První výšinná kavárna - Panorama (1872)
O otevření první výšinné kavárny existuje původní plakátu, na němž číšník E.A.LUCHA lázeňské publikum k prohlídce právě otevírané kavárny na vrchu Hamelika v blízkosti Goethova pomníku. Bylo to v neděli 19. května 1872. Popravdě řečeno jen obtížně získával mladý 19letý Ernst Adolf Lucha (1840-1912) povolení k vykácení kusu lesa na vrchu
Hamelice k postavení zprvu nevelké kavárny. Měl problémy s vodou, s dopravou materiálu, se stavbou a hlavně s příjezdovou cestou. Dnešní silnice kolem Panoramy dosud neexistovala - všude byl Hamelický les. - Všechny problémy Lucha vyřešil. Co se týká vody, vybudoval malou vodárničku v lese nad kavárnou (na rozcestí lesních cest u vily TICHO) a co se týká příjezdu, nechal upravit úzkou silničku, která vedla až do roku 1912 jako jediná na Panoramu z míst od dnešní Koliby - zvolna, téměř po vrstevnici, kolem Goethova pomníku k ozdobné železné bráně s nápisem PANORAMA. Dnešní asfaltka vznikla po roce 1912. Vpravo od brány později stával velký dřevěný hudební pavilón, kde hrával před rokem 1918 houslový virtuos HAUPT a po něm houslista Doli Dauber po celou dobu první republiky. V roce 1892 přistavěl Lucha kavárenský sál. Přístavby prováděl stavitel Alois Korb z Mariánských Lázní.
Vyhlídková věž (716 m n.m). Byla postavena v roce 1878 pro pana hoteliéra Luchu stavitelem Fridrichem Zicklerem ve formě romantické zříceniny pomyslného mariánskolázeňského hradu. Její atraktivitu zvyšoval na vrcholu umístěný teleskop, pomocí kterého bylo možno pozorovat detailně živý ruch v ulicích Mariánských Lázní. Tehdy nebyla věž ještě zacloněna vysokými stromy a radius rozhledu byl značný. Když přerostly smrky, zbyly k vidění jen nevýrazné vrcholy Slavkovského lesa. Spíše zaujmou vršky stromů jako nezvyklá podívaná.
Věž je 20 metrů vysoká a má 100 schodů. Kdysi býval na věž vstup a dlouhá léta tu působil český hlídač věže. - HAMELIKA je prastaré označení pro táhnoucí se vrch nad Panoramou. Soudíme, že slovo pochází od českého "homolka". Původní "Homolika" se v německém dialektu s důrazem na první slabiku změnila na Hameliku ( "Homo-" v "Hame-"). Později nesla rozhledna název "Engelbertova rozhledna".
Když sbíral Goethe na Hamelice minerály, nalezl v místech pod dnešní rozhlednou malou skalku ze žilného dioritu svérázného minerálního složení. Nalezený minerál nazval "hamelicit" podle místa nálezu.
Jak to bylo doopravdy. Mladý číšník Engelbert Adolf LUCHA pocházel z nedalekého Holubína. Klášter Teplá mu udělil povolení, aby směl vybudovat vozovou cestu, vedoucí ke Goethovu obelisku, dále ke své kavárně a používat ji. Tím si zajistil E.A.Lucha spojení s Mariánskými Lázněmi. První PANORAMA z roku 1872 byla nízká patrová budova, která měla malou otevřenou přestřešenou verandu, kde se nabízelo ráno a večer kromě studených jídel k pití pravé tuzemské i zahraniční víno.
Tehdy byl výhled od kavárny s výjimkou jižní strany otevřen, protože tu rostl jen nízký lesík. Až později byly směrem na jih vykáceny vysoké stromy a tím se otevřel nový panoramatický výhled. Tím se také jméno kavárny opravdu realizovalo.
V roce 1892 byla přistavena další část Panoramy. Návštěvnost kavárny rychle rostla a vrcholila v letech 1909--1910. Proto byla v těchto letech vybudována nová silnice dnešního směru.
Po smrti otce E.A. Luchy v roce 1912 převzali podnik synové Ernst a Otto Luchové, až do doby, kdy Otto Lucha zakoupil hotel Bal-moral-Osborne v Mariánských Lázních a Otto Lucha se stal jediným majitelem Panoramy. Ale po válce musela být Panorama stejně jako Balmoral-Osborne prodány hotelové a lázeňské společnosti Hotel- und Bäder Aktien Gesellschaft (které patřilo i MIRAMONTE). V té době zůstal Ernst Lucha nájemcem a spolumajitelem PANORAMY až do roku 1938, kdy převzal znovu celý podnik.
