Michal Petrovič Pogodin

V druhé čtvrtině 19.století přijíždělo do Mariánských Lázní poměrně hodně hostů z daleké Rusi. Byla to první vlna ruských návštěv. Ze slavných osobností to byli tři Turgeněvové – děkabrista Nikolaj Turgeněv, historik Alexandr Turgeněv a básník Ivan Turgeněv, básníci V.M.Jazykov a P.V.Kirejevskij, spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol a také ruský historik a veliký slavjanofil Michal Petrovič Pogodin.

V roce 2000 jsme si připomínali 200 let od narození Michaila Petroviče POGODINA. Narodil se 23.listopadu 1800 v Moskvě a tamtéž zemřel 20.prosince 1875. Byl profesor ruské historie v Moskvě, vynikající historik, archeolog a především slavjanofil. Už jeho dizertační práce "O původu Rusů" ukázala, jaký bude směr jeho životní cesty. Roku 1830 je jmenován profesorem dějin v Moskvě, 1841 členem Akademie v Petrohradě. Pogodin patřil mezi zakladatele tzv. Obščestva ljudomudrija, což byl ruský filozofický kroužek, zabývající se německou klasickou filosofií a zejména tzv. filosofií identity F. Schellinga. Členové hledali cestu, jak překonat civilizační krizi své doby.

Ve filosofickém kroužku pracovali vedle Pogodina spisovatel V.F.Odojevskij a filosof Ivan Vasiljevič Kirejevskij (1806-1856). Ten zprvu prosazoval europeizaci Ruska a příklon k Západu. Byl mluvčím tzv. západniků, později však propadl myšlence slavjanofilství a požadoval svébytnost ruské kultury a ruského myšlení. Jeho bratr Petr Vasiljevič Kirejevskij (1808-1858), ruský básník, folklorista a publicista, byl také orientován hluboce slavjanofilsky. Je autorem největší sbírky ruských písní. Také on pobýval spolu s básníkem Jazykovem v Mariánských Lázních (1833). Bydleli v domě U zeleného kříže (dnes Split na Goethově náměstí).

Pogodinova bádání o Slovanech ho postavila do čela tzv. slavjanofilů, 1841 založil historický časopis Moskviťanin a vedl ho 15 roků. 1858 založil Slovanský výbor, který usiloval o sjednocení všech Slovanů s představou jediného slovanského státu a řeči. Slavjanofilové byli předchůdci panslavismu.

Pogodin byl hluboce přesvědčen o velké budoucnosti Slovanstva. V tom se ztotožňoval s českým historikem Pavlem Josefem Šafaříkem (1795-1861). Oba byli stejného smýšlení a vzniklo mezi nimi vřelé přátelství. Datuje se od roku 1835, kdy přijel Pogodin za Šafaříkem do Prahy a zůstal tu tři týdny. Pogodin, když viděl v jakých nuzných poměrech v Praze žije Šafařík, byl přímo vyděšen "s jakými nepatrnými prostředky pracuje velký muž milionového národa", aniž by český národ ocenil jeho velikost a projevil tomu úměrnou vděčnost a podporu. Díky finanční pomoci Pogodina mohly vyjít Šafaříkovy Slovanské starožitnosti (1836-1837).

Pogodin navštívil Mariánské Lázně celkem třikrát. Poprvé přijel roku 1839. Už v předchozích dvou letech tu bylo mnoho ruských hostů. Roku 1837 tu bylo 111 Rusů, 1838 již 190 ruských hostů z celku 2350 hostů. Pogodin přijíždí 9.července 1839 se svou manželkou z Frankfurtu. Toho roku byl už od ledna na cestách po západní Evropě a nyní se vracel z Paříže kočárem přes Frankfurt. Pogodinovi se ubytovali v hotelu Klinger (Krym, dnes zbořeno). Téměř současně, 11.července 1839, přijíždí jeho přítel, lékař Fjodor Ivanovič .Inozemcev, a ubytovává se nedaleko v domě Dresden. INOZEMCEV (1802-1869) byl univerzitní profesor, zakladatel Společnosti ruských lékařů v Moskvě (1861). Navštívil Mariánské Lázně dvakrát - v roce 1835 a 1839.

Není divu, že Šafařík hned vyráží za Pogodinem do Mariánských Lázní, na dva tři dny. U Pogodina se schází řada slavjanofilů. Z Karlových Var sem přijíždí polský historik Waclaw Macejowski a Pogodin pozval i českého Václava Hanku (1791-1861), který byl vysoce ceněn ruskými učenci. Za Macejowským se později Pogodin vydal výletem do Karlových Varů.

