Mariánské Lázně vzpomenuly v roce 1999

250. výročí narození J. W. Goetha

V roce 1999 slavil kulturní svět vzácné kulaté výročí - 250 let od narození Johanna .Wolfganga Goetha, "knížete básníků". Jeho všestrannost vyráží dech: vedle literárního a básnického díla proslul jako mnohostranný vědec, geolog, mineralog, botanik, filolog, sepsal vlastní učení o barvách, v anatomii objevil mezičelistní kůstku u člověka, napsal řadu studií o meteorologii, připravoval vědu o tvorbě oblaků atd. Zajímal se o všechno. Rád maloval.

Johann Wolfgang von Goethe a Mariánské Lázně. Které jiné město v Čechách by mělo více vzpomínat na tohoto muže ? Mariánské Lázně navštívil čtyřikrát, z toho byly tři letní pobyty. V Karlových Varech byl sice vícekrát a trávil tu dlouhý čas (v letech 1812 a 1813 více než sto dnů v roce), v Teplicích pobyl v jedné sezóně 107 dnů, ale Mariánské Lázně byly posledním místem, odkud odjížděl z Čech naposledy. Na této smutné cestě psal Mariánskolázeňskou Elegii. Myšlenky k ní se rodily v Mariánských Lázních, kde se zamýšlel nad prožitým životem, nad jeho smyslem i blížícím se koncem. Prožil ve Výmaru ještě devět let a často vzpomínal na milované Mariánské Lázně.

Johann Wolfgang Goethe se narodil 28. srpna 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem. Vystudoval práva v Lipsku a ve Štrasburku a na pozvání mladého vévody Karla Augusta se přestěhoval do Výmaru. Zde získal 1779 titul tajného radu, 1782 byl povýšen císařem Josefem II. do šlechtického stavu, 1815 byl jmenován ministrem výmarské vlády. Spolu s Herderem a Schillerem vytvořili z Výmaru významné evropské kulturní středisko. Goethe navštívil mnoho italských měst, Švýcarsko a od roku 1785 jezdíval do českých lázní, kde si léčil své zdravotní potíže. Byly to Karlovy Vary, lázně Teplice a Goethův epilog patří Mariánským Lázním. V Mariánských Lázních prožil poslední tři letní pobyty v Čechách. Zemřel 22. března 1832 ve Výmaru.

Johann Wolfgang Goethe a Mariánské Lázně vytvořili spolu zvláštní, pozoruhodné spojení, které oběma prospělo.

Co dal Goethe do vínku Mariánským Lázním ?

Goethovy tři letní pobyty v dosud neznámých lázničkách kláštera Teplá v Čechách obrátily pozornost Evropy tímto směrem - u inteligence, u šlechty, panovníků, měšťanstva a všech, které zužovaly různé nemoce. Je pravda, že klášter Teplá vynakládal velké úsilí na propagaci svých lázní: především opat Karel Reitenberger a lázeňský inspektor Vendelín Gradl věnovali všechnu energii a psali o léčivosti zdejších vod, rozesílali do evropských nemocnic od Lisabonu po Petrohrad mariánskolázeňské vody, Gradl objížděl velká evropská města, ale přiznejme, že více než toto úsilí kláštera přinesly Mariánským Lázním návštěvy jediného muže – starého pána Johanna Wolfganga Goetha.

Lidé se ptali: Opravdu pomáhají vody Goethovi ? Ano! Zázračně. Goethova víra v léčivou sílu Křížového pramene jde od úst k ústům. Prý si nechává posílat Křížový pramen v džbáncích i do Výmaru. A tak díky Goethovi přijíždějí mnozí, velmi nemocní, bez ohledu na cestovní trampoty, do Mariánských Lázní a s hlubokým přesvědčením o uzdravení se.

Zpráva o nových lázních se šiří tak rychle po Evropě, že když se sem v roce 1818 psalo na adresu "Mariánské Lázně u obce Úšovice na panství kláštera Teplá v Čechách", o deset let později se již píše "Teplá u Mariánských Lázní"!

Samo to, že Goethe přijížděl do Mariánských Lázní, přilákalo sem mnohé jeho přátele a jiné hosty. V kurlistech čteme jména šlechticů, umělců, známých generálů z napoleonských válek a všichni chtěli s Goethem hovořit. Ze stejných důvodů o osmdesát let později jiný host – panovník největší mocnosti světa – britské říše, anglický král Eduard VII. přilákal sem mnoho hostů, anglických lordů, zvědavých dam z Británie a z celé Evropy, toužících spatřit opravdického krále.

