Ilsano (Dolní Kramolín)
1. Lokalizace. Dolní Kramolín je proslulý svým minerálním pramenem ILSANO. Vyvěrá na levém břehu Kosího potoka, 400 metrů severovýchodně obce Dolní Kramolín. Byl jímán přímo v bývalé stáčírně který byla demolována a neexistuje. Dnes je zachycen novým vrtem v malém dřevěném domečku, vpravo příjezdové silničky asi 20 metrů od původního výběru (stáčírny). Jímací systém i areál jsou majetkem chodovoplánského pivovaru CHODOVAR, společnost s r.o., vedeným Jiřím Plevkou.
2. Nejstarší zprávy. Už před 325 lety popisoval Bohuslav BALBÍN (1679) tři zdejší kyselky takto: "V Dolním Kramolíně jsou tři prameny: (1) hlavní, kterého užívají poddaní, je pod vesnicí na panské louce; (2) druhý poblíž chovatelů ryb; (3) třetí na cestě vedoucí do Pístova." První z pramenů je bezpochyby ILSANO. Všechny tyto kyselky jsme identifikovali: - první je Ilsano, druhá Rybářská kyselka, třetí Pístovská. Jaroslaus SCHALLER (1788) i Johann Gottfried SOMMER (1838) uváděli po jedné kyselce v obcích Dolní Kramolín, Holubín, Chotěnov, tři kyselky v Pístově. J.ORTH-F.SLÁDEK (1870) taktéž.
Přestože byl tedy dolnokramolínský pramen ILSANO už po staletí známým a využívaným, a vyvěral z vykotlaného pařezu na louce, teprve před 110 lety začaly pokusy o širší využívání jeho vody. Původně tudy vedla cesta na Pístov a dosud nejímaný pramen byl využíván venkovany k ukojení žízně v době žní za horkého léta.
3. Historie do roku 1945. Bohužel - k nespokojenosti obce a vesničanů - prosazovalo se stále více právo soukromého majetku a tak také pařez s vývěrem začal budit pozornost podnikatelů. V roce 1893 se prosadily komerční zájmy o pramen. Louku o výměře 2545 sáhů tehdy koupil i s pramenem od majitele Antona Hubla jakýsi učitel J. GOTSCHY (Kočí) z Vídně za nemálo - 4581 zlatých rakouské měny. Rok 1893 byl mimořádně suchý, což ho vedlo k stavební činnost u kyselky. Nechal upravit jímání kyselky, k čemuž kramolínská kronika smutně poznamenává, že Gotschyho jímáním ztratil pramen 60 % jakosti! (Proč právě rovných 60 % se už nedovíme.) Kyselku začal prodávat pod obchodním názvem "Perla Čech" (Perle von Böhmen). Bohužel se začaly v lahvích usazovat okrové sedimenty a nadějný prodej uvízl na nedůvěře zákazníků.
Dále se v kronice píše, že Franz Lerch z čp. 30 denně tahal svou dvoukolovou káru, na kterou naložil 50 džbánků a lahví s kyselkou, do Chodové Plané, kde prodával láhev za 2 krejcary. Tímto podnikáním prý zbohatl.
Naproti tomu učitel Kočí na kyselce nikoliv. Začal se topit v dluzích a už v roce 1895 byl nucen prodat čtvrtinu majetku Johannu Tomanovi a později další část, údajně čtvrtinu, třem bratřím Naschauerovým ze Stříbra, za 4200 rakouských korun. Domluvili se že zřídí nové jímání a postaví tu budovu. Plány připravil plánský stavitel Turner, ale přišly těžkosti. Ukázalo se že grunty a podloží jsou tak nesmírně prosáklé a rozložené uhličitany kyselky. Znovu a znovu se musely základy budovy prohlubovat a stavba se silně prodražovala. To už byl prodělečný podnikatel Kočí úplně na dně a zastřelil se někde v blízkosti mlýna Rainmühle u Martinova. Pochován je na starém pístovském hřbitově, avšak někde na okraji.
Ani ostatní spolumajitelé si nepolepšili. Rozhodli se prodat. Od všech majitelů odkoupil v roce 1911 parcelu s kyselkou jakýsi Ludvík Sobota-Kamínský za 47000 korun a za něho tu vznikla stáčírna. Při majiteli se objevuje spolumajitel Kraus, později ještě interesent Weiss. Dne 11.července 1911 navštívil novou stáčírnu pražský knížecí biskup Leo, svobodný pán von Skrbenský snad u příležitosti biřmování na Pístově, a byl v obci slavnostně přijat. Kronika připomíná, že po krátký čas byl pramen expedován pod názvem "Eduardův pramen" (Eduardquelle) na paměť setkání dvou monarchů v Mariánských Lázních. Konjunktura "Perly Čech" či "Eduardova pramene" měly však jen krátké trvání v letech 1911-1914. Přišla světová válka a ruinovala kupce, podnik potřeboval nutně další investice a tak "Perla Čech" definitivně zkrachovala. Rakouské lázeňské almanachy (1914-1918) uvádějí za války jako majitelku kyselky paní Schröder-Kaminskou. Ale nedařilo se. Po válce odkoupil kyselku F.W.Becker-Schelploch za 115000 Kč a zřejmě zvolil i nový cizojazyčný název Il Sano = To zdravé. Dalším majitelem se stal Berlíňan Wille, který ji koupil za 120000 Kč, čímž se nesmírně zadlužil. Pak se zde uváděla paní Willeová, ale nakonec odtud se svými lidmi zmizeli všichni tajně "bei Nacht und Nebel" a kyselka musela být vydražena.
