Karel Sudimír Šnajdr (1766-1828)
Ota PAVELKA označoval Karla Sudimíra ŠNAJDRA (1766-1838) za prvního slavného hosta Mariánských lázní. Slavný dobový básník, původním jménem Karl Angel Schneider z Hradce Králové, vystudoval filologii, estetiku, historii a práva a stal se justiciárem (právním úředníkem) na panství smiřickém a hořiněvském.
Karel Sudimír Šnajdr navštívil poprvé Mariánské Lázně v roce 1817. Byl nadšen lázněmi (přes nepříjemný výlet, který básnicky popsal a který dále citujeme) a znovu přijel v roce 1818 a 1823. Vždy bydlíval v domě "U zeleného kříže" (Grünes Kreuz, dnes Split, čp. 10 Goethovo náměstí; dům opuštěn). Z počátku psal básně německy a tiskl je v různých německých časopisech.
Z doby prvního pobytu pochází báseň "Procesí ke staré lípě". Za druhého pobytu - 18. července 1818 složil v Mariánských Lázních báseň "Elegie" nad hrobem sedmi zedníků, zasypaných zdivem, jež se zřítilo při stavbě domu čp. 13 - Vídeňský dům (Wiener Haus, dnešní na Goethově náměstí). O rok později vyšel v pražském nakladatelství G. Haase cyklus Schneiderových lyrických básní "Marienbad", kde oslavil pět mariánskolázeňských pramenů. Po dvou pobytech (1817 a 1818) přijel básník Schneider v "Goethově" roce potřetí - dne 29. června 1823 - a ubytoval se opět v "Zeleném kříži", v sousedství Goetha, který bydlel ve "Zlarém hroznu". Není však známo, že by se tu s Goethem sblížil, třebaže se jistě potkávali.
Schneiderovy pobyty v Mariánských Lázních znamenaly převratné období jeho básnické tvorby. Už v roce 1817 se tu seznámil s českým vlasteneckým spisovatelem premonstrátem Josefem Vojtěchem Sedláčkem z Plzně, který překypoval láskou k české vlasti a svým nadšením a až dojímavou výmluvnosti dokázal ji šířit kolem sebe. Získal i královéhradeckého básníka právě zde v Mariánských lázních pro básnění v českém jazyce.
Schneider se dokonce počeštil i jménem a začal se podepisovat "Karel Sudimír Šnajdr" a básně uveřejňoval v českých časopisech. Psal verše epigramatické a moralizující, ale také balady a napodoboval české lidové písně. Řada z nich zdomácněla. Byly často deklamovány podobně jako jeho písně kramářské, některé písně také znárodněly. Nejznámější byly jeho básně "Poustevník" a "Jan za chrta dán", která se stala podkladem k stejnojmenné hře Václava Klimenta Klicpery a která byla i zhudebněna J. Heldem. Karel Sudimír Šnajdr je řazen mezi národní buditel české.
Myslivci a přátelé přírody se hlásí k básníku Šnajdrovi pro jeho básně s mysliveckými motivy i přírodními náměty a připomínají jeho buditelské básně ve sbírce "Okus v básnění českém I. a II." (1823, 1830). Také přátelé vína se hlásí ke Šnajdrovi pro jeho básně, oslavující zejména mělnické víno, tuto "krev české země", a uvádějí ho do řady básníků-obdivovatelů vína jako byli ze starší generace Jaroslav Puchmajer, Šebestián Hněvkovský, Josef Jungmann, Milota Zdirad Polák, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský, literáti Václav Kliment Klicpera, Karel Vinařický, Jan Erazim Vocel, Jan Pravoslav Koubek, Boleslav Jablonský či Václav Čeněk Bendl.
Když psal Franz SARTORI v roce 1818 svého prvního průvodce Mariánských Lázní, napsal mu do něho SCHNEIDER mnoho obdivných básní k Mariánským Lázním. Tehdy básnil ještě německy a podepisoval se Karl Agnes Schneider. Z četných mariánskolázeňských německých básní, které tu Karl Agnes Schneider psal, uvádíme báseň "Procesí k lípě" (Wallfahrt zur Linde). Vznikla před 185 lety. K této básni uvedl Šnajdr poznámku:
"V Zádubu, asi 3/4 hodiny od Mariánských Lázní, ještě stojí asi dva sáhy vysoký pahýl staré duté tisícileté lípy bez koruny, do které se vešlo třicet osob. K tomuto korpulentnímu veteránu táhlo tehdy nyní popisované procesí."
Před 185 lety měla jistě báseň svěží barvu i tón. Básník byl při rýmování veden k obratům, které se jeví dnes těžkopádné a zdlouhavé. Jeho báseň jsme přeložili neveršovaně, neboť nám jde o popis celého příběhu, který by převeršováním utrpěl. Báseň nám připomíná tehdy časté výlety prvých hostů k zádubské lípě, i častá přepadení nečekanými dešti. Pro toto druhé je báseň dodnes aktuální a poučná.
Procesí k lípě
1. Přistupte milé dámy, milí pánové, přistupte blíže, vy křesťanské duše! 2. Učinilo si dnes osm hostů obapolnou laskavost i vzájemný žert 3. Tak vyrazili za smíchu a žertování ke stromu, ti kumpáni, vzhůru na vrch 4. Za nimi se zvedal temný a černý, mrak nad jejich hlavami se táhnoucí, 5.Kázal však - jak to ve světě chodívá - sám jen hluchým uším. 6. Tak táhneme dál - ale běda! - začíná skutečně krápat. 7. "Kam? Kam nyní?" volá se hlasitě - "Kam se schováme? Kam ukryjeme?" 8. Avšak většinou rozhodnuto ve vysoké radě něco jiného. V rozhodném úsilí 9. A přes všechnu tu nehodu zvedá se ubohým vykoupaným podivný obraz. 10. A tak nakonec liják ustal a nyní čert zase žene básníka k lípě 11. "Protože až sem klušu, hnán zvědavostí, v ledovém lijáku, za sténání bouře, 12. Tak utíká a spěchá básník za ostatními, kteří se mu mezitím odtud vytratili. 13. Neboť těsně u okna sedí bez kabátu v dlouhých vlněných punčochách, 14. Další dva stojí tu zcela promočeni, aby vyschli a vyvětrali, 15. Ostatní všici, odkapávající jak Schillerova punčocha, nejsou skutečně nijak k politování, 16. Avšak v domě není ani pivo ani máslo a musí se smířit s osudem. 17. Mezitím začaly dámy přemýšlet o zpáteční cestě. 18. A řekli: "My neučiníme tohle, u ďasa, zde není místo hrát si s tím, 19. Tak řečeno, učiněno, a my jsme vyrazili a dali do pohybu znovu své údy 20. A tak se plouží každý z nás domů, plouží se mokrý od bláta a deště 21. Jako všichni jiní dosáhl toho, co já vám ovšem nechci vypovědět, 22. A teď už konečně, jak jsem uvedl na počátku, je možno se dosyta zasmát. |