Café Panorama byla proslulá koncerty vojenské dechové kapely 35.regimentu z Plzně. Po první válce tu hrával orchestr pod vedením Dolfi Daubera odpolední čaje a probíhaly tu týdně různé slavnosti.
Kolem roku 1930 si pronajal Ernst Lucha ještě mlýn zv. Rainmühle u Martinova, přistavěl tu malou hospodu na výletní kavárnu a zřídil pozoruhodnou botanickou zahradu se všemi možnými domácími druhy rostlin. Měl v plánu otevřít tu také plážové koupaliště a už připravil vodní plochu. Když však byla otevřena pláž RIVIĚRA ve Velké Hleďsebi, odstoupil od svého plánu. Výletní kavárna Rainmühle měla privátní autobusové spojení s Panoramou.
Jeho syn Ernst LUCHA se stal rovněž kavárníkem a po odsunu do Německa vedl kavárnu své manželky v Rottach-Egern. (Heimatbuch Marienbad, Geisenfeld 1977, S.447-448).
Hrobka Luchů. Hrobku rodiny Luchů z Panoramy v druhém oddělení mariánskolázeňského hřbitova nelze přehlédnout. Profesor Hugo ROKYTA (1972) ji řadil mezi nejcennější památky zdejšího hřbitova.
Jeden z rodiny Luchů byl prý malíř, ale kde měl na Panoramě ateliér, není známo. Obraz zakladatele Luchy býval v kavárně, ale zmizel. Zůstal však zachován obraz komplexu Panoramy z doby před první světovou válkou.
Na náhrobní desce jsou uvedeny:
Ernst Adolf LUCHA, *13.11.1840, + 24.6.1912
ILSE LUCHA , * 10.4.1925, + 6.11.1925
THERESIE LUCHA, * 5.5.1856, + 25.1.1937.
Do hrobky byla v roce 1945 pochována - třebaže tu není zapsána - 24letá Renata Luchová s tragickým osudem.
Vzpomínky Ládi Slámy z Panoramy. Někdejší velký patriot hotelu Panorama bydlel mnoho let sám na Panoramě (v telefonu se vždy hlásil " Láďa Sláma Panorama") a připravil mnoho informací o historii domu. Jeho předčasné úmrtí (+1982) bylo pro vlastivědný kroužek v Mariánských Lázních velkou ztrátou a jeho vzpomínky jsou jeho vlastním nekrologem.
Plánek, který Láďa Sláma nakreslil, má hlavní budovu, hudební pavilón, zahradní restauraci, volejbalové hřiště; nahoře přes silnici bývalo dřevěné stavení a garáž, do roku 1958 sloužící jako "koníčkárna" (stáje). Konírny Panoramy bývaly původně vedle zadní budovy (směrem k vyhlídkové věži).
Láďa Sláma uváděl i posloupnost správců po válce. Bylo jich požehnaně.
do roku 1945 Luchovi --- 1947-1949 Lustig, --- 1950-1954 ? --- 1955-1957 Šimonek, 1958 Kovář - Maxa, 1959 ? --- 1960-1961 Hoza, 1962 Basovník, 1963 Oliva, 1964 Rajský - Joseffi, 1965-1966 Holík, 1967-1968 Rosenberg, 1969-1970 Meissner, 1971-1972 Krejčů.
Hráčské doupě. V jedné místnosti (číslo 16) bývalo prý hráčské doupě. Zde se hrály zakázané karetní hry. Odtud vedla tajná chodba krbem. Vedla buď na chodbu nebo snad až nad kuchyni, odkud se dalo rychle zmizet do lesa. Vláďa Sláma snad tajnou chodbou prošel, ale jednoznačně tuto zprávu odmítl pan Jan Šperl, který se dobře znal s mladším panem Luchou.