Dne 16.července 1839 přijíždí za Pogodinem ruský spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol, kterému byl Pogodin velkým přítelem, ochráncem i finančním pomocníkem, podobně jako Šafaříkovi. Gogol bydlel v Klingeru společně s Pogodinem v jednom pokoji. Nikolaj Vasiljevič Gogol měl později pamětní desku s velikou plastikou přímo v rohu hotelu Klinger. Když byl hotel po roce 1977 stržen, byla snesena i Gogolova pamětní deska.

Už z jara dělal POGODIN nábor Rusů, potulujících se v cizině, do Mariánských Lázní s tím, že by se tam léčili seriózně, přísně metodicky a s veselou myslí, podporujíce "druh druha", což je prý při pití vod velice důležité. Zkrátka Gogol s Pogodinem plánovali Mariánské Lázně jako místo shledání s mnoha známými, roztroušenými na cestách po Evropě.

Gogol trpěl jakýmsi žaludečně-střevním neduhem, což ovlivňovalo negativně jeho nervovou i duševní rovnováhu. Pařížští odborníci se nemohli shodnout na diagnóze, zvláště, když Gogol sděloval, že mu "ďábel sedí v žaludku, který všechno míchá". Kdo mu poradil Mariánské Lázně, není známo, ale Gogol s tím ochotně souhlasil a prožíval novou nadějí, třebaže od "německých" lázní (Mariánské Lázně se považovaly za německé) neočekával nic příjemného. Představoval si je "jako páchnoucí po odporném pivu, špinavé, zakouřené smrdutými dýmkami". Byl proto místem příjemně překvapen, třebaže si Němce neoblíbil a označoval je "za obtížné brouky".

Na Pogodina se velmi těšil. Byli spolu od rána do večera. Chodívali každodenně - po absolvování ranní koupele v lázních - na vycházku "po goram i dolam" a nutno říci, že Gogol nevyhledával společnost krajanů. Výjimkou byl zajímavý muž z Petrohradu – milionář Dmitrij Jegorovič Benardaki, který ho zaujal vyprávěním příběhů ze života a kterého Gogol zvěčnil ve svých Mrtvých duších.

Gogol se neměl rád s doktorem Inozemcevem, třebaže tento bydlel ve vedlejším domě a byl Pogodinův přítel. Naštěstí Inozemcev odmítal chodit s nimi na společné vycházky a zabýval se medicínskou praxí, zřejmě i lázeňskou. Když se jednou Gogolovi přitížilo a Pogodin žádal Inozemceva o pomoc, nechtěl Gogol ani slyšet, aby ho doktor léčil. Rovněž tak Inozemcev odmítal Gogola léčit. Pogodin musel zasáhnout a energicky je dal dohromady: prvního aby se řádně léčil, druhého, aby ho léčil.

V tomto roce psal Gogol Tarase Bulbu. Když Pogodin 8.srpna 1839 odjížděl, ponechával zde Inozemceva s Gogolem, se kterým se loučil slovy velké chvály za jeho poslušnost v léčbě, ale s energivckým pokynem, že se musí ještě doléčit. Gogol tedy zůstal ještě půldruhého týdne a třebaže se po odjezdu Pogodina nebe vyjasnilo, přestaly deště, po Pogodinovi zůstala prázdnota. 15.srpna 1839 Gogol i Inozemcev opouštějí Mariánské Lázně a odjíždějí do Prahy. Spisovatel Gogol se ještě v roce 1845 vrátil do Čech a v červenci a srpnu se léčil v Karlových Varech a v září ještě v Jeseníku. Do Mariánských Lázní však už nepřijel, třebaže ve Vídni pil v roce 1840 mariánskolázeňské minerálky za překvapujících příznivých výsledků.

Zato Pogodin ještě dvakrát podstoupil mariánskolázeňskou kůru. V roce 1839 si Pogodin vedl deník, který byl vydán v roce 1844 v Moskvě pod názvem "God v čužich krajach". V něm popisuje své cestování po západní Evropě, plné rozmanitých zážitků a zakončené v Mariánských Lázních. Zde našel Pogodin zotavení i úspěšnou léčbu.