Zpětně Goethe sám tímto zájmem ožívá a tak puls jeho aktivity a společenských styků v lázních u tohoto sedmdesátníka je pozoruhodný.

Goethův vliv na Mariánské Lázně se projevil v mnoha směrech:

1. Povzbuzoval opata Reitenbergera a inspektora Gradla k rychlejšímu rozvoji lázní, k rozesílání minerálních vod, k získávání známých osobností jako hostů, ale i k trvalému získání zahradníka Skalníka.

2. Ovlivnil doktora Heidlera, aby léčení v lázních postavil na moderních názorech a metodách, aby používal nejnovější způsoby léčení, objevoval choroby, kde minerální vody jsou úspěšné, aby hledal a zkoušel nové léčebné procedury, použití minerálních vod a rašeliny.

3. Ovlivnil Václava Skalníka, aby se zaměřil na parkové úpravy terénu v duchu nového anglického stylu, aby přednostně budoval příjezdové cesty a první ulice; měl vliv na Skalníkovo trvalé usídlení se v Mariánských Lázních a nepochybně - na jmenování Skalníka představeným města.

4. Ovlivnil budovatele svými názory na výstavbu nových lázní. Goethe měl velké zkušenosti z Výmaru z doby, kdy byl pověřen vévodou, aby vybudoval moderní síť komunikací, kdy řešil ekonomické problémy. Odtud pramenil i jeho velký zájem o budovatele domů, o propagaci lázní. Výstavba nových lázní mu připomínalo jeho mládí, kdy přišel do Výmaru a stál před podobnými úkoly

5. Z Mariánských Lázní ovlivnil nemálo počátky české vědy – významné byly jeho styky s českými vědci jako byl Šternberk, Dobrovský, ale i Purkyně, jeho vliv na vzdělance v klášteře jako byli Steinhauser, Zauper, Reitenberger. Za své geologické a mineralogické studie v západních Čechách byl Goethe jmenován čestným členem vlasteneckého muzea v Praze.

6. Jako výmarský ministr hovořil a svými názory ve věci rozvoje Mariánských Lázní ovlivňoval oficiální přední osobnosti – vévody, hrabata, obchodníky, finanční šéfy, bankéře i vysoké úředníky z Čech. Proto bylo později po svržení Reitenbergera nemožné, aby klášterní reakce ve své nenávisti k lázním zrušila lázně nebo aspoň zastavila jejich rozvoj.

7. V Mariánských Lázních rozvíjel vztahy katolicko-protestantské, když jako protestant jednal s představiteli římsko-katolické církve, respektoval fungující církevní systém, jak ho pozoroval v klášteře Teplá, a s upřímným zájmem si nechal vysvětlovat odlišnosti tohoto náboženství.

8. Podobně jednal ve vztazích česko-německých, které pociťoval právě v Mariánských Lázních, když narazil na české názvy obcí a pomístní názvy v okolí (Goethe si v Mariánských Lázních založil malý slovníček, pomocí kterého vysvětloval Němcům význam českých názvů obcí, vrchů a míst. Později si opatřil v Chebu česko-německou učebnici, sepsanou Thámem.), nebo když debatoval s českými vlastenci, především Josefem Dobrovským. V národnostní otázce zdůrazňoval patriotismus (=hrdost na minulost svého národa a pokrokové prvky v jeho dějinách; a toleranci k jiným národům) proti nacionalismu (=kritika všeho cizího,neznámého, odlišného až po nevraživost ke každé národnosti jiné než vlastní).

9. Goethe zpracoval studie geologické, mineralogické o Mariánských Lázních, prováděl v Mariánských Lázních denní meteorologická pozorování.

10. V souvislosti s předchozími dvěma body se Goethe se angažoval v prohlubování vztahů mezi hosty lázní, tj. bez ohledu na národnost (francouzští hosté), bez ohledu na náboženství (při křtu Heidlerova syna – ač sám protestant - zprostředkoval jako kmotra pravoslavného velkoknížete Michaela Ruského), využíval k mezinárodnosti neutrálních kulturních oborů jako hudba, malířství, přírodověda, především botanika, geologie, mineralogie, meteorologie. Goethe nejenže obohatil společenský život za svých pobytů v Mariánských Lázních, ale založil tu jeho tradici bohatého společenského dění.

