Nejdůležitější listina v historii Mariánských Lázní - dekret z 11. listopadu 1818 - aneb vyhlášení Mariánských Lázní otevřenými (veřejnými) lázněmi

Mezi ty, kteří se zasloužili o vyhlášení Mariánských Lázní otevřenými (veřejnými) lázněmi, je třeba jmenovat knížete Antonína Isidora Lobkovice, velkého příznivce mladých lázniček. Přijel sem na léčení v roce 1817 a hned byl zlákán místem. Když přesvědčil a vzbudil zájem o nové lázně tehdejšího Nejvyššího purkrabího Čech, hraběte Kolowrata, podněcoval opata Reitenbergera, aby neváhal vyšel vstříc osudu nových lázní a zažádal u nejvyšších zemských míst o vyhlášení Mariánských Lázní veřejným lázeňským místem. Co znamenalo ono "veřejné" ? Dnes bychom totiž řekli že šlo o to, aby lázně byly otevřené všem potřebným, domácím ale i všem cizincům, kteří by je chtěli použít. Doma pak šlo o to - v době dosud pevného poddanství - aby mohli přijít na léčení i chudí nemocní a z jiných panství což nebylo tak samozřejmé.

Otevřít lázně pro domácí i cizince, pro bohatou šlechtu i chudé nemocné - to bylo dost odvážné. Ale byly tu příklady sousedů - Karlových Varů, Františkových Lázní i Teplic. A nové lázničky v důsledku svého bohatství léčivých přírodních prostředků - minerálních vod, rašeliny a vývěrů plynů - se cítily na to že se tradičním lázním mohou konkurenčně vyrovnat.

Komise k posouzení návrhu nových lázní

Opat Karel Reitenberger to odhadoval nejlépe a proto neváhal a ještě v roce 1818 poslal žádost o vyhlášení Mariánských Lázní veřejnými lázněmi k Nejvyššímu purkrabímu Čech. Odpověď byla příznivá. Hrabě KOLOWRAT jmenoval čtyřčlennou komisi k posouzení myšlenky nových lázní. Komise měla na místě posoudit skutečný stav, možnosti i topografické umístění mladých lázní stejně jako stav minerálních pramenů. Předsedou komise se stal guberniální rada svobodný pán Münch-Bellinghausen (později presidiální vyslanec u německého spolkového sněmu ve Frankfurtě), členy komise byli plzeňský krajský hejtman Karel Breinl von Wallerstein, tepelský opat Karel Reitenberger a klášterní lékař Med.Dr. Johann Josef Nehr, který již tehdy postonával. Komise řešila otázky veřejné a soukromé výstavby, lokální, policejní, sanitační záležitosti atd. Zpracovala a předložila řadu návrhů k výstavbě lázní. Jednací spis a návrhy komise, kterými dala pro vývoj Mariánských Lázní pevný a trvalý základ, byly odeslány na nejvyšší zemská místa.

Příznivý dekret hraběte Kolowrata-Libštejnského

Nato byl doručen 20.listopadu 1818 do tepelského kláštera dekret hraběte Kolovrata-Libštejnského , jímž se vyhlašují Mariánské Lázně otevřenými (veřejnými) lázněmi. Byl datovaný 6. listopadu 1818.

V dekretu je do nejmenších podrobností rozebíráno i nařizováno vše, co je nutné pro rozvoj nových lázní. Německy psaný dekret začíná slovy:

"Společná jednání gubernálního rady svobodného pána von Münch-Bellinghausena s panem klášterním opatem a s plzeňským krajským hejtmanem, týkající se Mariánských Lázní, vyvolala ve mně upřímné a příjemné přesvědčení, že pan klášterní opat správně chápe vztah léčivých pramenů k státnímu dozoru, je prodchnut nejhorlivější snahou k povznesení lázeňského místa a ochotně vychází vstříc přání vlády na přiměřené organizování lázeňského místa."

Poznámky hraběte Kolowrata k budování lázní

1. V dekretu se pojednává o běžném stavebním vedení v Mariánských Lázních do roku 1818 a zdůrazňuje se káravým tónem, že nebyl dosud předložen klášterem jako vrchností zastavovací plán neboli polohový plán, který by přihlížel ke všem zřetelům lokálním a policejním.

