PANSTVÍ KYNŽVART

Toto dominium leží v nejjižnější části Loketského kraje. Skládá se z panství Kynžvart, z přivtěleného zboží Ammonsgrün (dnes Úbočí) a z allodiálního zboží Miltigau (dnes Milíkov), které je však spojeno s panstvím Kynžvart jen v oblasti správy a soudnictví, jinak existuje samostatně.

Majitelem kynžvartského celku je c.k.rodový (Haus-) dvorní (Hof-), státní (Staats-) kancléř etcet. kníže Clemens Wenzel Lothar von METTERNICH-WINNEBURG etcet. (Zemské desky - Kynžvart- Tom VIII.Fol.21, Ammonsgrün- Tom.II. Fol.105, Miltigau- Tom VI. Fol.81). Kynžvartský celek tvořily majetky:

1. fideikomisní panství Kynžvart
2. přivtělená zboží Ammonsgrün (dnes Úbočí) a Markesgrün (dnes Podlesí)
3. allodiální zboží Miltigau (dnes Milíkov)
4. k Milíkovu přivtělená zboží Deschau (dnes Těšov), Krottensee (dnes Mokřina) a Schönficht (zaniklý Smrkovec).

1.-2.PANSTVÍ KYNŽVART SE ZBOŽÍM AMMONSGRÜN

Toto panství hraničí na severu se zbožím Milíkov a Žitnou (Rockendorf), na severovýchodě s panstvím Be­čov, na východě s panstvím Teplá v Plzeňském kraji, na jihovýchodě s panstvími Chodová Planá, Planá a Tachov v Plzeňském kraji, na jihu s krajskou bavorskou soudní oblastí Tirschenreuth v bavor­ském kraji Horní Falc, na jihozápadě a západě s Chebským okresem. Odloučeně od hlavního celku panství, 3 hodiny západosevero­západně od Kynžvartu leží kynžvartská obec LIPOVÁ (Linden-hau) v Chebském okrese.

Historicky. Panství patřilo v XV. a XVI. století pánům z Plavna a svobodným pánům Pluhům z Rabštejna, kteří tehdy vlastnili také Bečov, Horní Slavkov aj., jak se u těchto dominií popisuje. Když byly konfiskovány majetky Kašpara Pluha v roce 1547, pronajala královská komora panství pánům ze Švamberka, po nichž přešlo panství na pány Cedvice (von Zedtwitz), kterým pak patřilo podle listin z roku 1592. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) byly jejich majetky konfiskovány a panství Kynžvart bylo královskou komorou prodáno společně bratrům Johannu Reichardtovi, Wilhelmu, Karlovi, Emerichovi a Lotharovi, svobodným pá­nům von Metternich-Winneburg a Beilstein. Od té doby bylo nepřetržitě panství v rukách Met­ternichů, 1679 povýšených císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu, 1814 císařem Františkem I. do knížecího stavu. Hrabě Filip Adolf von Metternich v roce 1709 rozšířil panství koupí zboží AMMON­SGRÜN (dnes Úbočí) a MARKUSGRÜN (dnes Podlesí) od Leopolda von Millocha. Hrabě Franz Georg Karl von Metternich, c.k.tajný rada, státní a konferenční ministr etcet. získal koupí od c.k.Náboženského fondu v roce 1790 ještě zboží MILTIGAU (dnes MILÍKOV) a celek přešel 11.ledna 1804 na jeho nynějšího nejstaršího syna - Jeho Jasnost kní­žecího pána.

Pozemky. Využitelná plocha panství činí podle katastrálního třídícího sumáře:

1 Panství Kynžvart (s výjimkou měst Kynžvart a Žandov)
 

2. Zboží Ammonsgrün (dnes Úbočí)
 

Vysvětlivky:
1 joch = 0,571 ha = 2 strychy = 16 napfů = 1 000 čtverečních klafterů = 3 570 m²
1 strych (Strich též Tagwerk jako denní výkon) = 1/2 jochu = 0, 2876 ha (i 0,2955 ha)
1 napf = 100 čtverečních klafterů
1 čtvereční klafter = 3,57 čtverečních metrů
1 fl = 1 florin (1 zlatý v Rakousku, kdežto florin je francouzské označení)

Kynžvartské vrchnosti patří celkem 9188 jochů a 235 klafterů pozemků.

Povrch panství je kopcovitý. Z panství Teplá se táhne přes nejsevernější část oblasti směrem z východojihovýchodu na západojihozápad lesnaté horské pásmo, které má nejvyšší vrchy se jmény PLICHELBERG, NEUNBERG, KLATZEN (též Klatzenberg či Glatzenberg či Klatzwiese, česky Kladský vrch), SPITZBERG (Špičák), GALGENBERG (Šibeniční vrch) a Beim HOHEN STEIN. V nejjižnější části panství je pozoruhodná DYLEŇ (Tillenberg či Dillenberg), zasahující sem z Bavorska. Skalní horninou na panství a okolí Kynžvartu je žula (granit), která se šíří západně až přes Žandov a odtud severně přes Milíkov. Vyšší pohoří severně od Kynžvartu se skládá z ruly (Gneis), která se vyskytuje také jižně od Kynžvartu. Hornaté pohoří Dyleně tvoří slídové břidlice. Kladská louka (500 vídeňských klafterů nad mořem) je podle názoru zemřelého profesora Steinmanna čedičová kupa.