Jako mimořádné jeví se v jeho věku aktivní plný zájem a úsilí o poznání všeho, co bylo pro něho nové – poznávání nových krajů, zvyků, obyčejů, původu českých názvů obcí, míst a vrchů, zájem o způsob obživy v zemědělství, v hornictví, finanční řešení výstavby lázní atd.

Po Goethově smrti stále přijížděli hosté, sice na léčení, ale rádi si prohlédli místa, kde Goethe bydlel, kudy chodíval, a znovu a znovu poslouchali vyprávění pamětníků, s kým se tu stýkal, čím se zabýval.

Goethe byl nejlepším kmotrem, jakého si mohly vznikající lázně přát. Byl a zůstal šťastnou hvězdou mariánskolázeňského nebe. Vedle této hvězdy září jako malá hvězdička – Ulrika Levetzowová. Svým příběhem patří ke Goethovi a záhada jejich vzájemného, dodnes nerozřešeného vztahu přitahuje sem umělce, spisovatele a básníky. Když jsme v roce 1999 vzpomínali 250 let Goethova narození, v listopadu 1999 jsme si připomenuli i 100. výročí úmrtí Ulriky Levetzowové. V údivu stojíme nad úžasným, neobvyklým lidským rozměrem – nad rozdílem sto padesáti let mezi narozením Goetha a úmrtím Ulriky.

Co přinesly Mariánské Lázně básníku Goethovi ?

Na prvním místě to bylo zlepšení Goethova zdravotního stavu vlivem pití Křížového pramene. Ale těch darů z lázní bylo více. Goethe si hned za první návštěvy v roce 1820 zamiloval Mariánské Lázně. Popisoval je v dopisech v superlativech - s básnickou elegancí a silou svého literárního slohu.

Mariánské Lázně mu to oplácely za dalších jeho pobytů zajímavým způsobem. Goethovo dílo bylo v té době překrýváno v Německu tvorbou mladých módních literátů. Začalo se psát, že Goethův sloh již zastaral, v Německu vypukla široká kritika Goethova díla, jejíž kořeny pramenily více v závisti než ve faktech.

V Čechách a v Mariánských Lázních stál však Goethe v centru pozornosti. Byl obdivovaným spisovatelem a básníkem, filosofem. Představitelé českého národního obrození i premonstrátského kláštera, čeští vědci i zdejší lázeňští hosté z Čech i z ciziny - všichni mu prokazovali upřímnou úctu a podivovali se jeho dílu básnickému, literárnímu, vědeckému.

Češti vlastenci mu byli vděčni za jeho opravdový zájem o slavné kapitoly historie Čech, o český jazyk a o české obrození. Na Goetha se obraceli odborníci různých věd.

A Goethe v Mariánských Lázních ožil. Zdravotně i duchem. Jakoby omládl – pilně psal deníky, sbíral minerály, prováděl meteorologická měření. Průběh jeho běžného dne v lázních byl pozoruhodný. Vstával velice brzy – obvykle v pět hodin – před snídaní pracoval, přes den přijímal mnoho návštěv, podnikal výlety do okolí, diktoval dopisy do Německa, účastnil se večerů v lázeňské společnosti, v paláci hraběte Klebelsberka, v blízkosti mladičké Ulriky Levetzowové.

Goethova Elegie, které se obecně říká "Mariánskolázeňská", stojí na konci výčtu všeho, co daly Mariánské Lázně Goethovi. Neboť hluboké Goethovo zamýšlení nad životem, nad stářím i láskou v této Elegii – to vše se rodilo v Mariánských Lázních.

Mariánskými Lázněmi prošly generace lázeňských hostů a všechny zajímala nesmrtelná kapitola z Goethova života - "Goethe a Mariánské Lázně". Je tomu už 180 let, kdy Goethe přijížděl do Mariánských Lázní. A symbolicky tu zůstává navždy.

Goethovy stopy v Mariánských Lázních

Historii počátků Mariánských Lázní vytvářely zručné ruce řemeslníků, zedníků a přidavačů. Ti realizovali záměr premonstrátského kláštera Teplá postavit lázně k léčení nemocných.