2. V Mariánských Lázních je nyní již 13 domů, z nichž budoucnost Mariánských Lázní vyžaduje předělání a odstranění všech do očích bijících závad, jako jsou nestejná velikost oken, nestvůrné tvary dveří, všeobecně křiklavé nátěry domů atd. Dále je vyslovováno přání, aby klášter nechal urychleně demolovat židovské stavení, stojící v blízkosti Křížového pramene (tj. solivárna, v níž bylo pak obydlí fořta Maxe Felbingera, krátce používano jako škola, nakonec židovská vyvařovna), ostatní dřevěné chalupy (šlo o první chalupy v Mariánských Lázních - Fischerovu a Hammerovu, a o dřevěný Kohnhauserův mlýn) přeložit na jiná místa (naše poznámka: to se také stalo: nový mlýn postaven na místě dnešního Cristalu, a chalupy přemístěny na místa dnešních domů Rozkvět a Wolker) a chodovoplánské Židovce jménem Sára Löwy, která vlastnila židovskou vyvařovnu, vykázat jiné vhodné stavební místo k postavení židovského hostince (naše poznámka: to se také stalo a židovský hostinec vznikl v místě dnešní nemocnice).

3. Dále je klášteru dáváno na vědomí, že c.k. zemské stavební ředitelství dostalo již příkaz poslat počátkem příštího jara (tj.1819) do Mariánských Lázní vhodného stavebního inženýra, aby zde vypracoval takový situační plán, který by se stal normou příští stavební linie lázní. V budoucnu pak musí být předložen předem stavební plán každého domu k cenzuře a ke schválení nejvyšším zemským místům, jakož i ke schválení klášteru jako pozemkové vrchnosti, pod kterou Mariánské Lázně náleží.

4. V Mariánských Lázních bydlící stavitel Anton THURNER (naše poznámka: *3.10.1778 na Přimdě, + 30.12.1855 tamtéž), jako stavitel určený vrchností, má v budoucnu provádět vrchní dozor nad všemi stavbami v místě. Klášter je však i nadále zodpovědný za přesné dodržování stavebních plánů, schválených vyššími místy. Zemskému stavebnímu ředitelství se dále ukládá, aby čas od času provádělo kontrolu stavebního vedení a stavebního slohu v Mariánských Lázních.

5. Dále je vyjádřeno uspokojení nad tím, že klášter Teplá zamýšlí rozšířit svoje cihelny a zemské gubernium doporučuje dostatečně velkou výrobu cihlových tašek, protože v budoucnu nebude už v Mariánských Lázních dovoleno šindelové zastřešení.

6. Je dobré, že klášter jako vrchnost podporuje osídlování řemeslníky a stavební místa propůjčuje jen těm řemeslníkům, kteří se mohou prokázat určitým majetkem a zavázat se, že budou moci stavbu svých domů plně dokončit během tří let.

7. Za přiměřené se považuje, aby místo malovaných domovních znaků byly umístěny nad vchody domů černě lakované desky s názvem domu ze žlutých kovových písmen.

8. Zvláštní pochvalu vyslovuje hrabě Kolovrat za stavební podporu klášterem k postavení nového hostince, avšak poznamenává, že k tomu musí být ihned předložen stavební plán, aby toto na jaře nebránilo tomu, že by stavba hostince nemohla pak začít. V dekretu se píše: "Ostatně se rozumí samo sebou, že tento hostinec musí mít v pohotovosti mimojité i pokoje pro cestující a takové osoby, které navštíví lázeňské místo pouze na krátký čas. Není pochyb, že při vytváření stavebního plánu bude pamatováno také na taneční sál, na prostory pro konverzaci a všechno pohodlí."

9. Co se týká policejního dozoru, uvádí se v dekretu, že byl určen aktuár SOMMER pro Mariánské Lázně jako vrchnostenský policejní komisař, který stejně jako policejní sluha musí být kontrolován plzeňským krajským úřadem po dobu lázeňské sezóny, co se týká jeho způsobilosti zde.

10. S obzvláštní radostí se bere na vědomí, že cesty v Mariánských Lázních, u kterých nestojí žádné domy, budou osvětlovány lucernami. Toto osvětlení již bylo zavedeno s dobrým výsledkem v Karlových Varech, v Chebu a ve Františkových Lázních. Dále se chválí, že majitelé domů v Mariánských Lázních již nyní (1818) zavedli takové lucerny na svých domech tak, že osvětlili místa u vchodů.

11. Nařizuje se, aby se majitelé domů opatřili dobrými hasícími rekvizitami a aby před domy udělali chodníky, a aby klášter Teplá zajistil opatřování potravin pro ty, kteří si chtějí sami vařit jako lázeňští hosté.