Psal: "Po mém neklidném cestování, plném trampot a nepokoje přišel měsíc klidu a zahálky, který byl jakýmsi čarodějným časem, v němž se ukázal blahodárný vliv Marienbadu na mé zdraví."– Dále píše: "S hlubokým pocitem blahodárnosti léčby a potěšení z pobytu, zůstali jsme v Marienbadu a prožili onu dobu příjemně a užitečně, i lacino. Nespravedlivě Tě nazývají, Marienbade, nespokojenci nudným místem. Byl jsem v tak povznesené náladě, jak už ani lépe nešlo, připraven Tě doporučovat všem nemocným – s Tvým Křížovým pramenem, s mohutným Ferdinandovým pramenem, líbezným Lesním pramenem, s Tvými skromnými vývěry Ambrože a Karolíny, které nikdo nepije, se Starými a Novými lázněmi, s Tvou bavorskou kuchyní, s Klingerovou zmrzlinou, s úslužným "bríftrégrem" (listonošem), s velkolepými zrcadly, s Belvederem a s hotelem "Štat-Vejmar" (Výmarem), i s nesnesitelnými harfenistkami, které mně drnčí v uších dodnes".

Jak vidět, Pogodin byl v Mariánských Lázních v mimořádně dobré náladě, a když někdo brumlal, říkal: "Co se mne týká, prožil jsem tu příjemně měsíc života, a to nehovořím o tom, že jsme žili společně s Gogolem v jednom pokoji, že nás navštívil Šafařík a Macejowski. Ale i obyčejná lázeňská společnost mně přinesla nemálo potěšujícího a užitečného." Pogodin popsal umístění lázní v terénu, složení pramenů, způsob jejich používání při léčení a především vydávání Křížového pramene nemocným. Nejpodrobněji popsal vrch s křížem (Hamelika), "nacházející se stranou hlavních směrů vycházek a bohužel zájmu hostů". Všímá si života hostů: Vstávají v 6 hodin ráno, popijí 2 až 6 sklenic Křížového pramene, při čemž se mezitím vždy čtvrt hodiny procházejí po promenádě za zvuků vídeňských valčíků. V 8 hodin pití končí a hosté se vydávají na procházku, aby se pak s lačností vrhli na kávu s houskou či preclíkem. Od 9 do 10 hodin jdou na koupele do van, a potom se musí znovu procházet - až do oběda, který je od 1 do 2 hodin odpoledne. Krátký oddech a pak znovu vycházka po horách, zakončená večerním pitím Křížového pramene. Ne všichni lékaři považují toto večerní pití za potřebné. Pití čaje v 7 hodin večer je privilegiem ruských hostů, kteří si je vymohli na lékařích jakožto tradiční ruský zvyk. Pak přichází spánek a jak je vidět, bez večeře. Kúra byla v té době založena na pití vod a na povinných procházkách.

Pogodin uváděl i ceny. Pokoj stál kol 50 rublů, oběd 40 rublů, snídaně (ona nejpříjemnější chvíle v lázních) 20 rublů, celkem 110 rublů bez drobných výdajů. Doktor bral za celkovou kúru 25 až 100 rublů, v závislosti na počtu návštěv. Ruští hosté však platili mnohem více, aniž by požadovali účet, a jak říkali Němci, doktory "rozmazlovali". Když chtěl Pogodin objednat pravý ruský oběd, neuspěl - ani u německých "tratýrščiků" (hostinských - Trauteur) ani u ruských hostů. A tak si mohl osladit život jedinou věcí – řádnou porcí zmrzliny u Klingera. Pogodinův popis cizích hostů-princů, divadla, pošty, policie doplňuje obraz tehdejších Mariánských Lázní na dvaceti stranách deníku, Je to pohled moskevského hosta, zcestovalého západní Evropou a nyní tu odpočívajícího před dlouhou cestou domů.

Druhý Pogodinův pobyt v Mariánských Lázních proběhl v roce 1842. Přijel přímo z Moskvy přes Lvov a Prahu, těšil se na léčení a nezklamal se. S výsledkem zdejší kúry byl nadmíru spokojen. Vzpomíná, jak "cítil jakési zvláštní potěšení na duši i na těle. Léčba začínala denně už v 5 hodin, teplou koupelí, po které přišly dva studené "deště" (studené sprchy) jako výstřel do zad , po němž třeštila hlava; pak byla masáž a odpočinek." Vodu pil především ráno, ale i v poledne vypil dvě sklenice. Po obědě, ve 2 hodiny, začínala "bitva se spánkem", který vedl za pomoci neohlášených návštěv. Večer v 9 hodin už spal. Není divu, vždyť denní objem vycházek činil osm hodin, ovšem podle počasí.

Vliv na příznivý duševní stav Pogodina měla přítomnost Šafaříkova. Šafařík opět přijel a tentokrát tu zůstal celých 14 dnů. Pro Šafaříka to byl nezapomenutelný čas, neboť se mu dostalo plné morální a myšlenkové podpory. Pogodin uvádí, že diskutovali "od útra do večera" na procházkách, na společných vyjížďkách do okolí. Dvakrát spolu zajeli do vzácné knihovny v klášteře Teplá. Pogodina zajímala historie Čechů a názory Šafaříka na historii Slovanstva vůbec. Proto mu Šafařík po dva dny vykládá historii českého národa a nato pak Pogodin po dva dny popisuje dějiny Ruska. Debatují o národním charakteru Slovanů, o jejich vztahu k německému národu; splétají pak naděje obou národů v budoucnosti. Středem jejich rozprav byly ovšem Starožitnosti.