Pamětní kříž při parkovišti.Vláďa Sláma ho upravoval, ale nakonec sem dovezl jiný kříž z Chrášťan od Tábora, odkud pocházel. Podle hostinského Šimonka měl údajně původní pomník vztah k události v roce 1945, kdy se otrávila Luchova dcera Renata. Říkal že prý byla provdaná za německého dů-stojníka, dostala zprávu, že její muž zahynul na frontě, a tak se provdala za amerického důstojníka. Její první muž - německý důstojník se prý však vrátil a ona se otrávila. Bylo to vše vymyšleno? Je tu řada omylů a pan Šperl celý případ prozaický, znal a uvádí ho ve vzpomínkách na správnou míru.
Plán zoologické zahrady. E. A. Lucha prý plánoval založení zoologické zahrady v okolí Panoramy a měl existovat plán. Velkou zoologickou zahradu měl rytmistr Julian Kreisel na vrchu Klingeru nad Úšovicemi od roku 1931 a z Panoramy jezdily do ZOO pravidelné autobusy.
Vodárna pro Panoramu. Stojí dodnes při rozcestí u chaty Ticho a nechal ji postavit hoteliér Lucha. Sloužila nejen pro Panoramu, ale i pro další stavení kolem Panoramy.
Sluneční lázně. Pod "koníčkárnou" bývaly sluneční lázně, kde se hosté opalovali, a ještě níže byl bazén na koupání. Pod silnicí byl parčík s vodotryskem a uprostřed na ostrůvku byla socha černocha
Vzpomínky inspektora Jana Šperla.
K PANORAMĚ (Úšovice čp. 90) se vyjádřil jiný pamětník, člen někdejšího vlastivědného kroužku v Mariánských Lázních inspektor JAN ŠPERL. Vzpomínal na rodinu Luchů, se kterou se dobře znal:
"Luchovi - to byla evropsky známá hoteliérská rodina. Robert Lucha (tak se říkalo, ale jeho jméno bylo Ernst Adolf Lucha) zakoupil na vrchu Hamelika pozemek a 19. května 1872 tu otevřel podnik, který tvořila kavárna, restaurace a zprvu velmi jednoduché přenocování. Areál Lucha postupně doplňoval hřištěm pro děti, koupalištěm, vyhlídkovou věží, tenisovými kurty a dalšími atrakcemi po vzoru podniků ve Švýcarsku. Byl to tzv. "Hohenhotel" (výšinný hotel) - vůbec první v Mariánských Lázních - a stal se "pojmem" pro Mariánské Lázně. Později postavil Lucha ještě rodinnou vilu (PARKVILLA LUCHA - Úšovice čp.158) dole v zatáčce pod Panoramou.
Robert Lucha (tedy Ernst Adolf) měl dva syny - Otto byl starší a Ernst Emil mladší. Ti zprvu pracovali v podniku u otce.
Když se starší syn Otto Lucha oženil, osamostatil se a byl hoteliérem a nájemcem na různých místech. Měl též kavárny a hotely v Karlových Varech (Hotel Passage). V Mariánských Lázních byl v květnu 1945 vedoucím hotelu NATIONAL (Poštovní čp. 55 - internát Boženy Němcové). Roku 1946 byl odsunut do západního Německa a zde pokračoval v hoteliérské činnosti.
První jeho manželka byla Rumunka z rodiny hoteliérů v Plzni (vlastnili tam hotel WALDEK, později po vzniku ČSR v roce 1918 jako hotel SMITKA, dnes hotel SLOVAN). Z prvního manželství měl syna Roberta Luchu. Ten kromě němčiny, angličtiny, francouzštiny, češtiny a španělštiny mluvil i rumunsky.
Manželství se rozvedlo a Otto Lucha se pak znovu oženil - s bývalou manželkou vynikajícího kapelníka rakouského původu Konczeka. Jeho paní - rozvedená Konczeková, rozená Kretschmerová - byla z Brna. Její otec Kretschmer byl celní inspektor v Brně, ale působil v Mariánských Lázních a při každé příležitosti hlásil: "Já sú Moravák!". Pan Kretschmer je pochován na mariánskolázeňském hřbitově v obyčejném hrobě přímo proti hrobce Luchů.
Jeho syn - mladý Robert Lucha (vnuk E.A.Luchy) - sloužil za první republiky jako záložní důstojník u horského dělostřelectva na Slovensku, po okupaci 1939 byl povolán do říšské branné moci jako poručík protiletadlového dělostřelectva.
Po válce - po propuštění ze zajetí u americké armády - zůstal u Američanů jako ředitel mariánskolázeňského divadla, kde organizoval programy pro americké vojáky v městě, mj. též vystoupení populárního černošského zpěváka Paula Robesona. S Američany odešel 30. listopadu 1945 do západního Německa, kde se oženil a žil ve Fürthu u Norimberka. Stal se obchodníkem v automobilovém průmyslu.
