Kostel sv. Antonína v Úšovicích

Kostel sv.Antonína z Padovy byl postaven roku 1790 na místě dřívější obecní kapličky. Zprvu  sloužil jako filiálka farního kostela v Pístově.  Úšovice patřily předtím po staletí pod farnost PÍSTOV, v němž se křtilo, ženilo a při kostela na hřbitově se pochovávalo. Nyní tu stál vlastní lokální  kostel, zprvu jako filiálka pístovského kostela. Byl také otevřen hřbitov, neboť docházení do pístovského kostela na nedělní a sváteční mše, na křty, svatby, na pohřby, i dětí do školy bylo - zvláště v tuhých a na sněhy bohatých zimách - obtížné. 

Svatý Antonín byl velmi oblíbeným světcem  v krajině. Zvláště na Kynžvartsku byl ctěn. Kdysi stávala slavná poutní kaple na svahové cestě z Kynžvartu do Amonsgrýnu (Úbočí), ale již roku 1790 se uvádí ve zřícenině a dnes po ní není památky ani mezi lidmi.  V té době byla už oblíbená poutní kaple přímo v zámku v Kynžvartě. Byla rovněž zasvěcená sv. Antonínovi Paduánskému a na svátek Antonína 13.6. ji zaplnil kynžvartský lid. To nebylo zrovna příjemné kancléři Metternichovi a tak dal později postavit jinou poutní kapli nedaleko zámku na Májovém vrchu.

Snad i původní úšovická kaplička byla zasvěcena sv.Antonínovi.

První mše v úšovickém kostele se konala o Štědrém večeru roku 1790. Nový kostel i hřbitov sloužil také pro Stanoviště a pro vznikající vesničku Hamrníky, k níž patřilo i několik chalup v lese, nazývaných  "U kyselky" ("Ad fontem salis"), tedy u Křížového pramene.

Když byl postaven kostel, nebylo ve vsi obydlí pro kněze. Kněz bydlel nouzově v Hamrnickém zámečku a sedláci  sepsali smlouvu, že ho budou střídavě vozit ke mši.  13.  června 1791 byl první svátek kostela sv.Antonína z Padovy a konala se i první pouť. Ta se pak stala tradičně největší událostí obce.

Popis kostela

Kostel je pozdně barokní stavba, má jednoduchý exteriér, na němž dominuje velký obloučkový vlys, obíhající na fasádě kolem dokola. Jednoloďový přízemní prostor má půdorys 18,6 m x 11,3 m. Na loď je napojeno oltářiště (presbytář) s polygonálním uzávěrem.Obě tyto části kostela od sebe odděluje mělký vítězný oblouk se základní výší 4 metry a s výškou temena 5,5 metru. Čelní stavbou je nevysoká zvonice s malou nízkou předsíní. Tudy se dnes vchází do kostela. V roce 1911 byla přistavena ke kostelu na protější straně osy stavby sakristie s apsidálním uzavřením. V nedávné době byly zazděny dvoje nepoužívané postranní dveře, takže zbývají dveře do sakristie, do presbytáře a hlavní příchod přes zvonici.

Původní liturgické zařízení kostela pocházelo ze zrušeného kostela Svatého Kříže na vrchu Vrabina u Stodu, který nechal postavit roku 1755 chotěšovský probošt Christoph Franz Schmiedl. Zařízení bylo tedy starší než úšovický kostel. Oltáře z Vrabiny byly dovezeny do Úšovic v roce 1791 spolu se řezbářsky zdobenými dubovými lavicemi a dalším zařízením. Bohatě zdobený byl i původní barokní hlavní oltář, dnes už odstraněný. Na soustružených spirálovitých sloupech stál portálový prospekt jako rám oltářního obrazu "Zjevení Jezulátka před Antonínem z Padovy". Obraz byl zasazen do zdobeného dřevěného rámu, na němž bylo ověření chotěšovského probošta Christopha Franze Schmidla z roku 1754. V attice portálu byl obraz Panny Marie Pomocné (Mariahülf). Jako hlavní socha, zdobící portál, byla původně zvolena socha archanděla sv.Michaela se soškami andělů, doprovodnými sochami byl sv.Štěpán (v roce 1971 přestrojen na bl.Hroznatu), a sv.Jiří. Pod nimi, níže stály sochy zakladatele premonstrátského řádu sv.Norberta na epištolní straně a sv.Augustina, držícího v ruce srdce, na evangelní straně (tyto sochy tu zůstaly).  Vlevo a vpravo hlavního oltáře bývaly obrazy sv.Kateřiny (vlevo) a sv.Lorence (vpravo), dar sedláka Lorenze z roku 1830. Malovány byly v Tachově a stály ho 100 zlatých.