Pogodin se v roce 1842 v Mariánských Lázních usilovně učil česky. Už dříve žádal Hanku o doporučení učitele češtiny, což Hanka sice slíbil, ale neudělal. A tak si našel Pogodin sám jednoho učitele z Čáslavi, s nimž se tu zdokonaloval v českých hovorech. Do ruštiny překládal Šafaříkovy Starožitnosti Bogdanskij, přítel obou učenců, pak je překládá i Pogodin, Preis a Megleckij. Úplný ruský překlad Starožitností vyšel roku 1848.

Šafařík informoval Pogodina a často přítomné ruské hosty o sociálních poměrech v Rakousku a na Balkáně, o neklidu v Chorvatsku, o Thunově činnosti v Čechách. Šafařík se kriticky vyjadřoval o mladé české generaci, že je těkavá, netrpělivá a že má více lehkomyslnosti než stálosti.

A tak ve stínu kaštanů kolonády, po cestičkách parků a lesů kráčeli dva velcí představitelé Slovanstva, nadšení jazykovou příbuzností a velikostí Slovanstva, dělili se o své myšlenky a city, znovu a znovu se nořili do historie Slovanů a odhadovali budoucnost slovanských národů. Pro oba to byl nezapomenutelný čas, o němž Pogodin napsal: "Byly to dva týdny významné práce, mnoho promyšleno, prohovořeno a posouzeno". Vyvstává otázka, jak spolu hovořili ? Protože jejich obsáhlá korespondence byla pouze německá, nutno soudit, že větší část hovorů byla vedena německy.

Po třetí přijel Pogodin v roce 1846. Vyjel do Mariánských Lázní na doporučení lékařů a především doktora Inozemceva. Byl tu od 30.července do 28.srpna a bydlel v domě Dresden. Tentokrát hlavně pil vody a koupal se v rašelině. Odtud jel do Teplic, kde pobyl do poloviny září, a 18.září 1846 přijel do Prahy.

Ještě v roce 1850 plánoval Pogodin znovu "Mariánské Lázně " a především setkání se Šafaříkem, ale k tomu už nedošlo. - Michala Pogodina nezaměňovat za jeho jmenovce dramatika Nikolaje Fjodoroviče Pogodina (1900-1962)! Byl hlavním představitelem socialistického dramatu SSSR a autorem dramat Muž s puškou, Kremelský orloj, Aristokraté, Třetí patetická. Je nanejvýš smutné, že česká Encyklopedie osobností Evropy (1993) uvádí pouze "sovětského" Nikolaje Pogodina, a ne "ruského", historicky významnějšího Michala Pogodina. Uvedená encyklopedie celkově předvádí "převahu" osobností socialistické gardy a SSSR a zkresluje kulturní obraz Evropy.

Zalíbení Pogodina pro Mariánské Lázně je pozoruhodné a sympatické. Cítil se tu vždy šťastný a své nadšení nad Mariánskými Lázněmi přenášel na své krajany, mezi kterými byli ovšem i nespokojenci. Tento host z daleké Moskvy nám svým vztahem k Mariánským Lázním připomíná jiného slavného hosta - Johanna Wolfganga Goetha. Tento básník také miloval Mariánské Lázně se vším všudy - i když byla velká horka i když čtrnáct dnů pršelo, přes nevyšlapané vycházkové pěšiny či rozježděné úvozy atd.

Jakoby tito moudří muži cítili jakousi nevyrovnanost účtu vůči Mariánským Lázním – dostávali tu a brali mnohem více než kolik za to dávali. Odváželi si odtud nové životní síly, zlepšené zdraví a snad i pár let života navíc.

Literatura:
Florovskij A.V. "Russkije v Mariánskich Lazňjach" Izdatělstvo Chutor, Praha 1947
Malínská Irena: Miscelanea literárně historická, Mariánské Lázně–prameny-dějiny-lidé, Krajské nakladatelství, Karlovy Vary 1958
Encyklopedie osobností Evropy od starověku do současnosti (red. Marie Honzáková), OP Praha 1993
Meyers Konversations-Lexikon, XIII. Band, V.Auflage, Leipzig-Wien 1896
ŠVANDRLÍK Richard "Michail Petrovič Pogodin a jeho víra ve Slovanstvo" Kulturní přehled – Mariánskolázeňské Listy ze září 2000