Roku 1930 získal kyselku za 140000 Kč podnikatel Buxbaum (že by radní z Mariánských Lázní?) a v roce 1931 prodává Městskému úřadu Mariánské Lázně za 170000 Kč. Jak je patrné, šlo stále jen o spekulační "překupy". Mariánské Lázně možná kalkulovaly s nebezpečím konkurence, a aby tomu zabránily, pramen odkoupily. Ale nic s ním neprováděly. Po připojení k Německu 1938 získal Ilsano bavorský podnikatel Krämer se sídlem v Chebu a vodu začal prodávat německému wehrmachtu. Válka nebyla však důvodem k žádnému obchodnímu optimismu. Za války jsou tu uváděna dvě samostatná stavení - vila a stáčírna, ale jejich majitel Krämer tu však nebydlel. Na vile čp.40 byl nájemce Josef Plaha, na stáčírně čp.39, nazývané Kyselka ("Sargn"), byl nájemce Josef Schmidt. Do areálu patřila vila, stáčírna, hospodářská budova se strojírnou a odpadním prostorem, garáže.
4. Poválečná historie. ILSANO vystřídalo před válkou 12 většinou spekulačních majitelů. Kyselka se tu plnila do lahví - v neznámém množství, jistě malém - ručně, prý až do roku 1948. Na stáčírně byl národní správce, který sem dotáhl mnoho kuriosních předmětů z okolí například kamenokříž prý odněkud z Plánska na dvoře bývala velká vrtule z anglického letadla, které se zřítilo nedaleko odtud koncem války atd. Všemi sem dováženými kuriozitami chtěl přilákat hosty do kavárny která tu snad nějaký čas fungovala. Bohužel pamětníci jako doktor Jirásek, František Novák a jiní, kteří dobře znali zdejší poválečný "rej" už nežijí. Po roce 1948 přišlo přerušení stáčení, ale to bylo považováno vždy za dočasné. Až v roce 1973 se začalo ILSANO plnit do cisteren, kterými se minerálka transportovala do chodovoplánského pivovaru, kde se stáčela do zelených lahví. V cisternách jeden čas byl nalit kofolový sirup a tak se vozila minerálka do pivovaru. Stáčela se s kofolovou příchutí pro celý Západočeský kraj i pro celou republiku pod tradičním názvem ILSANO. Nutno říci, že byla oblíbená. Tak jako v minulosti vznikly při této komerci dva tábory - přívrženci a odpůrci. Nejchutnější bylo Ilsano přímo u pramene. Tomuto tvrzení daly za pravdu oba tábory.
V roce 1978 muselo být stáčení přerušeno, protože celý areál u vývěru, který byl zcela nevyhovující. Nezbytná byla především rekonstrukce jímání tohoto, jinak chutného pramene. Stáčírna i jímání byly ve velmi špatném stavu. Za většinou neočekávaných povodní - po vydatných deštivých dnech - byl celý areál zatopen rozvodněným Kosím potokem, takže se stal na čas nepřístupným ostrovem. (Viz vpravo několik fotografií z roku 1971 a 1978.) V jímacím rezervoáru ve stáčírně byly běžně ke spatření utopené myšky. Přepad vyvěral do skruže, ležící nalevo cesty za mostkem a hluboko. Stáčírna s jímáním stála vpravo. Lidé z celého okolí sem pravidelně přijížděli pro pramen (bez ohledu na "eklující" jímání ve stavení, které však nebylo přístupné). Až v osmdesátých letech provedl pivovar z Chodové Plané nový vrt, pramen byl převrtán na nedaleké louce a jímání zajištěno uzavřením vývodu vrtu v dřevěné boudě, odkud je čerpán. Tak je tomu dodnes. Chodovar provádí především mikrobiologické analýzy kyselky. Dnes se stáčí ILSANO v chodovoplánském pivovaru CHODOVAR, v jehož čele stojí Jiří Plevka sen. a jun., jako přírodní nápoj, dále s příchutí citronovou, pomerančovou, grapefruitovou a tzv. speciál, tj. minerálka, ochucená ovocno-bylinným sirupem, který je vyráběn podle původní receptury Chodovaru.