Vodstva. Tekoucí vody se nacházejí v malých potocích. V lesním revíru Kynžvartu vyvěrají za městečkem dva bezvýznamné potoky, které se spojují v blízkosti zámku a vytvářejí Libavský potok (Leibenbach). Tento teče nejprve západně, pak na sever a přijímá mezi Dolním Žandovem a Úbočím (Ammonsgrün) Bílý potok a Úbočský (Ammonsgrünský) potok jménem Kneipelbach, při čemž míří do Milhostova. Na jihovýchodní straně panství pramení východně od Dyleně Vonše (Wanschabach), protéká Hájem (Grafengrün) a na severovýchod do Valů (Šance), kde přijímá Bahnitý potok (Hofwiesenbach, česky též Starý) a odtud míří na jihovýchod na panství Teplá. Do Mariánských Lázní teče potok, vyvěrající na kynžvartské hranici, docela bezvýznamný Schneidbach (dnes Třebízského potok). Severozápadně od Dyleně pramení Pustý potok (Oedbach) a teče severně před Horní a Dolní Žandov směrem do Chebského okresu. Na severní hranici panství pramení v montánních lesích (státních) Perlový potok (Perlbach), který teče na panství Rockendorf. Dále na východě vytéká z Nového rybníka v Císařském lese DLOUHÁ STOKA (FLOSSGRABEN). Všechny uváděné potoky obsahují pstruhy, bělice a úhořové ryby (Aalrupen).

Z rybníků se nachází na panství: OBECNÍ RYBNÍK (Gemeindeteich), ZÁMECKÝ RYBNÍK (Schloßteich), ROLLTEICH, BRÄUNELTEICH, v blízkosti zámku pak PŘEDNÍ SENNÝ RYBNÍK (Vorderer Heuteich či Heidteich) a čtyři malé rybníčky RECHLSTEICHE mezi zámkem a dvorem Haselhof, tři PÍSEČNÉ RYBNÍKY mezi zámkem a Starou Vodou; tři BAŽINNÉ RYBNÍKY v houštinách, zvaných Schönbusch, poblíž zámku; NOVÝ RYBNÍK v Císařském lese, MÝTNÍ RYBNÍK u Plzeňské silnice u Velké Hleďsebe, dva rybníky SCHMELZTEICHE a SILNIČNÍ RYBNÍČEK rovněž ve Velké Hleďsebi, dvorní rybník KIESELHOFER TEICH tamtéž, poblíž dvora Kieselhof, rybník KUCHELTEICH u Ammonsgrünu, ČERNÝ RYBNÍK (Schwarzer Teich) a POLNÍ RYBNÍK (Grundteich) poblíž Manského dvora, u Žandova, a DVOUHRÁZOVÝ RYBNÍK (Zweidammteich). Jako louky jsou používány rybníky HANSTEICH u zámku, čtyři PANSKÉ RYBNÍKY (Herrenteiche) a RYBNÍK WASCHTEICH mezi Horním a Dolním Žandovem, a tři další rybníky zvané LANGENLOHTEICHE. Všechny tyto rybníky mají osázení kapry, zčásti štikami a okouny, také se mezi nimi objevují pstruzi a úhořové ryby (Aalrupen).

U městečka Kynžvartu pramení tři studené minerální prameny, jejichž vody v roce 1822 vyšetřoval sám BERZELIUS ve Stockholmu, kam mu byly poslány v lahvích, a STEIMANN v Praze, který přijel sám k vývěrům. Vrchnost pak nechala v důsledku příznivých výsledků vyšetření vody jímat. Dva z pramenů - MARIIN (Marien-Quelle) a ELEONOŘIN (neboli Schiersäuerlings-Quelle) - slouží k pití, a třetí ke koupelím. Mariin pramen je zajedno s Křížovým pramenem z Mariánských Lázní, obsahuje 9/10 pevných součástí (váhově), kdežto Eleonořin má více uhličitanů a jen 15/100 pevných součástí. Střed mezi oběma tvoří KOUPELOVÝ PRAMEN. Všechny tři prameny jsou bohatě využívány a nemocným jsou poskytovány znamenité služby. Mimoto se ovšem nachází na panství ještě 20 kyselek (Sauerbrunnen), které používají okolní obyvatelé jako obvyklý pitný nápoj.

Obyvatelstvo. Panství včetně obyvatel města má 9650 duší, mezi nimiž jsou dvě protestantské a 62 izraelitských rodin. Panující řeč je německá. Obživou obyvatel jsou různá odvětví zemědělství, živnosti, tkalcovství lnu (pro domácí spotřebu) a přádelny, obchod, nádenické práce, dřevorubectví, výroba šindelí, formanství atd. Lázně Mariánské Lázně a Františkovy Lázně jsou v létě dobrými místy odbytu pro různé zemědělské produkty.

Půda je zde velmi rozmanitá, u Kynžvartu v průměru dost kamenitá, sotva průměrné plodnosti, stejně tak u Maiersgrünu (Vysoká) a Žandova, kde leží bohatá písečná humusová vrstva na pevném jílu, místy na hliněné vrstvě. Pěstuje se především oves, kterému se vedle lnu a erteplí (brambor) nejlépe daří, potom žito a něco ječmene, nejméně pak pšenice. V mokrých letech je úroda vesměs špatná. Z ovoce se pěstují jen třešně a jablka, avšak studené klima způsobuje, že ovoce nedozraje. Hojný je tzv. luční vosk (Wieswachs?).