Ale historii lázní psali i ti, pro které bylo dílo budováno - příchozí hosté. Mezi nimi je zapsán do historie Mariánských Lázní výmarský básník Johann Wolfgang von GOETHE písmem zlatým. Spolu s J.G.Herderem a Friedrichem Schillerem vytvořili z Výmaru významné evropské kulturní středisko. A z něho přijíždívá od roku 1785 do českých lázní. Jeho tři mariánskolázeňské letní pobyty jsou dodnes středem pozornosti historiků, odborníků-goethologů, ale i běžných hostů a domácích. Zájem o Mariánské Lázně byl takto již od počátku příznivě ovlivňován nejen léčivostí jejich vod, ale i těmito důvody.

GOETHE a Čechy bibliograficky – to je dlouhá řada studií, neboť vztah Goethe-Čechy lákal řadu odborníků. Koncem 19.století to byl profesor germanistiky z Karlovy univerzity Ernst KRAUS v práci "Goethe a Čechy" (Praha 1896, 214 stran). --- ?Významným českým goethologem byl Johannes URZIDIL z německého vyslanectví v Praze, který sepsal vyčerpávající práci "Goethe in Böhmen" (Wien und Leipzig, 1932, 274 stran). Z Čech prchl URZIDIL před Hitlerem do Švýcar a později žil v Americe. Vydal přepracované a doplněné II. vydání své knihy "Goethe und Böhmen" (Zürich-Stuttgart, 1965, 541 stran). --- ?Dalším badatelem byl Friedrich FRIEDENTHAL s publikací "Goethe, sein Leben und seine Zeit" (Praha 1973, 738 stran). --- ?Spisovatel Miloslav WAJS vydal svoji publikaci "Westböhmen in Goethes Leben, Werk und Wirken" (90 stran). --- Od roku 1982 vyšla řada studií v české literatuře, jejichž autorem je Zdeněk ŠAMBERGER. Poslední z jeho studií je "Goethe v českých lázních", (Západočeský historický sborník 3/1997, Plzeň,1997, S.115-163).

Podrobně k jeho mariánskolázeňským pobytům lze číst v dalších pramenech. Je to například autor Benedikt BRANDL, profesor z tepelského premonstrátského kláštera "Goethes Aufenthalt in Böhmen". --- Po druhé válce vyšla v češtině doprovodná publikace k výstavě, autorem byl Willy HANDRICK, Weimar (česká redakce Vladimír ZÁVODSKÝ, Praha) "Výstava Goethe a Čechy, 1785-1832", publikace k společné výstavě Národních památníků ve Výmaru a Památníku národního písemnictví v Praze (Výmar-Praha, 1964, 68 stran). --- Z Plzně je studie Václava BOKA "Goethův plzeňský přítel J.Stanislaus Zauper" (Minulostí Západočesdkého kraje V. Plzeň, 1968. --- Předchůdcem této studie byla studie Augusta SAUERA "Goethes Briefwechsel mit J.S.Grüner und J.St.Zauper", Praha, 1917). --- Velmi cenná byla publikace z doby "komunistického temna" - Eduard PETIŠKA: "Johann Wolfgang Goethe, výbor z poezie" (Klub přátel poezie Praha, 1974, 124 stran). --- Spisovatel Miroslav SLACH literárně přiblížil českému čtenářovi Goethovy pobyty v západních Čechách knihou "Dostavník do Výmaru" (Klub přátel poezie, Plzeň, 1976, 336 stran), a čtrnácti miniaturami "Sbohem letní lásko" (Československý spisovatel, Brno, 1982, 196 stran). --- Nověji spisovatelka Eva HOFFMANNOVÁ knížkou "Ulrika Levetzowová" (Božkov, 1990, 110 stran - autorka datovala sepsaný text rokem 1974).

Poprvé přijel J.W. GOETHE do Čech v roce 1785 a cílem jeho cesty byly Karlovy Vary. Od té doby navštěvoval západní Čechy po 38 let a pokud sečteme všechny jeho pobyty, strávil tu úhrnem 1 114 dnů, tedy více tři roky svého života. Pověstná "italská" epizoda jeho života byla poměrně kratší - v Itálii strávil 683 dnů.

Naposledy byl v Čechách v roce 1823 a tehdy pobýval v Mariánských Lázních - v domě "U zlatého hroznu". Dnes se tu nachází Městské muzeum. Místnosti v prvním patře, kde GOETHE bydlel, zůstaly péčí majitelů domu, Schildbachů-Hufnagelů, zachovány - stejně jako celý dům - v původním stavu. V roce 1880 byl tento dům "U zlatého hroznu", čp.11, oficiálně přejmenován na Goethův dům (Goethe-Haus) Po roce 1953 byly Goethovy pokoje muzeálně upraveny a vznikl Goethův památník jako trvalá součást muzejní expozice.

