Mariánské Lázně úvodem

Mariánské Lázně. Z letadla spatříme nádhernou, svítící perlu v zeleném moři Slavkovského lesa. Je to možné, že ještě před dvěma sty lety tu bylo jen pusté, nehostinné údolí, plné močálů a bažin, kam nevedly žádné cesty?

Toto území patřilo premonstrátskému klášteru v Teplé, odkud také vyšla myšlenka využít léčivé síly zdejších pramenů pro nemocné a potřebné. Když se klášterní lékař Johann Josef NEHR přesvědčil o léčivých schopnostech zdejších kyselek, když mladý energický opat Karel Kašpar REITENBERGER prosadil vybudování lázni přes odpor klášterních bratří (a za cenu svého třiatřicetiletého exilu v Tyrolích), a když vynikající zahradník Václav SKALNÍK měnil zdejší pustinu v město parků, půvabných pavilónů a vycházkových cest, začalo údolí, obklopené výšinami, lákat nemocné z širokého okolí a nakonec z celého světa …

Nejprve se tu usadili první lidé (1786), pak dostalo místo dnešní jméno (1808) a zanedlouho (1818) bylo vyhlášeno veřejnými lázněmi, otevřenými k pobytu pro domácí i cizince. V letech 1818-1824 se tu rozběhla výstavba domů nezvyklým tempem a podle přísného stavebního plánu. Vzniklo na 40 domů. Jak přibývalo hostů, rostl trvale počet domů i lázeňských zařízení. V roce 1865 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a v roce 1872 spojeny se světem železnicí. To byl rozhodující podnět pro strmý stavební rozvoj, který překonal nejodvážnější představy původních zakladatelů. Mariánské Lázně se staly Mekkou nemocných, kteří přijížděli s hlubokou vírou v uzdravení za pomoci přírodních léčivých vod a slatiny a v důvěře v milosrdenství Panny Marie, jíž bylo místo zasvěceno.

Koncem 19. a počátkem 20. století kulminovala sláva Mariánských Lázní. Město vybudovalo první zemní údolní přehradu v tehdejším Rakousko-Uhersku, mělo první pouliční osvětlení, v roce 1899 spojeno železnicí také s Karlovými Vary, od roku 1902 tu jezdila tramvaj.

Téhož roku byl založen balneologický a hygienický ústav v městě a Mariánské Lázně se staly okresním městem. Počátek 20.století byl i dobou letních návštěv anglického krále Eduarda VII. Král tu prožil devět sezón a Mariánské Lázně se posunuly na špičku evropských lázní.

Bylo módou šlechty i měšťanstva jezdit do lázní. Každý chtěl alespoň spatřit Mariánské Lázně, o nichž se šířila pověst podivuhodná a neslýchaná. Vyprávělo se o slavných umělcích a panovnících, kteří se tu zbavili svých neduhů.

Vedle desítek vladařů a stovek členů jejich panovnických rodin, vedle knížat, vévodů či hrabat přijížděly populární hudební osobnosti jako Karl Maria von Weber, Fryderyk Chopin, Richard Wagner, Anton Bruckner, Gustav Mahler, král valčíků Johann Strauss, král pianistů Rubinštejn, čeští houslisté František Ondříček, Jan Kubelík, z básníků nesmrtelný kníže básníků Johann Wolfgang Goethe, čeští básníci Jaroslav Seifert a Vítězslav Nezval, spisovatelé N.V.Gogol, Mark Twain, Henryk Ibsen, Maxim Gorkij, Rudyard Kipling; z českých literátů to byla dlouhá řada od prvních obrozenců Vojtěcha Sedláčka, Josefa Františka Smetany, přes V.B.Třebízského, Jana Nerudu, Boženu Němcovou, Viktora Dyka, Franze Kafku, Ivana Olbrachta až po Vladimíra Párala, který zde žije nyní trvale. Pobýval tu filozof Friedrich Nietzsche, vynálezci Alfréd Nobel či T.A.Edison, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud atd. atd. Všichni obdivovali velké bohatství přírodních léčivých zdrojů, byli nadšeni krásou lázeňské architektury, pestrostí mezinárodního ruchu na kolonádě, žasli nad nádhernou scenérií a tichem okolních lesů.

