Sousoší Goethe a Múza
Sousoší Goethe a Múza, dílo berlínského sochaře Prof. Heinricha DRAKEho, bylo odhaleno v roce 1975 v blízkosti pavilónu Lesního pramene a odtud je přemístěno v roce 1991 za Třebízského pamětní kámen stranou v lese. Přitom byla odstraněna pamětní deska v české a německé řeči o Goethovi, která k sousoší patřila.
Historie tohoto sousoší začíná už v dávné době. Při 100.výročí Goethovi úmrtí v roce 1932 byla odhalena na Goethově náměstí socha sedícího básníka Goetha na lavičce. Socha na pohlednicích oběhla za pouhých deset let své existence celý svět. V roce 1943 byla odvezena do sběru kovů.
Po válce se nepospíchalo s obnovou sochy. Východoněmečtí hosté viděli prázdné místo a chtěli napravit křivdu, která se stala městu zničením sochy. Jednalo se o postavení nové sochy. Protože chyběl originál i model, bylo rozhodnuto vytvořit dílo jiné. Tím byl pověřen renomovaný berlínský sochař Prof. Heinrich DRAKE. Již v šedesátých letech byl se sochou hotov a byla nabídnuta představitelům města. Ti měli řadu připomínek a sochař začal své dílo předělávat. To se opakovalo vícekrát, až se ukázalo, že Mariánské Lázně budou oddalovat převzetí sochy do nekonečna. V roce 1975 proto rozhodla východoněmecká vláda, že socha bude darem NDR Mariánským Lázním. Vládní dar už nešlo odmítnout a také profesor Drake už po několika srdečních záchvatech odmítal další připomínky k jeho dílu. Darovaná socha k všeobecnému překvapení však nebyla umístěna na tehdejší Gottwaldovo náměstí (Goethovo), ale stranou lázeňského ruchu k Lesnímu prameni. Zde stála v letech 1975-1993, pak došlo k dalšímu odsunu sochy v souvislosti s postavením sousoší Tří grácií u Lesního pramene. Na místo na Goethově náměstí se dostal básník Goethe až v roce 1993, ale v podobě, jakou ztvárnil mariánskolázeňský sochař Vítězslav Eibl.
Sousoší nezpodobňuje Goetha a Ulriku, jak často hosté soudí, ale jen Goetha a symbolickou ženskou postavu, Múzu, jako inspirátorku básníků.