"Zdejší lidé v Mariánských Lázních jsou zdvořilí a povolání literáta je tu uctíváno. V knihovně zde neberou od spisovatele poplatek za půjčení knih, jako neberou od lékaře v lékárnách, a když mě uznali kněží, dámy a studenti – přišlo i všechno ostatní …" – N.S.Leskov 1884

Spisovatel LESKOV v lázních

Před 170 lety, dne 16.února 1831, se narodil slavný ruský romanopisec Nikolaj Semjonovič LESKOV (1831-1895). Zájem tohoto spisovatele o Čechy a český národ motivoval jeho tři návštěvy Čech.

Poprvé to bylo v roce 1862, kdy pobýval v Praze asi tři měsíce a navázal tu přátelství s představiteli české kultury, které později ještě prohloubil v Paříži přátelstvím s J.V.Fričem. Druhá jeho návštěva v roce 1875 platila Mariánským Lázním. První polovinu roku 1875 prožil LESKOV v Paříži a zde onemocněl. Byl nešťastný a rozhodl se v červnu 1875 odcestovat do Čech, jak psal synovi - "do milé Prahy a do Mariánských Lázní, tohoto malého a tichého městečka v Čechách, kde chci pít železité vody, na jejichž účinek velmi spoléhám."

Mariánské Lázně nemocnému Leskovovi doporučil jeho strýc, kyjevský lékař P. Alferjev, dále petrohradský profesor Mering, ale i dva lékaři v Paříži. A tak 5. července 1875 přijíždí do Mariánských Lázní a ubytovává se v nedávno postaveném hotelu CASINO nad mariánskolázeňským Mlýnem (bývalý Výzkumný ústav balneologický, dnes opuštěný). Protože byly pokoje v lázních velmi drahé, využívá pomoci několika ruských dam a dostává pokoj "poměrně levný". Zde zůstal až do počátku září.

LESKOV se věnoval poctivě léčení. Pro literární práci nebyl ani čas ani podmínky. Psal: "Celý den, a to od pěti ráno až do devíti večer jsme tu všichni na nohou, léčíme se a napájíme." LESKOV si uvědomoval, že minerální voda sama nedělá zázraky, ale účinně pomáhá za spolupůsobení ostrého horského vzduchu, při stálém pohybu, při časném vstávání a při jednoduché stravě. Blahodárný účinek toho režimu pociťoval na sobě LESKOV už za pár dnů a zbavoval se i obtížné nervozity, která ho trápila v Paříži. O svém léčení psal podrobně synovi v dopise ze 3. srpna 1875.

LESKOV se stal brzy známým u lázeňských lékařů a místních obyvatel jako spisovatel a novinář, který hájí dobré jméno Mariánských Lázní. Ještě v Paříži se dočetl, že prý "Křížový pramen dává vodu spíše škodlivou než léčivou". To převzaly i ruské noviny "Russkij mir", který redigoval N.G.Černajev a F.N.Berg. Byli to Leskovovi známí a spisovatel se ihned obrátil na mariánskolázeňské lékaře, od nichž se dověděl, že tuto lež rozšířili z konkurenčních důvodů karlovarští lékaři. Nepravost zprávy byla prokázána a mělo dojít k soudnímu řízení proti novinám, které toto uveřejnily. Správa Mariánských Lázní však nechtěla vést proces proti ruským novinám, protože pouze převzaly lživou informaci.

Leskovovým prostřednictvím se proto obrátila správa lázní na redakci novin "Russkij mir" se žádostí, aby odvolala mylnou informaci. LESKOV připsal: "Tímto skutkem mi pomůžete udělat dobrou službu místním lékařům, kteří se ke mně chovají velice laskavě." LESKOV doplnil, že tři ze zdejších lékařů hovoří rusky a jeden, jménem Dobševič, umí rusky i psát. Leskovova intervence zapůsobila a už počátkem srpna mohl LESKOV udělat radost "svým lázeňským aeskulapům" a sdělit jim, že noviny uvedly věc na pravou míru. - Dnes víme, jak ekonomicky významná byla pro Mariánské Lázně ruská klientela. Koncem 19.století byla hlavním zdrojem "nadpříjmů" a boj o tuto bohatou klientelu byl sváděn "fair – un fair".