12. Co se týká pošty a dopravy, dovídá se zemské gubernium, že kupec INGRISCH se má přičinit v budoucnu nákupem poštovních známek (tj. známky k potřebě) o řešení a požadavky cizinců na selské koně se mají dít jako dosud intervencí vrchnostenským úřadům. "Protože však plánský poštmistr RASP se vrchnosti uvolil k tomu, že by se po splnění jistých podmínek usadil v Mariánských Lázních, míní vrchní poštovní správa, že tam budou požadavky na poštovní zařízení v Mariánských Lázních a na nákupy poštovních známek uspokojeny a plánským poštmistrem vykonávány." (naše poznámka: Zřízení filiálky pro dopisní provoz provedl plánský poštmistr roku 1822. Deset let na to získal od plánského poštovního úřadu kníže Metternich právo na otevření samostatné pošty. K tomu účelu postavil "Kynžvartský dům", dnes Sansoucci; avšak přenesl poštovní úřad na zakoupený dům "Eiche" v sousedství Sansoucci.)

13. O záležitosti sanitární - uvádí se v dekretu - je dostatečně postaráno ustanovením dvou lázeňských lékařů (doktora Nehra jako klášterního ordinária a doktora Heidlera jako prvního zemského knížecího lázeňského lékaře pramenů) a propůjčení dvou stavebních parcel ranhojičům Pauschovi a Eichlerovi pro lékařské potřeby nemocných. Klášter se pak má postarat o usídlení jedné zkoušené porodní báby v místě.

14. Co se týká zřízení lékárny je v Mariánských Lázních otevřena během letních měsíců filiální lékárna pod osobním dozorem klášterního lékárníka Karla Brema, který získal zásluhy o Mariánské Lázně jako chemik-analytik.(Povolení ke zřízení samostatné lékárny dostal roku 1819.)

15. Co se týká oné "kryté chodby" nad Křížovým pramenem, postavené stavitelem Thurnerem ve formě sloupové haly se 72 iónskými sloupy, vznikla jako kolonáda nad Křížovým pramenem s kopulovitým přestřešením Křížového pramene, na jehož špici byl umístěn pozlacený dvojitý kříž. Tyto iónské sloupy byly vylehčené z cihel a ze dřeva, aby nedocházelo k nežádoucím tlakům na pramenné žilky Křížového pramene, a opatřeny kamennou žlábkovou římsou. V dekretu se píše, že váha je sice závadná, ale bude možno ji ponechat. Bude však nutno u kopule přidělat dva stupně, střechu nabarvit barvou břidlicově šedou, sloupy kamennobarevně, jen jejich báze a kapituly o něco světleji.

16. V blízkosti Křížového pramene nesmějí být zřizovány záchody.

17. Co se týká rozesílání vod Křížového pramene, mělo by být o plnění džbánků postaráno tak, aby nevyprchaly jeho "cenné součásti". Při prodeji by měly být stanoveny přiměřené, ne příliš vysoké ceny. Bere se s uspokojením na vědomí, že klášter plánuje zřízení vlastní továrny na džbánky (ve Sklářích). Klášter by měl rozšířit počet skladů na různých místech a zveřejňovat v novinách ceny džbánků: "Až dosud byl pan PELIKÁN ve Vídni pánem ceny, protože jen u něho jediného bylo možno zakoupit Křížový pramen … Minerální vody jsou však zbožím všeho trpícího člověčenstva a to samo ukládá povinnost vlastníkovi, aby se staral o jejich rozšíření." To jsou slova dekretu - vznešená, protože pravdivá.

18. Dále je tu příkaz pro klášter Teplou jako vlastníka mariánskolázeňských pramenů, aby sděloval ročně nejvyšším místům do Prahy ceny džbánků jednotlivých vod. Dekret se zastává toho, aby byl Křížový pramen rezervován výlučně k pití pro lázeňské hosty a vod Úšovického pramene (Ferdinandova), aby bylo používáno zevně. Tento vývěr je ovšem třeba nejprve důkladně vyčistit a jímat; jeho cenu džbánkovou uveřejnit ještě před odesíláním. Stavba rozesílacího domu by se měla zastavit a k plnění džbánků by měla být postavena v lese jen provizorní kůlna (naše poznámka: Avšak tento dům poblíž Křížového pramene, dnešní ředitelství lázní, byl již ve stavbě a byl zcela dokončen. V roce 1834 byl postaven nový větší dům s obchodem, s kanceláří a s byty pro úředníky. V roce 1818 bylo rozesláno 75 tisíc džbánků a v roce 1834 již 346 577 džbánků, přičemž jejich počet stále rostl.).