Mariánské Lázně si byly vědomy ceny zdejších Goethových návštěv pro propagaci a proslulost města a už brzy po roce 1823 hledaly cestu, jak pobyty tohoto slavného hosta zvýraznit a připomínat.

Goethův obelisk

Již roku 1849 byl odhalen Goethův pískovcový obelisk v lese na vrchu Hamelika. Bylo to v předvečer 1OO.výročí jeho narození za přítomnosti ještě žijících zakladatelů lázní a jeho zdejších přátel – zahradníka Václava Skalníka, doktora K.J. Heidlera, ranhojiče Klingera, kronikáře Felbingera a dalších osobností jako byl doktor Adalbert Danzer, starosta Josef Dionys Halbmayr. Obelisk byl vztyčen v místech, kde básník rád sedával a kde při pozorování plujících oblaků připravoval založení nové vědy o tvorbě oblaků – nepologie. Sem mu přinášel skromné jídlo jeho sluha Stadelmann. V těchto místech také sedával s mladičkou Ulrikou Levetzowovou a vyprávěl jí obsahy svých knih.

Pamětní obelisk stojí při staré cestě na Panoramu ve svahu vrchu Hamelika. Stará cesta byla v minulém století jediná, po které se jezdilo později k výletní kavárně Panorama, otevřené roku 1872. V roce 1999 byl obelisk opraven, a u příležitosti 250.výročí Goethova narození znovu došlo k jeho odhalení českým občanstvem.

Nedaleko odtud nalezl GOETHE u malé skalky zvláštní minerál, který nazval hamelicit podle názvu místního vrchu Hamelika.

Původní text na pomníku s Goethovou básní "Über alle Gipfeln ist Ruh ...." byl znovu instalován. Po stranách bývala dvě masivní kamenná odpočívadla. Když byl obelisk v roce 1879 upravován kameníkem, byla před text, který měl pozlacené písmo, instalována ochranná mřížka Text byl odstraněn v roce 1945, kamenná odpočívadla odcizena v roce 1982 a místo nich dána provizorní dřevěná. Goethův obelisk přežil do dnešní doby, skryt v lesním zákoutí. Proto bylo rozhodnuto v roce 1999 o jeho nové rekonstrukci. Obelisk měl šťastnější osud než Goethova bronzová socha Willi Russe na Goethově náměstí z roku 1932, odstraněná za války.

Goethova plastika

Na domě "U zlatého hroznu" bývala umístěna jednoduchá Goethova pamětní deska. Později byla nad vchodem upevněna Goethova kruhová pamětní plastika. Pamětní deska J.W.Goetha bývala v minulosti také na domě čp. 9 (dříve WEIMAR, dnes Kavkaz). Připomínala tamější dva Goethovy pobyty v Klebelsberkově paláci v Mariánských Lázních v letech 1821 a 1822. Zatímco Goethovu plastiku dnes ještě spatříme, obě pamětní desky zmizely neznámo kde a kdy.

Goethova socha od Willi Russe

Dlouholeté úsilí města připomenout hostům co nejvýrazněji Goethovy zdejší pobyty bylo desítky let oddalováno, projednávány různé návrhy sochařské i finanční. Za první republiky bylo připravováno přemístění již zrušeného novogotického Ambrožova pavilónku do parku, v němž měla být umístěna velká Goethova busta. Pavilonek byl prozatím umístěn ve dvoře Centrálních lázní a čekalo se na realizaci tohoto návrhu. K té však nedošlo.

Úsilí města byla nakonec korunováno v roce 1OO.výročí Goethova úmrtí, v roce 1932. Tehdy byla odhalena Goethova socha, dílo mladého sochaře Willi Russe z nedalekého hornického městečka Šenfeldu (dnes Krásno). Představovalo básníka v nadživotní velikosti, sedícího na lavičce na Goethově náměstí před Goethovým domem a vyhlížejícího dole v údolí, pod lučním svahem, příjezd rodiny Levetzowových. Sochu odhaloval za přítomnosti tepelského opata doktora Helmera, starosty Turby a místní honorace spisovatel Johannes Urzidil, slavný goetholog a tehdy též zástupce německého vyslanectví v Praze. Desetitisíce pohlednic se sochou Goetha obletěly pak celý svět, třebaže socha stála pouhých deset let. Za války byla určena k roztavení a v sobotu 23. ledna 1943 demontována, odvezena na nádraží a zde uložena ve skladišti s určením do sběru barevných kovů.