Stavy dobytka činily k 30.dubnu 1837 včetně panství Milíkov:
 

Skoro ve všech vesnicích je mnoho husí.

Panství má šest panských dvorů ve vlastní režii: Zámecký dvůr, Hasefhof, Kieselhof, Kocovský dvůr, Manský dvůr, Úbočský (Ammonsgrünský) dvůr. Kromě toho jsou dva vrchnostenské rustikální dvory v Markartově (Markusgrün) a v Horních katanech (Ober Losau), oba jsou propachtovávány. Ovčíny má vrchnost u Manského dvora a u dvora Haselhof.

Lesnictví. K vrchnostenským lesům patří Dyleňský les, který pokrývá Dyleňské horstvo, které je nejvýznamnější souvislým masivem. Kdysi jednoduchý Dyleňský revír s 3124 jochy byl rozdělen v roce 1824 do dvou revírů - na Maiersgrünský revír a Novomohelnský revír. Podél hranice chodovoplánské a tachovské se rozkládá Třísekerský revír s 1211 jochy a 800 klaftery, podél hranice s vesnici Šance (Valy) je Valský revír se 752 jochy a 674 klaftery, který dále na sever pokračuje jako Kynžvartský revír se 715 jochy 1180 klaftery, nahoře v kynžvartském c.k.montánním lese s 5330 jochy 1180 klaftery, jehož tři revíry jakož i ostatní montánní lesnosti u Slavkova a Bečova stojí pod správou c.k.fořtovního úřadu ve Slavkově. Tyto lesnosti patřily původně pod panství Kynžvart, byly však již pány Pluhy za poplatek kmenového a plevelného dřeva odtrženy a přešly pod stát (viz Slavkov). Na Kynžvartský revír navazují západně Ammonsgrünský a Markusgrünský revíry s 1078 jochy 1366 klaftery, k nimž je přičleněn Černý lesík (Schwarzhölzel podle zaniklé vsi Schwarzenbach) s 25 jochy 804 klaftery a Manský lesík (Lehnholz) se 104 jochy a 726 klaftery. Zcela odděleně se nachází Lipovský revír (Lindenhauer Revier) u stejnojmenné vesnice.

Většina vesnických obcí má zde asi 200 jochů vlastních lesů, z velké části však jen křoviska, jejichž areál je velmi proměnlivý, protože je kolem dokola obklopen malými částmi polí a luk, často jsou to pastviny, které sahají do obecního lesa.

Dřevo je povětšině jehličnaté, především smrky a jedle; jen v některých revírech se objeví i borovice a ve všech jsou roztroušené buky. Roční těžba dřeva ve vrchnostenských lesích je předpokládaná na 12 000 klafterů. Co se týká vlastní potřeby pro vrchnost, kromě ní je dřevo prodáváno zdejším poddaným a do některých chodovoplánských vesnic, nejvíce však do Chebu a do sousedních části Chebského okresu.

Stav divoké zvěře v areálu panství je jen střední. Ve Valském revíru se nachází obora nedaleko Mariánských Lázní. Odbyt divoké zvěře míří zčásti na vlastní panství, zčásti do Mariánských Lázní, Františkových Lázní a do Karlových Varů.

U obce Háj (Grafengrün) je vrchnostenský vápencový lom s vápenkou, ve které se ročně provádí 16 až 18 pálení vápna, každé dodává 160 až 170 strychů vápna. Lom na žulu u Žandova poskytuje ročně výtěžek více než 6000 kubických stop. Hornina se používá k okenním a dveřním obkladům, sama o sobě se používá k velkým vodním nádržkám. Taková nádrž je v Žandově, vytvořená z jediného žulového kusu, který má průměr 9 1/2 stopy a hloubku 3 1/2 stopy, obsah činí 36 vídeňských džberů vody.

V dávných dobách se dobýval cín na Kladském vrchu (Klatzenberg), avšak těžba už velmi dávno zanikla.

Jiná podnikání. Větší provozní zařízení jsou

a) 1 vrchnostenská sklárna ve Viktorově údolí v Grafengrünu (Háje), která vyrábí tabulové sklo (Rukověť království českého uváděla k 20.květnu 1846, že tato továrna už neexistuje.).

b) 1 továrna na kávovou cikorku (Cichorienkaffee-Fabrik) majitele Josefa Hofmanna v městečku Kynžvart s jednoduchým oprávněním

c) 2 od Izraelitů provozované továrny Rosoglio (Rosoglio-Fabriken) tamtéž a rovněž s jednoduchým oprávněním.

Kromě toho začátkem roku 1846 bylo na panství Kynžvart včetně panství Milíkov, ale s vyloučením měst Kynžvartu a Žandova, jejichž živnostenské poměry jsou uvedeny samostatně, 147 mistrů a jiných živnostníků (20 tovaryšů, 6 učňů a pomocníků), dohromady 173 osob. S tzv. policejními, komerčními a svobodnými řemesly, stejně tak jako s obchodem se zaměstnávalo 173 osob, z toho 5 pekařů, 6 šenkýřů, 1 pivovarník, 1 soustružník, 2 výrobci sudů, 1 hostinský, 10 řezníků, 1 sklenář, 1 řemenář, 1 pláteník, 1 koželuh, 6 námezdní kočí, 16 mlynářů, 1 výrobce jehel, 1 nůžkář, 1 sedlář, 1 zámečník, 8 kovářů, 21 krejčích, 9 ševců, 1 obchodník s vepři, 6 truhlářů, 1 hrnčíř, 1 hodinář, 2 koláři, 1 zbrojíř, 1 cukrář. Z obchodníků bylo 5 majitelů obchodu se smíšeným zbožím, 9 kramářů a podomních obchodníků, 28 svobodných obchodníků.