19. Dekret dále uvádí, aby jako přátelská rada byla přijata poznámka, aby bylo zřízeno od příští lázeňské sezóny (1819) ve Starých lázních šest nových lázeňských jizeb a tím odpomoženo velkému nedostatku ubytování. Ovšem stavba komfortního lázeňského domu by potěšila zemské gubernium ještě více. Aby opatu Reitenbergerovi tuto novostavbu nějak ulehčil, sděluje hrabě Kolowrat, že vydává příkaz c.k.radovi a inspektorovi Zemského stavebního ředitelství v Praze Jiřímu FISCHEROVI, aby přivezl od opata návrhy na novostavbu a připravil plán moderního lázeňského domu a předložil opatovi k nahlédnutí. Je zcela samozřejmé, že v takovém stavebním plánu domu musejí být všechny moderní způsoby lázeňské léčby jako "douché" (sprchy), kapkové potní lázně a parní lázně, ale také odpovídající odpočívárny, které splňují všechny požadavky.

20. Co se týká plynových lázní (roku 1818 STRUVE sám na sobě vyzkoušel s úspěchem používání plynových lázní), měly by se ještě sbírat další zkušenosti s nimi a tyto pak předložit prostřednictvím krajského hejtmanství zemského guberniu. Že opat nechal zřídit vodní rezervoáry podle plánů, navržených Zemským stavebním ředitelstvím a připravil v lázeňském domě jednu místnost pro slatinné lázně, berou vysoká zemská místa s uspokojením na vědomí, ale není možno dovolit, aby bylo léčivé bahno zneužíváno ke spekulačním účelům. Toto se musí dít (tj. rozesílání bahna nemocným soukromníkům) pod kontrolou lázeňského lékaře. - "Ostatně bych doporučoval klášteru," píše hrabě Kolovrat, "aby nechal označit neprodleně slatiniště hraničními kameny, aby svévolné osahávání tohoto jedinečného výtvoru minerálních vod nerušilo kvalitu těchto. Ze stejných příčin se také zapovídá provádět v blízkosti pramenů výkopy slatiny a odtokové kanály k odvádění denních (dešťových) vod nesmějí být vykopávány hlouběji než jednu stopu."

21. Podle dekretu bylo povoleno klášteru, že může začít se stavbou kostela, školy a fary ale teprve po dokončení lázeňského domu. Proto nařizuje hrabě Kolovrat, aby byl do té doby byl stanoven odpovídající prostor pro konání bohoslužeb. (naše poznámka: Na to byla roku 1820 stržena malá kaple u Křížového pramene a postavena větší kaple vedle Karolinina pramene - v místech před schodištěm pozdějšího kostela. V té pak sloužil duchovní lázeňský inspektor denně mše. Nová kaple dostala roku 1825 větší oltář, roku 1826 varhany a nový oltářní obraz "Nanebevstoupení Panny Marie"; v roce 1835 byla značně rozšířena.)

22. Co se týká zkrášlování Mariánských Lázní, toto by se mohlo, píše hrabě Kolovrat, zaměřit tentokrát (1819) na zřízení anglického parku uprostřed kolonie a potom na zřízení vycházkových cest ve stinných lesích. Toto vše se musí dít s vkusem a podle náležitého pořádku, v souladu, a hrabě Kolovrat sděluje, že již vysvětlil knížeti Lobkovicovi, aby přenechal tepelskému opatovi svého předního zahradníka Václava SKALNÍKA.

23. Dále nařídil hrabě Kolovrat, aby opatovi umožnil realizovat zkrášlovací plán a přitom nezatížit peněžními výdaji klášter, které bude potřebovat na nutné stavby, vybírání lázeňské taxy, počínaje rokem 1819 od každého z přítomných hostů, kteří budou v Mariánských Lázních pobývat déle jak tři dny, bez rozdílu, ve výši 2 florentýnské V.W. (vídeňské měny); s jedinou výjimkou chudých. Lázeňské taxy smí být použito pouze ke zkrášlovacím účelům. Lázeňskou taxu budou vybírat od hostů majitelé domů, předávat policejnímu komisaři a kontrolu bude provádět lázeňský inspektor.

24. Nakonec se hrabě Kolovrat s potěšením dovídá, že se pomýšlí na to postavit v Mariánských Lázních divadlo (naše poznámka: Stálé divadlo bylo otevřeno až roku 1868!).

Dekret uzavírá hrabě Kolovrat slovy, že klade na rozkvět tohoto podniku, tedy lázní, mimořádnou hodnotu a je ochoten vždy pomoci v záležitostech rozvoje těchto lázní. Tento příznivý vztah k lázním je všem patrný z podrobností do jakých se Nejvyšší purkrabí pouští při úvahách o budování lázní. -rš-