Na jejich místo přišly v roce 1871 obraz sv.Kateřiny jako dar obce Vlkovice, jedné selky z Vlkovic, jednoho železničního úředníka a stavitele Zicklera; a nový obraz sv. Lorence od Josefa Köckerta, mistra lázeňského, a jeho ženy Františky. Autorem nových obrazů byl malíř Hacker z Mariánských Lázní.    

Dr. Eva SAMÁNKOVA (1960) popsala památkově hlavní oltář takto:  "Plochá oltářní deska vyrůstá z vysokého soklu, do jehož středu je na dřevěnou mensu postaven svatostánek (čelní jeho stěna je barokně zvlněna, nároží koste sříznuto; ukončen je ve vrcholu římsou, která ve středu přechází ve voluty a jimi přidržuje drobnou mušli).  Celou plochu oltáře zabírá plastický, půlkruhově uzavřený rám. Do něho je vsazen novodobý obraz sv.Antonína Paduánského jako orodovníka (Heinrich Told 1929, olej na plátně). Po jeho stranách jsou sloupky na vysokých soklech. Mají šroubovitě stáčené dříky a jsou zdobeny rostlinným ornamentem.  Na stejně vysokých soklech stojí figury biskupských světců - sv.Norberta a sv.Augustina. Listové volutové hlavice sloupů nesou úseky kladí, pravoúhle vystupujícího z líce desky.  Na ně dosedá silně vysazená, zalamovaná římsa po celé šíři oltářní desky. Na okrajích římsy jsou dva úseky rozlomeného segmentového štítu, které svírají  nevysoký nástavec s figurální náplní a s obrazem Madony ve středu. šedozelená polychromie je novodobá. "

Barokní tabernákl, pozlacená řezbářská práce, byl vyhotoven řezbářem v Dolním Žandově v roce 1794. Jméno řezbáře  zůstává neznámé. Roku 1929 byl nahrazen hlavní oltářní obraz obrazem "Svatý Antonín jako přímluvce" od Heinricha Tolda ze Sartheimu u Bozen. Původní cenný oltářní obraz "Zjevení Jezulátka" byl uložen na faru. 

V kostele byly  dva postranní oltáře, pocházející z poloviny 18.století; jejich obrazy maloval Josef Lux z Plzně. Měly bohatě zlacené rokajové rámy s hlavičkami andělíčků. Na evangelijní (severní) straně byl vedle kazatelny postranní oltář Bolestiplné Matky Boží s jejím obrazem (na úzké mense, jejíž čelní stěna byla zdobena plastickou kartuší s mřížkou a rokajem,  byl profilovaný sokl, nesoucí mohutný rám s řezbářskou výzdobou - ranný rokaj a boltcové motivy). V roce 1960 uváděla Dr.Eva Šamánková, že v rámu je olejový obraz na plátně - Pieta, a po jeho stranách sošky sv.Josefa a sv.Vojtěcha.

 Na epištolní (jižní) straně byl postranní oltář sv. Dismase s obrazem "Ukřižování sv.Dismase". Zde byl lotr Dismas na kříži, který byl ozářen gloriolou Krista, obklopeného anděly. Signován byl autorem Julius F.Lux. Jako protějšek předchozího postranního oltáře byl vyvážený - po stranách obrazu na dřevěné mense byly posazeny plastiky sv.Víta a sv.Václava. V těsné blízkosti byla umístěna dřevěná křtitelnice na válcovém kanelovaném soklu, uprostřed příčně ozdobeném motivem vlnovky, navlečené na tyč. Na tom byla  vázová křtitelnice a na ní zvonité, několikráte odstupňované víko.