V předválečném Československu bylo lázeňství druhým nejefektivnějším odvětvím co do státních příjmů. Lví podíl na tom měly západočeské lázně. Po druhé světové válce byl mimořádný a mocný start Mariánských Lázní do mírových lázeňských sezón. Po odsunu německých obyvatel se město rychle zaplnilo českými lidmi a první lázeňská sezóna probíhala pod heslem "Mariánské Lázně - oáza uprostřed zpustošené Evropy" (slova amerického generála Pattona). Byla ve znamení 1. mezinárodního filmového festivalu.

Mariánské Lázně se držely desítky let v lázeňské léčbě mezi československými lázněmi za Karlovými Vary na druhém místě. Zároveň se staly centrem odborářské rekreace v Československu a v ní dlouho zůstávaly na prvním místě. V roce 1958 slavily Mariánské Lázně 150 let od založení. Zůstávaly stále mladé a plné nadějí. Ročně tu pobývalo neuvěřitelných dvěstě tisíc pacientů, rekreantů a dalších hostů, při čemž krátkodobá návštěvnost turistů se pohybovala kol 1 miliónu ročně. Snad každý občan bývalého Československa navštívil nejméně jednou Mariánské Lázně.

Po roce 1989 došlo k velkým změnám v poskytování lázeňské péče a ke zrušení odborářské rekreace ROH. Dosavadní láce pobytu hostů v lázních jako pacientů či rekreantů se stala minulostí a naprosto změnila strukturu návštěvnictva. Začalo přijíždět stále více turistů z druhého směru - ze Západu. Hraniční přechod Broumov-Mähring z Německa je vzdálen necelých 20 km a cizinci přijíždějí plni zvědavosti. Jsou okouzleni architekturou města i přírodním okolím. Připomínají si také své slavné krajany, kteří Mariánské Lázně v minulosti navštívili.

Mariánské Lázně se snaží získávat zahraniční hosty pro pravidelné pobyty na léčení či o dovolené a zkvalitňují služby pro tuto novou klientelu. Zároveň chce město udržovat tradiční zájem domácích návštěvníků, třebaže je jisté, že už nikdy nedosáhne oněch rekordních statisícových počtů hostů z šedesátých až osmdesátých let.

Mariánské Lázně mají 15 tisíc stálých obyvatel, dobré železniční a silniční spojení, městskou trolejbusovou dopravu, vlastní letiště a sportovní areály jako golfové hřiště, tenisové kurty, různá fitcentra. V posledních letech bylo otevřeno neuvěřitelně rychle velké množství nových pensionů, kaváren, hospůdek, obchůdků, byla renovována řada hotelů. Opravené fasády září čistotou a vracejí městu dávný půvab. Kulturní a společenský život v městě je v nabídce nesrovnatelně bohatší než v minulosti. V novém územním uspořádání země od roku 2003 se Mariánské Lázně stávají malým "okresem", který má v řadě oblastí působnost bývalého politického okresu Mariánské Lázně (do roku 1960).

V městě sídlí správa chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, která dohlíží na dodržování ekologických principů a na ochranu minerálních vod. Je zde řada zachovalých přírodních rezervací. Členitý terén Slavkovského lesa, Tepelské vrchoviny i pohoří Českého Lesa při státní hranici, je plný přírodních i historických podivuhodností, kterým se turisté obdivují. Nedaleký státní zámek Kynžvart byl obnoven do někdejší krásy a je již národní památkou, premonstrátský klášter Teplá rok od roku vylepšuje svůj klášterní areál. Nedávno znovuotevřený zámek Bečov s relikviářem sv.Maura dále obohatil nabídku výletů stejně jako starobylý hrad Loket nebo malé hornické muzeum v Plané. V programu našich hostů jsou tradiční prohlídky Chebu a Chebského muzea, Františkových lázní či nového krajského města Karlových Varů. Mnoho zážitků získají hosté v Tachovském muzeu, při návštěvě Konstantinových Lázní a ruiny hradu Švamberku a na dalších místech. Každým rokem se zpřístupňují nové, dosud neznámé atraktivní kouty.

Ing.Richard Švandrlík

Webové odkazy:

Poznejte historické Mariánské Lázně,
najděte si hotely v Mariánských Lázních