5. Historie jímání. Jímání bývalo jako obvykle v dutém pařezi. Až při stavbě plnírny byl pramen zachycen čtvercovou šachticí 4 x 4 metry s dřevěným zvonem a o hloubce 460 cm. Za první republiky byla voda plněna do lahví pod značkou ILSANO. Po válce se provoz zastavil a až kol 1970 se začalo s obnovou plnírny a proto byla - již velmi znečištěná pramenní jímka znovu vyčištěna a opravena. K novému jímání došlo radikální změnou: dosavadní šachtice s jímáním byla zrušena a novým vrtem získána původní kyselka asi 20 metrů od původního jímání. .
5. Analýza (1). Anton DIETL (1908) analyzoval tehdy ještě Gotschyho pramen ještě pod názvem "Säuerling Gramling" jako prostou železitou kyselku s obsahem Fe 23 mg/kg, Ca 48 mg/kg, Mg 31 mg/kg, z anionů pak Cl 11 mg/kg, HCO3 366 mg/kg, SO4 137 mg/kg při obsahu volného oxidu uhličitého 2572 mg/kg. Důležitá byla vydatnost a nebezpečí mísení s prostou podzemní či potoční vodou. Ale o té se nikde nepíše.
6. Analýza (2). Miroslav DOVOLIL (1959) označoval Balbínem připomenutý pramen jako "Dolní Kramolín čís.96", 400 metrů severovýchodně od vesnice s vývěrem v bývalé plnírně, na levém břehu Kosího potoka. Vývěr byl tehdy v kruhové studni o průměru 2 metry, hloubky 5 metrů. U cesty před budovou byla skruž o průměru 150 cm, kam býval odváděn pro poutníky přeliv z pramenné jímky. V roce 1958 byla vydatnost 15 lt/min., obsah volného oxidu uhličitého byl 2820 mg/kg, teplota +9,0°C a v přepadové skruži byly pozorovány hojné železité sedimenty.
7. Hydrogeologicky. Miroslav DOVOLIL (1959) hodnotil hydrogeologicky vznik zdejších kyselek v údolí Kosího potoka vlivem styku pararul s amfibolity v nadmořské výšce 510-520 m. KOLÁŘOVÁ-MYSLIL (1979) uvádějí, že zdejší údolí je zaříznuto hluboko do hornin krystalinika Slavkovského Lesa, tvořeného zde pararulami, amfibolity s drobnými tělesa gabra, pegmatitu, který vystupuje k povrchu západně obce, a porfyru, jehož žíla běží na západ od jižního okraje obce a zasahuje do sousedního amfibolitu.
8. Analýza (3). Při chemické analýze pramene 15.10.1971 Jaroslav DVOŘÁK určil obsah volného CO2 - 2586 mg/kg, teplotu vody +10,3°C, pH 5,9; nízká byla celková mineralizace 533 mg/lt; z kationtů bylo Ca 50 mg/kg, Mg 29 mg/kg, Na 24 mg, Fe 22 mg/kg; z aniontů SO4 54 mg/kg, Cl 6 mg/kg, HCO3 342 mg/kg. Hodnotil kyselku jako prostou železnatou hydrouhličitano-vápenato-hořečnatou kyselku. Měření hloubky šachtice potvrdilo hloubku 460 cm. Vydatnost nebyla změřena.
9. Závěr. Částečné výsledky posledních chemických analýz minerální vody (1996) se odlišují poměrně více od Dvořákových měření. Většinou jde o vyšší hodnoty. Uvádějí se na etiketách podle nichž má minerálka ILSANO 729 mg/lt pevných látek, obsah Ca 59,52 mg/kg, Mg 47,06 mg/kg, Na 23,47 mg/kg, Fe 35,47 mg/kg, K 3,76 mg/kg, z aniontů Cl 5,22 mg/kg, SO4 32,76 mg/kg, HCO3 518,8 mg/kg, H2SiO3 122,6 mg/kg. Etiketa připomíná, že "případný sediment není na závadu výrobku." To býval v minulosti jistý problém. Železitá kyselka s obsahem přes 2500 mg volného CO2/lt a s nízkým obsahem pevných látek je nadále komerčně využívána a hodila by se dobře i jako stolní voda, ale celý podnik by vyžadoval větší investici do jímání.
10. Prosincová návštěva 2004 areálu bývalé stáčírny Ilsano potvrdila velmi bídný stav celé lokality. Stavení stáčírny je srovnáno se zemí a ani místo původního vývěru ve stáčírně není přístupné a je překryto vyvrácenými břízami, stromy a křovisky. Zcela zmizela původní skruž vlevo, kde kyselku nabírali do lahví i ochutnávali turisté a domácí. Budova vily s rozbitými okny je opuštěná. Kromě ní tu stojí už jenom hospodářské stavení - vše v chatrném stavu pozvolného rozpadu. Pouze nový vrt je překryt pečlivě uzavřeným domečkem a ohrazen kolem dokola plotem. Také příjezdová silnička je ve stavu rozpadu.