Sanitární osoby na panství jsou 3 doktoři medicíny (v Kynžvartě), 2 zvěrolékaři-ranhojiči (1 vrchnostenský v Kynžvartu se 150 fl.W.W. platu a s naturálním deputátem, 1 v Žandově) a 5 porodních bab, z toho 2 v Kynžvartu, z nichž jedna vrchnostenská s platem 5 fl.W.W. a 2 měřice žita, a 3 v Žandově).

Chudobince. Na každé ze tří farností na panství se nachází vlastní, od zdejších duchovních v roce 1825 založený chudobinec. V Kynžvartu koncem roku 1845 činilo kmenové jmění chudobince 760 fl. C.M. a příjmy 17 fl. 21 3/4 krejcaru C.M. V Maiersgrünu (Vysoká) bylo kmenové jmění 449 fl. 47 krejcarů W.W. a příjmy 36 fl. 12 krejcarů W.W. V Žandově bylo kmenové jmění 2578 fl. 53 41/2 krejcaru a příjmy 259 fl. 29 1/4 krejcaru W.W. Počet podporovaných chudých není znám a závisí od příjmů, protože na kmenové jmění se nesahá.

Doprava. Přes panství vede směrem od Plzně v severozápadním směru Chebská silnice (Egerstraße), jejíž přebudování na "chaussee" bylo provedeno zdejší vrchností a nájemníky. Mimoto se stará obecní úřad o vlastní "chaussee", vedoucí jednak do Mariánských Lázní, jednak do Žandova. Ve Velké Hleďsebi protíná Chebskou silnici z jedné strany od Mariánských Lázní vedoucí silnice do Bavor. V Žandově se nachází c.k. jízdní a dopisní pošta.

Jednotlivá místa:

1. ZÁMEK KYNŽVART (Schloß Königswarth), úřední místo dominie, 5 1/4 hodin od krajského Lokte a 1 1/2 hodiny z Mariánských Lázní, na Libavském potoce; s 9 domy a 52 obyvateli, včetně panského zámku s domácí kaplí sv.Antonína Paduánského, s obydlím vrchního úředního správce, rentmistra a fořtmistra, 1 vrchnostenský panský zámek, 1 pivovar na 26 sudů, 1 palírna kořalky, 1 hostinec a 1 mlýn ROLLMÜHLE s pilou.

Zámek byl budován v letech 1681 až 1691 hrabětem Filipem Emerichem von Metternichem a každé léto je nějaký čas obýván knížecím majitelem. Nádherné a vkusné zařízení, v němž se nachází znamenité umělecké předměty, které zdobí zdejší sály a místnosti a svým způsobem jedinečná rodinná kaple a vědecké sbírky vedle krásného anglického parku, to vše činí tento zámek přitažlivým bodem v okolí Mariánských Lázní, odkud sem četní lázeňští hosté podnikají výlety a kde je s velkým liberalismem dovolen vstup každému návštěvníkovi a kde se dostane každému bohaté uspokojení duše a srdce. Kaple byla vystavěna v roce 1832 v jónském stylu. Její největší ozdobou je oltář, který daroval zesnulý papež Řehoř XVI. knížeti, pozoruhodné umělecké dílo, které bylo vybudováno ze vzácných mramorových děl, ostatků atd. když. přišlo z chrámu sv.Pavla v Římě, který vyhořel 15.července 1823 a který byl prvním velkým křesťanským chrámem za císaře Konstantina. Sarkofág z rosso antico obklopuje ostatky jednoho svatého, který byly nalezeny několik let potom v katakombách, s vlastním náhrobním nápisem a znakem martyria (umučení). V zámku se nacházejí kabinety mincovní, minerálií a přírodopisný vedle sbírek starých zbraní, to vše pod dozorem vlastního kustoda, pana Karla Husse, který kdysi bydlel v Chebu, založil tyto sbírky a rozšiřoval je. V roce 1828 je prodal knížeti Metternichovi podle smlouvy za osobní rentu 300 fl.C.M. vedle volného bydlení v zámku a deputátu palivového dřeva.

Jak vypadala židovská synagoga v Kynžvartě v 19.století:

2. KYNŽVART (Königswarth), ochranné a municipální město, 1/4 hodiny od zámku, s 209 domy a 1669 obyvateli, z nichž 24 je izraelských domů číslováním I. až XXIV., se 46 rodinami, bezprostředně k panství patřící. Má 1 farní kostel sv.Margarety, 1 faru, 1 školu, vše pod patronátem knížecí vrchnosti, 1 měšťanský pivovar s pololetním právem vaření piva od 1. března do 31.srpna, 1 lékárnu, 2 mlýny (MARKTMÜHLE a STRICKERMÜHLE, druhý s pilou), 3 minerální prameny a 1 lázeňské zařízení, 2 hostince. Stranou leží: a) Josefův Cech (nazývaný Zechenhaus čili Josephi-Zeche), 3/4 hodiny v Císařském lese, postavený pro kdysi provozované hornictví cínové rudy, nyní jako obydlí; b) 1 vrchnostenská myslivna, 1/2 hodiny severovýchodně.

