Vítězslav Nezval
| Mariánské Lázně Starodávné hodiny z porcelánu Rozsvítily se a hrají Do podzemního džbánu Pramení slzy mariánských drůžiček v měsíci máji Miramonte Dort ze šlehané smetany Při dvorských menuetech se klaňte Beethoven hraje varhany A Goethe v černém kabátě Pronásleduje Červenou Karkulku Poslal ji krásnou Elegii, koketě Po jednom lázeňském andílku Bílé hvězdy sezónní paláce V nichž monacký kníže s anděly peří dral John Bull tu teskní po Nizze V hotelu Balmoral Riviéro, bez břehů labuti mé vlasti Jež zpíváš při každé vzpomínce Buď šťastna a neumírej Tvé pastýřky budou pásti Na sladkých nivách Čech blouznivé vyhnance Toulavé básníky již po západu slunce Mimo všechen svět stanuli cestou z hor tu A uprostřed cizího tance sbírají uschlé věnce A smetanu z Tvých zkamenělých dortů |
Když přijížděli čeští literáti po vzniku Československa do Mariánských Lázní, navazovali nevědomky na tradici staré generace českých literátů J.V.Sedláčka, J.F.Smetany či Jana Nerudy. Přijížděli básníci Viktor Dyk, Jaroslav Seifert, spisovatelé Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová a také Vítězslav NEZVAL (1900-1958).
Nezval se narodil před sto lety – dne 26.května 1900 v Biskoupkách na Moravě. Roku 1930 ho uváděla česká encyklopedie jako "lyrika hravé fantazie, nelogického psychismu a rafinované naivity". I na konci dvacátého století je Nezval označován za snad nejnadanějšího českého básníka 20. století.
Do Mariánských Lázní přijel Vítězslav Nezval poprvé o Velikonocích 1925 a byl jimi přímo šokován. Vůbec totiž netušil, kam vlastně přijíždí. Ze svých pocitů se vyznal v knížce "Z mého života", kde popisuje dojmy z této první návštěvy Mariánských Lázní spolu se svými přáteli z Devětsilu – Karlem TEIGEM a Jaroslavem FRAGNEREM:
"Mariánské Lázně na nás, na všechny tři, udělaly ohromný dojem. Netušil jsem, že naše vlast má něco podobného Riviéře jako jsou Mariánské Lázně. Lázeňské paláce podobné smetanovým dortům okouzlily tři modernisty konstruktivistického založení a básník, ať chtěl nebo nechtěl, vzal papír a tužku a začal psát v naprosto nové notě. Chladný vzduch zachvěl se jarně v několika hřejivých paprscích a průvody oslavující vzkříšení nám otvíraly v duchu první stránky Fausta, jehož tvůrce jsme tu potkávali na každém kroku. Stráně za Mariánskými Lázněmi, kde svítily bílé paláce, chvěly se nažloutlým proutím. Kavárna blízko divadla, do které jsme odpoledne usedli, měla kouzlo starých porcelánových hodin."
(Kavárna, kde Nezval s přáteli seděl, je dnešní OPERA na rohu Mírového náměstí. V kavárně stály tehdy starodávné porcelánové hodiny, které inspirovaly básníka k veršům. V této atmosféře vznikla známá Nezvalova báseň "Mariánské Lázně".)
Po druhé světové válce přijížděl Vítězslav Nezval do Mariánských Lázní opět. Tentokrát již jako starý známý Mariánských Lázní. V roce 1946 otevíral - jako pracovník ministerstva kultury ČSR - první mezinárodní filmový festival v Mariánských Lázních. Odtud zajel také do Františkových Lázní a básní "U tří lilií" z Františkových Lázní vzpomenul na Goethovy návštěvy v tomto domě:
"U stolu, u kterého psával starý Goethe, píši dnes já, ač nejsem dosud stár …."
a dále:
"Ten stůl , ten dům, to lože, na němž spávám, on hrdý Němec, ty, ty hrdý Čech …."
a nakonec:
"… a lidé, kteří vycházeli z lázní byli tak krásní, nestiženi bázní, a pili vodu, zdlouha pili ji, jak básník slunce U tří lilií …"
Nezval, hodnocený ve dvacátých letech 20.století jako mladý spolutvůrce poetismu, ve třicátých letech jako představitel surrealismu, po roce 1945 již nepokračoval v avantgardě a nenapsal cennější básnické dílo. Jeho politická naivita ho zavedla do politického dění a když byl žádán vládnoucí KSČ, aby dal svou uměleckou invenci do služeb straně, svolil. Vznikly sbírky básní jako "Stalin", "Zpěv míru", "Chrpy a města" a jmenování národním umělcem. Jeho pamětní deska na činžáku v Baranově ulici na Vinohradech, kde dožil, připomíná jeho dílo. Stojíme před ní v zadumání i v rozpacích, zvláště když vzpomeneme, že jeho současník - básník Jan Zahradníček (1905-1961) - v době kulminující Nezvalovy kariéry byl v politickém procesu odsouzen a od roku 1951 vězněn.
Nezvalova báseň "Mariánské Lázně" (1925) zůstává básnickým darem našemu městu. Dne 5.srpna 1946 se Vítězslav Nezval podepisoval do právě založené české pamětní knihy města a nalézáme ho tu mezi jmény jako opat Jarolímek, převor H.J. Tyl, ministři Rudolf Procházka, Zdeněk Nejedlý, Ludvík Svoboda, Jan Kopecký, Vlado Clementis, Jan Masaryk či prezident Eduard Beneš. V duchu své básně o Mariánských Lázních pečetil Nezval svůj vztah k městu, když do knihy připsal:
"Vzpomínka na překrásné Mariánské Lázně, které jsou Riviérou naší vlasti."
Literatura:
ŠVANDRLÍK Richard: "Vítězslav Nezval" Kulturní přehled Mariánskolázeňské Listy z května 2000
