Šperlova  zpráva o skladištích radarů a elektropřístrojů po květnu 1945

"Za první republiky bylo letiště ve Sklářích využíváno od 1. května do 30. září. Na letišti byl jen civilní provoz, až po zabrání pohraničí Německem, v říjnu 1938, začalo být letiště používáno německou armádou pro vojenské účely. Tento stav trval až do přepadení Polska dne 1. září 1939. Ještě v roce 1940 sloužily Mariánské Lázně široce jako léčebné lázeňské místo, třebaže pacienti jezdili jen z  Německa a jím okupovaných zemí. Objevili se i první  zranění němečtí vojáci z front.

Obrat ve využívání letiště nastal po 21. červnu 1941, po přepadení Sovětského svazu. Tehdy Německo už zažívalo první letecké útoky na svém území. Bylo jasné, že válka může skončit jen totální porážkou. Tzv. "bleskový úder" se povedl nacistické moci jen v Rakousku a Československu. .

Jednoho dne se objevily  v Mariánských Lázních  civilní auta, osobní i nákladní, které nesly označení firmy TELEFUNKEN BERLIN. Na letišti SKLÁŘE začala čilá stavební činnost. Kromě budovaných hangárů byly přistavovány další hangáry a přeměňovány ve výrobní haly. Současně byly postaveny při letišti přízemní dřevěné baráky, do nichž se stěhovali pracovníci. Viděl jsem na vlastní oči tuto činnost v roce 1941, když jsem se dostal v rámci kriminálního vyšetřování do Mariánských Lázní. V  dalších letech jsem už takovou možnost neměl, tj. vidět, jak fungovalo letiště jako  filiálka továrny TELEFUNKEN z Berlína a co se tu vyrábělo. Vše bylo tajné. Až později jsem se dověděl, že to byly radary.

Poprvé po válce jsem uviděl letiště ve Sklářích 19. července 1945 dopoledne při jízdě do Mariánských Lázní. Letiště, kde jsme se zastavili cestou, bylo zcela nepřístupno – bylo uzavřeno a obsazeno americkou armádou. První zprávy o tom, co se na letišti děje, sdělovali civilové, kteří byli tehdejší činností americké armády nějak poškozeni.

Na letišti byly shromažďovány veškeré automobily a jiná vozidla, která museli Němci z Mariánských Lázní povinně odevzdat Američanům. Tyto vozy, ať starší nebo nové, ať pojízdné či nepojízdné, byly shromažďovány na letišti a těžkými americkými speciálními buldozery ničeny. Přitom československá civilní správa zoufale potřebovala auta pro svou práci. Až velmi opožděně,  po převzetí civilní správy od Američanů československými orgány,  byla některá vozidla předána. Převážná část vozů, zabavených Němcům, byla však Američany zničena.

V prvních květnových dnech 1945 se dostavil do budovy místní správní komise (MSK) říšskoněmecký příslušník Ernst WOYTH, bytem hotel ROYAL, který pracoval jako zaměstnanec americké armády, a sdělil členu MSK panu MENŠIKOVI, že je pracovníkem berlínské firmy TELEFUNKEN a že zůstává  ve funkci správce všech skladišť materiálu a zařízení této firmy v Mariánských Lázních  a v okolí.

Připomenul, že ve skladištích je uloženo mnoho velice cenného elektromateriálu a měřící přístroje pro elektrovýrobu. Podrobně informoval, že firma TELEFUNKEN má na letišti významnou pobočku své berlínské továrny na výrobu nejmodernějších naslouchacích a signalizačních přístrojů pro německou armádu (tzv. radarů). Prohlásil, že ve skladištích je montážní materiál milionových hodnot a jako dočasný správce, pověřený americkou armádou jejich správou a péčí, má od skladišť klíče. Ty by rád předal do rukou československé státní správy, neboť se chystá v nejkratší době odjet s americkou armádou zpátky do Berlína, kde žije jeho rodina.

Protože v květnu 1945 nebyla dosud ustavena řádná civilní správa a nebyli určení lidé, kteří by vykonávali určité funkce, nebylo možno v těch dnech v této záležitosti nic podniknout. Až teprve 19.května 1945 mohl jako jediný organizovaný a orgány dostatečně vybavený Úřad národní bezpečnosti (ÚNB) vyřizovat nejnaléhavější záležitosti civilní správy a bylo možno něco i v této věci podniknout.

