Václav TEJMAR, Mariánské Lázně (1946):

Osídlování v roce 1945

POMĚRY PŘED OKUPACÍ

Tak jako všude v pohraničí byl před válkou hraničářský život zde a v okolí jsoucích Čechů velmi těžký. Oproti cca sedmi tisícům Němců bylo v Mariánských Lázních asi 650 Čechů. V okrese Mariánské Lázně bylo celkem 800 Čechů. Ač jsme byli všichni hraničáři vychováni k hájení hranice a bití se za každou cenu, museli jsme i z tohoto města po velmi nepěkných zážitcích ustoupiti. Nemohu se zmínit o té nenávisti a radosti zdejších Němců, o tom plivání po nás, o úšklebcích, o tlučení a zatýkání našich předních menšinových pracovníků a Sokolů zdejšími ordnery, aniž směly naše policejní sbory zakročit apod. Hodně z nás zde nechalo majetek a mnohý musel odejít s holým životem a malým kufříkem do vnitrozemí a prchat před zběsilostí zdejších Němců. Jaký to rozdíl mezi lidským a vzorně prováděným odsunem Němců!

Jako v jiných městech našeho pohraničí, tak také v Mariánských Lázních nemohlo dojít k otevřenému odboji. Ve městě bylo jen několik Čechů-jednotlivců, jinak však celý kraj byl přeplněn německým vojskem i uprchlíky. Je však důležité konstatovati, že obávaní nacisté se v Mariánských Lázních nezmohli ani k nejmenšímu odporu. Německé ženy soustavně bouraly překážky, které SS vystavěli proti postupující armádě

ROK NAŠEHO OSVOBOZENÍ

Město samo mělo se všemi vojenskými lazarety koncem války na 40 000 obyvatel. Bylo naprosto přelidněno. Mezi nimi bylo na 80 Čechů a Slováků, kteří zde zůstali nebo sem byli přikázáni na práci. Nebylo zatím času na zvelebování lázní, neboť se muselo za všech okolností docílit právního postavení Čechů a Slováků u Američanů na rozdíl od Němců. Po příchodu Američanů nebyl zprvu dělán žádný rozdíl mezi Čechy a Němci, ba Američané vůbec nevěděli o existenci českého živlu. Spojení s českým vnitrozemím neexistovalo a první hraničáři museli používati nejrůznějších způsobů,m aby se do Mariánských Lázní dostali.

Dne 18.května 1945 jsou dosazení čeští vedoucí úředníci, ovšem jen se schválením americké CIVIL-AFFAIRS. Dne 19.května 1945 přichází do Mariánských Lázní 20 uniformovaných českých policistů a byl ustaven Revoluční národní výbor, v jehož čele stál J.ZIMA a jehož místopředsedou byl Václav TEJMAR. Nejprve byla českými lidmi obsazena radnice, ale naprosto nedostatečně. Jako první úřad fungovala pošta, která přišla se zaměstnanci jako první do Mariánských Lázní. Bylo to dne 21. května 1945, kdy do Mariánských Lázních v ranních hodinách přijela první řádně organizovaná výprava poštovních zaměstnanců.

Dne 24.května 1945 přijíždějí další členové civilní policie v čele s doktorem MIXOU, který je pak alfou a omegou veškerého dění v místě. Dne 27.května 1945 je slavnostní vzpomínka narozenin nám drahého presidenta dr.Eduarda Beneše v městském divadle, které je v přízemku zaplněno k velké radosti hraničářů jako důkaz, že naše řady mohutní.

Dne 28. května 1945 se hlásí na Revolučním národním výboru pánové doktor Jan VICHTA, doktor SKÁCELÍK a BLÁHA. Dne 29. května 1945 jsou propouštění ze státních služeb nacističtí Němci. Týž den 29. května 1945 přijíždí pan Vladimír KOVÁŘ s manželkou, notář z Plzně. Je to první český notář v historii Mariánských Lázní. Týž den přijíždí štábní kapitán četnictva pan ZÁBUŠ.

Dne 2.června 1945 přijíždí do Mariánských Lázní 106 členů finanční stráže. Jejich příchod učinil na Němce mohutný dojem. Dne 4.června 1945 přijíždí 23 nádražní zaměstnanců. Dne 8.června je nařízeno povinné hlášení se všech Němců na policejním úřadě. Poměry se rychle konsolidují. Dne 26.června 1945 se ujímá pan J.NĚMEC funkce předsedy Okresní správní komise Mariánské Lázně . Řídí práci na okrese k všeobecné spokojenosti všech obyvatel, bez rozdílu stranické příslušnosti.