LESKOV přijížděl do lázní ve chvílích vážné životní krize. Přehodnocoval své staré názory a jednomu z přátel se svěřil, že "jeho zdraví se vždy zhorší, když si vzpomene na své hloupé postavení ve své vlasti." Snad právě to byla hlavní příčina jeho předrážděnosti. Někrasov psal roku 1875 I.S.Aksakovovi: "My si vysoce ceníme Leskova, ale nepouštíme ho ke slovu." LESKOV vykonal mnoho, byl významným spisovatelem, ale jeho místo v ruské literatuře bylo nadále nejasné, bylo podceňováno a neuznáváno. Zčásti to zavinila originalita jeho literárních projevů. Také jeho vystupování bylo svérázné a těžko bylo možno najít širší sympatie. LESKOV byl členem oddělení ministerstva školství (1874 – 1881) a tím i představitelem vládní politiky v kultuře a v osvětě, ačkoliv od počátku svého členství stál v opozici proti svým představeným.

Styky LESKOVA s ruskými pacienty v lázních byly pro něho málo příjemné, ale nevyhnutelné. Ve svých dopisech do Ruska nešetřil ani dámy, když mu záviděly jeho ubytování, tím méně ani jiné ruské hosty: "Vidím zde celou kolekci ruských rektorů a profesorů z počtu vyvolených; jsou to napůl tupohlavci, napůl patolízalové. Jen mi tu kazí vodu a vzduch. Na neštěstí je jich zde mnoho."

V té době měnil LESKOV své stanovisko vůči církvi. V cizině hodně přemýšlel o církvi, četl knihy, které byly v Rusku zakázány, nadchl se ruskými jezuity Martynovem a Gagarinem. Proto pokládal svůj spis "Soborjaně" za překonaný a dospěl k závěru, že pravý duch církve nelze najít ani na Západě ani ruském Východě. Je odhodlán vzbouřit se proti ruské oficiální církvi.

LESKOV těžce nesl to, že byl označován za "reakcionáře", což vyvolal jeho rozchod s ruskými literárními kruhy. Přehodnocoval své názory , ostře odsuzoval reakční kurs a s velkým rozhořčením přijal nový ministerský předpis z roku 1875 o boji proti revolučním myšlenkám ve školách. Tuto akci nazval "odpornou a podlou".

LESKOV zamýšlel napsat v lázních řadu črt ("Smích a hoře", "Čertova koule") a chtěl se proto zdržet alespoň týden ještě v Praze. Avšak společensko-politické nálady Čechů, s nimiž se setkal, ho zneklidnily (zřejmě to byl nadšený vztah k carskému Rusku i očekávání pomoci od "slovanského" cara) a dobrý dojem z Čech zmizel. Prahu opustil velmi brzy.

V roce 1884, po devíti letech se LESKOV opět vydal do ciziny a zamířil potřetí do Čech a zase do Mariánských Lázní a do Prahy. Přímo z Ruska jel do Mariánských Lázní, kam dorazil 4. června 1884. Tentokráte se ubytoval ve vile HELLER (čp. 178, dnes Dalimil) v tehdejší ulici Prager Strasse (dnes Úzká ulice). Ochotně se podřizoval předpisům lékařů a jeho stav se poměrně rychle lepšil.

Stejně jako v roce 1875 byl i nyní skeptický vůči zdejší ruské společnosti u minerálních pramenů. Psal: "Krajanů je zde spousta, nové známosti uzavírám velmi jednoduše, ale už druhý den jsem strohý a tak mám znovu plnou volnost." Výjimkou byl pravoslavný kněz Vladimír Ladinskij z Weimaru. Když LESKOV přistoupil ke knězi, aby políbil jeho kříž, sdělil mu své jméno a Ladinskij se velice zaradoval. Ihned se obrátil k přítomným a zvolal: "Pánové, víte kdo tu je ? Je to náš milý "umníca" (myslitel) Nikolaj Semjonovič LESKOV – ano, náš milý, čestný, vynikající, krásný "umníca".

Při kněžském požehnání Ladinskij dodal, že si už 18 let přál poznat LESKOVA osobně. "Byli jsme oba velice vzrušeni, oběma nám vstoupily slzy do očí. Nebylo to snad příliš rozumné, ale bylo to vřelé …", psal LESKOV o tomto setkání.