Mladší syn E.A.Luchy - Ernst Emil Lucha -se oženil a usadil na Panoramě, kde převzal podnik po svém otci. Zde zůstal přes válku až do roku 1945. Znalosti angličtiny Luchů umožnily kontakty s americkou armádou. Po příchodu Američanů bylo na Panoramě zřízeno amerického důstojnické kasino a v něm Američané zaměstnávali celou rodinu Luchů, tj. Ernsta Emila, jeho manželkou i děti - 24letou dceru Renatu Luchovou a mladšího syna Emila.
Tento Emil Lucha, mladší bratr Renaty, za války sloužil také u dělostřelectva v říšské branné moci. Byl zajat Američany, ale jako hotelový odborník po návratu domů se stal zaměstnancem u Američanů. Byl svobodný, mluvil rovněž několika jazyky. Po válce se stal hoteliérem v Kaiserlautenu (NSR). Když byl jeho otec Ernst Emil Lucha vysídlen z Mariánských Lázní do Německa, přistěhoval se k svému synovi, ale zemřel brzy po válce (1946). Jeho syn Emil Lucha dosud žil (1983).
Také Renata Luchová hovořila německy, anglicky, francouzsky, španělsky, česky. Proto byla pověřena vedením důstojnického kasina na Panoramě jako ředitelka. Byla svobodná a seznámila se tu s jedním důstojníkem americké armády, který jí slíbil sňatek a odvoz všeho majetku z Panoramy do Německa. Vše bylo zařízeno, americký major odvezl majetek do Německa, ale když se za ním vypravila, zjistila, že mezitím majetek rozprodal; a dokonce, že je ženat a jeho žena žije v USA. To vedlo k tomu, že se otrávila a zavdalo podnět k různým "pověstem". Nakonec byla pochována 1945 do hrobky Luchů v Mariánských Lázních, když rodina před veřejností zamlčela její sebevraždu a její jméno na hrobce nevyznačila.
Otec Ernst Emil Lucha vlastnil doma nejmodernější vůz Mercedes a jeho syn Emil motocykl značky Indian. Také hoteliér Otto Lucha vlastnil auto Bugatti a jeho syn Robert si po válce v Německu dokonce zřídil prodejnu aut Citroen.
Oba bratři - Ernst Emil a Otto - bývali v mládí vyhlášenými sportovci v Mariánských Lázních. Jezdili závodně na bobech, hráli tenis a zde byli zprvu v žebříčku prvními hráči tenisu v městě, později význačnými sportovními funkcionáři na tenisových turnajích na Bellevue. Na Panoramě měli dva tenisové kurty. Tyto kurty byly po válce změněny na volejbalové hřiště, jak správně uváděl Ladislav Sláma.
Rodiny Luchů poznal inspektor Šperl v druhé polovině května 1945, kdy se - nepředvolán - do jeho inspektorské úřadovny, která byla v domě Vindobona, dostavil Otto Lucha jako vedoucí hotelu NATIONAL, aby Šperla informoval o stavu a chodu hotelu, obsazeného nyní Američany.
S oběma rodinami Luchů se pak Jan Šperl spřátelil a ještě po válce je navštěvoval v Německu, kde - jak vzpomínal - měl Otto Lucha v Bensheimu velikou zahradu.
Že by se na Panoramě hrály hazardní hry (hráčské doupě), považuje za výmysl, protože Luchové byli rodinou velmi spořádanou, zámožnou, seriózní (všichni mluvili více jazyky), a tak jejich Panorama měla pověst exkluzivního podniku nejvyšší úrovně. Hrával tu vyhlášený houslista a hudební skladatel Doli Dauber s orchestrem, přijížděli sem význační hosté. Panorama rozhodně nebyla lidová restaurace, jakou se stala po válce. Po válce hrál na Panoramě také zpěvák Arnošt KAFKA se svým orchestrem. Po roce 1948 se vystřídalo na Panoramě mnoho správců, často nekvalifikovaných, a ti postupně odstraňovali užitečná a nezbytná zařízení, Panorama chátrala, mizelo odtud četné a drahé zařízení restaurace, nebyla prováděna údržba. Byli to lidé, kterým nepřirostl státní majetek k srdci.