Rovněž školní začátky byly těžké, ale přece jen poměrně brzo byly konsolidovány. Postupně zahájily činnost všechny úřady. Největším problémem byl prováděný odsun Němců, který si vyžadoval velké práce. Mariánské Lázně byly prvním městem v republice, odkud šel 26.ledna 1946 první řádný transport sudetských Němců do Říše - kam si vždy přáli jít. Mariánské Lázně byly prvním městem v osvobozené republice, které bylo nejdříve bez Němců.

V řízení města českými orgány nastaly ovšem změny během roku 1945 a 1946 - jak v Místní správní komisi (MSK) tak v Okresní správní komisi (OSK), v referátech a jejich komisích. Přišli další noví výborní pracovníci, kteří se osvědčili a dodnes pracují. O vykonané práci se nedá hovořit. Společnou prací a společným úsilím bylo toho vykonáno tolik, co snad v žádném jiném městě. Dnes jsme na lázeňskou sezónu 1946 plně připraveni a máme největší kapacitu - 6000 lůžek okamžitě k dispozici pro lázeňské hosty. I Karlovy Vary jich mají méně. Kdo znal Mariánské Lázně před rokem, v roce 1945, nepoznal by je dnes. Tak se změnily během roku ku svému prospěchu. Město je téměř zbaveno Němců a plně připraveno na první poválečnou lázeňskou sezónu 1946. Také cizinci jeví zájem o město, které ještě před rokem bylo plné nemocných německých vojáků.

MÉ VZPOMÍNKY NA VSTUP AMERICKÉ ARMÁDY DO MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ

Podotýkám, že k žádnému povstání jak zdejší hrstky Čechů tak antifašistů nedošlo. Současně je důležité zjištění, že ani obávaní nacisté v městě přeplněném vojáky a lazary se ani k tomu nejmenšímu odporu nezmohli, neboť asi tři dny před příchodem spojeneckých jednotek ujaly se německé ženy veškerého dění. Například na státní silnici Velká Hleďsebe - Drmoul byly známé silniční barikády, jak je ustupující Němci dělali ze silných kmenů, ale německé ženy je po třikráte odstranily, přestože je hlídali esesmani. Když je odstraňovaly potřetí, již na ně koukali Američané s kopců.

Nálada mezi Němci byla různá. Panovala i panika. Ti nejhorlivější stále věřili v "Hitlera" a v nějakou tu zázračnou zbraň "V-3". Největší obavy měli před Rudou armádou. Když se v Mariánských Lázních roznesla zpráva, že se blíží od Karlových Varů Rusové, nastala hrozná panika. Němečtí lazaři o berlích uháněli cestou necestou k bavorským hranicím. Ti, co nemohli chodit, byli dokonce vezeni na dětských kočárcích přes pole a louky, dál od Mariánských Lázní. V noci ze soboty 5.května na neděli 6.května 1945 se dostali Američané do samé blízkosti města. Do Mariánských Lázní vjeli 6. května po státní silnici z Velké Hleďsebe. Bylo to prvých 20 tanků. Mezi prvními, kteří se do Mariánských Lázní dostali, byl také jeden Čechoameričan z Texasu. Američané rychle prohlíželi a prohledávali všechny domy. O 13 hodině byla obsazena radnice, kde si Američané zřídili první vojenskou úřadovnu.

Ruští partyzáni byli v tomto území v lesích už před příchodem Američanů a setkali se s tankovými hlídkami americkými. Vstupem Američanů do kraje se stáhli zpět k Rudé armádě.

NAKONEC

Dovoluji si upozornit na věc, která není nikomu známá. Bylo zde také snad na 80 000 Němců na okrese, kteří byli skoro namačkáni v domech i na chodbách. Stálý počet obyvatel města byl 8 000 a možnost přepychového bydlení pro hosty asi 12 000 osob. Nikdo si nedovede představit, v jakém překrásném stavu jsme opouštěli v roce 1938 Mariánské Lázně a v jakém hrozném stavu jsme je po válce našli. Za dobu okupace zde nebylo vůbec nic upravováno ani aspoň spravováno.

Toto jsou mé nejkratší neupravené vzpomínky a zpracovat je třeba každý podle svého. Sám se k tomu dostanu a podstatně vše rozšířím v zimě, neboť mám vše zaznamenáváno.

Pramen: TEJMAR Václav: "Co bylo před rokem" a "Jak byly osvobozeny Mariánské Lázně" - Mariánské Lázně , lázeňský časopis čís.12 z 2. června 1946