A tak se objevil Němec WOYTH u mne jako vedoucího kriminální služby na okrese Mariánské Lázně  a chtěl předat klíče a  odjet. Nebylo mu možno vyhovět:

1. sklady materiálu byly válečnou kořistí Američanů a bylo nutno rozhodnout, zda a kdy budou sklady předány československé branné moci. S tím však Američané nijak nepospíchali.

2. i kdybychom chtěli skladiště převzít, nebylo tu oprávněných lidí, kteří by toto provedli a zajistili střežení majetku a jeho spravování.

3. ani tvořící se československá armáda (tehdy tu byla jedna jediná rota) nemohla být použita pro střežení  skladišť s materiálem a přístroji, neboť měla mnoho jiných naléhavých úkolů.

A tak byl pověřen WOTH, aby nadále jako zaměstnanec americké armády spravoval všechna skladiště, a  až dojde k předávání tohoto cenného materiálu Američany, aby se zúčastnil jeho předávání. Klíče od skladišť mu byly prozatím ponechány. Přestože jsme neměli oprávnění ke kontrole stavu skladišť, provedli jsme prohlídky a zjistili, že sklady radiopřijímačů, součástek vysílačů atd.  se nacházejí:

1. na letišti ve Sklářích v bezprostřední blízkosti montážních hal, kam jsme mohli nahlédnout jen díky benevolenci strážního oddílu americké armády

2. v Lesním mlýně v Mariánských Lázních, který byl obsazen americkými vojáky  a v objektu MIRAMONTE, kde byl bývalý sklad R.A.D. (Říšské   pracovní služby) a kde byl ale ještě jiný materiál, používaný členy R.A.D. (hromady důtek aj.), a objekt byl rovněž obsazený americkými vojáky

3. ve Velké Hleďsebi v objektech koupaliště RIVIERA a v hostinci a na koupališti areálu KIESELMÜHLE (přes silnici proti prádelně) a dále v hostinci ENGEL

4. v Klimentově v hostinci STARK

5. v Drmoulu v hostinci WOTKE

6. v Hamrníkách v hostincích EGERER a SPRINGER

7. větší počet hotových i polosmontovaných pojízdných radarových aparátů stál jednak na koupališti RIVIERA, jednak v lesích kolem mariánskolázeňského katolického hřbitova a pod bývalou kavárnou JÄGERHAUS  (Valská myslivna), a odtud dále až u Balbínova pramene. Tyto aparáty se nacházely také v lesích poblíž rybníka REGENT a v parku chodovoplánského zámku. Celkem asi 30 kusů aparátů bylo zde koncem války takto ukryto před zraky spojeneckých letců.

8. v lázeňském plicním sanatoriu v Sangerbergu (Prameny), kde byla nalezena jedna zesilovací elektronická stanice neznámého typu a různé fabrikace

9. na dalších místech menší skladiště montážního materiálu a elektromotorů.  

Teprve po odchodu americké armády 30.listopadu 1945 byla tato skladiště přebírána českoslo-venskou armádou, orgány ministerstva vnitra. Různé speciální přístroje a měřící elektroaparáty přebírali zástupci Vysokého učení technického z Prahy. Celá tíha předchozího úředního jednání o těchto skladištích spočívala na počátku na orgánech Úřadu národní bezpečnosti a později na pracovnících Místní správní komise Mariánské Lázně.

Americká armáda neprojevovala během svého pobytu zde v této záležitosti žádnou iniciativu. Říšský Němec WOYTH odevzdal 29. listopadu 1945 klíče od všech skladišť, která spravoval, do rukou MSK.   Přebírání radarů a  nejrůznějších materiálů, ve skladištích nalezených, se protahovalo až do roku 1947. Zanechané radary byly vyhledávanými místy pro hry chlapců a skautských oddílů té doby. Letiště po odchodu Američanů nebylo ještě dlouhou dobu používáno, protože letištní baráky sloužily v roce 1945-1946 k soustředění německého obyvatelstva k odsunu."

Sepsal Jan ŠPERL, bývalý kriminální inspektor a vedoucí kriminální služby okresu Mariánské Lázně v poválečné době.
 

Prameny: ŠPERL Jan   "Mariánskolázeňské letiště za okupace a po roce 1945" – HAMELIKA č. 1/ /1983 z 24. ledna 1983 str. 5-7.