Kdy a kým byl kostel v městě postaven, není známo, avšak již roku 1384 se uvádí jako farní kostel (podle SCHALLERA). V roce 1591 se připomíná poprvé Kryštof Heinrich von ZEDTWITZ jako patron kostela. K farnosti Kynžvartu patří město, zámek a zdejší vesnice Stará Voda, Sekerské Chalupy, Valy a dále Jedlová na panství Tachov. - Z městských úřadů je městský soud s městským soudcem a s městským písařem. Obživu obyvatel tvoří řemesla, rolnictví a chov dobytka.

Zemědělská oblast obsahuje:
 

Řemeslnictvo má 88 mistrů a dalších oprávněných živnostníků; se 122 tovaryši a 41 učedníky a pomocníky; dohromady 251 osob. Z nich je 6 pekařů, 1 tkadlec bavlny, 3 šenkýři, 1 výrobce sudů, 6 řezníků, 1 sklenář, 5 řemenářů, 1 kloboučník, 1 hřebenář, 1 výrobce marcipánu, 3 zedníci (58 tovaryšů, 12 učedníků), 2 mlynáři, 4 výrobci jehel, 1 kominík, 1 sedlář, 3 zámečníci, 2 kováři, 8 krejčích, 16 ševců, 2 provazníci, 1 klempíř, 1 značkař dobytka a uzenář, 1 výrobce punčoch, 1 pletař punčoch, 5 truhlářů, 3 hrnčíři, 2 koláři, 1 tesař. Z obchodníků jsou 1 majitel obchodu se smíšeným zbožím, 1 podomní obchodník a 1 trhovec.

Město má privilegia na čtyři roční trhy (sv.Josef, pondělí Velikonoční, pondělí po sv.Margaretě, pondělí po Všech svatých, poslední dva trhy s trhy na koně a dobytek) a týdenní trhy ve čtvrtek. Na ročních trzích bývá 186 bud a stánků, zboží lněné a střižné (23), kožené (16), zboží obuvnické (65) a dále různá jiná zboží a ruční výrobky. Trhy na koně a dobytek nejsou z důvodů nedostatku konkurence realizovány. - Sanitární osoby jsou 1 ranhojič, 1 lékárník a 1 porodní bába. Chudobinec, založený subskripcí v roce 1826 městským soudem a farou měl koncem roku 1845 kmenové jmění 1854 fl. 7 krejcarů W.W. a příjmy ve stejném roce 358 fl. 43 krejcarů W.W. Počet potřebných chudých byl 17.

Historie. Kynžvart býval za starých dob hornickým městem a jako takový měl privilegia od Leopolda I. ze 4.listopadu 1687 a od Karla VI. z roku 1730. Dobytčí trh a privilegium týdenních trhů dostal od Františka II. dne 22.srpna 1793. - Asi 3/4 hodiny severoseverozápadně od města leží na vrchu hradní ruina BORŠENGRÝN (Würschengrün), kde měl bydlet Kašpar Pluh z Rabštejna. V 15.století měl podle Bruschia zde řádit jeden loupeživý rytíř, ale 1452 byl přepaden obyvateli Chebského okresu a vzat do zajetí, přitom byl hrad rozvrácen (SCHALLER). Na kynžvartském obecním úřadě se nenacházejí žádné listiny nebo písemnosti o starších dějinách města a okolní krajiny.

3. STARÁ VODA (Altwasser), 1/2 hodiny jihozápadně od zámku, na Chebské silnici a jednom potůčku, vesnice se 105 domy a 727 obyvateli, přifařena ke Kynžvartu, má jeden zájezdní hostinec.

4. ŠANCE (Schanz, dnes Valy), 3/4 hod. jihozápadně od zámku, na Bahnitém potoce (Hofwiesenbach), které se zde vlévá do Vonše (Wanschabach), ves s 48 domy a 353 obyvateli, přifařena ke Kynžvartu, má tři mlýny, z nichž dva mají také pily, a dále stranou ležící: a) 2 vrchnostenské myslivny, 1/2 hod. východně, v oboře; b) 1/2 hodiny severně stojící vrchnostenský panský dvůr HASELHOF (Lískovec); c) 10 minut jižně 1 zbrojnici. Poblíž vesnice jsou také slabé zbytky starých opevnění z třicetileté války, které daly jméno vesnici.

5. SEKERSKÉ CHALUPY (Hackenhäuser či Hakenhäuser), 1 hodinu jižně do zámku, na Vonši (Wonschabach), ves s 41 domy a 309 obyvateli, přifařena ke Kynžvartu, má 2 mlýny a 1 hostinec; stranou ležící samota POZORKA, 1/4 hod. západně na Chebské silnici, má 4 čísla, z nichž 1 zájezdní hostinec a 1 kovárnu; b) vrchnostenský panský KOCOVSKÝ DVŮR vedle 1 Kocovského mlýna; c) Vonšovský mlýn (Wonscha-Mühle).

