou "Mj.Hn." Kromě 28.dubna 1945 vyšly noviny už jen jednou, po třetí byly zabaveny. Zajímavý by byl nález třetího konfiskovaného čísla těchto Válečných novin – svědka posledních dnů nacistické vlády v Mariánských Lázních.

Pramen: Mj.Hn. "Warum 1945 auf Marienbad keine Bomben fielen" – Marienbader Heimafbrief Jhg.1968