První osídlení u Křížového pramene

Na podzim roku 1786 sem přišli a postavili tu své nuzné dřevěné chaloupky dva tepelští poddaní z Raušenbachu (Sítiny). Zde už dříve prováděli dřevorubecké práce pro potřeby kláštera. Jmenovali se Wenzl Hammer a Anton Fischer. Podrobnosti o příčině, proč se sem přestěhovali nejsou známy. Byli nesporně ovlivněni jak klášterním ordináriem - doktorem Nehrem, který sem už v létě docházel, tak sekretářem opata P.Salesiem Würnitzerem, který rovněž usiloval o využití léčivosti zdejších vod a sledoval s nadšením Nehrovo úsilí. Oba, Nehr i Würnitzer, byli velcí přímluvci chudých dřevorubců u opata hraběte Trautmannsdorfa, aby kladně vyřídil jejich žádosti k přestěhování a stavbě. Pracovali a káceli zde v lese. Písemnou žádost jim asi sepsal písař v Mnichově. Opat Trautmannsdorf byl sice příznivcem založení sídla u Křížového pramene, ale stále nebylo rozhodnuto o zrušení staleté, nekonečné lesní rezervace (tzv. "Wald-Reservation") pro klášterní lesy. Teprve, když 9.prosince 1786 došlo k oficiálnímu zrušení, potom už nic nestálo v cestě vyřízení žádosti obou poddaných. Opat povolil a zdá se, že i předpokládal rychlé další osídlování. Zbývaly mu však už jen dva roky života. Po návratu z návštěvy na zámku Hartenberku v lednu 1789 ulehl a zemřel 5.února 1789 - podle Nehrova zápisu "na nezadržitelnou prsní vodnatelnost" (Brustwassersucht) v 63 letech. Nehr psal: "Dobrotivý opat! Dej mu Pánbůh věčnou slávu!" Postavení dvou chaloupek, byť velmi jednoduchých, u Křížového pramene způsobilo Nehrovi nesmírnou radost, a psal o tom: "Jak rád, jak šťasten, uspokojen jsem byl, když tyto chalupy stály! Konečně bylo vidět v této hrůzostrašné (fürchterlichen) divočině lidi, mohla se tu očekávat pomoc, dalo se tu v nouzi přenocovat." Klášter měl však jiné starosti než lázně. Po opatově smrti nesměl klášter - podle císařského nařízení Josefa II. - volit nového opata. Byl stanoven z nejvyšších míst tzv. komandantní opat P.Ambrož Schmidt, premonstrát ze Strahova. Proti němu stál celý klášter, přestože mu doktor Nehr věřil a doufal, že vykoná mnoho pro nové lázně. Avšak ihned po smrti císaře Josefa II. bylo vráceno klášterům právo volby opata, jmenovaný opat Schmidt musel opustit klášter a hned 17.ledna 1791 byl v Teplé zvolen opatem P. Raimund Hubl. Aby se udržel ve funkci v tak rozhárané době, snažil se všem vyhovět a poslechnout. Vraťme se však k našim prvním usedlíkům.

Wenzl HAMMER

tesař z Raušenbachu (*1759, oženil se 1790, + 22.3.1834 v Mariánských Lázních) postavil svou dřevorubeckou chaloupku v místě dnešního domu LIBUŠE - v uličce proti domu Zlatá koule). Sem si přivedl v roce 1790 nevěstu - Rosinu Rudrichovou ze sousedství v Raušenbachu. Měli osm dětí (1794,1795,1796,1797,1799,1801, 1803,1804), ale šest z nich zemřelo. Není divu. Celé poslední desetiletí 18.století bylo mimořádně chladné - vrstvy sněhu a třeskuté mrazy - a dodnes zůstávají některé denní minusové teploty jako rekordní. Bylo obdivuhodné, že tu první osídlení vůbec přežilo. Ale další osídlenci nepřicházeli. Z Hammerových dětí zůstal jen Josef HAMMER (* 24.7.1795) a Anna HAMMEROVÁ (*21.3.1799), která se tu provdala 7.ledna 1822 za Matěje MUŹÍKA zřejmě z Holubína. Po smrti matky Rosiny Hammerové (+ 21.3.1822) se znovu oženil Wenzl HAMMER 26.března 1823 s Kateřinou GLEISINGEROVOU (+ 6.3.1834 krátce před svým mužem).