6. DOLNÍ ŽANDOV (Unter Sandau či též Zanda, Zandow), obvykle jen Žandov, 1 hod. západoseverozápadně od zámku, na Chebské silnici a na Pustém potoku (Oedbach) , poddanské město se 206 domy a 1537 obyvateli, má 1 farní kostel sv.archanděla Michaela, 1 faru, 1 školu, to vše pod patronátem vrchnosti, 1 c.k. poštu, 1 radnici, 2 zájezdní hostince a 4 mlýny, z nichž jeden je taktéž s pilou. Stranou ležící: a) vrchnostenský panský MANSKÝ DVŮR (Lehenhof); b) samota ŽDÍRNICE (Schirnitz), 1 hostinec a 1 dominikální dům.

Kostel byl již v roce 1384 uváděn jako farní kostel. K farnosti sem patří kromě Žandova samotného vesnice Horní Žandov, Ammonsgrün (Úbočí), Markusgrün (Podlesí) a Zeidelwaid (Brtná). Obecní úřad má městský soud s jedním městským soudcem a městským písařem. - Obyvatelstvo se živí zemědělstvím a řemesly.

Pozemková plocha činí 1095 jochů 622 5/6 klafterů, z toho jsou:

Dominikální pozemky: louky 2 jochy a 382 klafterů, zahrady 908 klafterů, rybníky srovnatelné s lukami 1 joch a 854 klafterů, pastviny a ostatní 8 jochů 893 klafterů. Celkem 12 jochů a 1497 klafterů.

Rustikální pozemky: orná půda 595 jochů 1246 2/6 klafterů, chudá pole (Trischfelder) 131 jochů 1399 klafterů, louky 204 jochů 1549 5/6 klafterů, zahrady 9 jochů 88 klafterů, rybníky srovnatelné s lukami 2 jochy 323 klafterů, pastviny a jiné 138 jochů a 919 4/6 klafterů. Celkem 1082 jochů 725 5/6 klafterů.

Řemesla koncem roku 1845 provozovalo 119 mistrů a jiných oprávněných, 24 tovaryšů a 21 učedníků a pomocníků. Z toho je 7 pekařů, 3 šenkýři, 1 sochař, 2 výrobci žandovských dóz (které se vyrábějí z papírové hmoty a zhotovené výrobky jsou "žandovské tabákové dózy" - tabatěrky), 1 soustružník, 2 barvíři, 2 výrobci sudů, 9 řezníků, 1 sklenář, 1 kloboučník, 10 tkalců, 7 zedníků (s tovaryši), 4 mlynáři, 2 barvíři červené barvy, 1 sedlář, 1 zámečník, 6 kovářů, 10 krejčích, 22 ševců, 2 výrobci mýdla, 1 kameník, 1 punčochář, 2 truhláři, 1 hrnčíř, 10 výrobců sukna, 1 střihač sukna, 5 kolářů, 1 barvíř bílé, 8 výrobců zboží, 1 tesař (1 pomocník). Z obchodníků jsou 2 majitelé obchodu se smíšeným zbožím.

Obec má privilegia na 4 roční a dobytčí trhy (první pondělí masopustu, 3.pondělí po svatodušních svátcích, 1.pondělí po Michaelu, 2.pondělí v adventu) a týdenní trhy v pondělí. Na ročních trzích je 46 stánků s obvyklým zbožím venkovských trhů. Týdenní trhy nejsou drženy. - Sanitární osoby jsou 1 ranhojič a 3 porodní báby. - O chudobinci již bylo psáno. - Historie. ŽANDOV býval samostatným zbožím a jako takové patřil 1349 pánům Vítkům, kteří za Karla IV. měli Žandov jako léno (SCHALLER). Město v dávných časech bývalo významnější než je v současnosti. Kdo povýšil obec na město a kdo udělil privilegia ročních trhů, není známo.

7. HORNÍ ŽANDOV (Ober-Sandau), 1 hod. západně od zámku, na Pustém potoce (Oedbach), ves s 58 domy a 372 obyvateli, farností patří k Žandovu, má 2 mlýny, z nichž 1 je s pilou, stranou 1/4 hod. jižně se nachází dominikální samota Poustka (Oedhäuser) se 6 čísly.

8. AMMONSGRÜN (dnes Úbočí), 3/4 hod. severoseverozápadně od zámku, na potoce Ammons-grüner Bach, ves má 104 domů a 806 obyvatel, mezi nimi 16 izraelských rodin, farností patří pod Žandov, má 1 školu, ke které patří 1 pomocník, 3 mlýny, z nichž jeden je s pilou, je zde 1 minerální pramen, používaný jako pitná voda; nedaleko stranou leží: a) Starý zámek jako hradní ruina, kde ve starých časech na Würschengrünu měl pobýval jeden loupeživý rytíř; b) ruina zrušené Křížové kaple.

9. MARKUSGRÜN (dnes Podlesí, též Markesgrün), 1 1/4 hod. severoseverozápadně od zámku, ves se 44 domy a 297 obyvateli, farností patřící pod Žandov, má 1 vrchnostenský panský dvůr, 1 myslivnu, a 1/4 hodiny stranou ležící 1 mlýn s pilou Kneipelmühle vedle jednoho dominikálního domu.

10. BRTNÁ (Zeidelwaid, Zeidelweidt), 1 1/4 hod. západně od zámku, ves s 21 domy a 163 obyvateli, farností patřící pod Žandov, má 1 kyselku, která slouží jako pitná voda.