Provizorní Goethova tabule s vyloučením textu v německém jazyce

Po druhé světové válce stála na místě sochy desítky provizorní pamětní tabule, připomínající Goetha a jeho zásluhy o česko-německé vztahy, v jazyce českém, anglickém a latinském, a také válečnou nevraživost ke kultuře. Byla odstraněna po převratu v roce 1990.

Nová východoněmecká socha GOETHE a MÚZA

Přijíždějící němečtí hosté z východního Německa (NDR) se vyslovovali stále častěji pro obnovení Goethovy sochy. v roce 1966. Berlínský sochař Prof.Heinrich DRAKE vytvořil sousoší, představující Goetha a ženu. Bylo rozhodnuto tímto sousoším na Goethově (tehdy Gottwaldově) náměstí nahradit ztracenou původní sochu. Z české strany přicházely však k nabízenému sousoší stále nové a nové připomínky, podle nichž prof. Drake neustále předělával sousoší. Ale ani po rekonstrukci sousoší na základě připomínek nebylo tehdejší vedení města Mariánské Lázně ochotno převzít sousoší a tím se odkrýval skutečný důvod - nechuť z české strany obnovit Goethovu sochu v Mariánských Lázních vůbec. Do toho se mísil ještě nepříjemný česko-německý spor o to, kdo vlastně dal roztavit Goethovu sochu, která měla být uložena za války v nádražním skladu.

Z východoněmecké strany nakonec vyústil tlak na přijetí Drakeho sousoší do politické roviny a v roce 1975 předala vláda NDR sousoší jako oficiální dar německého lidu k 30. výročí osvobození ČSR Sovětskou armádou. Sousoší nazval autor Prof. Heinrich DRAKE "Goethe a Múza". Představuje dvojici, kde žena není v žádném případě Ulrika, ale obecný symbol ženy jako inspirátorky básníků. Došlo však k překvapení. Vedení města neumístilo sochu na očekávané místo u Goethova domu, ale do zákoutí u Lesního pramene, které ještě v Goethově době nebylo používáno a kde Goethe snad ani nikdy nebyl. Potvrdilo se, že důvod odmítání Goethova sousoší byl jiný než umělecký! Před sochu byla umístěna darovací tabule s česko-německým nápisem.

Ani tím nekončí podivná historie této Goethovy sochy. V roce 1991 dal přesunout tehdejší starosta Ing. Martínek Goethovu sochu ještě hlouběji do lesa až za Třebízského památník, při čemž nechal odstranit česko-německou darovací tabuli. V rámci české tradice odmítání Goethovy sochy.

Goethova expozice v Goethově domě

Dům "U zlatého hroznu" (čp. 11) byl postaven roku 1818. V roce 1823 tu bydlel J.W. GOETHE. Roku 1880 byl dům přejmenován na GOETHŮV DŮM. Díky péčí majitelů domu – paní Doeltschové a později generací rodiny Schildbachů-Hufnagelů (až po Julii Schildbachovou, která zemřela 1962) zůstaly místnosti v prvním patře, kde bydlel GOETHE v původním stavu i s nábytkem, který používal, a příslušenstvím. Zde byla později upravena muzejní expozice jako Goethův památník. Dodnes je možno projít pokoji, kde GOETHE pobýval, a prohlédnout si jeho pracovní stůl, v pokoji otoman, stůl a židle, v ložnici postel, skříň a vitriny s předměty, které se váží ke Goethovu pobytu.

Dnes slouží dům jako MĚSTSKÉ MUZEUM Mariánských Lázní.

Goethovo náměstí

Goethovo náměstí, původně Horní náměstí, bylo podle Goetha pojmenováno za první republiky. Po válce v roce 1945 bylo přejmenováno na několik let na Americké náměstí (podle americké armády), po roce 1948 na Gottwaldovo náměstí (podle dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, který však město nikdy nenavštívil). V prosinci 1989 bylo rozhodnuto aklamací na shromáždění občanů Mariánských Lázní v Casinu vrátit na Gottwaldovo náměstí původní název podle největšího lázeňského hosta - Goethovo náměstí.