Avšak stavy plné pohody byly velmi vzácné. Z Ruska přišly zprávy, že prý LESKOV v lázních neprávem využívá privilegií, získaných svou pochybnou popularitou. LESKOV skutečně využíval některých výhod jako prominutí lázeňské taxy, používání koupelí zdarma aj., což tu však bylo běžné pro novináře a spisovatele, zvláště z ciziny. LESKOV si této pocty velice cenil ("v Rusku se mi nestalo nikdy nic podobného") a těšil se zvláštní pozornosti i u místních "Němců", tj. lázeňských úředníků. Byl zvolen čestným hostem, dostal čestnou vstupenku do kursálu, do klubu i do knihovny. Se žárlivostí ho sledovali především "ruští generálové, kterých přijelo nyní velmi mnoho z Francie".

Výpady proti Leskovovi vyvrcholily článkem v "Novoje Vremja", kde bylo označeno jeho chování za "nepoctivé a kompromitující". Citlivý LESKOV těžce nesl pomluvy a reagoval na ně v dopise příteli S.Šubinskému, kde ostře odsoudil "žvanily, kteří z lázeňské zvyklosti udělali nepoctivý čin."

Příjezd LESKOVA do lázní v roce 1884 vyvolal skutečně zájem mezi Němci, neboť četli Bockovu knihu "Burgthum und Bürokratie in Russland", kde byly také překlady Leskovových článků o problémech ruského Pobaltí, tzv. Ostzejského kraje. Hned prvý den po příjezdu LESKOV navštívil knihkupectví a půjčovny knih pánů Goetze a Gschihaye (což byl podle Leskova Čech z Chebu, který tu vydával i noviny Marienbader Zeitung). Gschihay prý LESKOVA znal jako autora a měl v knihovně jeho spisy. Popularitu Leskova v lázních rychle šířili také ruští studenti z Vídně (většinou Židé).

LESKOV nyní mohl klidně pokračovat ve svém léčení. Když v červenci 1884 opouštěl Mariánské Lázně, napsal ne beze smutku: "Podivuhodné, půvabné město! Už nikdy nebudu tak frisch und frei jako zde!!" - Onomu "frei" lze rozumět také tak, že spisovatel využil pobytu k četbě knih, v Rusku zakázaných. V knihovnách pánů Goetze a Gschihaye si pilně půjčoval knihy. Mezi nimi byly ruské knihy jako "Političeskije prizraki" (Berlin 1878), kritizující ruský byrokratický systém, nebo "Černyj perebel reform carja Alexandra II." (Berlin 1882), kde byli kritizováni carští ministři N.P.Ignatěv či D.A.Tolstoj. LESKOV označil tyto knihy za dobré. Jak vidno, ruští hosté se v zahraničních lázních seznamovali s protivládní publicistikou, vydávanou v cizině.

Není jasné, zda či jak se odrazily Leskovovy zdejší pobyty v jeho tvorbě. Z roku 1875 to mohl být náčrtek románu, který začíná schůzkou Rusů v jistých lázních v cizině. Skupina Rusů tu četla nový ruský román (mělo jít o Annu Kareninu). Až později autor umísťuje schůzku na břeh Oky v Rusku.

V Mariánských Lázních získával LESKOV duševní rovnováhu, zvláště v roce 1884 ocenil vysoko ovzduší důvěry a úcty, kterými tu byl obklopen. Koncem července 1884 přijíždí do Prahy a "Národní listy" oznamují příjezd "známého ruského romanopisce a přítele Čechů". O české literatuře podával LESKOV zprávy v ruských časopisech. Ale jaký paradox s kontextem zprávy o ¨"nemilém přivítání v Praze", když tu byly LESKOVOVI ukradeny doklady a veškeré peníze v jednom pražském hotelu !!!!

A tak spíše než na Prahu vzpomínal LESKOV do konce života (zemřel 1895) na tiché lesy a vrchy Mariánských Lázní, které mu poskytovaly klid k přemýšlení o sobě i o nových plánech literárních. Ach, jak božské "frisch und frei" …..

Prameny:
Florovskij A.V. "N.S.Leskov u mariánskolázeňských pramenů" Čs.rusistika č. 4/1969
Švandrlík Richard: "Leskov v Mariánských Lázních – 90 let od návštěvy (1884-1974)", Hamelika č.7/1974 ze 14.dubna 1974
Švandrlík Richard: "Spisovatel Leskov v lázních" - Mariánskolázeňské listy č.11 z 15.3.2001