11.VYSOKÁ (Mayersgrün), 1 hod. jihozápadně od zámku, na severním úpatí Dyleně a na jedné silnici do Bavor. Ves s 91 domy a 659 obyvateli, má 1 lokální kostel sv. Jana Křtitele, 1 lokálii a 1 školu, vše pod patronátem náboženského fondu, dále 1 c.k. pomocnou celnici a hostinec. Stranou se nachází štola jednoho zaniklého kobaltového dolu. - Kostel byl v roce 1806 postaven na náklady náboženského fondu. Starší kostel z roku 1682 býval filiálkou kynžvartského kostela; v roce 1787 byla tu zřízena lokálie; farář z Kynžvartu tu vybírá desátek. Přifařena je kromě vesnice Maiersgrün samotné, také zdejší ves GRAFENGRÜN s Viktorovým údolím.

12. HÁJ (Grafengrün), 1 1/4 hod. jihozápadně od zámku, na Vonši (Wanscha-Bach), ves se 49 domy a s 409 obyvateli, farností patřící pod Vysokou; stranou leží a)mlýn TINNESMÜHLE s pilou; b) mlýn HÜHNERMÜHLE; c) VONŠOVSKÝ MLÝN (Wonschamühle); d) mlýn FALTERMÜHLE s pilou; e) mlýn FINKENMÜHLE. Také je zde stranou ležící vrchnostenská sklárna VIKTOROVO ÚDOLÍ (Viktors-thal), též nazývaná Metternich-Beatrix) se 6 čísly a 20 obyvateli, nedaleko vesnice se pak nachází vápencový lom s vápenkou.

13. KLIMENTOV (Klemensdorf), 1 1/2 hod. jižně od zámku, dominikální ves s 39 domy a s 325 obyvateli, farností patřící pod Trstěnice (panství Chodová Planá).

14. VELKÁ HLEĎSEBE (Groß-Sichdichfür či jen Sichdichfür), 1 hod. jihovýchodně od zámku, na Chebské silnici, kde se křižuje s Mariánskolázeňskou silnicí, ves se 53 domy a s 356 obyvateli, farností patřící pod Trstěnice, má 1 hostinec. Stranou leží 1/2 hod. severozápadně vrchnostenský panský dvůr KIESELHOF vedle jednoho mlýna.

15. MALÁ HLEĎSEBE (Klein-Sichdichfür), 1 1/4 hod. jihojihovýchodně od zámku, ves s 24 somy a 148 obyvateli, farností patřící pod Trstěnice.

16. NOVÝ METTERNICH (Neu-Metternich), 1 1/2 hod. jižně od zámku, dominikální vesnice s 33 domy a s 262 obyvateli, farností patřící pod Tři Sekery (panství Tachov).

17. NOVÉ MOHELNO (Neu-Mugl), 2 1/4 hod. jihozápadně od zámku, ves s 24 domy a 146 obyvateli, farností patřící pod Tři Sekery (panství Tachov).

18. LIPOVÁ (Lindehau), 3 hod. západoseverozápadně od zámku, v Chebském okrese, ves se 67 domy a 451 obyvateli, zčásti farností patřící pod Palič, zčásti pod Dřenice (Treinitz), má 1 vrchnostenskou myslivnu.

Vedle toho patří k panství:

19. TŘI SEKERY (Dreihacken na panství Tachov), ves se 70 domy a 589 obyvateli, kteří jsou zde konskribováni

20. DOLNÍ LOSINA (Unter-Losau), panství Cheb, 1 dominikální hostinec včetně pozemků.

3. ZBOŽÍ MILÍKOV

Toto panství hraničí na severu s panstvím Kynšperk, na východě se zbožím Rockendorf (zaniklá Žitná), na jihu s panstvím Kynžvart, resp. se zbožím Ammonsgrün a na západě přiléhá ke zboží Šitboř a k Chebskému okresu.

Majitelé. Podle nejstarších matrik farnost Schönficht v XVII.století patřila pánům z HARTENBERKU. Potom ji vlastnili krátký čas páni z Hlavna (von Globen), a po nich páni von Blankenheim (Plankenheim). V roce 1756 byl majitelem LIEBMANN KAZIMÍR von BEUST (dle Schallera "Peist" jako předvlastník před pány von Wildenstein), který prodal Schönficht s okolím kolegiu jezuitů z Chebu. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773, připadl majetek na c.k.náboženský fond a v roce 1790 došlo k veřejné dražbě, v níž připadlo panství c.k.dvornímu komořímu hraběti Františkovi Georgu Karlovi von Metternichovi, otci současného knížete a majitele. - Těšov a Krottensee byly kdysi ve starší době zbožím pánů z Hlavna (von Globen), ale již roku 1756 patřily k zboží Milíkov. Jmenovitě pak majitelem Krottensee byl v roce 1600 Mikuláš Junker von Globen.

Farní obec Schönficht byla v tomtéž období a již od starých věků součástí panství Kynšperku, byla potom rovněž jezuity zakoupena, kteří ji s Milíkovem sjednotili.

Používané pozemky na katastru jsou:
 

Povrch půdy je kopcovitý, svahy jsou většinou na západní straně, zčásti k severu a severozápadu. Nejvyšší hora je Judenhau, též nazývaná Hohe Prell, ležící jižně od Schönfichtu. Geognostické poměry byly již popsány u Kynžvartu.