Nová Goethova socha od Vítězslava Eibla

Oddalování obnovy Goethova pomníku na Goethově náměstí stále pokračovalo. Provizorní tabule starého režimu bez německého textu (u Goetha), burcující německé hosty, byla neudržitelná v nové politické atmosféře po pádu komunismu - po roce 1989. Tiše zmizela latinsko-anglická tabule. Čekalo se, co bude dál.

V roce 1993 byla uskutečněna společná akce města Mariánské Lázně a Svazu bývalých německých obyvatel Mariánských Lázní Heimatverband Marienbad Stadt und Land včetně partnerského německého města Bad Homburg jako prostředníka obou. Byl vyhotoven model nové Goethovy sochy místním sochařem Vítězslavem EIBLEM. Socha byla slavnostně odhalena představiteli - tj. starostou a zástupci německého svazu - dne 18. září 1993. Tato poslední socha má - na rozdíl od předchozích - jinou souvislost než s Goethovou láskou Ulrikou. Její motivací byl pokus o usmíření Čechů a Němců z Mariánských Lázní, tedy dnešního českého obyvatelstva a někdejšího německého obyvatelstva před rokem 1945. Takto bylo její odhalení chápáno a vysloveno z obou stran při odhalení díla. Vyhotovení a postavení sochy bylo financováno německým spolkem Heimatverband Marienbad Stadt und Land, jak je uvedeno na doprovodné tabulce.

Novým pomníkem Vítězslava EIBLA se tehdy - po padesáti letech - znovu vrátil na své místo kníže básníků Johann Wolfgang von GOETHE ….

Goethovy maxima a reflexe - citáty z roku 1823 (Mariánské Lázně)