Osudy Hammerovy chalupy

Po vyhlášení obce veřejnými lázněmi (1818) přišla na řadu otázka odstranění nuzných chaloupek z počátku osídlení. Hammerova dřevěná chalupa "U zeleného stromu" byla přemístěna 1822 z dosavadního místa u Zlaté koule dozadu, až za rohový dům "Bílá Růže" (tento dům čp.24 postavil Franz Seidl 1808; pozdějši populární Ullmannův hostinec; po přestavbě 1862 známý lázeňský velkodům LIPSKO; zbořen kol 1960). Vzadu za tímto domem tedy bydleli Hammerovi v přemístěné chalupě čp.23. Po smrti Wenzla HAMMERA (+1834) vlastnil a obýval chalupu syn Josef HAMMER (+1848), ale roku 1843 ji prodal Josefu Krautzbergerovi. Ten místo ní postavil pohledný kamenný lázeňský dům (stále "Grüner Baum"). Koncem 19.století se pak uvádí jako majitelka domu podnikavá paní hostinská, vdova Sofie Stöhrová, která měla v pronájmu výnosnou restauraci v Tepelském domě. Údajně v roce 1903 nechala dům čp.23 přestavět do dnešní secesní podoby, téměř ve stejné době, kdy v sousedství naproti stavěl architekt Josef Schaffer pro klášter Teplou (1904) velkolepý areál "Brunnen-Inspektion" (děkanství) . V adresáři Mariánských Lázní 1929 už nenajdeme vdovu Stöhrovou, ale nové majitele domu čp.23 - krejčího Josefa a Kateřinu Rothových, kteří vlastnili i obývali dům Siegfried (čp.368). Posledními majiteli čp. 23 byli Hermann a Anna Rothovi. Po válce se dům "Grüner Baum" (Zelený strom)  nadále nazýval česky "¨Zelený dům", přestože mu bylo určeno úředně nové jméno "Boka". Pokud je známo, neujalo se. Dům pod názvem WOLKER patřil pak jako léčebna-ubytovna ministerstvu vnitra. Název "Zelený strom" tedy přetrval 160 let (1786-1946).

PLÁNEK 1846

Blok domů vedle Křížového pramene: čp.23 Zelený strom, čp.24 -Ullmannův hostinec, čp.25. Skalníkův Strauss, čp.26 někdejší Nehrova Zlatá koule, čp.27 někdejší Nehrův Vavřínový věnec, "k" - původní dřevěné divadlo a za ním Skalníkovy rozlehlé zahrady.

Blok domů pod předešlým: čp.28 Princ, čp.29 Tři lípy, čp.30 Slunce, čp.31 dosud prázdná stavební parcela, čp. 32 Kratochvílova chalupa Tři lilie.

Uprostřed: dům čp.22 = starý rozesílací dům; "i" = sloupová hala Křížového pramene, "g" = kursál, "h" = promenáda;

Naplánku zcela vlevo proteká Mlýnský potok; dole vlevo:  "l" = rybník pro plavení koní; zcela nahoře: "n" = Valdštejnův pomník s výhledem na Mariánské Lázně.    

Anton FISCHER

dřevorubec z Raušenbachu (*1756, +21.12.1820), měl za ženu Češku Marii HOŘEJŠÍ z Tlučné u Křimic (*1746, +3.11.1817). Také Fischerovi měli řadu dětí (1787,1792, 1793, 1797, 1798), ale i jejich děti umíraly a zůstala jediná - nejstarší zde narozená dcera Tereza FISCHEROVÁ (*2.3.1787, křtěná ještě na Pístově). Provdala se 1804 (?) za Franz Josefa Seidla, vlkovického krejčího a později i zdejšího rychtáře, který původně bydlel  v chaloupce u Fischerů. Spolu s Terezou pak postavili v Mariánských Lázních sedm domů! Tereza Seidlová zemřela 17.6.1851 v 64 letech (narodila se i zemřela v Mariánských Lázních). Seidlovi měli nejméně 5 dětí (Max *5.1.1805, *Josef 25.1.1808, Mariana a Margareta *1810, Anna *1811 a d.), ale není o nich zpráv.

Osudy Fischerovy chalupy

Také Fischerova chalupa byla určena k přemístění a k tomu došlo v roce 1821 po smrti Antona Fischera. Chalupa stála  nad domem Zlatá koule a nesla název "U tří lilií"(na místě dnešního domu MERKUR). V roce 1821 už patřila řezníkovi Karlu Braunovi a byla přemístěna jako čp.32 na Tržní náměstí. Uprázdněnou stavební parcelu zakoupil  v roce 1821  umělecký zahradník (a později po 19 let starosta obce) Václav Skalník a  postavil tu 1822-1823 solidní dům STRAUSS s čp.25.

  Fischerová chaloupka, byť přemístěná, zanikla a na jejím místě vyrostla v roce 1846 Halbmayrova kavárna, třebaže již dříve byla zřejmě v letech 1822-1846 přestavována některým z majitelům (Veit Pfrogner, Karl Braun, nejdéle Mathias Kratochvíl (+1842), pak 1843-1846 vdova Kratochvílová ). Po vzniku kavárny zmizel dosavadní název "U tří lilií". Vznikl slavný HALBMAYRHAUS. V roce 1946 byl přejmenován na STALINGRAD (na Stalinově náměstí), až později na dnešní ROZKVĚT (na Mírovém náměstí). Sloužil do roku 1991 jako lázeňská léčebna. Od té doby - opuštěn - chátrá "for sale".  

Osídlení v mrazivých letech 1790-1808