Josef Proksch

hudební pedagog, *4.8.1794 Liberec, +20.12. 1864 Praha. Také Josef Proksch pobýval dvakrát na léčení v Mariánských Lázních, a to v letech 1857 a 1858. Ubytován byl v domě DRESDEN jako jiní čeští hosté. Připomíná se jako ředitel pražské konservaztoře a bývalý učitel Bedřicha Smetany.

Často byl psán česky Prokš. Nejstarší syn tkalce a lidového kapelníka, také dva mladší bratři a dvě sestry měly hudební nadání. V 8 letech pozbyl zraku na pravém oku, v 17 letech oslepl úplně. Na pražském ústavu slepců ve hře na klavír žák Václava Koželuha, na klarinetu Václava. Farníka (1809-1816). Po návratu z koncertní cesty vyučoval v Liberci hudbě. Doporučen Henr. Sonntagovou, byl v Berlíně krátce žákem módního tehdy klavírního pedagoga Jeana B. Logiera (+1846), který zavedl mj. metodu ansámblového vyučování klavíru.

Proksch ji přijal a vyučil ji bratra Ferdinanda a sestru Annu, ale rozvinul ji potom zcela samostatně na Hudebně vzdělávacím ústavu {Musikbildungsanstalt), který otevřel v Praze 1830. Byla to nejen velmi pokroková klavírní škola, ale zároveň obecně vzdělávací učiliště hudby, jehož působení bylo opřeno o vynikající pedagogické schopnosti Prokschovy a jeho neustále prohlubované znalostí teoretické, estetické i historické. Působilo na celý pražský veřejný hudebn1 život vyučovacími výsledky, obecně přistupným1 zkouškami, večerními hudebními. zábavami (od 1834), koncerty (od 1839) a matiné. Vedle soustavného výběru starší literatury důrazně se uváděla nová tvorba, spoluúčinkovali přední pražští umělci. Na ústavu působili mj. nejmladší bratr Ferdinand Proksch, Josef Jiránek, potom majitel velmi dobré hudebni školy Václav Ulver; později zakladatelův syn Theodor a dcera Marie, Jakub V. Hohlfeld, učitel V. Kurze aj. Z žáků vynikli v českém hudebním životě Fr. Kaván, Fr. Michel, Pavlína Ryšavá, Kateřina Kolářová, A. Pozděna, Aug. Auspitz-Kolárová, Jindřich Kaan, Josef Čermák, K. Slavkovský.

Soukromým žákem Prokschovým v harmonii a skladbě byl Bedřich Smetana (konec 1843 až jaro 1847), který tu mnoho získal ve skladebné technice i uměleckém vývoji osobnosti; účinkoval též pianisticky v podnicích Ústavu, o jehož zásady se opíral i ve své učitelské činnosti.

Svůj vyučovací postup podal Proksch ve své Velké klavírní škole (Versuch einer rationellen Lehrmethode im Pianoforte-Spiel ..., 50 čísel, 1841/64,1894 česky i německy). Jejím doplňkem je Umění ensemblové hry (Die Kunst des Ensembles im Pianoforte-Spiel, 1859), tj. sbírka skladeb a úprav klasických i novějších děl pro 3, 4 i více klavírů. na 2 i na 4 ruce. Z četných německých teoretických prací vyšly Všeobecná hudební nauka (1857) a Aforismy o katolické hudbě chrámové (1858), vedle toho stručné Vademecum s radami nastávajícím umělcům (1858). Zpestření studia bylo určeno Album skladeb Mozartových (1856) a Taneční album. Vedle prací pro svůj 1ístav, k nimž možno připojit sbírky lidových písní a školní zpěvník (pro obecnou hudební výchovu), napsal Proksch četné skladby chrámové, dvě opery, kantáty, chrámové písně, klavírní sonáty, koncert pro 3 klavíry aj. Ústav vedl po zakladatelově smrti jeho syn Theodor (+1876), pak dcera Marie (+1900), po- sledním ředitelem. byl Robert Fr. Proksch. (+17.12.1933 Praha), vnuk zakladatelova bratra Antonína. Velmi cenná knihovna a archiv Ústavu, jenž pozbyl významu kolem 1900, byly rozprodány vídeňským antikvářem.

Pramen:
ČERNUŚÁK Gracián(+)-ŠTĚDROŇ Bohumír-NOVÁČEK Zdenko "Československý hudební slovník osob a institucí, svazek I. (M-Z)", Státní hudební nakladatelství Praha 1965