Wir alle leben von Vergangnen und gehen am Vergangenen zugrunde.
Všichni přicházíme z minulosti a do minulosti se zas vracíme.
Wenn man von Leuten Pflichten fordert und ihnen keine Rechte zugestehen will, muß man sie gut bezahlen.
Když vyžadujeme od lidí povinnosti a nedáváme jim žádná práva, pak jim musíme dobře zaplatit.
Wie wir was Großes lernen sollen, flüchten wir uns gleich in unsere angeborne Armseligkeit und haben doch immer etwas gelernt.
Jakmile se máme naučit něco velkého, utíkáme se hned do své vrozené ubohosti a tím jsme se přecejen vždy něco naučili.
Kein Wunder, daß wir uns alle mehr oder weniger im Mittelmäßigen gefallen, weil es in Ruhe läßt.
Není divu, že všichni upadáme více či méně do průměrnosti, protože ta nás nechává v klidu.
Der Irrtum ist viel leichter zu erkennen, als die Wahrheit zu finden: jener liegt auf der Oberfläche, damit läßt sich wohl feritg werden; diese ruht in der Tiefe, danach zu forschen, ist nicht jedermanns Sache.
Mnohem lehčí je objevit omyl než nalézt pravdu, ten prvý leží na povrchu a tak s ním lze být rychle hotov; ta druhá odpočívá v hlubině a vypátrat ji není dáno každému.
Mit dem Vertrauen ist es eine wunderliche Sache. Hört man nur einen: der kann sich irren oder sich betrügen; hört man viele: die sind in demselben Falle, und gewöhnlich findet man da die Wahrheit gar nicht heraus.
S důvěrou to je zvláštní věc. Posloucháme-li jen jednoho: ten se může mýlit nebo podvádět; poslou-cháme-li mnohé: ti jsou týmž případem, a tak se obvykle nikdy nedopídíme pravdy.
Die Weisheit ist nur in der Wahrheit.
Moudrost je jen v pravdě.
Es ist nichts groß als das Wahre, und das kleinste Wahre ist groß.
Není nic většího než pravdivost, i to nejmenší pravdivé je velké.
Es kommt doch oft nur darauf an, daß die Menschen sich durch einen Dritten begreifen lernen.
Často přece záleží jen na tom, aby se lidé naučili chápat prostřednictvím třetího.
So ist den Mensch: immer springt er in Gedenken vor- und rückwärts.
Takový je člověk: neustále skáče v myšlenkách dopředu a dozadu.
Wer keinen Geist hat, glaubt nicht an Geister und somit auch nicht an das geistige Eigentum der Schriftsteller.
Kdo nemá žádného ducha, nevěří na duchy, ale tím také ani na duchovní vlastnictví spisovatelů.
Der Aberglaube ist die Poesie des Lebens; deswegen schadets dem Dichter nicht, abergläubisch zu sein.
Pověra je poezie života; proto básníku neškodí, být také pověrčivý.
Die empirisch-sittliche Welt besteht größtenteils nur aus bösem Willen und Neid.
Empiricko-morální svět se skládá z největší části jen ze zlého chtění a ze závisti.
Ein beschränkter ehrlicher Mensch sieht oft die Schelmerei der feinsten Mächler (Faiseurs) durch und durch.
Wer keine Liebe fühlt, muß schmeicheln lernen, sonst kommt er nicht aus.
Kdo nepociťuje lásku, musí se naučit pochlebovat, jinak bude nesnesitelný
Wegen die Kritik kann man sich weder schützen noch wehren; man muß ihr zum Trutz handeln, und das läßt sie sich nach und nach gefallen.
Die Menge kann tüchtige Menschen nicht entbehren, und die Tüchtigen sind ihnen jederzeit zur Last.
Hojnost se nemůže obejít bez zdatného člověka, a zdatní jsou jí v každém případě na obtíž.
Das Schöne ist eine Manifestation geheimer Naturgesetze, die uns ohne dessen Erscheinung ewig wären verborgen geblieben.
Der Undank ist immer eine Art Schwäche. Ich habe nie gesehen, daß tüchtige Menschen wären undankbar gewesen.
Nevděk je vždycky známka slabosti. Nikdy jsem neviděl, že by schopní lidé bývali nevděční.
Anrichtig zu sein, kann ich versprechen, unparteiisch zu sein, aber nicht.
Být způsobný, to mohu slíbit, být nestranný ale nikoliv.
Wo der Anteil sich verliert, verliert sich auch das Gedächtnis.
Kde se ztrácí zájem, ztrácí se také paměť.
Wir alle sind so borniert, daß wir immer glauben, recht zu haben; und so läßt sich ein außerordentlicher Geist denken, der nicht allein irrt, sondern sogar Lust am Irrtum hat.
Reine mittlere Wirkung zur Vollendung des Guten und Rechten ist sehr selten; gewöhnlich sehen wir Pedanterie, welche zu retardieren, Frechheit, die zu übereilen strebt.
Čistě střední záměr k naplnění dobra a práva je velkou vzácností; obvykle vidíme pedanterii, která je brzdou, nebo drzost, která se snaží věci uspěchat.
Das Besondere unterliegt ewig dem Allgemeinen, das Allgemeine hat ewig sich dem Besondern zu fügen.
Vom eigentlich Produktiven ist niemand Herr, und sie müssen es alle nur so gewähren lassen.
Die Zeit ist selbst ein Element.
Čas sám je prvek.
Ein Unterschied, der dem Verstand nichts gibt, ist kein Unterschied.
Rozdíl, který rozum nechápe, není žádný rozdíl.
Es gibt Menschen, die gar nicht irren, weil sie sich nichts Vernünftiges vorsetzen.Jsou lidé, kteří se nikdy nemýlí, protože si nemohou předsevzít nic rozumného.
Die Zudringlichkeiten junger Dilettanten muß man mit Wohlwollen ertragen: sie werden im Alter die wahrsten Verehrer der Kunst und des Meisters.
Dotěrnost mladého diletanta se musí snášet s blahovolností: oni budou ve stáří ti nejopravdivější zbožnovatelé umění a mistra.
Wenn die Menschen recht schlecht werden, haben sie keinen Anteil mehr als die Schadenfreude.
Když se stanou lidé správně špatní, nemají jiný zájem než škodolibost..
Gescheute Leute sind immer das beste Konversationslexikon.
Ostýchaví lidé jsou vždy nejlepší konverzační lexikon.
Die Welt ist eine Glocke, die einen Riß hat: sie klappert, aber klingt nicht.
Svět je zvon, který má prasklinu: klape, ale nezvoní.
Man kann nicht für jedermann leben, besonders für die nicht, mit denen man nicht leben möchte.
Nemůžeme žít pro každého, zvláště ne pro ty, s nimiž žít nechceme.
Wenn man alle Gesetze studieren sollte, so hätte man gar keine Zeit, sie zu übertreten.
Kdybychom chtěli prostudovat všechny zákony, nezbývalo by nám už času, abychom je překračovali.