Panorama jako železničářské rehabilitační centrum (1975-1998). V roce 1975 zakoupilo ČSD, Jihozápadní dráha, zchátralý objekt Panoramy a svitla naděje, že Panorama znovu ožije a bude prosperovat a sloužit potřebám veřejnosti." Po nezbytných investicích a po stovkách bezplatných brigádnických hodin vzniklo tu rekreační a rehabilitační železničářské středisko. Od druhé poloviny 1976 tu začaly týdenní kondiční a rehabilitační pobyty pracovníků ČSD všech profesí a do konce roku 1976 přijelo 486 strojvedoucích, posunovačů, vlakvedoucích a průvodčích. Každoročně pak jezdili noví železničáři na Panoramu na tzv. dodatkovou dovolenou. Vybíráni byli ti, kteří dosáhli věku 45 let. Roku 1977 tu bylo 976 železničářů, roku 1978 více než 1500 mužů a poprvé i 29 žen. V dalších letech přijíždělo pravidelně kolem dvou tisíc železničářů. Byly to profese jako signalisté, výpravčí, výhybkáři, traťoví dělníci, ženy-výhybkářky a signalistky. Vedoucí lékařka na Panoramě MUDr. Marta Lukešová řídila jejich pobyty s návodem, jak zdravě žít, aktivně odpočívat, jak se nejvhodněji stravovat. Volba Mariánských Lázní pro takový úkol byla považována za šťastnou, protože šlo o atraktivní lázeňské místo s klimatem subalpínského rázu, areál je v lese, kde je klid, možnost procházek přírodou a pobytu na čerstvém vzduchu. Bylo však nutné rozumně stupňovat fyzickou zátěž železničářů a rozhýbat takové pracovníky jako strojvedoucí aj, kteří celou směnu sedí strnule a trpí vertebrogenním syndromem. Lékařské prohlídky ukázaly, jaké choroby trápí železničáře z charakteru jejich práce – křečové žíly, obezita, hypertenze, vředové choroby, diabetes, ledvinové kaménky. Ukázalo se přitom, že železničáři, zejména strojvedoucí, během směny málo pijí. Panorama měla 60 lůžek, tělocvičnu a saunu, velkou jídelnu, kde bylo 150 míst, kavárnu a restauraci, otevřenou pro veřejnost.V roce 1983 připravovala Jihozápadní dráha ČSD velkolepou přestavbu areálu PANORAMA a byl vystavován model projektu železničářského zdravotnického areálu na Panoramě. Byl sice pociťován jako poněkud architektonicky přemrštěný a jako stavba ve svahu problematický, ale Panoramě se připravovala významná budoucnost. Akce se však nerealizovala. Po roce 1990 došlo k odchodu železničářů a Panorama opět na čas osiřela. V roce 1998 došlo k prodeji PANORAMY která byla prodána soukromému podniku. Tehdy se s ní rozloučil dlouholetý zdejší správce Václav ČERNÝ, kterému patří dík, že areál vůbec přežil, že ho nepostihl osud okolních budov jako Polom, Kamzík, Beskyd a že byl udržován.
Městský seznam 112 ubytovacích kapacit z roku 2004 uvádí na Panoramě k ubytování 60 lůžek ve 4 apartmánech, 13 dvoulůžkových a 5 třílůžkových pokojích (avšak ze služeb je tu nabízen pouze parking, WC a sprchy, tedy chybí všechny běžné služby, jaké provází jiné nabídky v seznamu!).
Hlavní literatura:
ŠVANDRLÍK Richard: "Panorama - z krátké ale bohaté minulosti první výšinné kavárny" - HAMELIKA vlastivědné materiály z Mariánskolázeňska č. 4/1999 z 30.června 1999
ŠVANDRLÍK Richard: "Ze vzpomínek Ládi Slámy(+) Panoramu" - HAMELIKA, pracovní materiály vlastivědného kroužku KaSS, č. 2/1983 ze 14.února 1983
ŠPERL Jan: "Několik připomínek ke vzpomínkám na Panoramu v minulosti" - HAMELIKA, pracovní materiály vlastivědného kroužku KaSS, č. 5/1983 ze 22.dubna 1983
Anonym: "Mariánské Lázně, lázně v srdci Evropy, informace o městě regionu a ubytování" - vydání anonym tisk anonym, Mariánské Lázně 2004