Vodstvo. Tímto panstvím protéká od panství Kynžvartu potok KNEIPELBACH, který teče v severním směru přes Milíkov a Těšov směrem na Mokřinu (Krottensee), kde se zatáčí na západ a do něho ústí Pustý potok (Oedbach čili Thielenbach), u Kreybische nazývaný Červený potok a vtékají do Wondrebu. Nad Schönfichtem pramení malý potůček, který se spojuje s Rockendorfským potokem a v průběhu toku dostává jméno Malá Libava, která míří na panství Kynšperku. Všechny potoky mají pstruhy, bělice a úhořové ryby. Rybníky tu nejsou.

Z obyvatel, kterých je 2104 osob, je 6 rodin izraelských. Řeč je německá. Obživa vychází z rolnictví, chodu dobytka, trochu řemesel, tkalcovství a nádenických prací, dřevorubectví a trochu obchodu.

Půda je skoro všude poměrně úrodná a v ní je smíchán jíl s pískem. Všude se pěstují obilniny a polní rostliny, zvláště pak erteple. Ovoce je na zahradách. Stavy dobytka jsou uvedeny společně s Kynžvartem. Vrchnostenské dvory jsou v Milíkově, v Těšově, v Mokřině (Krottensee) jako emfyteutické, dvůr v Schönfichtu darovala vrchnost tamějšímu kostelu. Ovčíny tu nejsou.

Řemesla. Z řemesel se uvádí: 2 pekaři, 4 šenkýři, 1 výrobce sudů, 3 řezníci, 1 barvíř, 5 mlynářů, 1 papírenský mlynář, 2 kováři, 3 ševci, 3 hrnčíři, 1 tesař, z obchodníků 4 kramáři a podomní obchodníci a 3 svobodní obchodníci. Sanitární osoby jsou 1 ranhojič v Milíkově, 1 porodní bába v Milíkově a 1 v Schönfichu. Ve dvou farnostech na panství jsou vlastní chudobince. Koncem roku 1845 v Milíkově měl chudobinec kmenové jmění 220 fl. W.W. a v Schönfichtu 500 fl. W.W. Příjmy byly v Milíkově 38 fl. 52 krejcarů, v Schönfichtu 68 fl. W.W. Není znám počet chudých. Obce s okolím spojují úvozové cesty. Nejbližší pošta je v Žandově.

K jednotlivým obcím:

1. MILÍKOV (Miltigau, u Schallera Melikau), 1 3/4 hod. severozápadně od zámku Kynžvart, na potoce Kneipelbachu, ves se 69 domy a 524 obyvateli, z nichž 1 izraelský dům a 6 izraelských rodin, dále 1 lokální kostel sv.apoštolů Šimona a Judy, 1 lokálie a 1 škola, vše pod patronátem Náboženského fondu, 1 vrchnostenský zámek s vlastní kaplí, 1 pivovar na 10 sudů, 1 palírna, 1 papírový mlýn, 1 mlýn na obilí, 1 hostinec. Kostel byl kdysi filiálkou farního kostela v Schönfichtu. V roce 1787 byla zde zřízena lokálie. Přifařeny jsou kromě Milíkova vesnice Těšov a Krottensee, dále cizí vesnice Malá Šitboř (patřící ke zboží Šitboř) a Leimbruck (patřící ke zboží Rockendorf), ves Velký Schöd (Großschob) a Grün (z okresu Cheb). Zámek a pivovar v roce 1820 vyhořely.

2. TĚŠOV (Teschau), 2 1/4 hod. severozápadně od zámku Kynžvart, na potoce Kneipelbach, ves se 63 domy a 451 obyvateli, farností patřící k Milíkovu, má 1 mlýn s pilou, 1 vrchnostenskou myslivnu a 1 hostinec.
 

3. MOKŘINA ( Krottensee, český název po roce 1948), 2 1/2 hod. severozápadně od zámku Kynžvart, na potoce Kneipelbach, ves se 63 domy a 401 obyvateli, farností patřící k Milíkovu, má 1 hostinec.

4. SMRKOVEC (Schönficht, český název až po roce 1948), Teschau), 2 hod. severně od zámku Kynžvart, na Rockendorfském potoce, ves s 92 domy a 728 obyvateli, z nichž 2 domy patří k panství Kynšperk a 1 dům-hostinec patří k zboží Rockendorf, má 1 farní kostel sv.Václava, 1 faru 1 školu, vše pod patronátem vrchnosti, 1 panský dvůr, patřící nyní kostelu, 1 hostinec a 1 mlýn s pilou. Stranou leží: a) osada GRUNDMÜHLE; b) 1 vrchnostenská myslivna.

Kostel měl být již 1384 farním, ztratil však za husitských bouří a protestantismu své duchovní a teprve v roce 1694, kdy ves patřila pod panství Kynšperk, dostala na prosbu hraběte Filipa Adolfa von Metternicha, který poskytl dotaci, znovu vlastního faráře. K farnosti tu patří kromě vesnice na cizích panstvích ležící ves Rockendorf a Perlesberg (zboží Rockendorf), Schönbrunn (na panství Kynšperk, dnes Studánka), Wöhr (na panství Krásná Lípa, dnes zaniklý Ostrov) vedle dvou bídných mlýnů (panství Cheb) - Za starých dob se zde těžilo stříbro a kobalt, které však dnes už jsou bezvýznamné. Král Ferdinand I. propůjčil v roce 1550 místu hornické svobody, týdenní trhy aj. a slíbil, když se rozvine hornictví, že tu založí řádný magistrát (podle hraběte Šternberka).