Na oltářích byly umístěny sochy Nejsvětější srdce Páně a Neposkvrněná. Z doby prvního vybavení byly na konzolách barokní sochy Salvatora Mundi a sv.Alžběty, 145 cm vysoké, kterými nechal v roce 1861 ozdobit farář Passauer pilíře vítězného oblouku. Farář Passauer je nalezl na půdě kostela, kde ležely 70 let; sem byly uloženy po přivezení z Vrabiny.

Soška sv.Terezky pochází z novější doby, starší a velmi cenná byla socha sv.Jana Nepomuckého, 75 cm vysoká, barokní, dřevěná, při oltáři sv.Dismasa. Rovněž nádherná kazatelna pocházela z kostela Svatého Kříže u Stodu; protože však  při renovací kostela se ukázalo, že hrozí zřícením, byla nahrazena 10. června 1859 od faráře Passauera novou kazatelnou.  Varhany jsou dílem varhanáře Kryštofa Müllera z roku 1886. Nádherná okna byla pýchou kostela. Původně na levé straně byly Anna, Tereza a Margareta, kdežto na pravé straně Josef, Jiří  a František. Již při stavbě kostela byly získány Michalem Denkem prostředky na zakoupení obrazů Křížové cesty. Rámy byly zdobné a velmi solidní, takže při renovacích 1862-1870 byly znovu použity. Obrazy maloval Herzog z Plzně. Další renovace Křížové cesty proběhla za faráře Davida. 

Nová úprava interiéru byla provedena po roce 1970 s výraznou modernizací a bohužel s odstraněním některých historicky cenných prvků. 

Stav kostela v roce 1975 ukazuje plánek s vysvětlivkami:

1. okno s mozaikou s nápisem "St. ANNA"
2. okno s mozaikou světice s nápisem "St. TERESIA" a dole uveden výrobce "Glasmalerei H. Schwarzmay Regensburg"
3. okno se světicí s nápisem "Zur Ehre Gottes und seiner Heiligen"; u světice soudíme podle atributu meče na Juditu Paduánskou
4. okno s mozaikou s Ježíšem s nápisem "Mein Jesus Barmherzigkeit" a vedle něho kruhové okno s obrazem labutě (snad Švamberští?)
5. okno s mozaikou Panny Marie s nápisem "Zuflucht der Sünder, bitte für uns" a vedle něho kruhové okno s monstrancí (jako atribut sv.Antonína Paduánského)
6. okno s barevným obrazem sv.Antonína Paduánského
7. okno s barevným obrazem sv.Josefa s nápisy "St.Joseph" a "Zur Ehre Gottes und seiner Heiligen für gefallenen Sohn"
8. okno s barevným obrazem sv.Jiří s nápisem "St.Georg" a "Gewidmet von Familie Hohler A.D.1926"
9. socha sv.Augustýna, který drží srdce, na konzole, v životní velikosti - původní prvek oltáře z kostela Svatého Kříže z roku 1755
10. socha sv.Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, s monstrancí a s dvojkřížem, na konzole, v životní velikosti, rovněž původní prvek oltáře kostela Svatého Kříže z roku 1755
11. socha sv.Voršily s listem a koulí na spirálovém sloupu
12. socha sv.Kateřiny na spirálovém sloupu s listem
13. oltářní obraz "Svatý Antonín jako přímluvce" od H.Tholda z roku 1929
14. oltářní kříž výšky přes 3 metry
15. moderní menza
16. postranní oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se sochou Ježíše a se dvěma anděly
17. zdařilá socha modlící se Panny Marie v nadživotní velikosti
18. křtitelnice - zdařilá řezbářská práce
19. postranní oltář sv.Josefa20. oltářík se sochou sv.Terezie
21. zpovědnice
22. kůr s varhany - vpředu jako ozdoba uprostřed andělíček
23. třináct kostelních lavic
24. kamenná socha sv.Jana Nepomuckého na podstavci (jako import)
25. zvonice s ložem pro dva zvony; za války sneseny a po válce vrácen jen jeden o průměru 60 cm (neznámí provenience)
26. pamětní kříž před vchodem do kostela s textem nad podstavcem "Chvála Kristu - na památku býv.úšovického hřbitova 1960"
27. Sákristie, přistavená roku 1911; uvnitř uložena socha sv.Jiří z původního importu z kostela Svatého Kříže z Vrabiny z roku 1755.